13. duben
Svátek má Aleš.
2020 – ve zcela prázdném milánském dómu, uzavřeném kvůli epidemii koronaviru, zpíval nevidomý italský tenorista Andrea Bocelli na Velikonoční neděli speciálně zvolený program nazvaný Music for Hope. Koncert byl vysílán živě na YouTube jako poselství lásky, uzdravení a naděje pro Itálii i celý svět. S miliony diváků po celé Zemi se stal jedním z nejsledovanějších živých hudebních přenosů v historii. Pěvce doprovázel varhaník katedrály Emanuel Vianelli. Zazněly skladby jako Panis Angelicus, Ave Maria, Sancta Maria, Domine Deus… a závěrečná Amazing Grace přednesená venku na schodech chrámu.
2007 – zemřel Václav Žilka, flétnista, pedagog a publicista (narodil se 19. září 1924). V v roce 1961 nahrál na flétnu znělku rozhlasového pořadu pro děti Hajaja, dlouhodobě vedl zábavnou školu hrou nazvanou Dřevěná píšťalka, vyučoval dechovou gymnastiku pro léčbu astmatu v projektu Léčivá píšťalka. Vystudoval konzervatoř v Brně u Hynka Kašlíka, pak brněnskou JAMU a pražskou HAMU. V roce 1952 se stal členem Českého noneta, komorního souboru České filharmonie, kde pak působil jedenáct let, v letech 1963 až 1987 členem Symfonického orchestru Československého rozhlasu, učil na plzeňské konzervatoři, kde v roce 1973 založil soubor Collegium di flauti. V roce 1994 obdržel od Nadace Život umělce cenu SENIOR PRIX za celoživotní uměleckou činnost. Je pohřben v Úněticích. Dcera Jarmila Žilková (* 1950) je operní pěvkyně a harfistka, syn Štěpán (* 1951) flétnista a skladatel, dcera Veronika Žilková herečka.
1995 – zemřel Miloš Sedmidubský, český skladatel a pedagog (narodil se 21. února 1924). Studoval skladbu na Pražské konzervatoři u Karla Janečka. Pak se stal hudebním režisérem Československého rozhlasu v Brně. V letech 1949–1951 vykonával vojenskou službu v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Další dva roky byl divadelním dirigentem v Prešově. Následovalo angažmá u divadla v Plzni, kde působil do roku 1957. V Plzni také vyučoval na místní hudební škole. Později odešel do Berlína, kde působil jako dirigent symfonických orchestrů a spolupracoval s naším velvyslanectvím na propagaci české hudby. V roce 1962 se vrátil do Prahy a věnoval se výhradně skladbě.
1977 – zemřela Anna Kafendová, slovenská klavíristka, pedagožka a muzikoložka (narodila se 24. června 1895). Je považována za zakladatelku slovenské hudební pedagogiky. V době svého pedagogického působení na Vysoké škole múzických umění vychovala celou řadu významných slovenských klavíristů.
1973 – zemřel Karel Böhm, právník, skladatel a dirigent (narodil se 12. ledna 1890). V hudbě se vzdělával soukromě, v kompozici byl samouk. Jeho tvorbu ovlivňovaly lidové hudební projevy těšínského regionu. Napsal scénickou hudba k několika loutkovým hrám i symfonické a komorní skladby. Po válce komponoval také úspěšnou zábavnou a estrádní hudbu. Založil a řídil v Karviné Orchestrální sdružení.
1969 – zemřel Miroslav Štefek, od roku 1942 1. hornista České filharmonie (narodil se 7. března 1916). Získával obdiv dirigentů i odborné kritiky, patří k legendám české dechové školy. Začal v orchestru Zemského divadla v Brně a později vyučoval i na Pražské konzervatoři. Od roku 1940 vystupoval také jako sólista. Na festivalu Pražské jaro a přehlídkách koncertního umění provedl koncerty W.A. Mozarta, F.A.Rösslera-Rosettiho, J. V. Sticha, R. Strausse i řadu premiér soudobých českých skladatelů, např. J. Pauera nebo I. Hurníka. Stejně všestranný byl jako komorní hráč. Od r. 1946 byl členem Českého dechového kvinteta filharmoniků, působil v Pražském dechovém kvintetu a v Komorním sdružení profesorů konzervatoře. Významná je i jeho spolupráce se souborem Ars rediviva, podílel se např. na první československé souborné nahrávce Bachových Braniborských koncertů.
1958 – vítězem prvního ročníku Čajkovského mezinárodní soutěže v Moskvě se stal třiadvacetiletý americký klavírista Van Cliburn, celým jménem Harvey Lavan „Van“ Cliburn Jr.
1946 – narodila se Della Jones, velšská operní pěvkyně – mezzosopranistka. Studovala na Royal College of Music v Londýně, kde získala stipendium Kathleen Ferrier, a následně v Ženevě, kde v roce 1970 debutovala. V roce 1977 vstoupila do Anglické národní opery a o šest let později do Royal Opera House.
1942 – zemřel Julius Morman, skladatel, kapelník a spisovatel (narodil se 16. dubna 1877). Studoval na Pražské konzervatoři a soukromě u Zdeňka Fibicha. Řídil dětskou kapelu, se kterou úspěšně vystupoval na Českoslovanské národopisné výstavě v roce 1885. Od roku 1900 působil jako vojenský kapelník v Srbsku, kde napsal i několik divadelních her, stal se instruktorem vojenských kapel v Turecku a vyučoval tam také hudbu. Zkomponoval tzv. Mladotureckou hymnu, za kterou byl odměněn tureckým řádem. Po vzniku Československé republiky se vrátil do vlasti, vyučoval hudbu v Praze a působil jako kapelník Svazu československých tamburašů. Složil více než tři stovky skladeb pro klavír, housle i orchestrálních skladeb, tance, pochody, písně, sbory i tamburašské skladby, také několik operet.Je pochován na evangelickém hřbitově ve Strašnicích.
1940 – narodil se Vladimir Cosma, rumunsko-francouzský skladatel filmové hudby. Od 60. let žije a působí převážně ve Francii. Složil na čtyři stovky filmových skladeb, znělek nebo písní. Studoval housle na Národní konzervatoři v Bukurešti, pak na Conservatoire national supérieur de musique v Paříži. Absolvoval několik turné jako koncertní houslista, filmovou hudbu začal psát v 70. letech 20. století, převážně pro francouzské filmy, mimo jiné Roztržitý, Velký blondýn s černou botou a Návrat velkého blondýna, Dobrodružství rabína Jákoba, Křidýlko nebo stehýnko, Zvíře, Jsem nesmělý, ale léčím se, Asterix a překvapení pro Caesara a Asterix v Británii, Blbec k večeři a další. Jeho otec Teodor Cosma byl klavírista a dirigent, jeho matka Carola byla skladatelka, jeho strýc Edgar Cosma byl skladatel a dirigent.
1918 – V Obecním domě v Praze se shromáždili představitelé českého kulturního a politického života a stvrdili zde svým souhlasem „Národní přísahu“, kterou přednesl spisovatel Alois Jirásek.
1912 – narodil se Miloš Sádlo, violoncellista a pedagog, původním jménem Miloslav Zátvrzský (zemřel 14. října 2003). Byl žákem profesora Karla Pravoslava Sádla, po němž převzal umělecký pseudonym, a studoval také u legendárního španělského hudebníka Pabla Casalse. Jako sólista začal působit v roce 1929. Intenzivně se věnoval komorní hře, byl členem Pražského kvarteta, Českého a Sukova tria. Unikátní jsou jeho nahrávky s Davidem Oistrachem a Dmitrijem Šostakovičem. Byl také proslulým sólistou České filharmonie. V roce 1963 byl prvním interpretem objeveného Koncertu pro violoncello a orchestr C dur Josepha Haydna. Od roku 1950 působil na pražské HAMU, kde se stal profesorem, a učil i na Indiana University v USA, kde získal titul Chevalier du Violoncelle.
1896 – premiéru měla Suita Lemminkäinen, op. 22 Jeana Sibelia, nazývaná též Čtyři legendy z Kalevaly. Skladba měla být původně mytologickou operou, nakonec však získala podobu čtyř odlišných vět. Dílo sleduje skutky Lemminkäinena, hrdinské postavy z Kalevaly – národního eposu Finska a Karélie, sbírky folklórní, mytické a epické poezie sestavené v 19. století. Sibelius revidoval partituru v roce 1939, kdy také definitivně určil pořadí vět takto: Lemminkäinen a dívky z ostrova, Labuť z Tuonely (oblíbená také jako samostatné orchestrální dílo), Lemminkäinen v Tuonele, Lemminkäinenův návrat.
1886 – narodil se Vojtěch Bořivoj Aim, skladatel a dirigent (zemřel 10. září 1972). Studoval skladbu u Vítězslava Nováka a stal se profesorem Pražské konzervatoře. V letech 1924–1954 řídil mužský pěvecký sbor Typografia. V roce 1956 byl jmenován zasloužilým umělcem.
1844 – narodil se Jan Hřímalý, houslista a pedagog, profesor moskevské konzervatoře (zemřel 11. ledna 1915). Jeho umění si cenil Petr Iljič Čajkovskij. Účinkoval při premiérách jeho smyčcových kvartetů č. 2 a 3 a Klavírního tria a-moll. Byl jedním z prvních umělců, jejichž hra byla zaznamenána na voskové válečky fonografu. Spolu se skladatelem Antonem Stěpanovičem Arenským nahrál jeho Klavírní trio d-moll. Z mnoha Hřímalého žáků vynikli zejména Iosif Kotek, Reinhold Glière (svému učiteli věnoval Smyčcový oktet op. 5), Vladimir Bakalejnikov, Arcadij Dubenskij nebo Pjotr Stoljarskij, budoucí učitel Davida Oistracha a Leonida Kogana.
1831 – zemřel Ferdinand Kauer, rakouský skladatel, houslista, klavírista a dirigent narozený v Čechách (narodil se 18. ledna 1751). Působil jako učitel u jezuitů v Rumburku, v Trnavě studoval medicínu, ve Vídni se stal varhaníkem v kostele servitů, přivydělával si výukou hry na klavír a studoval kompozici. Nakonec se stal cenzorem, překladatelem a korektorem ve vydavatelství Ontaria and Co. V té době také vydal svá hudebně teoretická díla: Školu hry na klavír, violu a flétnu a Školu generálbasu. V roce 1781 se stal dirigentem orchestru divadla Leopoldstädter Theater, o dvacet let později dirigentem v divadle v Josefstadtu. Byl jedním z nejpopulárnějších skladatelů typického vídeňského singspielu, je autorem romantické lidové pohádky Das Donauweibchen (Dunajská vodní víla, 1798).
1826 – zemřel Franz Danzi, německý skladatel a violoncellista (narodil se 15. května 1763). Je autorem šestnácti oper a singšpílů, šesti symfonií a řady dalších orchestrálních a komorních skladeb. Působil v orchestru nového Dvorního a národního divadla v Mannheimu, potom jako zástupce kapelníka v Mnichově, kam se kurfiřtská kapela z Mannheimu přestěhovala, poté jako dirigent Královského dvorního divadla ve Stuttgartu a nakonec jako dirigent v Bádenské dvorní kapele v Karlsruhe. Tam byl také učitelem skladby v právě založeném Uměleckém ústavu sirotčince. Se svou manželkou, sopranistkou a skladatelkou Marií Margarethou Marchandovou, úspšně hostovali v letech 1790 až 1796 v Lipsku, Praze, Benátkách a Florencii. Danzi prosazoval jako dirigent zejména Mozartovy opery a dílo svého přítele Carla Maria von Webera. Kompozičně vycházel z klasiky a tradice mannheimské školy, ale patřil už i k průkopníkům romantismu.
1825 – zemřel Josef Jelínek, skladatel, klavírista a varhaník (narodil se 3. prosince 1758). Byl žákem mistra ve hře na varhany Josefa Segera. V roce 1786 byl vysvěcen na kněze. V Praze se setkal s Mozartem, ten ho doporučil jako učitele hudby na dvůr hraběte Filipa Kinského do Vídně. Tam se setkal s Josefem Haydnem a Ludwigem van Beethovenem. Zároveň se stal žákem Johanna Georga Albrechtsbergera. Později byl ve službách knížete Josefa Kinského a byl jmenován učitelem hudby na císařském dvoře. Od roku 1818 působil jako učitel klavíru v paláci knížete Esterházyho. Ve Vídni byl pro své kněžské svěcení přezdíván „Abbé Gelinek“. Zkomponoval více než sto skladeb pro klavír a varhany, nejméně čtvrtina z nich vyšla tiskem v Paříži, ve Vídni, Berlíně, Mohuči a Hamburku. Jsou to hlavně fantazie a variace na Mozartovo téma. Jeho skladby byly tak populární, že je jiní skladatelé publikovali pod svým jménem.
1816 – narodil se William Sterndale Bennett, anglický skladatel, klavírista, dirigent a pedagog (zemřel 1. února 1875). Byl synem místního varhaníka, v osmi se stal členem sboru kaple v King’s College, o dva roky později vstoupil na Královskou hudební akademii v Londýně, kde studoval hru na klavír a skladbu. Už během studia získal vynikající pověst jako koncertní klavírista a úspěšné byly i jeho skladby. Získal si mimo jiné obdiv německého skladatele Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, který ho pozval do Lipska. V roce 1856 se stal profesorem hudby na Univerzitě v Cambridgi, šéfdirigentem Royal Philharmonic Society, později ředitelem Královské hudební akademie. V roce 1867 získal čestný doktorát Univerzity v Cambridgi a v roce 1870 také Oxfordské univerzity. V roce 1871 byl povýšen do šlechtického stavu. Je pohřben ve Westminsterském opatství.
1808 – první veřejné provedení Symfonie č. 4 B dur, op. 60 Ludwiga van Beethovena. Uskutečnilo se v divadle Burgtheater ve Vídni.
1786 – zemřel Jan Tomáš Kuzník, kantor, básník a skladatel (narodil se okolo r. 1716). Stal se učitelem v Napajedlích a rektorem v Kojetíně. Skládal písně, které popisovaly běžné události, život venkovského lidu, utrpení za vpádu Prusů a s úsměvem komentoval typické vlastnosti hanáckého sedláka. Některé dokonce zlidověly (např. Za horama svítá). Uchovaly se díky sběratelské činnosti Heřmana Gallaše a vydavatele Tomáše Fryčaje, který je zařadil do sbírky Múza moravská. Napsal také libreto ke školské opeře Veritas exulant agente Mundo et Politica, které zhudebnil skladatel Josef Schreier. Jeho skladby jsou ovlivněny hudbou Josepha Haydna, nezapřou ale české prostředí. V hudebním archívu kroměřížského zámku se dochovalo šest symfonií, menuety, sextety s violou d’amore, dvě zpěvohry a sedm smyčcových kvartetů, jsou dodnes živé. Syn Jan Karel Kuzník (1745–1819) byl také hudebník, sběratel lidových písní z Hané a autor humoristické mapy Hané, která je ve sbírkách Moravského zemského muzea v Brně.
1742 – v Dublinu mělo premiéru oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela, na velikonoční Velký pátek v sále Music Hall v ulici Fishamble Street, provozovaném organizací Musical Society. Řídil sám autor. V auditoriu se sešlo na sedm set lidí. Dílo vzniklo na anglické libreto Charlese Jennense vytvořené na základě biblických textů. Pro provedení získal šestnáct mužů a šestnáct chlapců ze sborů Katedrály svatého Patrika a Kristovy katedrály, několika z nich byly přiděleny sólové party. Ženskými sólistkami byly italská sopranistka Christina Maria Avogliová, která zpívala hlavní sopránové role, a Susannah Cibberová, renomovaná anglická divadelní herečka a kontraaltistka, která zpívala ve druhé řadě. Orchestr se skládal ze smyčců, dvou trubek a tympánů, celkový počet hráčů je neznámý. Händel měl na představení své vlastní varhany, dovezené pro tento účel do Irska, a zřejmě bylo použito i cembalo. Londýnská premiéra se konala o necelý rok později. V českých zemích byl Mesiáš poprvé proveden v Mozartově úpravě v Praze roku 1804. Mesiáš se zařadil k nejznámějším a nejčastěji prováděným sborovým dílům klasické hudby. Před prvním uvedením Händel provedl řadu revizí své rukopisné partitury. Částečně i proto, aby pro premiéru v Dublinu roku 1742 odpovídala síle dostupného orchestru. Je pravděpodobné, že za Händelova života dílo nebylo nikdy provedeno tak, jak ho původně koncipoval. Mezi lety 1742 a 1754 dál revidoval a přepracovával jednotlivé věty, někdy tak, aby vyhovovaly požadavkům konkrétních zpěváků. První publikovaná partitura Mesiáše vyšla v roce 1767, osm let po Händelově smrti, ale přesto byla založena na poměrně raných rukopisech, a tak neobsahovala žádné pozdější Händelovy revize. Mezi referenční nahrávky patří ta Paul McCreeshe a jeho souborů Gabrieli Consort & Players. Zpívá na ní andělským sopránem Dorothea Röschmann, je na ní jako druhý soprán Susan Gritton, krásným hlubokým rejstříkem tu zpívá Bernarda Fink, typicky zabarveným tenorem Charles Daniels a světlejším pohyblivým basem Neal Davies.
1742 – zemřel Giovanni Veneziano, italský skladatel a varhaník (narodil se 11. března 1683). Studoval na konzervatoři Santa Maria di Loreto v Neapoli skladbu, zpěv, varhany a cembalo, mimo jiné u svého otce Gaetana Veneziana. Od svého otce převzal místo varhaníka v dvorním orchestru. 17. ledna 1711 se v Teatro dei Fiorentini hrála jeho první opera buffa Lo mbroglio de li nomme a v září 1714 další komedie Patrò Tonno d’Isca. V červenci roku 1716 byl jmenován druhým mistrem na konzervatoři Santa Maria di Loreto a toto místo si udržel až do smrti. Mezi jeho žáky prosluli zejména Davide Perez a Nicola Logroscino. Byl prvním z neapolských hudebníků, kteří komponovali komické opery a navíc na text v místním, neapolském, nářečí.