13. září

Svátek má Lubor.

1945 – narodil se Jiří Svoboda, skladatel filmové hudby (zemřel 11. března 2004). Psal hlavně pro filmy a inscenace režiséra Zdeňka Zelenky. Byl bratrem skladatele Karla Svobody, se kterým často spolupracoval. Vedl studiovou skupinu Discobolos. Složil i původní hudbu k filmu Jana Svěráka Obecná škola, k Vláčilově snímku Stín kapradiny a dalších filmech, mimo jiné Návštěva staré dámy, Nesmrtelná teta, Zámek v Čechách, Brouk v hlavě, Lakomec, Ideální manžel, seriál Náhrdelník, Přítelkyně z domu smutku, Akumulátor 1 nebo Legenda Emöke.

1930 – narodila se Jana Obrovská, skladatelka (zemřela 4. dubna 1987), redaktorka nakladatelství Supraphon, manželka kytarového virtuosa Milana Zelenky (1939). Proslula zejména skladbami pro kytaru. Získala druhou cenu v prestižní mezinárodní soutěži kytarových skladeb v Paříži v roce 1972 a o dva roky později se stala její skladba Hommage á Béla Bartók na této soutěži povinnou skladbou. Její dílo není příliš rozsáhlé. Věnovala se převážně instrumentální tvorbě, nejblíže jí byly koncertantní formy – odpovídaly jejímu citu pro vystižení charakteristické individuality vybraných nástrojů. Pražskou konzervatoř absolvovala Klavírním koncertem č. 1.

1929 – narodil se Nikolaj Gjaurov (Nicolai Ghiaurov), bulharský operní pěvec – basista (zemřel 2. června 2004). Vynikal zejména v operách Modesta Petroviče Musorgského, Giuseppe Verdiho a Wolfganga Amadea Mozarta. Debut měl v roce 1955 jako Don Basilio v Rossiniho Lazebníku sevillském v Sofii. O dva roky později už zpíval ve Vídeňské státní opeře Ramphise ve Verdiho Aidě, roku 1959 v La Scale Varlama v Borisi Godunovovi a roku 1962 v londýnské Covent Garden. V USA debutoval v roce 1963 v Gounodově Faustovi v Lyric Opera v Chicagu, roku 1965 vystoupil v Metropolitní opeře v New Yorku jako Mefistofeles v Gounodově Faustovi. Odzpíval tam pak osm desítek představení v deseti rolích. Jeho diskografie zahrnuje kompletní nahrávky mnoha jeho velkých divadelních rolí, včetně Dona Giovanniho, Dona Basilia, Ramfise, Collina, Banca, Borise Godunova a Gounodova a Boitova Mefista… V letech 1950 až 1955 studoval na Moskevské konzervatoři. Od roku 1978 byl manželem italské pěvkyně Mirelly Freni.

1928 – narodil se skladatel Luboš Sluka. Jeho rozsáhlé dílo čítá přes dvě stě padesát skladeb. Do povědomí se zapsal m.j. jako autor hudby k legendární filmové trilogii s Tomášem Holým Pod Jezevčí skálou, Na pytlácké stezce a Za trnkovým keřem, ale jeho hlavní doménou je komorní, duchovní a vokální hudba. Narodil se v Opočně. Původně se vyučil ručním sazečem a typografem v tiskárně svého otce. Teprve v roce 1950 byl přijat na Pražskou konzervatoř a následně vystudoval skladbu a filmovou hudbu na HAMU pod vedením Václava Trojana. V roce 1951 ho Arthur Honegger přijal za svého žáka v Paříži, tehdejší komunistický režim mu ale odjezd z politických důvodů zakázal. V 60. a 70. letech pracoval jako šéfredaktor hudebního vydavatelství Panton. Výrazně se zasloužil o vydávání děl soudobých autorů a Bohuslava Martinů. V roce 1976 byl z politických důvodů propuštěn a až do sametové revoluce žil na volné noze. Po roce 1989 stál u zrodu řady organizací, např. obnovená Umělecká beseda, Masarykovo demokratické hnutí, a vedl Společnost českých skladatelů. V roce 1990 založil vlastní nakladatelství Editio Musica Humana. Kromě hudby se věnuje také literární tvorbě – vydal tři sbírky poezie ve formě japonských haiku.

1924 – narodil se Maurice Jarre, francouzský skladatel filmové hudby (zemřel 28. března 2009). Napsal hudbu k mnoha filmům, včetně sérií snímků Davida Leana, Lawrence z Arábie, Doktor Živago, Ryanova dcera, Cesta do Indie nebo minisérii Šogun. Byl nominován na devět Oscarů, z toho tři získal. Je otcem skladatele Jeana Michela Jarre, jednoho z průkovníků stylu New Age.

1909 – zemřel Franz Zeischka, šéfdirigent lázeňských orchestrů v Teplicích a v Karlových Varech (narodil se 10. února 1869). V mládí působil jako houslista v Lublani, v Görlitz, Berlíně a Mnichově a nějakou dobu i v Rusku. Hned první rok svého působení v Teplicích provedl prvních osm Beethovenových symfonií. Na program zařazoval i díla Roberta Schumanna, Richarda Strausse, ten dokonce jeden z koncertů v Teplicích dirigova, Maxe Brucha, Johannesa Brahmse a dalších známých autorů. Mezi sólisty, které získal, byli např. houslisté Pablo de Sarasate, Eugène Ysaÿe a Fritz Kreisler, operní pěvkyně Lilli Lehmann a na komorním koncertu vystoupilo v březnu 1903 České kvarteto. I později jako šéfdirigent Karlovarského lázeňského orchestru uváděl uznávaná díla svých současníků, Saint-Saënse, Mahlera, Elgara a dalších, a novinky, např. v roce 1908 Variace a fugu Maxe Regera na Hillerovo téma tři měsíce po světové premiéře.

1899 – narodil se Karel Černovský, houslista, skladatel a pedagog (zemřel 20. září 1980). Celý život zasvětil učitelskému povolání a komponování, také koncertoval na housle a na chromatickou harmoniku v zapadlých vesnicích Moravy. Jeho dílo je obsáhlé a napsal i zpěvník Jak učím zpěvu na obecné škole ménětřídní, který vydal vlastním nákladem.

1894 – zemřel Emmanuel Chabrier, francouzský úředník a skladatel (narodil se 18. ledna 1841). K definitivnímu rozhodnutí zanechat práce na ministerstvu a plně se věnovat hudbě dospěl po zhlédnutí Wagnerovy opery Tristan a Isolda v Mnichově v roce 1879. Jako sbormistr v Concerts Lamoureux pomáhal s přípravou pařížského koncertního provedení Tristana a stal se součástí skupiny známé Le Petit Bayreuth; byli v ní také jako Vincent d’Indy, Henri Duparc a Gabriel Fauré. Mezi jeho operetami a operami figuruje jako nejznámější L’étoile. V symfonickém repertoáru žije jeho rapsódie pro orchestr España (1883). Byl úzce spjat s impresionistickými malíři a zanechal po sobě rozsáhlou a cennou sbírku obrazů.

1888 – narodil se Josef František Munclingr, operní pěvec – basbarytonista a režisér (zemřel 31. října 1954). V roce 1911 byl angažován Národní operou ve Varšavě, hostoval ale i v Krakově, Poznani, Berlíně, Cáchách, Paříži, Budapešti a dalších evropských městech. V roce 1912 poprvé hostoval v pražském Národním divadle. Zároveň studoval historii umění, psal pro činohru a kabaret, působil jako novinář a karikaturista, zajímal se o operní režii. Po návratu do vlasti působil jako na scénách Slovenského národního divadla v Bratislavě a v Košicích. V roce 1923 byl režoval známou bratislavskou premiéru Janáčkovy Káti Kabanové. V roce 1925 nakonec nepřijal nabídku angažmá ve vídeňské Státní opeře a dal přednost nabídce Otakara Ostrčila do pražského Národního divadla, kde pak jako zpěvák a režisér působil až do konce roku 1951. Vytvořil tam na 160 rolí a desítky režií, ve kterých jako první uplatnil některé technické novinky, např. promítané dekorace nebo zvukové zesilovače. Příležitostně také hostoval jako režisér ve Státním divadle v Brně. Překládal, psal libreta, redigoval časopis Divadlo, psal odborné publikace. V letech 1951 až 1954 byl docentem brněnské JAMU a spoluzakladatelem katedry operní režie. Byl otcem flétnisty, muzikologa a dirigenta Milana Munclingera.

1874 – narodil se Arnold Schönberg, rakouský modernistický skladatel, hudební teoretik a příležitostný malíř (zemřel 13. července 1951). Jeden z nejvlivnějších skladatelů 20. století zůstává kontroverzní postavou hudební historie. Jako novátor fascinoval, ale současně vyvolával nevoli a zášť konzervativního publika. Většinu svých skladeb vytvořil mimo tradiční tonální systém, vymyslel především kompoziční metodu nazvanou dodekafonie, používající 12 zrovnoprávněných tónů chromatické stupnice. Začal jako violoncellista a skladatel-samouk. I když později chodil na hodiny ke skladateli Alexandru Zemlinskému, podle svých slov se nejvíc naučil studiem děl mistrů. Mezi jeho slavná díla patří smyčcový sextet Zjasněná noc, Písně z Gurre nebo symfonická báseň Pelléas a Mélisanda, z těch novátorských pak Pierrot lunaire, Očekávání, Pět klavírních skladeb, op. 23, Suita pro klavír, op. 25, Dechový kvintet, op. 26, 3. a 4. smyčcový kvartet (op. 30 a op. 37), Variace pro orchestr, op. 31, kantáta Ten, který přežil Varšavu nebo nedokončená opera Mojžíš a Áron. Kolem Schönberga se pak vytvořil kruh stejně smýšlejících žáků a interpretů, kteří jsou označováni jako druhá vídeňská škola, především Alban Berg a Anton Webern.

1840 – zemřel Vincenc Houška, skladatel a violoncellista (narodil se 21. ledna 1766). Skladbu studoval u Josefa Segera. Ve hře na violoncello, která ho později proslavila, byl prakticky samouk. Stal se hráčem v kapele hraběte Johanna Josepha Thuna (1711–1788). Po jeho smrti se osamostatnil a koncertoval po celém Německu a Rakousku, pilně komponoval a na koncertech často uváděl vlastní skladby. V roce 1792 se usídlil ve Vídni a přátelil se tam s Beethovenem, dochovala se jejich korespondence. Později se stal radou císařské a královské účtárny, ale nadále se věnoval koncertní a skladatelské činnosti. Oblíbil si zejména violu di bordoni a slavil s ní mimořádné úspěchy i u císařského dvora. Byl činný při organizaci hudebního života ve Vídni, byl členem společnosti Wittwen-Sozietät, což byla Jednota hudebních umělců na podporu vdov a sirotků a byl zakládajícím členem vídeňské společnosti přátel hudby (Gesellschaft der Musikfreunde) i vídeňské konzervatoře.

1819 – narodila se Klára Schumann, rozená Wieck(ová), německá skladatelka a pedagožka, vynikající klavíristka (zemřela 20. května 1896), manželka Roberta Schumanna a blízká přítelkyně Johannesa Brahmse. Byla jednou z nejvýznamnějších klavíristek romantické éry; svůj vliv uplatnila během 61leté koncertní kariéry, započaté v dětském věku. Oficiálně debutovala 28. října 1828 v Gewandhausu v Lipsku. Nejvíc vystoupení měla s houslistou Josephem Joachimem: více než 230, zejména v Německu a Británii. Kromě sólových klavírních recitálů, komorní hudby a doprovodu zpěváků i nadále často vystupovala s orchestry. Dochovalo se přes 1300 koncertních programů z jejích vystoupení. Zastávala se děl svého manžela a dalších současníků, jako byli Brahms, Chopin a Mendelssohn. Svůj poslední veřejný koncert odehrála ve Frankfurtu 12. března 1891. Posledním dílem, které hrála, byly Brahmsovy Variace na Haydnovo téma ve verzi pro dva klavíry s Jamesem Kwastem. Změnila formát a repertoár klavírních recitálů tím, že snížila význam čistě virtuózních děl. V roce 1878 byla jmenována první učitelkou hry na klavír v nové Konzervatoři Dr. Hocha ve Frankfurtu… Komponovala sólové klavírní skladby, komorní hudbu, sborové skladby a písně, napsala klavírní koncert.

1688 – narodil se Luca Antonio Predieri, italský skladatel a houslista (zemřel 3. ledna 1767). Napsal přes třicet ooper, oratoria, chrámovou i instrumentální hudbu. Jeho opery byly většinou zapomenuty a mnohé partitury ztraceny, jeho chrámová hudba a některé árie se ale stále hrají. Od šestnácti byl členem orchestru baziliky sv. Petra v Bologni. Jako operní skladatel debutoval 28. října 1710 operou La Partenope v divadle Teatro Marsigli-Rossi, u příležitosti otevření divadla. Byl hudebním ředitelem (maestro di capella) v chrámech San Paolo Maggiore, Madonna di Galliera, Santa Maria della Vita a nakonec i v katedrále sv. Petra. Po smrti Antonia Caldary v prosinci roku 1736, jej dvorní kapelník císaře Karla IV. Johann Joseph Fux pozval do Vídně jako svého asistenta a po jeho smrti se stal jeho nástupcem.

*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…

1814 – Francis Scott Key napsal The Star-Spangled Banner, národní hymnu Spojených států amerických