14. leden
Svátek má Radovan.
2020 – zemřela Naděžda Kniplová, operní pěvkyně, sopranistka (narodila se 18. dubna 1932), v historii českého operního umění významná interpretka Smetany, Janáčka a Wagnera, ale také Verdiho, Pucciniho. Od roku 1957 působila v Ústí nad Labem, od roku 1959 ve Státním divadle v Brně, kde triumfovala jako Renata v československé premiéře Prokofjevova Ohnivého anděla. V roce 1964 se stala sólistkou Národního divadla v Praze, kde působila po tři desetiletí. Dlouhá léta také učila zpěv na AMU. Spolupráce s Herbertem von Karajanem, který ji nabídl v roce 1967 roli Brünnhildy na Salcburském festivalu, otevřela pěvkyni možnosti zpívat v řadě světových operních domů, od Vídně přes Barcelonu po San Francisco. Ztvárnila mimo jiné Brünnhildu ve třech částech Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův, ale také velké dramatické role v jeho operách Tristan a Isolda, Parsifal, Bludný Holanďan a Lohengrin.
1955 – zemřel Miroslav Kubíček, dirigent a skladatel (narodil se 10. října 1919). Na Pražské konzervatoři vystudoval hudební pedagogiku. Po skončení války učil na hudební škole v Mariánských Lázních a věnoval se hudebně osvětové a dirigentské práci. V jeho kompozičním odkazu figurují komorní i symfonické skladby a také úpravy jihočeských lidových písní.
1953 – premiéru měla Symfonie č. 7 zvaná Sinfonia antartica od Ralpha Vaughana Williamse. Skladba sugestivně evokuje rozlehlé prostory neobydleného světadílu a bílé prázdno a v otevřeném konci naznačuje tragický konec britského polárníka Roberta Falcona Scotta, který v roce 1912, a to o měsíc později než Roald Amundsen, došel k jižnímu pólu a na cestě zpět s dalšími členy expedice zahynul. Užitým materiálem je typický styl anglické moderny a hudební jazyk autora; v případě této symfonie i ponurost, nálada, expresivní dramatičnost a zvukomalebná barvitost. První uvedení dirigoval v Manchesteru John Barbirolli
1947 – narodil se Jiří Pánek, houslista, koncertní mistr a v letech 2006 až 2012 šéf opery Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni (zemřel 19. prosince 2024), spjatý s plzeňskou scénou od roku 1970. Zavedl uvádění operních produkcí pro děti a od roku 2007 divadlo z jeho popudu začalo uvádět také koncertní sérii nedělních Operní matiné. Povolal znovu do Plzně Ivana Paříka, který se stal šéfdirigentem a spolu s Jiřím Štruncem a posléze Tomášem Braunerem nastudoval během Pánkova působení většinu operních inscenací.
1935 – narodil se Bohumil Smejkal, houslista a dirigent (zemřel 22. března 2009), umělecký vedoucí Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů a po dvě desetiletí primárius Janáčkova kvarteta. Od roku 1973 učil na JAMU, kde se v roce 1993 stal profesorem. V letech 1993 až 1999 byl děkanem Hudební fakulty JAMU.
1932 – premiéru měl Klavírní koncert G dur Maurice Ravela, skladba známá svou lehkostí, živými rytmy a vlivy amerického jazzu a španělské hudby. Ačkoli byl skladatel vynikajícím pianistou, při prvním provedení v pařížském Pleyelově sále se ujal taktovky; sólistkou byla Marguerite Longová, které koncert Ravel dedikoval. Bezprostředně poté se skladbou vyjeli na evropské turné, jehož jednou zastávkou byla i Praha.
1931 – narodil se Juraj Pospíšil, slovenský skladatel českého původu (zemřel 20. září 2007), pedagog bratislavské konzervatoře. Kompozičně se vyvíjel od tonální hudby přes inspirace skladebnými postupy soudobé světové tvorby až po dodekafonii a testování možností elektroakustických technik. Jeho učiteli byli na JAMU v Brně Vilém Petrželka a na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě Alexander Moyzes a Ján Cikker.
1927 – narodila se Zuzana Růžičková, klavíristka, cembalistka a hudební pedagožka (zemřela 27. září 2017), manželka skladatele Viktora Kalabise. Za války prošla koncentračními tábory Terezín, Osvětim a Bergen-Belsen. Přežila jen zázrakem. Hru na klavír a cembalo studovala Zuzana Růžičková od roku 1947 do roku 1951 na pražské AMU. V roce 1956 zvítězila na mezinárodní cembalové soutěži v Mnichově, poté studovala hru na cembalo ještě v Paříži… Nezastupitelným způsobem se zasazovala o to, aby cembalo bylo chápáno jako rovnocenný koncertní nástroj. Štafetu v úsilí o jeho rehabilitaci pomyslně převzala po cembalistce polského původu Wandě Landowské, jejíž život se uzavřel v roce 1959. Jako první na světě natočila v letech 1965 až 1975 kompletní Bachovu tvorbu pro klávesové nástroje. Firma Erato nahrávku vydala na sedmatřiceti dlouhohrajících černých deskách. Prakticky až do roku 1984 nesměla učit cembalo vůbec, potom alespoň v Bratislavě a teprve od roku 1989 v Praze. Ale pětadvacet let vyučovala na mistrovských kurzech v Curychu. I když už nemohla ze zdravotních důvodů koncertovat a hrát, i když už nevyučovala, byla v pražském hudebním světě stále aktivní, a to zejména organizační činností ve prospěch mezinárodní interpretační soutěže Pražského jara a rozhlasové soutěže pro mladé hudebníky Concertino Praga.
1924 – zemřel Josef Bartoš, skladatel (narodil se 29. října 1861). Kompozici studoval pod vedením Karla Boleslava Jiráka a u Vítězslava Nováka, v Paříži pak na Schole cantorum u Vincenta d’Indy. V Paříži také působil jako člen Slovanského kvarteta. Po návratu do Čech byl sbormistrem a korepetitorem opery v Olomouci, dirigentem Východočeského divadla v Pardubicích, sbormistrem zpěváckého spolku Lubor-Ludiše v Novém Bydžově, ředitelem hudební školy Slezské matice v Českém Těšíně a nakonec profesorem Pražské konzervatoře.
1909 – zemřel Quido Havlasa, skladatel, dirigent, sbormistr a varhaník a pěvecký pedagog (narodil se 2. května 1839). Učil ve Vodňanech, v Březnici a v Jindřichově Hradci, byl ředitelem kůru a kapelníkem v Novém Bydžově a nakonec ředitelem kůru v Heřmanově Městci. Jako pedagog žil a tvořil mezitím nějakou dobu také v Srbsku a Chorvatsku. Byl spolužákem Antonína Dvořáka z pražské Varhanické školy.
1900 – premiéru měla opera Tosca Giacoma Pucciniho, a to v divadle Teatro Costanzi v Římě. Dirigentem byl Leopoldo Mugnone. Milánská premiéra v La Scale se konala brzy poté – 17. března 1900, dirigentem byl Arturo Toscanini. Melodramatické dílo odehrávající se v Římě v červnu 1800 vzniklo na základě francouzské divadelní hry La Tosca Victoriena Sardoua z roku 1887, napsané pro herečku Sarah Bernhardtovou.
1893 – narodil se Karel Barvitius, skladatel a hudební nakladatel (zemřel 6. února 1949). Na Pražské konzervatoři vystudoval hru na varhany. Připravil četné úpravy písní a směsi z oper a klavírní výtah Prodané nevěsty. Pokračoval v řízení rodinného podniku, Barvitiova hudebního nakladatelství. V roce 1949 byla však firma komunisty zlikvidována.
1877 – narodil se Robert Manzer, houslista a dirigent (zemřel 19. ledna 1942). Před začátkem druhé světové války se podstatným způsobem zasloužil o rozvoj české kultury v karlovarském regionu. Studoval hru na housle u Otakara Ševčíka a skladbu u Antonína Dvořáka. Přes třicet let působil jako ředitel orchestru v Karlových Varech, byl však i sbormistrem karlovarského sboru a ročně odehrál několik desítek koncertů se svým smyčcovým kvartetem.
1875 – narodil se Albert Schweitzer, německý protestantský teolog, misionář, filozof, lékař, varhaník a spisovatel, nositel Nobelovy ceny míru (zemřel 4. září 1965). Soustředil se jako interpret na Bachovu hudbu a napsal o něm knihu J. S. Bach, hudebník básník, vydanou v roce 1905. Nemocnici v Lambaréne ve Francouzské rovníkové Africe, dnes Gabonu, kam se vydal po studiu medicíny, financoval z darů i z peněz, které vydělával svými varhanními koncerty. V Africe nakonec prožil více než padesát let.
1873 – narodil se André Bloch, francouzský skladatel a pedagog (zemřel 7. srpna 1960). Je znám především jako operní skladatel, ale komponoval i symfonické a komorní skladby a navíc instrumentoval některé části nedokončené opery Hoffmannovy povídky Jacquea Offenbacha. Byl žákem Julese Masseneta, mezi jeho žáky byl varhaník a skladatel Jehan Alain.
1824 – narodil se Vladimir Vasiljevič Stasov, ruský hudební a umělecký kritik, historik umění (zemřel 23. října 1906). S jeho přispěním vznikla Mocná hrstka, sdružení pěti ruských skladatelů, kteří se scházeli v letech 1856 až 1862. Byli to Milij Balakirev, Alexander Borodin, César Kjui, Modest Petrovič Musorgskij a Nikolaj Rimskij-Korsakov. Stařešinou jim byl Alexander Dargomyžskij. Stasov se stal ideovým vůdcem skupiny a propagátorem jejich tvorby. Označení Mocná hrstka poprvé použil v roce 1867.
1800 – narodil se Ludwig von Köchel, rakouský muzikolog (zemřel 3. července 1877), jehož nejznámějším počinem je chronologické a tematické uspořádání a katalogizace tvorby W. A. Mozarta – Köchelův seznam z roku 1862. Dva roky před smrtí Köchel inicioval a dotoval rovněž kompletní vydání Mozartových děl nakladatelstvím Breitkopf a Härtel. Získal však značnou reputaci i v botanice a mineralogii.
1676 – zemřel Francesco Cavalli, italský varhaník a skladatel (narodil se 14. února 1602), známý dnes především díky svým operám. Giasone z roku 1649 se stala jednou z nejhranějších oper 17. století. Orione byla v roce 1653 hrána v Miláně na oslavu volby Ferdinanda IV. Habsburského římským králem; volba se konala v Praze. Při příležitosti svatby Ludvíka XIV. se španělskou infantkou Marií Terezií Habsburskou byla roku 1660 uvedena v pařížském Louvru Cavalliho opera Xerxes doplněná francouzskou předehrou a baletní hudbou Jeana-Baptiste Lullyho. V novém divadle v Palais des Tuileries byla o rok a půl později inscenována Cavalliho opera Ercole amante s několika Lullyho baletními sekvenci, v nichž jako tanečník vystoupil i sám král. V Benátkách byl Cavalli nejprve zpěvákem u sv. Marka, později varhaníkem a pak i ředitelem kůru (maestro di cappella San Marco).