14. září

Svátek mají Radka, Radoslava, Radslava, Radislava.

2023 – zemřela Joy Hall, britská violoncellistka (narodila se 30. listopadu 1920). V letech 1947–1965 byla pravidelnou členkou souboru Musica da Camera, v roce 1962 se stala spoluzakladatelkou smyčcového kvarteta Delmé, byla členkou English Chamber Orchestra a Philomusica of London. Pravidelně vystupovala v rozhlasovém vysílání BBC, počínaje rokem 1944 s orchestrem BBC Northern Orchestra. Účinkovala také s Londýnským symfonickým orchestrem a s Consortem Juliana Breama. V 90. letech působila v souboru Rasumovsky Quartet. Ve studiových nahrávkách účinkovala v klasice i v popu, včetně soundtracku k filmu The Family Way od Paula McCartneyho a písně Beatles „Strawberry Fields Forever“. Vystudovala Královskou hudební akademii.

1993 – zemřel Peter Tranchell, britský skladatel (narodil se 14. července 1922). V letech 1950 až 1989 působil jako docent hudby na Univerzitě v Cambridgi a v letech 1960 až 1989 jako člen a ředitel hudebních studií na Gonville and Caius College. Je autorem opery Starosta Casterbridge, chrámové hudby, instrumentálních děl i „lehké“ hudby, včetně hudebních komedií.

1984 – narodil se Michal Lieberzeit, operní pěvec, režisér, herec. Působil v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako tajemník uměleckého provozu, asistent ředitele, vedoucí archivu DJKT a asistent režie v souboru opery. Je spoluzakladatelem multižánrového festivalu Mozart na Moravě a spolku Mozarteum Praga. Vystudoval operní zpěv na Konzervatoři Plzeň a operní režii na AMU v Praze.

1983 – narodil se Felix Slováček mladší, hudebník, saxofonista a klarinetista, věnující se mnoha hudebním žánrům, klasickým i cross-overovým projektům. V roce 2010 absolvoval magisterské studium na AMU v oboru klarinet. Dirigování studoval soukromě u prof. Jaroslava Vodňanského. Od září 2022 diriguje v Hudebním divadle Karlín, od roku 2024 jako stálý dirigent. Hraje v činohře i v muzikálech. Stal se uměleckým ředitelem hudebního festivalu Eduarda Nápravníka… Jeho matkou je herečka Dagmar Patrasová, otcem saxofonista Felix Slováček starší. Dědeček Karel Patras byl harfistou České filharmonie a profesorem AMU, babička Věra Patrasová zpěvačkou Pražského filharmonického sboru.

1982 – zemřel Pablo Garrido, chilský skladatel, houslista a etnomuzikolog (narodil se 26. března 1905). Je autorem čtyř baletů, dvou klavírních koncertů a mnžství komorní hudby. Založením Královského orchestru v roce 1924 se stal průkopníkem jazzu v Latinské Americe. Na začátku 40. let se pak začal věnovat chilskému folklóru. O hudbě své země přednášel na cestách po světě, publikoval na dva tisíce článků v novinách a časopisech a v roce 1943 vydal knihu Biografía de la cueca, v níž upozornil na africké kořeny latinskoamerické hudby.

1975 – zemřel Walter Herbert (narozen jako Walter Seligmann), americký dirigent a impresário německého původu (narodil se 18. února 1898), v roce 1937 v rámci rakouského týmu mistr světa v bridži… Byl ředitelem Opera in English v San Franciscu, v roce 1943 byl jmenován prvním generálním ředitelem New Orleans Opera Association; pozici zastával do roku 1954. V roce 1955 založil Houston Grand Opera, kde působil jako generální ředitel a dirigent až do roku 1972. Byl hudebním ředitelem Opera/South v Jacksonu ve státě Mississippi. V roce 1965 založil operu v San Diegu a byl jejím generálním ředitelem a dirigentem od roku 1969 do smrti… Operní debut měl v roce 1925 s Carmen v Městském divadle v Bernu. Ve 30. letech byl šéfdirigentem vídeňské Volksoper. Krátce před anšlusem Rakouska v roce 1938 navštívil Japonsko, aby tam představil moderní západní klasickou hudbu. Emigroval odtamtud do USA a v roce 1944 se stal americkým občanem.

1951 – zemřel Fritz Busch, německý dirigent (narodil se 13. března 1890). V drážďanské Státní opeře, kde působil v letech 1922 až 1933, uvedl světové premiéry oper Richarda Strausse, Ferruccia Busoniho, Paula Hindemitha, Kurta Weilla a dalších klasiků 20. století. Dirigoval také na festivalech v Bayreuthu a Salcburku. V Buenos Aires ve 30. a 40. letech po několik operních sezón vedl Teatro Colón, dirigoval v New Yorku a Londýně, řídil Dánský rozhlasový symfonický orchestr a Stockholmskou filharmonii. V Glyndebourne na jihu Anglie byl ve spolupráci s divadelním režisérem Carlem Ebertem zakládajícím hudebním ředitelem tamního letního operního festivalu.

1931 – narodil se Pavel Blatný, skladatel, pianista, dirigent, literát a hudební dramaturg, pedagog a redaktor (zemřel 20. ledna 2021). Stylovým východiskem rané Blatného tvorby byla hudba klasiků 20. století. Podle jeho slov prvotním impulsem byla Čtvrtá symfonie Bohuslava Martinů, nejvíce napodoboval Sergeje Prokofjeva, za největšího skladatele století pokládal Igora Stravinského a za nejoriginálnější zjev Leoše Janáčka. Později našel svou originalitu ve skladbách pro jazzové hudebníky nebo pro smíšené soubory klasických a jazzových hudebníků, ve kterých využíval jak emocionalitu a spontaneitu, tak racionální kompoziční techniky. Šlo o takzvanou hudbu třetího proudu, pro kterou však sám používal raději výraz hraniční hudba. Třetí etapa jeho tvorby od začátku 80. let přinesla radikální návrat ke klasicko-romantické tradici, k tonalitě. Po kantátě Vrba na slova Karla Jaromíra Erbena následovaly další erbenovské kantáty: Štědrý den, Polednice a Vodník, ve kterých se dovršila přestavba hudební řeči směrem k široké srozumitelnosti, přehlednosti, oproštěnosti, tedy příklon k trendu nové jednoduchosti. Následovala symfonická věta Zvony, Nénie za moji matku, Litanie za Karla Velebného, Hommage à Gustav Mahler, Collage–hommage à J. S. Bach, Hry Hommage à Igor Stravinskij, Antivariace na témbr Antonína Dvořáka a Pocta Bohuslavu Martinů… Blatného dědeček Vojtěch absolvoval v Brně Varhanickou školu a působil jako ředitel kůru, otec Josef, rovněž absolvent a pak učitel Varhanické školy, se stal uznávaným pedagogem na brněnské konzervatoři a JAMU a autorem komorní tvorby a instruktivní skladbiček pro klavír. Josefův bratr Lev, činný jako spisovatel, dramatik, dramaturg a redaktor, byl otcem básníka Ivana Blatného, který zemřel v exilu v Anglii.

1927 – zemřela Isadora Duncan, americká tanečnice a choreografka, průkopnice moderního tance (narodila se 26. května 1877). Žila a tančila v západní Evropě, v USA a Sovětském svazu. Snažila se propojit emoce a pohyb, vytvořila novou filozofii tance, která je v opozici vůči strnulosti tradičního baletu. K pohybům i kostýmům ji inspirovalo starověké řecké umění. Všecny tři její děti jako malé zemřely. V roce 1922 se v Moskvě provdala za básníka Sergeje Jesenina, o osmnáct let mladšího, a přijala sovětské občanství. Doprovázel ji po Evropě a USA, ale v roce 1923 se vrátil do Moskvy. O dva roky později spáchal sebevraždu. Ona sama zemřela, když se jí v Nice zamotal šál do kola auta, ve kterém se vezla.

1924 – narodila se Jitka Snížková, muzikoložka, skladatelka, klavíristka a cembalistka (zemřela 11. května 1989). Od dětství hrála na klavír. Na Pražské konzervatoři studovala u Albína Šímy a Oldřicha Kredby a na Mistrovské škole konzervatoře u Josefa Hermana a Karla Hoffmeistera. Vedle toho studovala i teorii a skladbu u Františka Spilky a Aloise Háby. Stala se korepetitorkou v Československém státním souboru písní a tanců a vystupovala jako klavíristka. Od roku 1962 učila na konzervatoři obligátní klavír, nauku o hudebních nástrojích a hudební formy. Stala se předsedkyní výboru Mozartovy obce v Praze a v této funkci proslula svým statečným bojem proti zestátnění vily Bertramka, kde za svého pražského pobytu bydlel Wolfgang Amadeus Mozart. Kromě toho byla členkou Společnosti Boženy Němcové a Svazu československých skladatelů. Stala se významnou muzikoložkou. Centrem její pozornosti byla renesanční hudba. Na toto téma připravila několik edic a publikovala řadu odborných prací. Zkomponovala asi dvě stě šedesát skladeb.

1919 – narodil se Deryck Cooke, britský skladatel, muzikolog a moderátor (zemřel 26. října 1976). Je známý předeším jako spoluautor hypotetické verze Mahlerovy Desáté symfonie, ze které se jako skladatelem dokončená uvádí jen první věta. Skici k dalším Cooke zrekonstruoval ve spolupráci s dirigentem Bertholdem Goldschmidtem. Původně se jednalo o přednáškovou demonstraci vysílanou v roce 1960 v BBC, ale práce vyústila v koncertní skladbu, která měla premiéru 13. srpna 1964 na festivalu Proms v podání Londýnského symfonického orchestru. Na revidovaných vydáních Cookeovi a Goldschmidtovi pomáhali skladatelé David Matthews a Colin Matthews. Dílo vytištěné v roce 1976 se stalo součástí repertoáru.

1919 – narodil se Miroslav Barvík, skladatel, funkcionář a kritik (zemřel 2. března 1998). Po válce podepsal prokomunistické Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu! a prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!. Po komunistickém puči v roce 1948 patřil k funkcionářům Svazu čs. skladatelů, kteří vyřazovali z repertoáru vůdčí osobnosti moderní zahraniční i tuzemské hudby, vedl hudební oddělení Státního výboru pro věci umění a Armádní umělecký soubor a pracoval na ministerstvu školství a kultury a v ideologickém oddělení Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Učil také dějiny hudby na Pražské konzervatoři i na konzervatoři v Brně. V roce 1966 byl jmenován uměleckým ředitelem Státní opery v Brně. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 byl však funkce zbaven a vyloučen z komunistické strany… V kompozici byl žákem Václava Kaprála, Vítězslava Nováka a Jaroslava Řídkého. Vedle kantát, jako byly Poděkování Sovětskému svazu, Píseň o sovětské zemi nebo Pionýrská pohádka, napsal také několik orchestrálních skladeb, včetně Tanců ze Slovácka, a komorní díla, mezi nimiž bylo i Klavírní trio Na památku Vítězslavy Kaprálové. Napsal knihy Základy nauky o hudbě, Hovory o hudbě a Poprvé v opeře i několik publikací zcela poplatných režimu.

1895 – narodil se José Mojica, mexický operní pěvec – tenorista a hollywoodský filmový herec, později františkánský řeholník Fray José de Guadalupe Mojica (zemřel 20. září 1974). Jako zpěvák debutoval 5. října 1916 v Teatro Arbeu v roli hraběte Almavivy v Rossiniho opeře Lazebník sevillský. Působil v Opeře v Chicagu, byl v kontaktu s Carusem a Šaljapinem, natáčel opery. Hrál v prvních zvukových filmech; točil nejen v USA, ale také v Argentině, Mexiku, Peru a Španělsku. V roce 1943, po smrti matky, umělecké prostředí opustil, aby se stal v Peru knězem. Napsal knihu Já, hříšník, které se prodaly miliony výtisků a byl podle ní natočen film.

1892 – narodil se Jiří Julius Fiala, skladatel, herec a dirigent (zemřel 3. srpna 1974). Studoval na Pražské konzervatoři varhany a skladbu u Josefa Kličky, Františka Spilky, Karla Steckera a Jindřicha Kàana a absolvoval mistrovský kurs u Vítězslava Nováka. Stal se kapelníkem kina Světovid v Nuslích, kde orchestr hrál hudební doprovod k němým filmům, dirigentem operetního divadla Aréna na Smíchově a nuselského Tylova divadla, šéfem opery v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, kapelníkem u divadelní společnosti Adolfa Marka v Poděbradech a po krátkém působení na Slovensku dirigentem Vinohradské zpěvohry. Komponoval filmovou hudbu, řídil filmové orchestry a spolupracoval i s filmovými scenáristy. Je autorem hudby k třiceti pěti celovečerním filmům a k nespočetným filmům krátkým a reklamním. Příležitostně se objevoval i v menších filmových rolích. Nejčastěji to byly postavy dirigentů a hudebníků. Prosadil se svými operetami a napsal celou řadu dalších skladeb, jedenáct oper, dva balety a tři mše.

1760 – narodil se Luigi Cherubini, italsko-francouzský skladatel (zemřel 15. března 1842). Někdy se uvádí jako datum narození 8. září. Hudbou se zabýval od šesti let, ve třinácti zkomponoval Te Deum, Credo, Miserere, mši a Dixit, v osmnácti si získal pozornost velkovévody a později císaře Leopolda II., který mu poskytl trvalou finanční podporu. To mu umožnilo studovat skladbu a kontrapunkt u Giuseppe Sartiho v Bologni. Ten byl vyznavačem římské školy a doporučil Cherubinimu, aby nepodlehl lákání neapolské operní školy a za své vzory raději zvolil Palestrinu a jeho současníky. Cherubini tak studoval, opisoval a analyzoval partitury mistrů římské školy, což mu přišlo velmi vhod později ve funkci ředitele pařížské konzervatoře, kde vystupoval jako přísný strážce zákonů harmonie a kontrapunktu a s jeho autoritou měli potíže i Hector Berlioz a César Franck. Napřed psal hudbu převážně na liturgické texty, ale brzy přešel na operu. V roce 1784 byl pozván do Londýna, kde zkomponoval a uvedl dvě: La Finta Principessa a Giulio Sabino, které mu vynesly jmenování dvorním skladatelem. Z Londýna odešel do Paříže, která se stala jeho druhým domovem. Přišel sem v době zuřící války stoupenců Picciniho a Glucka, z nichž první představoval typickou italskou operní školu zaměřenou na pěveckou virtuozitu, zatímco druhý přinášel nového ducha hudebního dramatu. Cherubini zkomponoval řadu oper, ale bez většího úspěchu. Profesní život mu změnila až slavnostní mše Messe in F, kterou napsal na požádání k vysvěcení kostela v Chimay, těžiště jeho práce se pak přesunulo do oblasti chrámové a symfonické hudby. Celkově zanechal na 450 děl, téměř stovka z nich vyšla i tiskem. Napsal také hudebně vědecké a pedagogické životní dílo Cours de contrepoint et de fugue. Je pochován na pařížském hřbitově Père-Lachaise.

1741 – skladatel George Frideric Handel (Georg Friedrich Händel) dokončil po 24 dnech práce kompozici oratoria Mesiáš.

1737 – narodil se Michael Haydn, rakouský skladatel, mladší bratr Josepha Haydna (zemřel 10. srpna 1806). Byl chlapeckým sopranistou ve sboru vídeňské katedrály svatého Štěpána, v roce 1760 byl jmenován kapelníkem v Großwardeinu a později, v roce 1762, koncertním mistrem v Salcburku. Zůstal tam 44 let, během nichž napsal přes 360 skladeb zahrnujících jak chrámovou, tak instrumentální hudbu. Jeho duchovní díla se vyznačují zbožnou intimitou, na rozdíl od Josephova monumentálního a majestátního, sekularizovanějšího symfonického stylu. Několik děl Michaela Haydna ovlivnilo W. A. Mozarta. V Salcburku byli mezi jeho žáky například Carl Maria von Weber a Anton Diabelli.

*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…

1960 – skladatel Dmitrij Šostakovič vstoupil do komunistické strany. Byl k tomu v podstatě donucen politickým tlakem ze strany tehdejšího sovětského vůdce Nikity Chruščova. Protože v dřívějších letech za Stalina prožíval neustálý strach o život a existenci a protože chtěl nyní zajistit klid pro sebe a pro rodinu i možnost dál tvořit, tlaku nakonec podlehl. Své zoufalství a výčitky vyvolané tímto krokem bezprostředně poté otiskl do svého slavného, hluboce tragického Smyčcového kvartetu č. 8.

1959 – sovětská sonda Luna 2 přistála na Měsíci; stala se první lidským objektem, který tam doletěl

1950 – odstřel ve vápencovém lomu Zlatý kůň na Berounsku odhalil systém krasových jeskyní; 2. srpna 1959 pak byly veřejnosti otevřeny Koněpruské jeskyně

1938 – vůdce Sudetoněmecké strany Konrád Henlein vydal prohlášení, ve kterém poprvé jasně vyjádřil požadavek na připojení území Sudet k Německu

1937 – zemřel první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk (narodil se 7. března 1850)

1926 – ve Velké Británii vyšla první knížka o Medvídkovi Pú (Winnie-the-Pooh) od spisovatele Alana Alexandra Milneho

1092 – českým knížezem se stal Břetislav II., nejstarší syn Vratislava II.