15. leden
Svátek má Alice.
2003 – zemřel Přemysl Kočí, operní pěvec, hudební pedagog, režisér, divadelní manažer, herec a funkcionář KSČ (narodil se 1. června 1917). Debutoval v roce 1939 ve Státním divadle v Ostravě v roli Escamilla v Bizetově Carmen. Z popudu tehdejšího ministra kultury Zdeňka Nejedlého byl přijat do Národního divadla v Praze coby sólista opery. Od roku 1966 tam působil také jako operní režisér. Po sovětské invazi do Československa v roce 1968 se stal nakrátko náměstkem ústředního ředitele Československé televize, od roku 1969 do roku 1978 působil v dobách nejtužší normalizace ve funkci ředitele Národního divadla. Od roku 1962 vyučoval zpěv na pražské Hudební fakultě Akademie múzických umění, v roce 1974 byl jmenován mimořádným profesorem. K jeho žákům na HAMU patřili například Libuše Márová, Jana Jonášová, Marie Veselá, Marta Boháčová nebo Zdeněk Klumpar.
1958 – premiéru měla opera Vanessa amerického skladatele Samuela Barbera. Dílo s původním anglickým libretem Giana Carla Menottiho (1911–2007) bylo uvedeno v Metropolitní opeře v New Yorku pod taktovkou Dimitrije Mitropoulose v inscenaci navržené Cecilem Beatonem a v režii Menottiho. Barberovi vynesla Vanessa Pulitzerovu cenu. Jde o příběh dvou žen, které mají dilema, jakému čelí každý člověk: zda bojovat za své ideály až do uzavření se před realitou, nebo dělat kompromisy a lhát.
1941 – premiéru měl Kvartet na konec časů (Quatuor pour la fin du temps) od Oliviera Messiaena. Dílo určené pro housle, klarinet, violoncello a klavír je inspirováno biblickou Apokalypsou (novozákonní knihou Zjevení Janovo) a umělecky se zabývá tématem času, věčnosti, víry a naděje. Je mimořádně osobním vyjádřením schopnost tvořit krásu i v nejtemnějších časech. Kvartet pro nástroje, které byly k dispozici, vznikl totiž v extrémních podmínkách během druhé světové války v německém zajateckém táboře Stalag VIII A ve slezském Zhořelci, kde byl Messiaen po pádu Francie v roce 1940 devět měsíců internován. Tam se také před publikem vězňů a vězeňských dozorců uskutečnilo první provedení. Hráli Messiaen a jeho spoluvězni. Poslední věta „Chvála nesmrtelnosti Ježíše“ je psána pouze pro housle a klavír a symbolizuje nanebevstoupení člověka k Bohu.
1930 – narodil se Michel Chapuis, francouzský varhaník (zemřel 12. listopadu 2017). Na pařížské konzervatoři studoval u Marcela Dupré. Natočil kompletní varhanní dílo J. S. Bacha, D. Buxtehudeho, F. Couperina, N. de Grigny, J. Titelouze a dalších. V letech 1986 až 1995 byl profesorem Conservatoire National Supérieur v Paříži, jeho nástupci se stali Michel Bouvard a Olivier Latry.
1926 – zemřel Enrico Toselli, italský klavírista a skladatel (narodil se 13. března 1883). Veřejně vystoupil poprvé ve Florencii v deseti letech a vyvolal nadšený obdiv. Ve čtrnácti letech nastartoval oslnivou kariéru koncertního klavíristy v Itálii, hlavních evropských městech a také v Alexandrii a Severní Americe. Později se usadil ve Florencii, kde vyučoval a skládal. Zkomponoval řadu písní, z nichž nejpopulárnější se stala Serenata Op. 6 Rimpianto č. 1 známá pod názvem Toselliho serenáda. Skutečného věhlasu se dočkal hlavně díky mezinárodnímu skandálu, oženil se totiž s bývalou korunní princeznou saskou, arcivévodkyní Luisou Toskánskou a manželkou Fridricha Augusta III. Saského. Manželství trvalo jen pět let a Toselli z něho vytěžil velmi úspěšnou knihu vzpomínek.
1913 – narodila se Miriam Hyde, australská skladatelka, klavíristka a učitelka (zemřela 11. ledna 2005). Složila mnoho písní a klavírních, flétnových, komorních i orchestrálních skladeb. Její osobitý styl představuje prolínání stylů impresionismu a postromantismu. Vyhrála stipendium na Royal College Music v Londýně, kde byla vyznamenána několika skladatelskými cenami. Později byla oceněna Vyznamenáním British Empire a Officer Order Austrálie. V letech 1991 – 92 byla také korunovaná jako Mezinárodní žena roku a získala čestný doktorát od Macquarie University. Své 90. narozeniny oslavila koncerty napříč celou Austrálií.
1893 – narodil se Ivor Novello, velšský hudební skladatel a herec (zemřel 6. března 1951). Jeho první úspěšnou skladbou byla vlastenecká „Keep the Home Fires Burning“ z roku 1914. Věnoval se také divadlu a filmu. Hrál například ve dvou filmech Alfreda Hitchcocka Příšerný host (1926) a Na šikmé ploše (1927). V roce 1955 po něm bylo pojmenováno ocenění Ivor Novello Awards.
1890 – premiéru měl balet Spící krasavice (Šípková Růženka) Petra Iljiče Čajkovského, zkomponovaný podle stejnojmenné pohádky Charlese Perraulta. Premiéra se uskutečnila v Mariinském divadle v Petrohradě. Choreografem baletu byl Francouz Marius Petipa, dirigoval Riccardo Drigo.
1847 – narodil se František Symon, hudebník, ředitel kůru a sbormistr (zemřel 21. února 1934). Jeho kolegou a zároveň učitelem hudby byl Josef Förster. V Nymburku se stal varhaníkem a ředitelem kůru v kostele sv. Jiljí. Založil chrámový sbor, zavedl ceciliánskou reformu chrámového zpěvu a zasloužil se o opravu varhan jak v chrámu sv. Jiljí, tak v kostele sv. Jiří. V roce 1882 se stal sbormistrem nymburského Hlaholu, který dovedl na úroveň nejlepších českých sborových těles.
1788 – zemřel Gaetano Latilla, italský hudební skladatel (narozený 10. ledna 1711), představitel neapolské operní školy. V neapolském divadle Fiorentini debutoval v roce 1732 komickou operou Li mariti a forza, která ho vynesla mezi nejoblíbenější operní skladatele Itálie. V roce 1738 se stal zástupcem kapelníka v jednom z nejslavnějších římských chrámů, Basilica di Santa Maria Maggiore. Pokračoval v operní tvorbě, ale zařadil se i mezi vyhledávané autory chrámové hudby a oratorií. V roce 1753 přijal místo učitele na benátské konservatoři Conservatorio della Pieta a stal se tam druhým kapelníkem v chrámu sv. Marka.