15. srpen
Svátek má Hana.
2014 – ve věku 105 let zemřela Licia Albanese, americká operní pěvkyně – sopranistka italského původu (narodila se 22. července 1909). Vynikala hlavně v rolích lyrických hrdinek Verdiho a Pucciniho. Neformálně debutovala v roce 1934 v Miláně, když zaskočila za jinou sopranistku v Pucciniho opeře Madam Butterfly, v opeře, která ji později proslavila. Během čtyřiceti let zpívala roli Cio-Cio-San více než tři sta krát. V letech 1940–1966 patřila mezi přední sólisty Metropolitní opery v New Yorku. Byla také zakladatelkou a předsedkyní nadace určené na podporu mladých pěvců The Licia Albanese-Puccini Foundation. V letech 1941–1961 často hostovala v opeře San Francisca, kde ztvárnila dvaadvacet rolí. Kromě toho vystupovala na mnoha recitálech a koncertech a v dalších operních domech. Účastnila se benefičních představení pro vojáky, měla svou vlastní rozhlasovou show, byla častým hostem rozhlasových i televizních pořadů a pořídila řadu gramofonových nahrávek. Její aktivní kariéra trvala přes sedm desetiletí. Zpívala americkou hymnu při otevření nové budovy Metropolitní opery. Jako pedagog působila v Juilliard School of Music, v Manhattan School of Music a v Marymount Manhattan College. Vedla pěvecké mistrovské kurzy po celém světě.
2004 – zemřela Semiha Berksoy, turecká operní zpěvačka – sopranistka a malířka (narodila se 24. května 1910). Kariéru začala v roce 1931 rolí Semihy v prvním tureckém zvukového filmu İstanbul Sokaklarında. Pak byla obsazována do operetních představeních v istanbulských divadlech a zpívala v první turecké opeře Özsoy v roce 1934. Byla oceněna jako první turecká operní pěvkyně a získala možnost dalšího studia na berlínské hudební akademii. Od roku 1934 začala vystupovat v Turecku, Německu a Portugalsku, stávala se známou jako wágnerovský soprán. V roce 1939, u příležitosti oslavy 75. narozenin Richarda Strausse v Berlíně, zpívala roli Ariadny z Naxosu. Po návratu do Turecka spolupracovala s Carlem Ebertem na vytvoření turecké státní opery a baletu. Z Istanbulské opery odešla v roce 1972. Po svém odchodu do důchodu zůstala aktivní hlavně jako divadelní umělec.
2023 – zemřel Joel Eric Suben, americký skladatel a dirigent (narodil se 16. května 1946), známý především nahrávkami hudby současných amerických a evropských skladatelů. V roce 1975 byl přijat do dirigentské třídy Otmara Suitnera na Mozarteum Sommerakademie v Salcburku. Roku 1976 se stal finalistou Mezinárodní dirigentské soutěže Hanse Häringa, pořádané hudební sekcí Rakouského rozhlasu. V letech 1977 až 1978 byl studentem kompozice u Henryka Mikołaje Góreckého na katovické hudební akademii. V roce 1984 byl přijat do mistrovské třídy pro dirigenty vedené Sergiu Celibidachem na Curtisově hudebním institutu. V USA působil pedagogicky na univerzitách, vedl studntské orcehstry a pořádal koncerty.
1966 – zemřel Jan Kiepura, polský operní pěvec – tenorista (narodil se 16. května 1902), představitel oboru lirico spinto a později hrdinný tenor. Těšil se z úspěšné mezinárodní kariéry, vystupoval v předních operních domech po celém světě, včetně La Scaly, Metropolitní opery, Královské opery Covent Garden, Opéra-Comique v Paříži, La Fenice v Benátkách a Teatro Colón v Buenos Aires. Hrál rovněž v mnoha filmech. S manželkou, maďarskou lyrickou sopranistkou Martou Eggerthovou, emigrovali v roce 1937 před nacisty do USA.
1955 – narodil se Petr Kofroň, skladatel a dirigent. Vystudoval skladu na JAMU v Brně u Aloise Piňose, pak působil jako asistent na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty v Praze. Je autorem mnoha scénických hudeb, Prvotřídní ženy, Cyrano z Bergeracu, Dobrý člověk ze Sečuanu, Fantom čili Krvavá opera a dalších. Je také autorem muzikálu Magická flétna, opery Mai 68, symfonie Titan a Magor. V roce 1983 spoluzaložil soubor pro soudobou hudbu Agon Orchestra, ve kterém působí jako dramaturg a dirigent. Orchestr se věnuje české hudební avantgardě 60. let minulého století a současné alternativní české a světové hudbě. V letech 1996-2004 byl uměleckým šéfem opery Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, kde také začal dirigovat operu. V letech 2013 až 2019 působil jako umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery v Praze.
1951 – zemřel Artur Schnabel, rakouský klavírista, skladatel a pedagog židovského původu narozený na území dnešního Polska (narodil se 17. dubna 1882). Koncertní debut měl v roce 1897 v Bösendorferově sále ve Vídni a hned následovala série koncertů v Budapešti, Praze a v Brně. O rok později se přestěhoval do Berlína. Po skončení války koncertoval ve Spojených státech, Rusku a v Anglii. Získal skvělou pověst díky koncertům s orchestrem řízeným Arthurem Nikischem, jako komorní hráč i jako doprovazeč své budoucí manželky, altistky Terezy Behrové. V roce 1902 založil spolu s houslistou Alfrede Wittenbergem a violoncelistou Antonem Hekkingem Schnabelovo trio. Po jeho rozpadu je v roce 1905 obnovil s Carlem Fleschem a Jeanem Gérardym. Gérarda později vystřídal Hugo Becker. Rovněž působil v klavírním kvartetu s Bronisławem Hubermanem, skladatelem Paulem Hindemithem a Grigorijem Pjatigorským. V roce 1944 získal americké státní občanství a stal se profesorem na univerzitě v Michiganu. Jako skladatel psal atonální hudbu.
1925 – narodil se Aldo Ciccolini, francouzský klavírista pocházející z Itálie (zemřel 1. února 2015). Na neapolskou konzervatoř vstoupil na zvláštní povolení ředitele Francesca Ciley, protože mu bylo pouhých 9 let. Studoval klavír, harmonii a kontrapunkt. Kariéru zahájil v šestnácti, ale krátce po 2. světové válce hrál i v barech, aby podpořil rodinu. V roce 1949 získal dělenou první cenu (s Věnceslavem Jankovem) v prestižní klavírní soutěži Marguerite Long-Jacques Thibaud Competition v Paříži. Tam pak pokračoval ve studiu u Marguerite Longové a usadil se tam natrvalo. Vyučoval na pařížské konzervatoři, mezi jeho studenty patřili např. Jean-Yves Thibaudet, Artur Pizarro, Nicholas Angelich nebo André Sayasov. Proslul jako vynikající interpret a propagátor hudby francouzských skladatelů Camilla Saint-Saënse, Maurice Ravela, Clauda Debussyho, Charlese-Valentina Alkana a Erika Satieho, ale i méně známých skladatelů, jako jsou Déodat de Séverac, Jules Massenet a Alexis de Castillon. Interpretoval i španělské skladatele, Isaaca Albénize, Enrique Granadose nebo Manuela de Fallu. V roce 2000 byl jmenován čestným prezidentem společnosti Associazione Musicale Aldo Ciccolini, která se zabývá podporou kulturních a hudebních událostí v jeho rodné Neapoli.
1913 – narodil se Jiří František Novák, skladatel a pedagog (zemřel 25. listopadu 1993). Studoval práva na Karlově univerzitě a vedle toho klavír na Pražské konzervatoři. Za 2. světové války byl totálně nasazen jako klavírista u duisburské opery, tehdy působící v budově dnešní Státní opery Praha. Po skončení války dokončil práva a dál studoval skladbu na HAMU v Praze u Jaroslava Řídkého. Nejprve působil jako administrativní úředník na Pražské konzervatoři, později se stal profesorem teoretických předmětů. Vedle toho koncertoval, Zaměřoval se hlavně na soudobou hudbu. Sám napsal devět oper, šest kantát a řadu orchestrálních i komorních skladeb.
1909 – narodil se Maxmilián Hájek, skladatel, sbormistr a dirigent (zemřel 16. března 1969). Po absolvování Pražské konzervatoře studoval soukromě skladbu u Otakara Ostrčila. Začal jako divadelní korepetitor v Košicích, později působil jako sbormistr v Olomouci, dirigent pražského divadla Uranie v Holešovicích a v karlínském Varieté. Posléze se stal kapelníkem kladenského divadla. Za okupace působil v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni, současně studoval dirigentský seminář pořádaný Václavem Talichem v Národním divadle a v rámci totálního nasazení působil u několika německých divadel. Po skončení druhé světové války se stal dirigentem nově založené opery v Liberci. V sezóně 1946–1947 působil v Jugoslávii. Po návratu do vlasti byl učitelem na hudební škole v Liberci a pohostinsky dirigoval v Liberci a v Ústí nad Labem.
1907 – zemřel Joseph Joachim, německý houslista, dirigent a skladatel maďarského původu (narodil se 28. června 1831, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších interpretů 19. století. V Pešti studoval u polského houslisty Stanisława Serwaczyńského, který později v Polsku učil Wieniawského. První veřejné vystoupení měl 17. března 1839 v sedmi letech. Debutoval v Londýně v roce 1844 jako třináctiletý, hrál tehdy Houslový koncert Ludwiga van Beethovena (se svými vlastními kadencemi) pod taktovkou Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Působil v Lipsku a Výmaru a pak hlavně v Hannoveru a Berlíně a vybudoval si mezinárodní kariéru. Často vystupoval s pianistkou Clarou Schumannovou a založil Joachimovo kvarteto, ve kterém s ním jako s primáriem hráli Karel Halíř (druhé housle), Emanuel Wirth (viola) a Robert Hausmann (violoncello). Po Ferdinandu Davidovi byl druhým sólistou, který hrál Mendelssohnův Houslový koncert e moll. V Cambridge 8. března 1877 dirigoval anglickou premiéru Brahmsovy První symfonie. V roce 1879 uvedl v premiéře Brahmsův Houslový koncert s autorem jako dirigentem a v roce 1887 byl spolu s Hausmannem prvním interpretem Brahmsova Dvojkoncertu a moll pro housle a violoncello. Podílel se na světové premiéře Dvořákova Smyčcového sextetu A dur. Dvořák mu věnoval svůj Houslový koncert a moll, který na základě jeho připomínek několikrát přepracoval, ale Joachim dílo, premiérované v roce 1883 Františkem Ondříčkem, nakonec zřejmě nikdy nehrál… V Berlíně se 17. srpna 1903 stal prvním významným houslistou, o kterém je známo, že nahrával.
1890 – narodil se Jacques Ibert, francouzský skladatel, dirigent, muzikolog a autor filmové hudby (zemřel 5. února 1962). Hudbě se věnoval od útlého věku, ale pomáhal v rodinném podniku otci a studovat na pařížské konzervatoři začal až v roce 1911, pod vedením Paula Vidala. Mezi jeho spolužáky byli Darius Milhaud a Arthur Honegger, se kterými později i spolupracoval. Živil se hlavně jako pianista v němých filmech a skladatel doprovodné hudby, postupně napsal víc než šedesát filmových skladeb, později i pro zvukové filmy. Po úspěšné účasti v soutěži Premier Grand Prix de Rome žil tři roky v Římě ve Ville Medici a napsal tam část svých nejlepších a nejznámějších prací. Celkem složil sedm oper, pět baletů, scénickou hudbu pro hry a filmy, písničky, sborová díla a komorní hudbu. V roce 1937 se stal, jako první muzikant, ředitelem na Academii de France ve Villa Medici v Římě, v roce 1955 byl jmenován generálním správcem Réunion des Théâtres Lyriques Nationaux, kombinovaně řízené z Paris Opera a Opera Comique. V roce 1956 byl zvolen do „Académie des Beaux Arts“ v Institutu ve Francii. Byl jedním z nejvíce nezávislých hudebníků moderní doby. Je pohřben na hřbitově Passy v Paříži.
1798 – zemřel Felice Alessandri, italský skladatel, dirigent a cembalista (narodil se 24. listopadu 1747). Byl známý hlavně jako skladatel oper, napsal jich dvaatřicet. Kromě toho ale komponoval i hudbu instrumentální a je autorem baletu a oratoria, kromě toho veřejně vystupoval i jako cembalový virtuóz.
1777 – zemřel Pietro Antonio Gallo, italský skladatel a pedagog (narodil se mezi lety 1695 a 1700). Stal se nástupcem Gaetana Veneziana ve funkci druhého maestra na neapolské konservatoři Conservatorio di Santa Maria di Loreto. Po smrti Francesca Durante se podílel na vedení konservatoře s Gennarem Mannou a později s Nicolò Porporou. Když v roce 1761 Porpora i Manna z konservatoře odešli získal konečně trvale místo prvního maestra. Během pětatřiceti let na konzervatoři vychoval řadu žáků, vynikli zejména Domenico Cimarosa, Pasquale Anfossi, Niccolò Antonio Zingarelli, Giuseppe Giordani, Fedele Fenaroli a Antonio Sacchini. Jako skladatel komponoval téměř výhradně chrámovou hudbu.
1776 – narodil se Ignaz von Seyfried, rakouský dirigent a skladatel (zemřel 26. srpna 1841). V dětství byl žákem Wolfganga Amadea Mozarta a Jana Antonína Koželuha. V letech 1797-1801 byl hudebním ředitelem v Schikanederových divadlech ve Freihaus auf der Wieden, kde také uvedl svou první operu Der Löwenbrunn a pak se s četnými operami a hudebními komediemi stal nejhranějším skladatelem divadla. V roce 1801 se přesunul do nově postaveného divadla Theater an der Wien. Nastudoval a řídil premiéru Mozartovy Kouzelné flétny i první provedení Beethovenova Fidelia. Zkomponoval přes tři stovky skladeb, opery a melodramy, scénickou hudbu, dvě symfonie, velké množství komorních skladeb a přes stovku chrámových skladeb. Pro provedení Mozartova Requiem na pohřbu Ludwiga van Beethovena složil Libera me. Svými současníky byl vnímán hlavně jako vynikající hudební teoretik a pedagog a dosáhl řady vyznamenání. Dnes je jeho dílo prakticky zapomenuto. Byl pohřben na vídeňském centrálním hřbitově vedle Beethovena a Schuberta.
1772 – narodil se Johann Nepomuk Mälzel, německý hudebník a vynálezce (zemřel 21. července 1838). se hře na klavír, ale proslul hlavně díky svému vynálezu, předchůdci moderního metronomu, který sestrojil na návrh Ludwiga van Beethovena roku 1816, a stavbou hudebních automatů. Známý byl také jeho panharmonikon, orchestrion sestávající z dvou set padesáti devíti nástrojů. Beethovena zaujal natolik, že se Mälzelovi dokonce podařilo ho přesvědčit, aby pro panharmonicon napsal symfonii. Výsledkem byla skladba Wellingtonovo vítězství aneb Bitva u Vittoria, která ve své době sklidila velký úspěch. Poté, co Beethoven ztratil sluch, vyrobil mu Mälzel sadu sluchadel, ale pro jejich nepraktičnost je skladatel používal jen zřídka.
1728 – zemřel Marin Marais, francouzský hudebník, francouzský hráč na violu da gamba a skladatel barokního období (narodil se 31. května 1656). Byl žákem Sainte-Colomba a Jeana-Baptiste Lullyho. Od roku 1676 působil ve Versailles na dvoře Ludvíka XIV. Psal skladby pro svůj nástroj a také opery, většina se ale nedochovala.
1725 – narodil se Ferdinando Bertoni, italský skladatel a varhaník (zemřel 1. prosince 1813). Po studiích byl jmenován prvním varhaníkem v bazilice sv. Marka v Benátkách, o čtvrt století později pobýval v Londýně, kde komponoval opery pro King’s Theatre a po návratu do Benátek vystřídal Baldassara Galuppiho ve funkci kapelníka baziliky sv. Marka, kterou pak zastával až do odchodu do důchodu. Byl velmi plodným skladatelem, zkomponoval více než pět desítek oratorií, dvě stovky dalších chrámových skladeb, mnoho symfonické i komorní hudby a na sedmdesát oper, z nichž byla naprostá většina zapomenuta. Jedinou výjimkou je opera Orfeo komponovaná na stejný text jako známější Orfeus a Eurydika Christopha Willibalda Glucka z roku 1762. Bertoni ale zcela ignoroval Gluckovy reformy a opery komponoval stále ve starém stylu opera seria.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1969 – začal první hudební festival ve Woodstocku
1914 – na území Panamy byl slavnostně otevřen Panamský průplav