16. leden
Svátek má Ctirad.
2012 – zemřel Gustav Leonhardt, nizozemský varhaník, cembalista a dirigent (narodil se 30. května 1928), přední osobnost historicky poučené interpretace starší hudby. V roce 1950 debutoval jako cembalista ve Vídni, kde studoval muzikologii. V letech 1952 až 1955 byl profesorem hry na cembalo na Hudební akademii a od roku 1954 na Amsterdamské konzervatoři. Působil také jako chrámový varhaník. Ústředním bodem jeho umělecké kariéry byla Bachova hudba. V letech 1971 až 1990 nahrával komplet Bachových kantát, o kerý se podělil s dirigentem Nikolausem Harnoncourtem. Šlo o první cyklus natočený na dobových nástrojích. Kromě toho nahrál Matoušovy pašije, Mši h moll, Magnificat a komplet světských kantát, cembalové koncerty, Braniborské koncerty a většinu Bachovy klávesové hudby. V letech 1974 až 1990 působil jako redaktor vydávání děl Jana Pieterszoona Sweelincka. V letech 1965 až 2010 působil jako člen poroty Mezinárodní soutěže cembala v rámci festivalu Musica Antiqua Bruges. Poslední veřejné vystoupení měl 12. prosince 2011 v pařížském Théâtre des Bouffes du Nord. Poté oznámil odchod do důchodu z důvodu nemoci a zrušil všechna svá angažmá v roce 2012.
2003 – zemřela Maria Tauberová, operní pěvkyně (narodila se 28. dubna 1911), manželka dirigenta Jaroslava Krombholce, v letech 1936 až 1973 sopranistka Národního divadla v Praze. Její doménou byly koloraturní role, vynikla jako Zuzanka ve Figarově svatbě, jako Violeta v Traviatě a Gilda v Rigolettovi, jako Rosina v Lazebníku sevillském, Karolína ve Dvou vdovách, Barče v Hubičce nebo Markéta ve Faustovi a Markétě i jako Janáčkova Bystrouška. V roce 1994 obdržela Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v opeře.
1977 – zemřel František Lýsek, sbormistr a hudební pedagog (narodil se 2. května 1904), tvůrce dětského sborově pěveckého umění. Před válkou stál za zrodem a aktivitami Jistebnických zpěváčků a Dětského sboru z Baťova, po válce založil a v letech 1945 až 1977 vedl Brněnský dětský sbor. V letech 1930 až 1950 zapsal na 1400 lašských písní. Působil na katedře hudební výchovy JAMU a napsal řadu učebnic a významných monografií. Jako pedagog proslul metodou tzv. nápěvkové intonace. Jeho sbory prošlo na deset tisíc dětí.
1970 – narodil se Tomáš Hanus, český dirigent působící převážně v zahraničí, v tuzemsku zejména v rodném Brně a v Praze. Od roku 2016 byl deset let hudebním šéfem Velšské národní opery v Cardiffu, v roce 2025 se stal stálým hostem Islandského symfonického orchestru. V inscenacích českých oper je pravidelným hostem ve Vídeňské státní opeře, Bavorské státní opeře v Mnichově, v Opéra National de Paris nebo v milánské La Scale, pro sezónu 2026/2027 ho oznámila jako dirigentského hosta Metropolitní opera v New Yorku… Po studiu houslí na brněnské konzervatoři byl v letech 1990 až 1995 dirigentským žákem Jiřího Bělohlávka na JAMU v Brně. V roce 1999 uspěl v Mezinárodní dirigentské soutěži v Katovicích. Po založení Pražské komorní filharmonii Jiřím Bělohlávkem v roce 1994, u jejíhož vzniku nepřímo také stál, s ní pravidelně spolupracoval. Od roku 2000 hostoval u České filharmonie a u Filharmonie Brno, od roku 2001 v Národním divadle v Praze, v letech 2007 až 2009 vedl operu Národního divadla Brno a podílel se na obnovení festivalu Janáček Brno. Dalšími tělesy, k nimž se vrací, jsou Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Symfonický orchestr Českého rozhlasu či zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů. Na Slovensku byl v letech 2004 až 2006 kmenovým dirigentem Slovenské filharmonie. Spolupracoval s BBC Symphony Orchestra, Dánským národním symfonickým orchestrem, s Deutsches Symphonie-Orchester Berlin, s Drážďanskou filharmonií a dalšími tělesy.
1957 – zemřel Arturo Toscanini, italský dirigent (narodil se 25. března 1867), postupně hudební ředitel divadla La Scala v Miláně a Metropolitní opery v New Yorku a šéf Newyorské filharmonie a newyorského rozhlasového NBC Symphony Orchestra. Profesionální kariéru započal v Brazílii jako cellista v orchestru putovní opery. Jako dirigent debutoval roku 1886 v Rio de Janeiru. V Itálii jako cellista hrál v milánské La Scale při světové premiéře Verdiho Othella. Postupně se však prosadil jako dirigent a během dalších let tam řídil řadu operních představení, včetně oper Richarda Wagnera. V Turíně dirigoval v roce 1896 premiéru Pucciniho Bohémy, v Miláně v roce 1926 posmrtnou premiéru Pucciniho Turandot, byl prvním neněmeckým dirigentem pozvaným do Bayreuthu, řídil první provedení Šostakovičovy Leningradské symfonie v USA a italské premiéry Debussyho Moře nebo Stravinského Petrušky. Proslul odmítáním manýr operních hvězd a náročným perfekcionismem uplatňovaným v orchestrech. Kvůli krátkozrakosti dirigoval zpaměti.
1948 – narodil se Karel Doležal, hudebník, violista (zemřel 22. září 2018), v letech 1969 až 1972 člen Talichova kvarteta, v letech 1972 až 2003 členem a uměleckým vedoucím Doležalova kvarteta. Vedl mistrovské kurzy v USA, Jižní Koreji, Finsku, Norsku a Španělsku, od roku 1993 učil na Pražské konzervatoři. Jako dirigent také vedl její Smyčcový orchestr.
1946 – narodila se Katia Ricciarelli, italská operní pěvkyně, sopranistka. Její hlas ji předurčoval do lyrických rolí italského nebo francouzského repertoáru, ve kterých byla zvláště v 70. letech hvězdou světových scén. Debutovala roku 1969 v Mantově v Pucciniho Bohémě, v roce 1975 v newyorské Metropolitní opeře, v roce 1976 v milánské La Scale. Snaha o zvládnutí dramatických partů vedla k problémům s hlasem. V 90. letech proto opustila operní dráhu.
1938 – premiéru měla Sonáta pro dva klavíry a bicí nástroje od Bély Bartóka. První provedení se uskutečnilo na výročním koncertu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) 16. ledna 1938 v Basileji. Hrál autor a jeho druhá manželka Ditta Pásztory-Bartók s perkusionisty Fritzem Schiesserem a Philippem Rühligem. Bicisté hrají na sedm nástrojů: tympány, velký buben, činely, triangl, malý buben, tamtam (gong) a xylofon. Skladba se setkala s nadšeným ohlasem a je poměrně často hrána. V roce 1940 Bartók ze sonáty upravil Koncert pro dva klavíry, bicí nástroje a orchestr. Světová premiéra se konala 14. listopadu 1942 v Royal Albert Hall na koncertě Londýnského filharmonického orchestru pod taktovkou Adriana Boulta. V roce 1940 Bartók ze sonáty upravil Koncert pro dva klavíry, bicí nástroje a orchestr. Světová premiéra se konala 14. listopadu 1942 v Royal Albert Hall na koncertě Londýnského filharmonického orchestru pod taktovkou Adriana Boulta. Při prvním vedení této verze díla v USA, 21. ledna 1943 Newyorskou filharmonií pod taktovkou Fritze Reinera, účinkoval skladatel a jeho žena Ditta Pásztory-Bartók. Šlo o Bartókovo poslední veřejné vystoupení. Zemřel v Americe na leukémii 26. září 1945.
1928 – narodila se Pilar Lorengar, vlastním jménem Lorenza Pilar García, sopranistka (zemřela 2. června 1996), operní pěvkyně a výrazná interpretka španělských zarzuel. Profesionální debut absolvovala v roce 1950 v Alžírsku, v roce 1951 debutovala ve Španělsku v hlavní roli v zarzuele Košík jahod. V roce 1952 vystoupila v Barceloně v Beethovenově Deváté symfonii a v Brahmsově Německém requiem. Mezinárodní operní kariéru začala v roce 1955 na festivalu v Aix-en-Provence jako Cherubin ve Figarově svatbě. Následovaly operní domy v Londýně a Buenos Aires a festival v Glyndebourne. V roce 1958 podepsala smlouvu s Deutsche Oper Berlin; tamní angažmá trvalo třicet let. Vystupovala i v milánské La Scale, ve Vídeňské státní opeře a v Metropolitní opeře i s Vídeňskými filharmojniky. Svůj poslední koncert měla v divadle Campoamor v Oviedu.
1913 – narodil se Emil Hradecký, muzikolog, skladatel, pedagog a archivář (zemřel 18. listopadu 1974). Hudební vědu a estetiku vystudoval u Zdeňka Nejedlého a Otakara Zicha, skladbu u Otakara Šína a Vítězslava Nováka. Byl členem výboru Sdružení pro soudobou hudbu – Přítomnosti a pedagogem Pražské konzervatoře, podílel se na poválečném zřízení Akademie múzických umění. Po únoru 1948 byl režimem donucen stáhnout se z hudebního dění do ústraní. Až v 60. letech nastoupil do Hudebního oddělení Národního muzea. V roce 1960 vyšel knižně jeho Úvod do studia tonální harmonie, v roce 1972 doplněný v novém vydání. V roce 1974 mu vyšla kniha Paul Hindemith: Svár teorie s praxí.
1891 – zemřel Léo Delibes, francouzský skladatel (narodil se 21. února 1836). Z jeho odkazu dodnes v repertoáru žijí balety Coppélia (1870) a Sylvia (1876) a opera Lakmé (1883) napsaná v populárním orientálním žánru té doby. Svou hudbou silně zapůsobil na Čajkovského. Ovlivnil také Saint-Saënse a Clauda Debussyho. Na pařížské konzervatoři, kde studoval u Adolpha Adama, posledních deset let života učil. Pod vlivem svého učitele začal skládat operety. Byl také vedoucím sboru v pařížské Opeře a varhaníkem v kostele Saint-Pierre-de-Chaillot.
1868 – narodil se Cyril Metoděj Hrazdira, skladatel, dirigent a sbormistr (zemřel 3. prosince 1926). V roce 1888 absolvoval brněnskou Varhanickou školu Leoše Janáčka, poté byl varhaníkem a sbormistrem v bazilice starobrněnského kláštera a sbormistrem Cyrilské jednoty. V Polské Ostravě založil pěvecký spolek Záboj, v sousední Moravské Ostravě byl sbormistrem u spolku Lumír. Jako dirigent Českého národního divadla v Brně na Veveří nastudoval a řídil premiéru Janáčkovy Její pastorkyně 21. ledna 1904. Působil také v Rusku, ve Splitu, v Záhřebu a Lublani.
1817 – zemřel Antonín Volánek (Anton Wolaneck nebo Wolawka), varhaník, houslista, dirigent a skladatel (narodil se 1. listopadu 1761). Byl houslistou a dirigentem v pražských divadlech, řídil i německé singspiely v Nosticově divadle, kde dirigoval také první pražská představení Mozartovy opery Kouzelná flétna. Později byl varhaníkem v chrámu svatých Petra a Pavla na Vyšehradě a ředitelem kůru v kostele sv. Petra na Poříčí. Komponoval klavírní sonáty, tance i symfonickou a scénickou hudbu, napsal rovněž několik baletních pantomim.
1807 – narodil se Josef Neruda, varhaník (zemřel 18. února 1875). Vyskytoval se v rajhradském klášteře, v haugwitzovské kapele v Náměšti nad Oslavou a jako klavírní pedagog v Olomouci. Od roku 1832 zastával po více než třicet let místo dómského varhaníka v Brně.
1796 – zemřel Augustin Šenkýř (Schenkirz), hudební skladatel, varhaník, gambista a houlista (narodil se 26. prosince 1736), benediktinský kněz a ředitel kůru v Emauzském klášteře v Praze. V klášterech a chrámech se dochovala řada jeho církevních skladeb ve stylu pozdního baroka Byl učitelem hudebního skladatele Františka Josefa Dusíka, působícího zejména v Itálii a Slovinsku, bratra proslulého klavíristy a skladatele Jana Ladislava Dusíka.
1775 – zemřel Tomáš Norbert Koutník, kantor, varhaník a skladatel (narodil se 19. prosince 1698). Studoval na piaristickém gymnáziu v Litomyšli a v hudebním semináři chlapců zpěváků při piaristickém gymnáziu v Kroměříži. Zastával až do smrti místo varhaníka a kantora v rodné Chocni, byl také členem tamního literátského bratrstva. Jeho tvorba je zakotvena ve stylu pozdního baroka, ale jsou v ní patrné už i klasicistní prvky a vlivy lidové hudby.
1761 – zemřel Antonín Jiránek (Anton Giranek), skladatel a houslista (narodil se kolem roku 1712), uváděný jako první houslista královské kapely ve Varšavě, v závěru života žijící a tvořící v Drážďanech. Muzikolog Václav Kapsa na počátku 21. století však doložil, že hudebník s tímto jménem je omylem Dlabačova slovníku – že neexistoval, respektive že je totožný se skutečně žijícím skladatelem Františkem Jiránkem (1698-1778), pracujícím v Praze pro hraběte Václava Morzina a později v Drážďanech v kapele hraběte Heinricha von Brühla.
1728 – narodil se Niccolò Piccinni, italský skladatel (zemřel 7. května 1800), představitel neapolské operní školy. Prvního velkého úspěchu dosáhl v Římě buffo-operou La Cecchina ossia la buona Figliuola (Hodná dceruška) na text Carla Goldoniho. Uvedl více než třicet oper v Neapoli, více než dvacet v Římě a další v jiných italských městech. Byl zástupcem hlavního kapelníka neapolské katedrály, vyučoval zpěv a byl varhaníkem v několika dalších chrámech Neapole. Roku 1776 byl pozván královnou Marií Antoinettou do Paříže a stal se rivalem Christopha Willibalda Glucka. Paříž byla rozdělena na piccinisty a gluckisty… Ifigenie na Tauridě od Glucka, který Paříž opustil, zůstala trvalou součástí světového repertoáru, Ifigenie na Tauridě od Picciniho, který zůstal, však byla nakonec zapomenuta.
1672 – narodil se Francesco Mancini, italský skladatel (zemřel 22. září 1737), představitel neapolské operní školy, poslední velký barokní skladatel, ve své době druhý nejslavnější po Alessandru Scarlattim. Zkomponoval na třicet jevištních děl, dvanáct oratorií, více než dvě stovky světských kantát a mnoho sakrální vokální hudby.