16. říjen
Svátek má Havel.
2017 – zemřel Antonín Matzner, publicista, klavírista, producent, hudební režisér a dramaturg (narodil se 22. srpna 1944), od poloviny 90. let do roku 2014 dramaturg festivalu Pražské jaro a od roku 1996 také ředitel a dramaturg Festivalu komorní hudby Český Krumlov. Založil rovněž festival Musica Iudaica… Studoval klavír u Marty Mikelkové, hudební teorii a skladbu u Josefa Bartovského, Bořivoje Mikoty a Františka Kováříčka. Po studiích začal publikovat v časopisech Mladý svět, Melodie, Hudební rozhledy a dalších. V roce 1960 založil v Plzni jazzový klub. Od 60. let se věnoval klasické hudbě, ale ještě víc jazzu a pop-music. Zabýval se hlavně hudební lexikologií. 70. a 80. letech dělal tajemníka Kühnova smíšeného sboru. V roce 1983 se stal předsedou nově vzniklé České jazzové společnosti, byl také ve výborech festivalů Bratislavská lyra a Mezinárodní jazzový festival Praha. Po roce 1989 vyučoval předmět hudební management na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Kromě publicistické činnosti, včetně rozhlasových pořadů, prakticky spolupracoval s předními populárními i jazzovými interprety jako producent a hudební režisér. Výrazně se podílel na Encyklopedii jazzu a populární hudby. Byl autorem knihy Beatles, výpověď o jedné generaci, vydané v roce 1987, a hlavním autorem publikace Šedesát Pražských jar vydané festivalem Pražské jaro roku 2006.
2017 – ředitel České filharmonie David Mareček podepsal pětiletou smlouvu s novým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem na období od sezóny 2018/2019. Později byla rozšířena o dalších pět let do roku 2028.
1991 – zemřel Juraj Martvoň, slovenský operní pěvec – barytonista, sólista opery Slovenského národního divadla v Bratislavě (narodil se 29. června 1921). Po studiu farmacie absolvoval státní konzervatoř v Bratislavě a záhy se stal jedním z nejobsazovanějších sólistů opery SND. Věnoval se i pedagogické činnosti. Byl manželem Anny Martvoňové, významné sólistky Slovenského národního divadla.
1991 – zemřel Boris Papandopulo, chorvatský skladatel a dirigent (narodil se 25. února 1906). Ve své tvorbě se nechal inspirovat balkánským folklórem. V roce 1968 byl za celoživotní dílo vyznamenán chorvatskou Cenou Vladimira Nazora.
1986 – zemřel Arthur Grumiaux, belgický houslista (narodil se 21. března 1921). Byl znám svým „konzistentně krásným tónem a bezchybnou intonací“ a tím, že byl „mistrovským virtuosem, který důsledně odmítal předvádět svou technickou zdatnost“. Po mnoho let byl také členem Tria Grumiaux, komorního souboru, který s ním tvořili violista Georges Janzer a violoncellistka Eva Czako. V Bruselu se pravidelně koná Mezinárodní soutěž Arthura Grumiauxe pro mladé houslisty.
1982 – zemřel Mario del Monaco, italský operní pěvec – tenorista (narodil se 27. července 1915). Etabloval se jako jedna ze čtyř italských tenorových superhvězd své doby – dalšími byli v 50. a 60. letech Giuseppe Di Stefano, Carlo Bergonzi a Franco Corelli. Proslavil se v celém operním světě silným hlasem a hrdinským hereckým stylem. Jeho rozsah se téměř podobal oboru hrdinného tenoru, ale omezoval se převážně na italský repertoár, ovšem včetně Otella. Wagnera zpíval na veřejnosti pouze dvakrát: v roce 1957 v La Scale Lohengrina a v roce 1966 ve ve Stuttgartu v původní verzi Valkýry. V letech 1951 až 1959 zpíval v newyorské Metropolitní opeře, kde se těšil úspěchu předvším v dramatických Verdiho rolích… Vystudoval Rossiniho konzervatoř v Pesaru, kde se poprvé setkal a zpíval s Renatou Tebaldi. V 50. letech s ní pak vytvořil operní dream team. Debutoval 31. prosince 1940 v roli Pinkertona v Divadle Pucciniho v Miláně. Jeho úplně první operní vystoupení se však uskutečnilo již o rok dříve v Mascagniho Sedláku kavalírovi v Pesaru.
1962 – narodil se Dmitrij Chvorostovskij (Dmitry Hvorostovsky), ruský operní pěvec, barytonista (zemřel 22. listopadu 2017). Mezinárodního významu se dočkal v roce 1989, kdy vyhrál soutěž BBC Singer of the World v Cardiffu. Téhož roku debutoval na Západě v opeře v Nice v Čajkovského Pikové dámě. V Itálii debutoval v benátském divadle La Fenice jako Evžen Oněgin, v Americe v Lyrické opeře v Chicagu roku 1993 ve Verdiho Traviatě. Zpíval následně ve všech významných světových operních domech, od Královské opery v Londýně a milánské Scaly přes státní opery v Berlíně a Vídni po Metropolitní operu. Zvláště proslul ztvárněním titulní postavy v Čajkovského Evženu Oněginovi.
1959 – narodil se Erkki-Sven Tüür, estonský skladatel. Jeho hudba se vyznačuje expresivním prolínáním protichůdných prvků a stylů. Intuitivní a racionální přístup je syntetizován do uceleného organického systému. Vliv na něj měl zejména postromantismus, minimalismus, gregoriánský chorál a rock. Výchozím bodem kompozičního procesu je pro něj abstraktní kresba, která vizualizuje hudbu. V Tallinnu studoval flétnu a bicí nástroje a u Jaana Räätse a Lepa Sumery skladbu. V letech 1979 až 1984 vedl rockovou skupinu In Spe, která se rychle stala jednou z nejpopulárnějších v Estonsku. Od roku 1992 je nezávislým skladatelem. Jeho díla vznikají převážně na objednávku světově uznávaných interpretů a často se premiérově uvádějí v zahraničí.
1958 – premiéru měla skladba Nocturne (Nokturno), písňový cyklus Benjamina Brittena pro tenor, smyčce a sedm sólových nástrojů. Uskutečnila se v sále radnice během stého výročí festivalu v Leedsu, zpíval Peter Pears, členy BBC Symphony Orchestra dirigoval Rudolf Schwarz. Zhudebněny jsou básnické texty anglických autorů, tématem je spánek a tma, a to jak v doslovném, tak v obrazném smyslu.
1956 – narodil se Jaroslav Tůma, varhaník, klavírista, cembalista, hudební improvizátor, popularizátor a pedagog. Koncertuje po světě. V tuzemsku často účinkuje na historických varhanních nástrojích, aktivně hraje i na kladívkový klavír, klavichord a cembalo. Podílí se na zvukové dokumentaci historických varhan, působí jako poradce při jejich restaurování. Je rovněž autorem hudby k filmovému dokumentu Proměny Pražského hradu, dvou sbírek varhanních skladeb na témata Adama Václava Michny a publikace O interpretaci varhanní hudby s přihlédnutím k jiným klávesovým nástrojům. Jeho pedagogy byli Jaroslav Vodrážka, Milan Šlechta a Zuzana Růžičková. Je nositelem prvních cen v soutěžích ve varhanní improvizaci v Norimberku v roce 1980 a v holandském Haarlemu v roce 1986 a cen z řady dalších soutěží. Od roku 1992 sám pedagogicky působí na Hudební fakultě AMU.
1956 – narodila se Marin Alsop, americká dirigentka. Byla první ženou, která získala Kusevického cenu za dirigování. Stalo se tak v Tanglewood Music Center, kde se setkala se svým budoucím mentorem Leonardem Bernsteinem. V roce 1981 založila orchestr New York String Ensemble a ženský jazzový soubor String Fever, v roce 1984 orchestr Concordia, který se specializoval na americkou hudbu 20. století. V letech 1992 až 2016 byla uměleckou ředitelkou přehlídky současné hudby Cabrillo Festival. V letech 1993 až 2005 působila jako šéfdirigentka a umělecká ředitelka orchestru Colorado Symphony. V září 2005 byla jmenována dvanáctou hudební ředitelkou Baltimore Symphony Orchestra a stala se tak první ženou v čele významného amerického orchestru. Hudební ředitelkou byla do roku 2021. Pak byla šéfdirigentkou festivalu Ravinia. Do mezinárodní historie se zapsala 7. září 2013, kdy se stala první ženou, která dirigovala slavný londýnský koncert Last Night of the Proms. V roce 2023 to zopakovala. V září 2019 se postavila do čela ORF Radio-Symphonieorchester Wien – jako první žena v historii tohoto tělesa. Od sezóny 2023-2024 je šéfdirigentkou Polského národního rozhlasového symfonického orchestru… V roce 2002 spoluzaložila na popud japonského podnikatele Tomia Takiho program Taki Alsop Conducting Fellowship, dvou leté stipendium určené pro mladé dirigentky a jejich profesní růst. V roce 2024 ho získala česká dirigentka Alena Hron.
1942 – premiéru měl balet Rodeo skladatele Aarona Coplanda v choreografii, kterou pro Ballet Russe de Monte-Carlo, účinkující za války v USA, vytvořila Agnes de Mille. Ta ztvárnila i hlavní roli. Premiéra se uskutečnila v Metropolitní opeře v New Yorku a měla na konci 22 opon… V podobě symfonické koncertní skladby Čtyři taneční epizody z Rodea (s premiérou na festivalu Boston Pops v roce 1943) zaznamenalo dílo ještě větší úspěch.
1941 – narodil se Derek Bourgeois, britský skladatel, dirigent a pedagog (zemřel 6. září 2017). V letech 1971 až 1984 přednášel na Bristolské univerzitě a v letech 1984 až 1993 byl ředitelem Národního mládežnického orchestru. V roce 1980 začal dirigovat dechový orchestr Sun Life Band, pozdjší Stanshawe Band of Bristol. V roce 1994 byl jmenován hudebním ředitelem na St Paul’s Girls School v Londýně… Byl plodným skladatelem zejména pro dechové nástroje. Na Royal College of Music studoval skladbu u Herberta Howellse a dirigování u Adriana Boulta.
1938 – v Chicagu měl premiéru „kovbojský“ balet Billy the Kid skladatele Aarona Coplanda, a to se dvěma klavíry. Choreografii vytvořil Eugene Loring pro Ballet Caravan Company. První provedení s orchestrem se uskutečnilo v New Yorku 24. května 1939 pod taktovkou Fritze Kitzingera.
1928 – zemřel Gustav Láska, kontrabasista, skladatel, dirigent, varhaník a malíř působící převážně v Německu (narodil se 23. srpna 1847). Stal se členem orchestru a občasným dirigentem opery v Kasselu, působil jako dirigent dvorní kapely v Sondershausenu, byl operním dirigentem v divadlech v Göttingenu, Halberstadtu, Eislebenu a v Berlíně a vystupoval jako úspěšný koncertní kontrabasista. Od roku 1878 až do své smrti byl členem dvorního operního orchestru Mecklenbursko-zvěřínského velkovévodství, vedle toho byl sbormistrem Schwerin Singakademie a chrámového sboru v kostele sv. Anny, kde byl také varhaníkem. Komponoval nejen pro svůj hlavní nástroj, ale i opery, chrámové skladby, orchestrální díla a komorní hudbu. Byl vyhledávaným učitelem hudby a své zkušenosti shrnul v dvoudílné Škole hry na kontrabas, doplněné bohatou instruktivní literaturou. Jeho sbírka hudebnin je uložena v knihovně Mecklenburg-Vorpommern.
1912 – premiéru měl Pierrot Lunaire, vokálně-instrumentální atonální skladba Arnolda Schoenberga, avantgardní melodram ztvárňující prostřednictvím projevu na hranici mezi mluvou a zpěvem 21 vybraných básní ze stejnojmenného cyklu Alberta Girauda. V Berlíně první proveddení ztvárnila Albertine Zehme. Někteří v publiku pískali a smáli se, ale nakonec to byl prý úspěch…
1875 – narodil se František Černý, houslista, kapelník a skladatel (zemřel 26. srpna 1943). Hrál ve vojenských kapělách v Polsku, v Pešti a ve Vídni, pak byl členem divadelního orchestru v Olomouci. Studoval skladbu u Josefa Nešvery a hru na housle u Otakara Ševčíka. Napsal dvě operety, populární a instruktivní skladby i úpravy, směsi a fantazie pro smyčcový a dechový orchestr.
1856 – Bedřich Smetana přijel do Göteborgu. Působil jako sbormistr a dirigent tamní Filharmonické společnosti, otevřel si hudební školu, vyučoval soukromě děti z bohatých průmyslnických rodin a podílel se na založení tradice abonentních komorních koncertů. Strávil tam pět sezón, do 17. května 1861. Švédské angažmá mu zajistilo finanční stabilitu, uměleckou svobodu a společenské uznání, které se mu v tehdejší Praze nedařilo získat.
1818 – narodil se Alexander Dreyschock, klavírista a skladatel (zemřel 1. dubna 1869). Hudební vzdělání získal u Václava Jana Tomáška a stal se proslulým klavíristou. Koncertoval po celé Evropě, vynikal hlavně neuvěřitelnou technikou levé ruky. V Rusku se stal profesorem petrohradské konzervatoře, ředitelem dramatické hudební školy a carským dvorním klavíristou. Zasloužil se i o to, že se Bedřich Smetana stal ředitelem Společnosti pro klasickou hudbu v Göteborgu (sám toto místo odmítl). Mezi jeho žáky patřil Vilém Blodek nebo polský skladatel a klavírista Władysław Żeleński. Byl pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech.
1765 – narodil se Frédéric Duvernoy, francouzský hornista, skladatel a pedagog (zemřel 19. července 1838). V hudbě byl samouk, přesto se stal významnou osobností v historii lesního rohu. Stal se hornistou v orchestru italské komedie v Paříži, členem orchestru Národní gard, prvním hornistou orchestru Pařížské opery a členem soukromé kapely Napoleona Bonaparte „Chapelle de l’Empereur“. Jako sólista na lesní roh si získal vynikající pověst po celé Evropě. Stal se také profesorem na pařížské konzervatoři a vychoval řadu vynikajících sólistů, jako např. belgického skladatele Martina-Josepha Mengala, také vytvořil vlastní metodu výuky hry na lesní roh, která se používá dodnes. Jako skladatel psal hlavně pro svůj nástroj, koncerty pro lesní roh a orchestr, etudy, koncertantní symfonie a komorní skladby.
1750 – zemřel Sylvius Leopold Weiss, německý skladatel (narodil se 12. října 1687) považovaný za jednoho z největších loutnistů všech dob. Začínal jako zázračné dítě, byl zaměstnáván šlechtici, s nimiž cestoval po různých dvorech a městech v Evropě. Od roku 1718 byl hudebníkem na drážďanském dvoře Augusta Silného, saského kurfiřta a polského krále, kde působil jako velmi dobře placený loutnista a teorbista. Mezi jeho kolegy tam byli i Carl Heinrich Graun, Johann Georg Pisendel, Johann Joachim Quantz nebo Johann Adolf Hasse. Je pravděpodobné, že se několikrát setkal s J. S. Bachem.
1729 – narodil se Pierre Van Maldere, belgický houslista a skladatel (zemřel 1. listopadu 1768). Byl houslistou Královské kaple, dvorního orchestru Karla Alexandra Lotrinského, generálního guvernéra Rakouského Nizozemska v Bruselu. Po mezinárodní kariéře, která ho přivedla do Dublinu, Paříže a Vídně, se vrátil do Bruselu, kde se stal ředitelem opery. Jeho symfonie, komponované v galantním stylu, spojovaly francouzské stylistické prvky s vídeňskými a italskými vlivy.
1683 – zemřel Ondřej Xaver Fromm (Andreas Fromm), německý skladatel, protestantský a pak římskokatolický duchovní (narodil se roku 1621), působící jako jezuita v Litoměřicích a pak jako premonstrát v Praze na Strahově. Jeho hudebních děl se zachovalo jen několik.
1679 – pokřtěn byl Jan Dismas Zelenka, český skladatel působící v Drážďanech (zemřel 23. prosince 1745). Hudební vzdělání získal v Praze v jezuitské koleji Klementinum. Pobýval tam u svých podporovatelů, svobodných pánů Hartigů. Hrál na violon, tehdy největší a nejhlouběji laděný nástroj, patřící do třídy viola da gamba, analogický dnešnímu kontrabasu. V roce 1710 nebo 1711 odešel do Drážďan, kde se stal violonistou dvorní kapely saského kurfiřta a polského krále Augusta II. Silného. V letech 1716–1719 studoval ve Vídni u císařského kapelníka Johanna Josepha Fuxe. V roce 1723 pro oslavy korunovace císaře Karla VI. Habsburského českým králem zkomponoval, nastudoval a v pražském Klementinu provedl rozsáhlou skladbu k alegorické hře o životě svatého Václava s názvem Sub olea pacis et palma virtutis. V roce 1733 jmenoval August III. královským kapelníkem Johanna Adolfa Hasseho, skladatele oper módního italského stylu. Zelenka získal post dvorního skladatele. Složil dvě desítky mší, čtyři rekviem, tři oratoria a několikery lamentace. Oblíébené byly a jsou i jeho triové sonáty. Zelenkova hudba je charakteristická objevnou harmonickou představivostí. Je označována za Bachův katolický protipól. Zájem o Zelenkovu tvorbu vzrůstal od konce 50. let 20. století. Zásadní podněty dalo první provedení některých jeho děl Milanem Munclingerem a souborem Ars rediviva.
1676 – zemřel Adam Michna (Adam Václav Michna z Otradovic, Adamus Michna de Otradowicz), skladatel a literát (narodil se 30. června 1600). Někdy je uváděn jako rok narození 1594 a datum úmrtí mezi 30. červnem a 22. zářím, ale možná i 2. listopadu 1676. Od roku 1628 byl celých 48 let varhaníkem v Jindřichově Hradci, doprovázejícím bohoslužby ve farním i v ostatních katolických kostelích. Jeho odkaz obsahuje jak figurální duchovní hudbu (vykazující inspiraci dílem Claudia Monteverdiho nebo Giacoma Carissimiho a charakteristicky uplatňující homofonii a písňovou melodiku), tak duchovní písně, které získaly značnou oblibu a byly hojně přejímány do pozdějších kancionálů. Michnovy kompozice se dochovaly v pěti sbírkách, třech českých a dvou latinských. Nejznámějšími jsou Česká mariánská muzika, Loutna česká a Svatoroční muzika, přičemž kancionál Česká mariánská muzika je nejstarším známým českým tiskem s generálbasovými značkami. Jedna z jeho českých duchovních písní, Vánoční noc známá jako Chtíc, aby spal, je v Česku jednou z nejčastěji hraných koled. Michna byl členem literátského bratrstva a po skončení třicetileté války i dvou náboženských bratrstev – latinské kongregace Zvěstování Panny Marie a české kongregace Nanebevzetí Panny Marie.
1621 – zemřel Jan Pieterszoon Sweelinck, nizozemský varhaník a skladatel (narodil se roku 1562). Patřil mezi první významné autory klávesové hudby v Evropě, jeho učitelská práce pomohla založit severoněmeckou varhanní tradici. Více než čtyřicetiletou kariéru varhaníka v amsterdamském protestantském kostele Oude Kerk zahájil, když mu bylo patnáct. Angažoval se v hudební liturgii tří zřetelně odlišných tradic: katolické, kalvinistické a luteránské; všechny se odrážejí v jeho díle, a to nejen instrumentálním, ale i vokálním.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1984 – při sestupu z Mount Everestu zahynul horolezec Jozef Psotka; o den dříve byli spolu se Zoltánem Demjánem prvními Čechoslováky na vrcholu nejvyšší hory světa
1978 – v pořadí 264. papežem římskokatolické církve se stal krakovský arcibiskup Karol Józef Wojtyła. Zvolil si jméno Jan Pavel II.
1964 – premiéru měli Starci na chmelu, první a nejznámější český filmový muzikál natočený režisérem Ladislavem Rychmanem
1918 – v USA vznikla Washingtonská deklarace, základní dokument československého zahraničního odboje – Prohlášení nezávislosti československého národa. Formulovala zásady občanských svobod, vnitřní i zahraniční politiky a státní systém budoucího Československa.
1306 – českým králem byl zvolen po smrti posledního Přemyslovce Rudolf Habsburský