16. duben

Svátek má Irena.

2023 – derniéru měl v New Yorku v Majestic Theatre na Broadwayi muzikál Phantom of the Opera autorů Andrewa Lloyda Webbera a Charlese Harta a režiséra Hala Prince, oceněný sedmi cenami Tony Award. S celkovým počtem 13981 představení šlo o tamní nejdéle běžící show.

2020 – zemřel Kenneth Gilbert, kanadský cembalista, varhaník, muzikolog a pedagog (narodil se 16. prosince 1931). Sehrál mezinárodně důležitou roli v oživování staré hudby. Nahrál pět desítek alb, připravoval tištěné edice Scarlattiho, Couperinovy a Rameauovy tvorby. V roce 1988 se stal prvním Kanaďanem jmenovaným řádným profesorem na Pařížské konzervatoři. Vyučoval rovněž na Mozarteu v Salcburku, na Vysoké hudební škole ve Stuttgartu, na Accademii Chigiana v Sieně a na Royal College of Music a Royal Academy of Music v Londýně. K jeho žákům patří mimo jiné Emmanuelle Haïm, Ludger Rémy, Jory Vinikour nebo Jos Van Immerseel. On sám studoval v Québecu a Montréalu a v Evropě u Nadii Boulanger, Maurice Duruflého a Wandy Landowské.

2019 – zemřel Jörg Demus, rakouský klavírista (narodil se 2. prosince 1928). Doprovázel Elisabeth Schwarzkopf, Dietricha Fischer-Dieskaua, Petera Schreiera a další pěvce, hrál v klavírním duu s Paulem Badurou-Skodou, sešel se na pódiu opakovaně například i s Josefem Sukem. Uváděl široký sólový repertoár od Bacha přes Schumanna po Debussyho. Sbíral historické klávesové nástroje a sehrál klíčovou roli ve znovuuvedení fortepiana (kladívkového klavíru) na koncertní pódia, přednášel na hudebních akademiích ve Vídni a Stuttgartu. Naposledy koncertoval na Brucknerfestu v Linci v roce 2018.

1973 – zemřel István Kertész, maďarský orchestrální a operní dirigent (narodil se 28. srpna 1929). Pracoval u Filharmonického orchestru v Győru a v Budapešťské opeře. Po revolučních otřesech však opustil Maďarsko. Působil u orchestru Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě, u Hamburského symfonického orchestru a v Hamburské státní opeře. V roce 1960 se stal generálním hudebním ředitelem Augsburské opery, v roce 1964 generálním hudebním ředitelem opery v Kolíně nad Rýnem. Dirigoval také na Salcburském festivalu a v Deutsche Oper Berlin. Řídil mnoho světových orchestrů – Londýnský symfonický orchestr, Vídeňské a Berlínské filharmoniky, Královský orchestr Concertgebouw, Izraelskou filharmonii a L’Orchestre de la Suisse Romande, včetně amerických těles v Clevelandu, Chicagu, Filadelfii, New Yorku, Los Angeles, Pittsburghu, Detroitu, San Franciscu a Minnesotě ve Spojených státech. Jeho orchestrální repertoár čítal přes 450 děl ze všech období, repertoár operní obsahoval na šedesát děl. Kertészova diskografie obsahuje mimo jiné i první kompletní nahrávku Mozartova Tita nebo první komplet Dvořákových symfonií. Jeho život skončil tragicky – během koncertního turné se utopil při plavání u pobřeží Izraele.

1962 – premiéru měla Polymorphia, skladba pro 48 smyčcových nástrojů od Krzysztofa Pendereckého. Vznikla na objednávku Severoněmeckého rozhlasu Hamburk. Patří do autorova „sonoristického období“, během kterého používal metodu komponování založenou na organizaci barvy tónu.

1960 – narodil se Miroslav Dvorský, slovenský operní zpěvák, bratr pěvců Petra Dvorského, Jaroslava Dvorského a Pavla Dvorského. Jeho úspěšná kariéra začala v roce 1983 v Opeře Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde debutoval rolí Nemorina v Donizettiho Nápoji lásky. K jeho profilovým postavám patří Rudolf, Pinkerton, Cavaradossi, Alfredo a Manrico, Lenskij a Heřman, Faust, Don José, Lohengrin…, ale také Jeník, Princ, Laca i Števa, Boris a Albert Gregor. Zahraniční hostování ho vedla do Mnichova, Stuttgartu, Lipska, Hannoveru, Düsseldorfu, Curychu, Ženevy, Lucernu, Bernu, Basileje a dalších metropolí. Od roku 1996 byl stálým hostem Vídeňské státní opery, hostoval v Berlíně, Mnichově, Frankfurtu a Hamburku, v londýnské Covent Garden, milánské La Scale a drážďanské Semperoper, v Opéra National de Paris, v Madridu, Benátkách, Janově, Bologni, v Oslu, San Francisku, v Americe a Japonsku…

1950 – konal se první koncert Vlachova kvarteta, které tvořili houslisté Josef Vlach a Václav Snítil, violista Josef Koďousek a violoncellista Viktor Moučka. Šlo o koncert v Rudolfinu pro Společnost staré hudby. V roce 1955 získal soubor první cenu na Mezinárodní soutěži královny Alžběty v Liege. Existoval do roku 1975. V roce 1982 houslistka Jana Vlachová, dcera primária Vlacha, vytvořila komorní soubor Nové Vlachovo kvarteto. V roce 1995 soubor změnil název na Vlachovo kvarteto Praha.

1946 – narodil se Pēteris Vasks, lotyšský skladatel, syn baptistického kazatele, původně kontrabasista. Mým úkolem je šířit světlo a lásku, prohlásil. Jeho hudba je nadprůměrně naplněna lyrikou, duchovní hloubkou a vnitřní krásou, tedy čistou emocionalitou a humanitou. Výhradně komponování se začal věnovat až od konce 80. let. Komponoval na objednávky nejvýznačnějších interpretů. Jeho hudba má neoromantický charakter, východisky mu jsou dějinná tíha, utrpení, neskomírající naděje, hrdost, ale také svéráz pobaltské přírody nebo půvab lotyšského folklóru – skladby jsou často spjaty s národní tematikou a vykazují environmentální cítění. Říká se o něm, že má respekt k posluchači a že díky tomu vrací soudobé hudbě její ztracenou prestiž. V Česku zazněl například jeho Houslový koncert nazvaný Vzdálené světlo, vokální skladba Rovinaté pláně, Epifania, Klavírní cyklus Gadalaiki (Roční období) nebo hluboce duchovní meditativní kompozice Osamělý anděl pro sólové housle, sbor a smyčcový orchestr – výjev s andělem, smutně se vznášejícím nad zpustošenou zemí a jemným dotykem křídla přinášejícím uzdravení.

1945 – narodil se Ivan Marton, slovenský muzikolog a pedagog, hudební publicista a producent. Byl dramaturgem ve Slovenské filharmonii, vedoucím gramooddělení podniku zahraničního obchodu Slovart a redaktorem hudebního vydavatelství Opus. Byl dlouholetým předsedou výboru mezinárodního hudebního festivalu Melos-Étos. Autorsky spolupracuje mimo jiné i s českým hudebním portálem KlasikaPlus.cz.

1944 – narodil se Dennis Russell Davies, americký dirigent a klavírista působící od roku 1980 převážně v Evropě, od sezóny 2018/2019 jako umělecký ředitel a šéfdirigent Filharmonie Brno a od roku 2020 současně jako šéfdirigent rozhlasového tělesa MDR-Sinfonieorchester Leipzig. Předtím strávil patnáct let u Brucknerova orchestru a v Zemském divadle v Linci, ale působil také ve Stuttgartské státní opeře a u Stuttgartského komorního orchestru, u Orchestru Beethovenhalle a v Opeře v Bonnu, u Symfonického orchestru v Basileji a u Vídeňského rozhlasového orchestru ORF. V USA měl v mládí angažmá uměleckého vedoucího komorního orchestru v Saint Paul ve státě Minnesota, pět let vedl Brooklynskou filharmonii a v letech 1977 až 2002 byl šéfdirigentem Orchestru amerických skladatelů v New Yorku, který spoluzaložil. Jeho diskografie zahrnuje na osmdesát titulů, včetně kompletu symfonií Antona Brucknera, Arthura Honeggera a Philipa Glasse nebo Beethovenova Fidelia a Mozartovy Kouzelné flétny v úpravě pro čtyřruční klavír. Účinkuje v klavírnímu duu se svou manželkou Maki Namekawou.

1924 – narodil se Henry Mancini, americký skladatel, dirigent a aranžér, proslulý zejména jako autor filmové a televizní hudby(zemřel 14. června 1994). Získal dvacet ocenění Grammy, včetně ceny za celoživotní dílo, které mu bylo uděleno in memoriam v roce 1995, a čtyři Oscary – ceny Americké akademie filmových umění a věd. Napsal hudbu k téměř 250 filmům, vydal 85 alb. Jeho nejznámější prací je jazzový idiom doprovázející filmovou sérii Růžový panter. Americký filmový institut vyhlásil roku 2000 jeho Moon River za čtvrtou nejlepší filmovou píseň všech dob a jeho hudbu k Růžovému panterovi za dvacátou nejlepší filmovou hudbu.

1858 – zemřel Johann Baptist Cramer, anglický pianista, skladatel a hudební vydavatel německého původu (narodil se 24. února 1771). Těšil se evropské reputaci, spolu s Beethovenem byli považováni za největší pianisty své doby. Ve hře na klavír byl žákem Muzia Clementiho. Napsal řadu sonát a dalších skladeb pro klavír, nejznámější jsou jeho Études, dodnes považované za standardní didaktická díla pro studenty.

1849 – premiéru měla v Paříži opera Le prophète (Prorok) Giacoma Meyerbeera. Libreto napsali Eugène Scribe a Émile Deschamps. Děj vychází ze životního příběhu Johanna Bockelsohna (Jana z Leydenu), jednoho z vůdců novokřtěnců, hnutí radikální reformace v 16. století. K žánru tzv. velké opery patří efektní instrumentace, vzrušené davové scény, průvody a dokonce balet na kolečkových bruslích. Dalším efektem bylo umělé slunce – první využití elektrického osvětlení na jevišti – v závěru třetího z pěti jednání.

1838 – narodil se Karel Bendl, český skladatel a sbormistr (zemřel 20. září 1897), autor více než desítky oper a tří set sborů, jeden z nejbližších přátel Antonína Dvořáka. Vedle Smetany a Dvořáka byl nejoblíbenějším českým skladatelem druhé poloviny 19. století. Jeho opera Leila se stala po Prodané nevěstě druhou českou operou vydanou tiskem. V mládí byl kapelníkem německé opery v Bruselu a sbormistrem německé opery v Amsterodamu. Krátce působil rovněž v Paříži. Po návratu do Čech se stal sbormistrem pražského Hlaholu a druhým dirigentem Prozatímního divadla. Byl učitelem hudby a působil v Umělecké besedě. Jako Dvořák vystudoval pražskou Varhanickou školu.

1735 – premiéru měla opera seria Alcina, dílo v Londýně již zcela domestikovaného skladatele Georga Friderica Handela. Zhudebňuje libreto opery L’Isola di Alcina Riccarda Broschiho, uvedené roku 1728 v Římě. Námět má původ v eposu Orlando furioso Ludovica Ariosta, básně z doby válek Karla Velikého proti islámu. Alcina – podobně jako opera Ariodante, která měla premiéru 8. ledna 1735 – byla složena pro první sezónu Händelova působení v Royal Theatre Covent Garden v Londýně. Kouzelný námět nové opery poskytoval možnosti pro využití nákladného jevištního vybavení divadelní budovy a tedy pro nejrůznější scénické efekty.

1645 – zemřel Tobias Hume, skotský skladatel (narodil se pravděpodobně roku 1579), hráč na violu a voják – důstojník ve švédské a ruské armádě. Jeho skladby pro různé druhy viol a a jeho písně vyšly ve dvou sbírkách: The First Part of Ayres (or Musicall Humors, 1605) a Captain Humes Poeticall Musicke (1607). Projevoval se také jako vtipálek. Je například autorem skladby s názvem An Invention for Two to Play upone one Viole (Nápad pro dva, kteří hrají na jednu violu).