17. leden
Svátek má Drahoslav.
1971 – narodil se Jiří Pazour, klavírista, skladatel a pedagog. Jeho učiteli byli Vadim Petrov, Vladimír Topinka a Václav Riedlbauch. Jeho kompozice pravidelně vysílá Český rozhlas, vycházejí na zvukových nosičích a jsou na repertoáru předních českých i zahraničních sólistů a souborů. Vedle klasiky píše i hudbu scénickou a užitkovou zasahující do různých žánrů. Jako sólista se věnuje hlavně klavírní improvizaci. Pedagogicky působí na Pražské konzervatoři.
1969 – zemřela Grażyna Bacewicz, polská houslistka a skladatelka (narodila se 5. února 1909). Byla úspěšnou sólistkou. Skládala symfonie, houslové a jiné koncerty, komorní skladby, scénickou a filmovou hudbu. Po Marii Szymanowské byla druhou polskou skladatelkou, jež došla uznání ve světě. Studovala v Polsku a v Paříži, tam u Nadii Boulangerové. Tvořila nejprve v neoklasickém stylu, později pod vlivem Karola Szymanowského. Na konci 50. let byla konfrontována se zahraničními vlivy, které začaly do Polska pronikat. Začala experimentovat s novými postupy, s racionálními kompozičními technikami a s témbrovou hudbou. Nakonec vyvinula a užívala patchworking, techniku založenou na širokých citacích, mimo jiné i vlastních děl.
1952 – narodil se Rjúiči Sakamoto, japonský skladatel a klavírista (zemřel 28. března 2023). Začal jako člen elektronického uskupení Yellow Magic Orchestra. Později spolupracoval s řadou dalších hudebníků a složil rovněž hudbu k několika filmům, mezi které patří Poslední císař (1987), Femme Fatale (2002) nebo Hedvábná cesta (2007).
1917 – narodil se Oskar Morawetz, kanadský skladatel českého původu (zemřel 13. června 2007). Jeho rodina se stýkala s rodinou prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Před nacisty pak ale uprchla do Kanady. Na klavír se učil u Karla Hoffmeistra a Adolfa Mikeše a skladbu u Jaroslava Křičky, dostudoval v emigraci. Ve 34 letech se stal profesorem na Hudební fakultě University of Toronto. Přednášel harmonii, kontrapunkt, čtení partitur, instrumentaci a skladbu. Morawetzovy skladby uváděly přední symfonické orchestry z celého světa a dirigenti jako Zubin Mehta, Seiji Ozawa, Kurt Masur, Gunther Herbig, Sir Andrew Davis, Sir Adrian Boult, Sir Charles Mackerras, William Steinberg a Češi Rafael Kubelík, Karel Ančerl nebo Jiří Bělohlávek.
1904 – narodil se Hanuš Thein, operní pěvec a režisér (zemřel 30. prosince 1974). Mezi lety 1927 až 1939 a 1945 až 1973 působil v pražském Národním divadle, po tři sezóny i jako šéf opery. Během 2. světové války byl chráněn takzvaným smíšeným manželstvím. V roce 1945 byl ale internován v Terezíně, odkud několik dní před koncem války utekl. Mezi jeho nejvýznamnější role patřil Kecal v Prodané nevěstě, Doktor Bartolo v Lazebníku sevillském nebo Bartolo ve Figarově svatbě, mezi režiemi vynikla Prodaná nevěsta, Káťa Kabanová, Romeo, Julie a tma a další. Četné úspěchy slavil také v zahraničí, například v Německu, Nizozemsku a ve Velké Británii.
1886 – zemřel Amilcare Ponchielli, italský operní skladatel (narozený 31. srpna 1834). V devíti letech získal stipendium ke studiu hudby na konzervatoři v Miláně. Začal psát zejména opery. V době, kdy se Verdi na několik let odmlčel, se stal vůdčí operní osobností Itálie. V té době vznikl projekt opery La Gioconda, která se stala Ponchielliho nejúspěšnějším dílem. Libretistou byl – stejně jako u Verdiho Otella a Falstaffa – Arrigo Boito. V roce 1881 byl Ponchielli jmenován maestrem di cappella katedrály v Bergamu. Kromě toho se v témže roce konečně stal profesorem kompozice na milánské konzervatoři. Jeho studenty byli mimo jiné i Giacomo Puccini a Pietro Mascagni.
1869 – zemřel Alexandr Sergejevič Dargomyžskij, ruský skladatel (narodil se 14. února 1813). V osmi letech napsal své první skladby. V roce 1835 se seznámil s Michailem Ivanovičem Glinkou. Bez ohledu na věkový rozdíl vzniklo mezi nimi důvěrné přátelství a Glinka ho přesvědčil, aby se hlouběji zabýval hudební teorii. Mimo jiné napsal operu Rusalka, na vlastní libreto. Premiéra se uskutečnila 16. května 1856 v Petrohradu a měla mimořádný úspěch. V roce 1859 byla založena Ruská hudební společnost a Dargomyžskij se stal členem jejího vedení. Tam se seznámil se skupinou mladých skladatelů okolo Balakireva, která se později stala legendární Mocnou hrstkou.
1826 – zemřel Juan Crisóstomo de Arriaga, španělský skladatel (narodil se 27. ledna 1806). Skládat začal s úspěchem v 11 letech, v patnácti odešel na pařížskou konzervatoř řízenou Luigi Cherubinim, kde studoval hru na housle. V té době vznikla jeho nejslavnější díla, Tři kvartety a Symfonie pro velký orchestr. Jeho organismus nevydržel vražedné pracovní tempo a těsně před dosažením 20 let zemřel zřejmě na zápal plic. Vzhledem ke krátké životní dráze i jeho hravé hudbě bývá Arriaga nazýván španělským Mozartem. Navíc se narodil na den přesně 50 let po něm.
1751 – pravděpodobně zemřel Tomaso Albinoni, italský skladatel (narodil se 8. června 1671). Studoval hru na housle a zpíval v chrámovém sboru. O jeho životě toho není příliš známo. Velkou popularitu v celé Itálii si získal operami, napsal jich víc než padesát; opery však časem upadly v zapomnění, zatímco jeho instrumentální dílo je stále živé. Zejména jeho hobojové koncerty patří do základního repertoáru. Albinoni vzbudil pozornost i u Johanna Sebastiana Bacha, který zkomponoval nejméně dvě fugy na jeho témata a jeho skladby dával žákům k rozboru jako harmonická cvičení. Velká část Albinoniho rukopisů byla zničena v Drážďanech během druhé světové války. To je také jeden z důvodů, proč je poměrně málo známo o jeho životě a díle po roce 1722.
1738 – zemřel Jean-François Dandrieu, francouzský skladatel a varhaník (narodil se roku 1682). Jako nadané dítě hrál už v pěti letech na dvoře Ludvíka XIV. na cembalo. Byl žákem Jeana-Baptiste Moreaua, který byl jedním z hudebních mistrů na dvoře Krále Slunce. Stal se titulárním varhaníkem v kostele sv. Mederika v Paříži a vzhledem k tomuto postavení byl členem poroty, která posuzovala schopnost Jeana-Philippa Rameaua zastávat místo varhaníka v kostele Sainte-Madeleine-en-la-Cité. Rameau pak nakonec toto místo odmítl. V roce 1721 byl Dandrieu jedním ze čtyř varhaníků královské kaple. V roce 1733 vystřídal svého strýce Pierre Dandrieu ve funkci varhaníka v kostele sv. Bartoloměje na pařížském ostrově Île de la Cité; kostel byl zbořen v roce 1791 během francouzské revoluce.
1734 – narodil se François-Joseph Gossec, francouzský houslista, skladatel a pedagog, který si za cíl vzal oživení instrumentální hudby ve Francii (zemřel 16. února 1829). Byl jedním z prvních zvěstovatelů přicházejícího romantismu. Od dětství vykazoval výrazný hudební talent. Po příchodu do Paříže byl žákem Jeana-Philippa Rameaua, kterého pak vystřídal v čele orchestru, který řídil i český skladatel Jan Václav Stamic. V 17 letech se stal členem zednářské lóže Réunion des Arts, ke které patřili také Étienne-Nicolas Méhul a Luigi Cherubini. V 25 letech se rozhodl složit monumentální dílo, 90 minut trvající Messe des morts (Requiem). Poprvé byla provedena v klášteře jakobínů v Rue Saint-Jacques v Paříži a učinila Gosseca přes noc slavným. Te Deum komponoval pro 1200 zpěváků a 300 dechových nástrojů. Některá jeho oratoria vyžadují několik na sobě nezávislých sborů. Založil sérii Concert des Amateurs a reorganizoval tradiční řadu koncertů Concert Spirituel. Uváděl na nich vlastní skladby, ale i díla současníků, hlavně symfonie Josepha Haydna. Setkal se i s Mozartem. Přes podporu ze šlechtických kruhů byl nadšený idejemi Francouzské revoluce. Stal se oficiálním skladatelem Francouzské republiky, autorem mnoha reprezentativních děl pro revoluční slavnosti a inspektorem právě založené Pařížské konzervatoře. Byl jmenován členem Akademie krásných umění a vyznamenán Řádem čestné legie. Po porážce Napoleona u Waterloo byla konzervatoř na čas uzavřena a Gossec v 81 letech musel odejít do důchodu. Zemřel na pařížském předměstí Passy a je pohřben na hřbitově Père-Lachaise.
1584 – První den platnosti gregoriánského kalendáře v Čechách. Úterý 17. ledna následovalo po pondělí 6. ledna juliánského kalendáře. Gregoriánský kalendář je v současnosti hlavní celosvětově používaný systém pro počítání času. Jedná se o upravený juliánský kalendář s křesťanským letopočtem a korekcí přestupnosti. Nazývá se podle papeže Řehoře XIII. (latinsky Gregorius), jehož bula Inter gravissimas roku 1582 korigovala nepřesnosti přestupných let juliánského kalendáře. Jednotlivé země korekci zaváděly postupně, některé až ve 20. století.