18. říjen
Svátek má Lukáš.
2021 – zemřela Edita Gruberová, slovenská operní pěvkyně – koloraturní sopranistka (narodila se 23. prosince 1946), po emigraci v roce 1971 od roku 1974 rakouská občanka. Prosadila se nejen ve Vídeňské státní opeře, ale vystupovala i v dalších nejznámějších operních domech světa – v newyorské Metropolitní opeře, milánské La Scale, Královské opeře v Londýně, Pařížské opeře, Bavorské státní opeře…. Byla představitelkou rolí především z období italského belcanta, ale také Mozarta a Rossiniho. Největší mezinárodní uznání získala za Královnu noci v Kouzelné flétně a Zerbinettu ve Straussově Ariadně na Naxu.Byla jedinečná a velká operní diva. Prima donna assoluta, fenomén koloraturního zpěvu, královna bel canta, slovenský slavík – to byly jen některé ze superlativů, které o ní bylo možné číst. Její zpěv se vyznačoval lehkosti a ohebnosti, hlas ovládala naprosto suverénně, jako by pro ni nic nebylo nemožné. Koloraturní pasáže byly v jejím podání prosty jakékoli samoúčelnosti, plně vycházely z dramatické situace daných postav. Za více než padesát let své divadelní kariéry dovedla některé z rolí k absolutní dokonalosti… Vystudovala Vysokou školu múzických umění v Bratislavě. Ve dvaadvaceti debutovala ve Slovenském národním divadle jako Rosina v Lazebníku sevillském. Ve Vídeňské státní opeře, kde během kariéry nastudovala na pětačtyřicet rolí a zpívala v šesti stovkách představení, zůstala i po svém odchodu čestnou členkou; byla i nositelkou titulu Komorní pěvkyně. Kariéru oficiálně uzavřela v březnu 2019 v Bavorské státní opeře v Mnichově. Německý odborný časopis Oper! jí pak udělil cenu Oper! Award za celoživotní dílo.
2008 – zemřel Pavel Prantl, houslista (narodil se v roce 1945). Byl členem České filharmonie, v roce 1978 se stal koncertním mistrem Pražského komorního orchestru bez dirigenta. V roce 1980 emigroval a získal místo koncertního mistra Singapurského symfonického orchestru. Často vystupoval také v duu se svou manželkou klavíristkou Martinou Maixnerovou. V 90. letech, po návratu do Česka, byl uměleckým vedoucím Filharmonického komorního orchestru a souboru Trio d’Archi di Praga. V letech 1996 až 2000 byl koncertním mistrem Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Hru na housle studoval na Vejvanovského konzervatoři v Kroměříži a na AMU v Praze u Václava Snítia. Mezi jeho žáky byl pak Josef Špaček.
2001 – premiéru měl muzikál Mamma Mia! autorské dvojice Benny Andersson a Björn Ulvaeus s písněmi skupiny ABBA. V divadle Winter Garden Theatre v New Yorku, později v divadle Broadhurst, se uskutečnilo celkem 5733 představení
1980 – narodila se Hana Dohnálková, muzikoložka, houslistka a hudební pedagožka. Působila v Komorním orchestru Pavla Haase, pracovala v hudebním archivu PKF–Prague Philharmonia. Vystudovala hru na housle na Konzervatoři Pardubice a housle, zpěv a klavír na Pražské konzervatoři. Absolvovala pak i program psychologie, pedagogika a hudební metodika na AMU. Vystudovala rovněž hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 2014 až 2020 byla členka a v letech 2016 až 2020 předsedkyně Rady Českého rozhlasu, od listopadu 2020 členka Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
1961 – narodil se Eduard Klezla, operní pěvec, hudební pedagog a hlasový poradce při přípravě muzikálů a v televizní pěvecké soutěži Česko hledá SuperStar. Na DAMU a na Konzervatoři Jaroslava Ježka vyučoval zpěv populární hudby. Je absolventem ostravské konzervatoře a Hudební fakulty pražské AMU.
1961 – premiéru měla filmová adaptace Bernsteinova broadwayského muzikálu West Side Story z roku 1957. Režiséry byli Robert Wise a Jerome Robbins.
1961 – narodil se Wynton Marsalis, americký trumpetista a skladatel, který se jako interpret a jako popularizátor věnuje jazzu i vážné hudbě. Devětkrát dostal cenu Grammy a jako první jazzový hudebník získal Pulitzerovu cenu.
1946 – premiéru měla Třetí symfonie od Aarona Coplanda, často nazývaná Great American Symphony. Boston Symphony Orchestra řídil Serge Koussevitzky.
1946 – narodil se Howard Shore, kanadský skladatel. Složil hudbu k více než 80 filmům, mimo jiné k trilogiím režiséra Petera Jacksona Pán prstenů a Hobit. Je držitelem tří oscarů, Zlatých globů a dalších ocenění.
1944 – zemřel Viktor Ullmann, skladatel, klavírista a dirigent (narodil se 1. ledna 1898). Studoval mimo jiné u Arnolda Schönberga a Aloise Háby. V roce 1920 se stal sbormistrem a později i dirigentem pražského Nového německého divadla. Mentorem mu tam byl tehdejší ředitel Alexander von Zemlinsky. Roku 1928 se stal šéfem opery divadla v Ústí nad Labem, o rok později odešel do Švýcarska, kde působil jako dirigent v curyšském Schauspielhausu. V roce 1933 se vrátil natrvalo do Prahy, kde působil jako hudební pedagog a novinář. Dvě z jeho čtyř dětí se mu podařilo zařadit do transportu Nicholase Wintona do Anglie. 8. září 1942 byl s třetí manželkou a zbylými dětmi deportován do Terezína, kde se zapojil do ilegálního uměleckého života a vytvořil tam také podstatnou část tvorby. 16. října 1944 byl Ullmann společně se skladateli Pavlem Haasem, Hansem Krásou a dalšími hudebníky v tzv. uměleckém transportu převezen do Osvětimi-Březinky a krátce po příjezdu zavražděn v plynové komoře.
1944 – narodil se Nelson Freire, brazilský klavírista (zemřel 1. listopadu 2021). Hrál hudbu od Bacha a Beethovena přes Chopina, Schumanna, Brahmse, Debussyho a Liszta až po brazilské skladatele. Velkou část jeho koncertního a nahrávaného repertoáru tvořila romantická tvorba, nahrával však méně často než mnoho klavíristů se srovnatelnou koncertní kariérou… Ve třiadvaceti letech debutoval v Londýně, o rok později s Newyorskou filharmonií. Vystupoval s nejlepšími orchestry v Evropě, Americe a Asii. Nejčastější partnerkou v klavírním duu mu byla Martha Argerich.
1923 – premiéru měl Houslový koncert č. 1 D dur, op. 19 Sergeje Prokofjeva. Původně plánovaná petrohradská premiéra v roce 1917 byla zrušena kvůli revolučním událostem. První provedení se tak uskutečnilo až v Paříži, a sice pod taktovkou Sergeje Kusevického a se sólistou Marcele Darrieuxem. Skladatel na koncertu začal pracovat v roce 1915 původně jako na concertinu, ale hlavní část zkomponoval nakonec až v bouřlivém čase let 1916–1917 v Rusku, těsně před svou emigrací.
1923 – narodil se Milan Šlechta, varhaník a pedagog (zemřel 24. dubna 1998). K jeho hudebním láskám patřila francouzská hudba romantického období, především varhanní dílo Césara Francka, které dvakrát provedl souborně, ale také díla autorů symfonického stylu – Ch.-M. Widora, L. Vierna a M. Duprého, u kterých mohl jako jeden z mála uplatnit pověstnou brilantní techniku. Intenzivně se věnoval rovněž české soudobé varhanní tvorbě. V premiérách uvedl Nedělní hudbu, Laudes a Okna Petra Ebena, díla Jana Hanuše, Miloše Sokoly, Jiřího Dvořáčka, Jiřího Pauera a dalších. Jako koncertní varhaník procestoval celou Evropu, zvlášť četné byly jeho koncerty v Itálii. Napsal knihy Dějiny varhan a varhanní hudby a Metodika varhanní hry. Spolupracoval při návrzích dispozic nových varhan, například do pražského Paláce kultury nebo do kostela sv. Kláry v Chebu. Od roku 1964 byl, společně s Jiřím Reinbergerem, pedagogem na Hudební fakultě AMU. K jeho žákům patřili Jaroslav Tůma, Irena Chřibková, Kamila Klugarová, Václav Uhlíř, Josef Kšica nebo Tomáš Thon. V 70. a 80. letech vedl v Praze Letní mezinárodní mistrovské interpretační kurzy. Sám byl předtím na AMU jedním z posledních žáků Bedřicha Antonína Wiedermanna.
1918 – zemřel František Picka, dirigent, sbormistr a hudební skladatel (narodil se 12. května 1873). V devadesátých letech působil v Praze jako ředitel kůru v kostele sv. Jakuba a od roku 1897 až do smrti v dominikánském kostele sv. Jiljí. Byl současně korepetitorem v Pivodově pěvecké škole a hudebním referentem časopisu Dalibor. V roce 1900 se z popudu šéfa opery Národního divadla Karla Kovařovice stal sbormistrem operního sboru a po dvou letech i třetím dirigentem. Nejprve řídil činoherní orchestr a baletní představení, od roku 1903 dirigoval i opery. Pro činoherní představení komponoval scénickou hudbu; složil okolo stovky titulů, včetně hudby téměř ke všem tehdejším inscenacím her Williama Shakespeara.
1904 – premiéru měla Pátá symfonie od Gustava Mahlera, a to v Kolíně nad Rýnem. Gürzenich Orchester dirigoval skladatel.
1893 – zemřel Charles-François Gounod, francouzský skladatel (narodil se 17. června 1818). Proslavil se zejména operami Faust, která sklidila neuvěřitelný úspěch a z Gounoda udělala ihned po premiéře nejznámějšího francouzského skladatele, a Romeo a Julie. Oper celkem složil dvanáct, také šest oratrií, tři symfonie a komorní hudbu. Jeho prvním učitelem byl Antonín Rejcha (1770–1836), k jehož dalším žákům patřili mimo jiné Hector Berlioz, Franz Liszt nebo César Franck. Po studiu na pařížské konzervatoři získal v roce 1839 cenu Grand Prix de Rome za svou dramatickou scénu Fernand. V Lipsku pobýval u rodiny Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. V Paříži působil jako varhaník v chrámu Missions Entrangères, kde založil vlastní církevní sbor. Po vypuknutí francouzsko-pruské války v roce 1870 žil pět let v Londýně, založil tam sbor a řídil ho v roce 1871 při slavnostním otevření velké koncertní síně Royal Albert Hall. V posledních letech života psal převážně duchovní skladby, kterými si byl schopen vydělat velmi dobré honoráře. Jeho světový úspěch podtrhlo udělení Řádu čestné legie v roce 1888. Zemřel jako bohatý muž a skladatel uznávaný ve Francii i ve světě. Byl pohřben na hřbitově Auteuil v rodné Paříži.
1891 – narodil se Václav Kálik, skladatel a sbormistr (zemřel 18. listopadu 1951). Autorsky zasáhl do oblastí komorní, symfonické a operní, nejvýraznější stopu však zanechal v tvorbě sborové. Věnoval se řízení sborů (Hudební jednota absolventů a posluchačů vysokých škol v Praze, Pěvecké sdružení Svazu československého studenstva, Hlahol, sbor Dělnické akademie, Pěvecké sdružení jihočeských učitelů v Táboře, Dobroslav a Dobromila v Kolíně a Mužský sbor Janáček v Třebíči) a publikační činnosti (v časopise Hudba, dále v Daliboru, Hudební výchově, Za hudebním vzděláním a ve Věstníku pěveckém a hudebním). Mezi lety 1908 a 1926 průběžně studoval – historii a dějiny umění na Karlově univerzitě a kompozici na konzervatoři, tam u Vítězslava Nováka a Josefa Suka. Roku 1912 pobýval v Drážďanech, kde studoval dirigování u šéfa drážďanské opery Ernsta von Schucha, později odjel ještě na stipendijní pobyt do Říma. Jeho operu Jarní jitro nastudovalo české divadlo v Olomouci. Premiéra, kterou dirigoval Karel Nedbal a režíroval Jiří Fiedler, se konala 1. října 1943. Jiná divadla dílo neuvedla…. Byl synem opavského národního buditele dr. Františka Kahlika.
1887 – premiéru měl Koncert pro housle, violoncello a orchestr a moll, op. 102 (Doppelkonzert für Violine, Violoncello und Orchester) Johannesa Brahmse, jeho poslední orchestrální dílo. Prvního provedení v Kolíně nad Rýnem se ujali jako sólisté Joseph Joachim a Robert Hausmann. Dílo má silný osobní podtext – vzniklo mimo jiné jako gesto usmíření pro houslistu Joachima. Jejich přátelství předtím ochladlo kvůli Joachimovu rozvodu, v němž se Brahms zastal Joachimovy manželky.
1871 – premiéru měla kantáta Schicksalslied (Píseň osudu), op. 54 Johannesa Brahmse. Zhudebňuje v obsazení pro sbor a orchestr báseň Friedricha Hölderlina. První provedení se uskutečnilo v Karlsruhe pod vedením Hermanna Leviho. Jde o jedno z nejkrásnějších a také nejkratších autorových sborových děl.
1855 – premiéru měla skladba Prometheus, pátá symfonická báseň Franze Liszta. Stejně jako ostatní symfonické básně napsané během jeho výmarského období byla i tato autorem transkribována pro čtyřruční klavír a pro dva klavíry. Varhaník a skladatel Jean Guillou navíc dílo upravil pro sólové varhany.
1817 – zemřel Étienne-Nicolas Méhul, francouzský skladatel (narodil se 22. června 1763), představitel pozdního klasicismu a raného romantismu. Byl nejvýznamnějším operní skladatelem ve Francii během revoluce. Jeho přítelem, ale i rivalem byl Luigi Cherubini… Opery tvořil Méhul v souladu s Gluckovými reformami. Jeho klíčovými operními díly z 90. let jsou Eufrosina, Stratonice, Mélidor a Frosina a Ariodant. Kolem roku 1800 začala popularita takových dramat upadat, módou se stala lehčí opéra comique skladatelů, jako byl François-Adrien Boieldieu. Nejslavnější z Méhulových pozdějších oper je Joseph, obdivovaný v Německu, včetně Wagnera. Vedle oper složil Méhul v letech 1797 až 1810 řadu písní pro svátky republiky, často na objednávku císaře Napoleona, kantáty a pět symfonií.
1795 – narodil se Mario Aspa, italský skladatel (zemřel 14. prosince 1868), ředitel královských divadel S. Carlo a Fondo v Neapoli. Napsal řadu cenných operních děl, za mistrovská jsou považovány opery Il Proscritto a Paolo e Virginia. Měl s nimi velký úspěch nejen v Neapoli, ale také v Římě. Opera Paolo e Virginia se tam hrála patnáct večerů po sobě, vždy při plném sálu a ovacích ve stoje.
1752 – premiéru měla jednoaktová opera Le Devin du Village (Vesnická věštkyně) od Jean-Jacquese Rousseaua, složená na jeho vlastní libreto. Uskutečnila se před královským dvorem ve Fontainebleau za přítomnosti krále Ludvíka XV. Pro veřejnost se pak poprvé hrála 1. března 1753 v pařížském Théâtre du Palais-Royal a stala se jedním z nejpopulárnějších operních děl své doby.
1706 – narodil se Baldassare Galuppi, benátský skladatel a klávesový virtuos (zemřel 3. ledna 1785), známý také podle místa narození na ostrově Burano jako Il Buranello. Proslavil se jako jeden ze zakladatelů a hlavních představitelů žánru opera buffa a jako jeden z prvních autorů, kteří začali využívat na konci dějství rozsáhlé ansámblové finále. Složil více než stovku oper, spolupracoval s dramatikem Carlem Goldonim, například na opeře Venkovský filozof (Il filosofo di campagna) z roku 1754. Jeho díla se hrála po celé Evropě (v roce 1763 i v Praze) a měla velký vliv i na rozvoj německé komické opery. Na vrcholu patřil k nejrespektovanějším postavám benátského hudebního života.
1625 – narodil se Gasparo Sartorio, italský barokní skladatel (zemřel 17. října 1680), varhaník v kostele San Rocco v Benátkách. Patřil k méně známým představitelům benátské opery. Komponoval orchestrální, komorní i vokální hudbu, je autorem čtyř oper. Byl bratrem architekta Girolama Sartoria a hudebníka Antonia Sartoria, jehož proslulosti ale nedosáhl.
1553 – narodil se Luca Marenzio, italský skladatel (zemřel 22. srpna 1599; datum narození se většinou uvádí jajko přibližné). Byl jedním z nejznámějších skladatelů madrigalů, kterých složil na pět set. Napsal některé z nejslavnějších příkladů této formy v pozdním stádiu vývoje, před její raně barokní transformací Monteverdim. Jeho umělecký vliv sahal až do Anglie. Pracoval ve službách několika italských aristokratických rodin, včetně Gonzagů a d´Este a ve Florencii Medicejských. Většinu kariéry strávil v Římě.
1545 – zemřel John Taverner, anglický renesanční skladatel a varhaník (narodil se kolem roku 1490), považovaný za jednoho z nejvýznamnějších ve své době. V roce 1526 se stal prvním varhaníkem a mistrem sboru v Christ Church v Oxfordu, převážná část jeho tvorby pochází z 20. let 16. století. Nejvíce se proslavil svými díly Missa Gloria tibi Trinitas, Western Wynde Mass a Missa Corona Spinea; jeho nejznámějším motetem je Dum Transisset Sabbatum. Sal se námětem opery Taverner od Petera Maxwella Daviese.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1954 – technologická společnost Texas Instruments oznámila vyrobení prvního přenosného tranzistorového rozhlasového přijímače
1896 – v hotelu U černého koně na Příkopech uvedla Edisonova společnost první filmové představení v Praze.
1867 – USA převzaly Aljašku, koupenou od Ruska