18. srpen
Svátek má Helena.
2015 – zemřel Roger Smalley, britsko-australský klavírista, dirigent a skladatel (narodil se 26. července 1943), výzkumný pracovník na Univerzitě Západní Austrálie v Perthu a na Univerzitě v Sydney. Kompozici studoval v Londýně. Navštěvoval také kurzy Nové hudby Karlheinze Stockhausena v Kolíně nad Rýnem a Pierra Bouleze v Darmstadtu. V roce 1967 byl jmenován prvním rezidenčním skladatelem na King’s College v Cambridge, v roce 1969 s Timem Sousterem založili skupinu Intermodulation, která se zabývala živou elektronickou hudbou. Později se usadil v Austrálii. Jeho skladby byly prováděny a vysílány po celém světě.
2004 – zemřel Elmer Bernstein, americký skladatel filmové hudby (narodil se 4. dubna 1922). Byl autorem více než 150 filmových soundtracků a soundtracků k 80 televizním produkcím, včetně „některých z nejznámějších a nejpamátnějších témat v historii Hollywoodu“. Získal Oscara za podíl na romantické hudební filmové komedii Thoroughly Modern Millie (1967), obržel rovněž sedm Zlatých glóbů, pět cen Grammy a dvě nominace na cenu Tony. Jeho hudba má určité stylistické podobnosti s hudbou Aarona Coplanda, u kterého studoval. Kromě filmové hudby napsal Bernstein hudbu ke dvěma broadwayským muzikálům: How Now, Dow Jones s textařkou Carolyn Leigh v roce 1967 a Merlin s textařem Donem Blackem v roce 1983. A složil také Koncert pro kytaru a orchestr, který provedl a natočil s Christopherem Parkeningem a Londýnským symfonickým orchestrem… Mezi skladatele, kteří sami uznali vliv Bernsteinovy tvorby, patřil i Ennio Morricone… Nebyl příbuzný s kolegou skladatelem a dirigentem Leonardem Bernsteinem, ačkoli byli přáteli. Odlišovali se přezdívkami Bernstein West (Elmer – Kalifornie) a Bernstein East (Leonard – New York).
1994 – zemřel Gottlob Frick, německý operní pěvec – basista (narodil se 28. července 1906). Začínal ve sboru Stuttgartské opery a malými rolemi na Bayreuthském festivalu, zpíval v divadlech ve Freiburgu a Königsbergu. Pak ho Karl Böhm angažoval do Státní opery v Drážďanech, kde zůstal deset let do roku 1950. Přesunul se do Deutsche Oper Berlin do Západního Berlína, ale rostoucí mezinárodní kariéra ho zavedla do předních divadel po celé Evropě. Vystupoval v Covent Garden, v Bayreuthu, Salcburku, ve Vídeňské státní opeře a v milánské La Scale. V sezóně 1961– 1962 hostoval jako wagnerovský pěvec v Metropolitní opeře v New Yorku. Měl široký repertoár, který zahrnoval role od Mozarta po Wagnera. Mezi jeho nejslavnější postavy patřili padouši Hunding a Hagen v Prstenu Nibelungově, vznešené postavy jako Sarastro v Kouzelné flétně nebo Gurnemanz v Parsifalovi, i komické postavy jako Osmin v Únosu ze serailu nebo Falstaff. Byl označován za „nejčernější bas v Německu“.
1988 – zemřel Frederick Ashton, britský tanečník a choreograf (narodil se 17. září 1904). Byl hlavním choreografem Ninette de Valois od roku 1935 do roku 1963 v souboru, který byl postupně znám jako Vic-Wells Ballet, Sadler’s Wells Ballet a Royal Ballet. Nahradil ji pak ve funkci ředitele souboru, kde působil až do svého vlastního odchodu do důchodu v roce 1970. Ashton do mnoha svých baletů zahrnul charakteristický krok, tanečníkům známý jako „Fredův krok“. Pracoval také jako režisér a choreograf v opeře, filmu a revue.
2009 – zemřel Milan Slavický, skladatel, hudební vědec a pedagog (narodil se 7. května 1947). Pocházel z hudební rodiny, skladateli byli jeho otec Klement Slavický i oba jeho dědové, Kamil Voborský a Klement Slavický st.. Vystudoval skladbu na JAMU v Brně, kde ho vedl Jan Kapr, a hudební vědu na FF UK a HAMU v Praze, kde ho vyučovali Karel Janeček a Karel Risinger. Stal se hudebním režisérem a rozhlasovým dramaturgem, stál za více než pěti sty nahrávkami klasické hudby. Zabýval se také publicistikou, odbornou muzikologickou prací a skladbou. Psal symfonickou, komorní a elektroakustickou hudbu, po roce 1990 podstatně vzrostl jeho zájem o hudbu vokální. Je pohřben na Vinohradském hřbitově.
2006 – zemřel Zdeněk Tylšar, hornista a hudební pedagog (narodil se 29. dubna 1945), jeden z nejvýznamnějších českých interpretů druhé poloviny 20. století. Od roku 1965 byl více než čtyřicet let členem orchestru České filharmonie, od roku 1968 byl sólohornistou a vedoucím skupiny lesních rohů. Významně přispěl ke světové proslulosti tělesa i samotné české dechové školy. Jako sólista spolupracoval s řadou renomovaných světových dirigentů a orchestrů, od 70. let realizoval několik desítek sólových nahrávek… Učil se nejprve hře na housle, později na trubku a na lesní roh od dvanácti let. V Brně na konzervatoři a na JAMU studoval u Františka Šolce. V roce 1962 a 1968 se stal laureátem soutěže Pražského jara, byl nositelem zvláštní ceny prestižní mnichovské soutěže v roce 1969 a laureátem interpretační soutěže v Ženevě. Jeho nejznámějším žákem je světově uznávaný hornista Radek Baborák, dalšími byli například Tomáš Secký a Jan Vobořil. Byl bratrem hornisty Bedřicha Tylšara (1939 – 2026), v letech 1973 až 2001 také člena České filharmonie a rovněž pedagoga.
1982 – zemřel Karel Vacek, kapelník a skladatel českých lidovek (narodil se 21. března 1902). Je autorem písní jako třeba tango Cikánko ty krásná, které mu přineslo úspěch i v zahraničí, nebo Nikdy se nevrátí pohádka mládí, Pojď, kamaráde, Táboráku plápolej a lidové polky, valčíky a pochody. V den jeho narozenin se v jeho rodišti, v liberecké Perlové ulici čp. 232, scházejí jeho obdivovatelé s gramofonem na kliku, aby si připomněli jeho nejznámější písně. Naučil se hrát na housle, klarinet, trubku, lesní roh a kontrabas a už od svých patnácti let hrál v pražských lidových kapelách. Díky své nástrojové mnohostrannosti byl vyhledávaným muzikantem také ve Vysokém Veselí, kde pracoval od roku 1917 jako dělník. Po válce byl přijat na pražskou konzervatoř, ale z existenčních důvodů si studium nemohl dovolit. Učil se během vojenské služby u vojenské hudby v různých posádkách. V sezóně 1929 se dostal do kvintetu Melody Boys R. A. Dvorského, který účinkoval v kavárně Rokoko. Tady začal skládat. Po třech letech ho Jaroslav Ježek přijal jako sólistu na trumpetu do orchestru Osvobozeného divadla, roku 1938 se alevrátil ke Dvorskému. Za druhé světové války vedl vlastní orchestr, se kterým objížděl česká města a v kavárně Pasáž hrál i koncertní repertoár. V roce 1981 mu byl udělen titul národní umělec. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.
1957 – narodil se Tan Dun, čínsko-americký skladatel, přední osobností současné klasické hudby. Jeho dílo zahrnuje opery, orchestrální, vokální, komorní, sólové a filmové partitury, stejně jako žánry, které sám označuje jako „organická hudba“ (s nástroji vyrobenými z materiálů, jako je papír, voda, keramika a kámen) a „hudební rituál“ (díla odvozená z čínských duchovních tradic). Narodil se na venkově v Číně, vyrůstal během Kulturní revoluce, byl poslán pracovat jako pěstitel rýže, ale nakonec se vzdělával na Ústřední hudební konzervatoři v Pekingu. Mezi jeho rané vlivy patřila jak čínská hudba, tak západní klasická hudba 20. století. Ovlivnili ho především Toru Takemitsu, George Crumb, Alexander Goehr, Hans Werner Henze, Isang Yun a Chou Wen-Chung. V roce 1986 odešel do USA. Od roku 1993, kdy získal titul na Kolumbijské univerzitě, žije v New Yorku. V roce 2019 se stal děkanem Hudební konzervatoře Bard College. Spolupracoval s předními orchestry po celém světě. Metropolitní opera u něj objednala operu První císař, ve které v roce 2006 titulní roli ztvárnil Plácido Domingo… Je držitelem řady ocenění, včetně Grawemeyerovy ceny za operu Marco Polo z roku 1996 nebo Oscara a ceny Grammy za hudbu k filmu Crouching Tiger, Hidden Dragon (Číhající tygr, skrytý drak, resp. Tygr, drak) z roku 2000.
1957 – zemřel Wawrzyniec Żuławski, polský skladatel a horolezec (narodil se 14. února 1916), rodák ze Zakopaného pod Tatrami. Jako voják Armády domova se účastnil Varšavského povstání. Po válce působil jako profesor na Vysoké hudební škole v Lodži a od roku 1950 ve Varšavě. Některé z jeho kompozic obsahují tatranskou tematiku nebo odhalují stopy jeho horských dobrodružství a zážitků. Patří mezi ně Klavírní kvintet, Wierchowe nuty pro sbor a sólové housle, Pójdziemy w góry, w góry, mojego kuliu pro zpěv a klavír. Z děl, která se netýkají hor, je známější Španělská suita ve starém slohu pro symfonický orchestr. Vydal také několik knih týkajících se nebezpečí v horách a záchrany, které jsou považovány za klasiku této literatury. Zúčastnil se šesti expedic do Alp, z poslední z nich se nevrátil – zahynul v masivu Mont Blancu pod lavinou při záchranné výpravě hledající pohřešované kolegy.
1942 – zemřel Erwin Schulhoff, skladatel a klavírista (narodil se 8. června 1894), příslušník německy hovořící pražské rodiny s židovskými předky, jeden z prvních klasických skladatelů, kteří se inspirovali jazzem. Přijal také silný avantgardní vliv dadaismu. Psal skladby, které se snažily okouzlit nebo pobavit i provokovat. Jeho díla integrují modernistický slovník, neoklasicistní prvky, jazz a taneční rytmy z různých zdrojů a kultur… Studoval kompozici a hru na klavír, a to v Praze, ve Vídni, Lipsku a Kolíně nad Rýnem. Během první světové války sloužil na ruské frontě v rakousko-uherské armádě, byl v italském zajateckém táboře. Po válce žil v Německu, než se v roce 1923 vrátil do Prahy, kde v roce 1929 začal učit na konzervatoři. Ve 30. letech čelil narůstajícím osobním i profesním problémům. Kvůli židovskému původu a radikální levicové orientaci ho nacistický režim zařadil na černou listinu. V roce 1932 složil zhudebněnou verzi Komunistického manifestu. Jeho sympatie ideologii komunismu mu přinášely potíže i v Československu. V roce 1941 Sovětský svaz schválil jeho žádost o občanství, ale byl zatčen a uvězněn dříve, než mohl Československo opustit. Byl deportován do věznice Wülzburg v Bavorsku, kde zemřel na tuberkulózu. Patřil ke generaci těch, jejichž úspěšnou kariéru předčasně ukončil nástup nacistického režimu v Německu a jejichž díla byla až do 80. let 20. století jen zřídka zaznamenávána nebo uváděna. Jeho prastrýcem byl klavírista a skladatel Julius Schulhoff.
1941 – zemřel Josef Adel Wünsch, český varhaník a skladatel (narodil se 27. října 1850). Byl kapelníkem ostrostřelecké hudby v Písku a v Chorvatsku, varhaníkem v Brně, Zlonicích a v Blatné, pak znovu působil v Chorvatsku, byl ředitelem kůru v Zásmukách a nakonec byl tři desetiletí ředitelem kůru v Náchodě. Jeho díla, zejména chrámová hudba, většinou zůstala v rukopisech. Na chorvatská libreta napsal dvě zpěvohry: Asmondo a Čarobni prsten, které měly v Chorvatsku značný úspěch… Stejně jako jeho bratr Jan Nepomuk Wünsch (1855 – 1950) získal základy hudebního vzdělání u berounského učitele a ředitele kůru Jana Nepomuka Hudce.
1939 – narodil se Milan Báchorek, skladatel, pedagog a sbormistr. Od roku 1960 působil na Lidové škole umění ve Frenštátě pod Radhoštěm a od roku 1967 byl učitelem hudebně teoretických předmětů a skladby na Konzervatoři v Ostravě. V roce 1992 se stal jejím ředitelem. V kompozičním díle vyšel z klasiků 20. století a z folklórního odkazu rodného kraje, později styl obohatil vlivem Nové hudby. Známé jsou tři vokálně-symfonické skladby Lidice, Sterefonietta a Hukvaldská poéma z let 1973–1987. Současně byl sbormistrem řady amatérských sborů a organizátorem hudebního života Severomoravského kraje. Přispíval do regionálního i odborného tisku, připravoval rozhlasové pořady a byl členem řady organizačních výborů a porot.
1938 – narodil se Dudley Williams, americký tanečník a taneční pedagog (zemřel na jaře 2015), v letech 1963 až 2005 významný člen souboru Alvin Ailey American Dance Theater.
1937 – zemřel Antonín Hradil, varhaník, dirigent, skladatel a pedagog (narodil se 5. dubna 1874). Studoval brněnskou Janáčkovu varhanickou školu, stal se ředitelem kůru a varhaníkem ve Vsetíně, vyučoval a byl všestranně činný v hudebním životě Vsetína. Řídil Vsackou filharmonii, byl sbormistrem Cyrilské jednoty, dirigentem dechové hudby Dalibor a místního tamburášského souboru, členem výboru a dirigentem orchestru místního Spolku přátel hudby. Později působil jako ředitel kůru ve Vítkovicích, učil na Hudební a varhanické škole Matice školské v Ostravě-Mariánských Horách a vystupoval i jako interpret na varhanních koncertech. Komponoval hlavně chrámové skladby, také komorní, řadu sborů, psal i pro dechový orchestr a hudbu k sokolským cvičením.
1933 – narodil se Pavel Jurkovič, hudebník, zpěvák, skladatel, pedagog a popularizátor lidových písní (zemřel 4. února 2015), rodák z Podluží. Zpěv studoval v pražské Schole cantorum při Břevnovském klášteře, v roce 1957 se stal členem souboru Miroslava Venhody nesoucího později jméno Pražští madrigalisté. V letech 1965 až 1967 studoval postgraduálně v Salcburku u Carla Orffa. Založil pak Českou Orffovu společnost a propagoval Orffův didaktický systém na našich školách. Od roku 1968 spolupracoval se souborem Chorea Bohemica a později Musica Bohemica Jaroslava Krčka, poté i s řadou dalších. Sám založil a vedl soubory Musica Poetica a Musica Humana. Je autorem či spoluautorem učebnic a odborných publikací a autorem dlouholetého televizního pořadu pro děti Zpívánky. Roky vyučoval na Základní škole v Praze 7 v Umělecké ulici.
1918 – v Magdeburku se uskutečnila novodobá premiéra opery Fernando, jednoaktového singspielu pro dva soprány, tenor, dva basy, jednu mluvenou roli a orchestr z roku 1815. Dirigoval Bernhard Engelke. Schubertovou nejznámější hudbou pro divadlo je scénická hudba ke hře Rosamunde, princezna kyperská (uvedená v Theater an der Wien 20. prosince 1823.) Jeho četné operní a singspielové projekty byly méně úspěšné.
1917 – zemřel Felicián Jozef Môcik, slovenský řeholník, sbormistr a varhaník a amatérský malíř (narodil se 9. září 1861), v prešpurském františkánském klášteře jeden z prvních učitelů skladatele Franze Schmidta. V Prešpurku (Bratislavě) také založil a vedl chlapecký sbor. Zemřel na následky zranění, které mu způsobil varhanář Anton Schönhofer starší, se kterým měl dlouholeté odborné spory.
1910 – narodil se Herman Berlinski, polsko-německo-americký skladatel, varhaník, klavírista, muzikolog a sbomistr (zemřel 27. září 2001). Narodil se v Lipsku, byl vychováván v aškenázské tradici ortodoxního judaismu, doma mluvili jidiš. Mezi jeho spolužáky na lipské konzervaoři patřil norský skladatel Geirr Tveitt, jedním z jeho učitelů byl Sigfrid Karg-Elert. Nejsilnější vlivy na něj měli Bach, Mahler a Max Reger a později Olivier Messiaen. V Paříži studoval u Nadi i Boulanger a u Alfreda Cortota a židovskou liturgickou hudbuu sefardského synagogálního skladatele Léona Algaziho. Zapojil se jako hudební ředitel do tvorby a práce Pařížského jidiš avantgardního divadla. V roce 1941 emigroval do USA, kde působil v reformovaných židovských kruzích jako varhaník a autor liturgické hudby a kde se v roce 1963 stal hudebním ředitelem washingtonského hebrejského sboru Reform.
1902 – narodil se Julius Kalaš, skladatel, pedagog a klavírista (zemřel 12. května 1967). Proslavil se s Pěveckým sdružením učitelů kocourkovských, kde působil jako umělecký vedoucí, skladatel a klavírista od roku 1925 do roku 1953. S osmičlenným souborem vytvořil nový typ satiry využívající slovní hříčky, známé melodie a Kalašovu vlastní tvorbu. Nejznámější jsou parodie Otoman a lesní panna nebo hudební pásmo Kocourkovský kongres duchů. Po válce na tento druh humoru navázala divadla malých forem a satirické skupiny, především Ivan Mládek. Kalaš byl ve skladbě žákem Jaroslava Křičky, Josefa Bohuslava Foerstra a Josefa Suka. Rozsáhlou část jeho díla tvoří operety a hudební komedie. Souběžně vystudoval práva. Od roku 1948 vyučoval na Filmové fakultě AMU obor zvuk a hudba ve filmu. Byl i děkanem a proděkanem školy.
1896 – zemřel Frederick Nicholls Crouch, britsko-americký violoncellista a skladatel (narodil se 30. července 1808). Složil dvě opery a vcelku neúspěšně se pokusil o různé hudební aktivity, jako bylo dirigování, zpěv a výuka. Jeho nejznámější písní je Kathleen Mavourneen. Během občanské války se chopil zbraní v řadách houfnicového pluku. Byl čtyřikrát ženatý a byl otcem 17 dětí.
1878 – narodil se Fritz Brun, švýcarský klavírista, skladatel a dirigent (zemřel 29. listopadu 1959). Od roku 1906 do roku 1941 dirigoval symfonické koncerty Bernischen Musikgesellschaft a byl dirigentem sborového spolku Lieder. V letech 1926 až 1940 byl navíc viceprezidentem švýcarské hudební společnosti Tonkünstlerverein. Je autorem 10 symfonií komponovaných mezi lety 1901 a 1953. Složil také smyčcové kvartety, klavírní koncert, violoncellový koncert a mnoho dalších děl, včetně vokálních. Byl obdivovatelem Johannesa Brahmse.
1873 – narodil se Leo Slezak, operní pěvec – tenorista, později filmový herec (zemřel 1. června 1946). Vystudoval v Brně a později v Paříži u světoznámého tenoristy Jeana de Reszke. V roce 1896 debutoval v titulní roli Lohengrina a působil ve Vídeňské státní i newyorské Metropolitní opeře. Proslul především jako wagnerovský a verdiovský pěvec. Po konci operní kariéry se věnoval filmu, zejména v komediálních a zpívaných rolích. Jeho pianissimo bylo takřka legendární, a i na tehdejších gramofonových nahrávkách, které byly technicky velmi nedokonalé, fascinuje hlasem a úžasnou srozumitelností textu. Svou výškou 195 cm a hmotností téměř 150 kg byl i opticky výrazným zjevem. Natočil kolem 45 filmů.
1842 – zemřel João Domingos Bomtempo, portugalský skladatel, klavírista, dirigent a hudební organizátor (narodil se 28. prosince 1775). Byl učitelem hudby královny Marie II. a v roce 1835 založil Lisabonskou konzervatoř. Působil také v Paříži a Londýně. Udržoval celoživotní přátelství s Muziem Clementim, který ho podporoval a vydával jeho díla. Je autorem virtuózních klavírních skladeb, ale k jeho nejdůležitějším dílům patří Messe de Requiem na památku Luíse de Camões, premiérované v Paříži a pak hrané i v Londýně.
1838 – narodil se Angelo Neumann, rakouský zpěvák, režisér a divadelní ředitel (zemřel 20. prosince 1910), proslulý především jako ředitel divadla pražské německojazyčné menšiny v letech 1885 až 1910. To hrálo ve Stavovském divadle a pak v nově postaveném Novém německém divadle, otevřeném 5. ledna 1888 Wagnerovou operou Mistři pěvci norimberští. Předtím byl ředitelem opery městského divadla v Lipsku a v letech 1882 až 1883 ředitelem cestujícího divadelního souboru Richard-Wagner-Theater, se kterým podnikl turné po Německu, Nizozemsku, Belgii, Rakousku-Uhersku a Itálii. Najal si k tomu s jedenácti vybranými kmenovými sólisty, se sborem, personálem a jevištní technikou zvláštní vlak… Pro pěveckou dráhu se rozhodl po prvním veřejném vystoupení ve Vídni v roce 1859. Po neúspěchu v Berlíně odešel jako první barytonista do Kolína nad Rýnem. Krátce působil také v Krakově, Šoproni, Prešpurku a v roce 1861 v Gdaňsku. V roce 1862 nastoupil na místo barytonisty v lyrickém oboru ve Dvorní opeře ve Vídni. Pro pozdější roli divadelního ředitele se pragmaticky rozhodl, když ho v roce 1875 začala sužovat krční choroba.
1810 – narodil se Jules Perrot, francouzský tanečník, choreograf a baletní libretista (zemřel 29. srpna 1892). Působil jako baletní mistr v Paříži a v Londýně a celé desetiletí, do roku 1858, baletní mistr Carského baletu v Petrohradě. Vytvořil několik nejvýznamnějších baletů 19. století, včetně inscenací Pas de Quatre, Esmeralda, Ondina a společně s Jeanem Corallim Giselle.
1750 – narodil se Antonio Salieri, italsko-rakouský skladatel, pedagog a dirigent(zemřel 7. května 1825). Ve své době patřil mezi nejznámější a nejvýznamnější. Jeho druhým domovem se stala Vídeň, kam ho vzal po náhodném setkání Florian Leopold Gassmann, skladatel, dvorní kapelník a člen skupinky hudebníků, která denně provozovala hudbu s císařem Josefem II. Zajistil mu nejlepší dosažitelné vzdělání a vše zaplatil. Dalšími důležitými osobnostmi v jeho životě byli básník Pietro Metastasio, později jeho nejvýznamnější libretista, podobně jako Lorenzo da Ponte, a skladatel Christoph Willibald Gluck, který v budoucnu sehrál důležitou roli v Salieriho úspěších v Paříži. První samostatnou operu Le donne letterate zkomponoval ve dvaceti, byla uvedena i v Praze. Světovou slávu mu ale zajistila až druhá opera, buffa La fiera di Venezia, měla premiéru ve Vídni 29. ledna 1772 a zakrátko byla uvedena ve všech hlavních operních divadlech celé Evropy. Stal se dvorním skladatelem komorní hudby, pak zastupujícím kapelníkem italské opery a nakonec dosáhl funkce nejvyšší: císařského dvorního kapelníka. Zásluhou Glucka dostal zakázku na operu ke slavnostnímu otevření po požáru rekonstruovaného divadla Teatro alla Scala v Miláně. L’Europa riconosciuta měla premiéru s obrovským úspěchem 7. prosince 2004 při otevření po moderní rekonstrukci. Stal se prezidentem a řídil koncerty společnosti Tonkünstler-Societät, kterou založil Gassman jako charitativní organizaci, která se má starat o penzijní fondy na podporu žen a dětí hudebníků. Společnost je dodnes nejen živá, ale je jednou z nejvýznamnějších hudebních institucí Evropy. Jeho opera Tarare, uvedená v Paříži, vytvořila novou epochu v dějinách francouzského divadla, stala se přímým předchůdcem hudebních dramat Richarda Wagnera. Za své zásluhy o francouzskou hudbu byl Salieri jmenován členem Francouzské akademie umění. Finále její verze Axur, re d’Ormus napsané na objednávku Josefa II. pro Vídeň je i součástí Formanova filmu Amadeus. Ve Vídni byl nejlepším učitelem zpěvu, kompozice a teorie. Jeho žáky byli Ludwig van Beethoven, Johann Nepomuk Hummel, Ignaz Moscheles, Carl Czerny, Giacomo Meyerbeer, Franz Schubert, Franz Liszt, Franz Xaver Süssmayr a dokonce i syn Wolfganga Amadea, Franz Xaver Wolfgang Mozart. Pokud vycítil talent, vyučoval zdarma jako splátku úroků svému objeviteli a učiteli Gassmanovi. Sehrál rozhodující roli při vzniku Vídeňské konzervatoře, v roce 1817 inicioval vznik Vokální školy a stal se i jejím prvním ředitelem. O dva roky později byla škola rozšířena i o instrumentální oddělení. Byl pohřben na hřbitově Matzleinsdorfer Friedhof, později byly jeho ostatky přeneseny na Ústřední vídeňský hřbitov. Myšlenku podílu Salieriho na smrti Mozarta už hudební vědci dávno opustili. Všechny dobové dokumenty, dopisy i události svědčí naopak o vzájemném respektu a korektním vztahu obou vídeňských umělců. Ve fondu Národního muzea – Českého muzea hudby se dokonce podařilo objevit společnou skladbu Mozarta a Salieriho, dosud považovanou za ztracenou, která je dokladem jejich spolupráce.
1745 – narodil se Václav Josef Bartoloměj Praupner, skladatel, houslista, varhaník a dirigent (zemřel 1. dubna 1807). Během studií se seznámil s hrabětem Františkem Antonínem Nosticem-Rhieneckem, pozdějším stavitelem Stavovského divadla, který ho ustanovil svým domácím učitelem a ředitelem vlastního divadla. Zároveň se stal ředitelem několika pražských kůrů, zejména u františkánů, v Týnském chrámu a u křížovníků, kde byl velmi oblíben. Roku 1794 byl jmenován také ředitelem divadla hraběte Thuna a roku 1803 rovněž prvním ředitelem orchestru Jednota hudebních Umělců – Tonkünstler Sozietät, podle vídeňského vzoru. Provedl s ní například Haydnovo oratorium Stvoření nebo Čtvero ročních období a řadu vlastních skladeb. Napsal desítky mší, symfonií, koncertů a melodramů. Pozoruhodný je melodram Kirké, který byl uváděn v Thunovském divadle. Praupner vystupuje i v románu Aloise Jiráska F. L. Věk; v televizním seriálu natočeném podle tohoto románu v roce 1970 režisérem Františkem Filipem ho hrál Vlastimil Brodský.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1961 – Brno se stalo čtvrtým městem republiky, ve kterém po Praze, Ostravě a Bratislavě vzniklo studio Československé televize na tvorbu vlastních pořadů
1961 – byla dokončena Berlínská zeď, betonová bariéra dlouhá přes 150 km, kterou komunistická Německá demokratická republika postavila, aby zastavila útěky lidí na Západ. V letech 1961–1989 dělila zeď Berlín na východní a západní část. Její pád 9. listopadu 1989 přinesl konec rozdělení Evropy.
1201 – bylo založeno lotyšské město Riga