19. leden
Svátek má Doubravka.
2011 – zemřel Antonín Kubálek, jeden z nejvýznamnějších českých klavíristů dvacátého století, propagátor české a soudobé hudby (narodil se 5. listopadu 1935). K hudbě se dostal kvůli nehodě, která mu způsobila vážné zranění zraku. Díky výjimečnému talentu se dokázal během pouhých tří let připravit ke zkouškám na pražskou konzervatoř a později pokračoval i na AMU. V roce 1968 emigroval do Kanady, kde se dokázal záhy zařadit mezi nejrespektovanější klavíristy. Vystupoval jako sólista s Toronto Symphony Orchestra a natáčel pro kanadský rozhlas i televizi. Vysloužil si obdiv slavného Glenna Goulda, který ho požádal o natočení druhé sonáty Ericha Wolfganga Korngolda pro CD v Gouldově produkci. Kubálek byl jediným umělcem, kterého slavný Kanaďan takto poctil. V roce 2001 se podílel na prvním rozhlasovém dokumentu CBC Radio 2 o Vítězslavě Kaprálové. V roce 2003 založil ve Zlatých Horách Mezinárodní klavírní kurzy Antonína Kubálka. Mezi jeho nejvýznamnější žáky patřil Richard Pohl.
1988 – zemřel Jevgenij Mravinskij, ruský dirigent a pedagog (narodil se 4. června 1903). V roce 1938 po vítězství ve Všesvazové dirigentské soutěži se stal hlavním dirigentem Leningradské filharmonie a zůstal jím až do smrti. Vynikl hlavně v interpretaci vrcholných symfonií, zejména Beethovena, Brucknera nebo Čajkovského. Ve světových premiérách uvedl Šostakovičovy symfonie, a to pátou a sedmou až dvanáctou. Dirigoval i některé světové premiéry Prokofjeva (6. symfonii), Chačaturjana a dalších. Šostakovič mu svou 8. symfonii osobně věnoval. Řídil také sovětskou premiéru baletů Apollo a Agón Igora Stravinského. Hostoval u České filharmonie už na dvou koncertech prvního ročníku Pražského jara v roce 1946, s houslistou Davidem Oistrachem a klavíristou Lvem Oborinem, v roce 1955 pak hrála pod jeho vedením na dvou koncertech Pražského jara Leningradská filharmonie. Mezi jeho nejvýznamnější žáky patřili Valerij Gergiev, Mariss Jansons a Jurij Těmirkanov, který se stal u Leningradské filharmonie jeho nástupcem.
1985 – premiéru mělo Te Deum od Arvo Pärta. Skladbu v roce 1984 objednal Westdeutscher Rundfunk v Kolíně nad Rýnem, premiérově byla uvedena sborem WDR Broadcast Choir pod vedením dirigenta Dennise Russella Daviese.
1974 – zemřel Emil Hájek, klavírista a pedagog (narodil se 3. března 1886). Studoval na Pražské konzervatoři u Josefa Jiránka, kompozici u Antonína Dvořáka. Byl profesorem klavírní a komorní hudby v Saratově, také rektorem saratovské konzervatoře. Ve 20. letech 20. století koncertoval společně s Janem Kubelíkem. Ten ho doporučil jugoslávskému králi Alexandrovi, který hledal osobnost, která by vedla v Bělehradě hudební akademii. Stal se tak ředitelem Hudební akademie Stanković (Muzička škola Stanković), kterou přeměnil na konzervatoř. Byl také prvním prezidentem Srbské společnosti hudebních umělců. Jeho dcera Jara Ribnikarová (1912 – 2007) byla česko-srbskou spisovatelkou a účastnicí protinacistického odboje. Během války vedla jugoslávský Červený kříž. Druhá dcera se provdala za primáře kladenské interny Jiřího Dienstbiera, otce budoucího ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera. Jeho bratr Jaroslav byl významným houslistou a hudebním pedagogem.
1972 – zemřel Karel Balling, skladatel, textař a organizátor hudebního života (narodil se 17. prosince 1889). Vystudoval chemii na ČVUT v Praze. Hudbu studoval soukromě u Josefa Cyrila Sychry a Jaroslava Křičky. Tíhnul k lehčím hudebním formám. Spolu se studenty z pražského akademického odboru Národní jednoty Severočeské založil vlastní kabaret Ignotus, později přešel k legendárnímu kabaretnímu sdružení Červená sedma, ve kterém se stal záhy jednou z vůdčích osobností vedle Jiřího Červeného a Eduarda Basse. Uplatnil se nejen jako skladatel a textař, ale i jako klavírista a zpěvák. Je autorem českého textu k populární písni La Paloma nebo textu k oblíbené skladbě Poem z cyklu Nálady, dojmy a upomínky Zdeňka Fibicha. Po rozpadu Sedmy pracoval pro celou řadu pražských operetních divadel, revuálních scén a kabaretů. Pro Lucernu napsal mimo jiné i svou nejznámější píseň Bílí rejtaři. K operetě Anatol se žení, kterou komponoval pro Velkou operetu, text napsala Ema Destinnová. Skládal i pro dechový orchestr, scénickou hudbu pro Divadlo na Vinohradech, vydal úpravy národních a lidových písní, České koledy, České polky a tance a tiskem byla vydána i jeho Fantastická ouvertura pro velký orchestr. Vynikl taky jako překladatel operních a operetních libret. Připravil a vydal první české školy hry na ukulele, banjo a havajskou kytaru. Kromě umělecké činnosti se věnoval i práci organizační a pedagogické. Od roku 1921 pracoval ve vrcholných funkcích Ochranného sdružení autorského (OSA). Předsedal Mezinárodnímu svazu pro mechanická práva v Berlíně a přednášel hospodářské využití těchto práv na Pražské konzervatoři. Podílel se i na činnosti mezinárodní Konfederace autorských organizací v Paříži a přednášel autorské právo na Pražské konzervatoři. Na poli hudební vědy se zabýval studiem české hudební emigrace v letech 1750–1850, zejména osobnostmi a dílem skladatelů Jana Václava Hugo Voříška a Antonína Františka Bečvařovského. Kromě toho psal i beletrii. Jeho syn, Mojmír Balling, se stal rovněž hudebním skladatelem. Děd Karel Balling byl významným chemikem.
1966 – zemřel Josef Klement Zástěra, skladatel, pedagog a spisovatel (narodil se 27. dubna 1886). Po válce byl vyslán na Slovensko pomoci při vytváření středního školství. Proslavil se v nově zřízeném Gymnáziu Antonína Dvořáka v Kralupech nad Vltavou, kde se stal i správcem Dvořákova muzea. Byl průkopníkem výuky hudební výchovy s využíváním gramofonových desek. Skladbou se vážněji začal zabývat až v době okupace. Pro svá díla používal pseudonym Josef Klement.
1955 – narodil se Simon Rattle, britský dirigent. Mezinárodního věhlasu požívá už od doby, kdy v letech 1980 až 1998 působil jako hudební ředitel Symfonického orchestru města Birminghamu. V letech 2002 až 2018 byl pak šéfdirigentem Berlínských filharmoniků, v letech 2017 až 2023 hudebním ředitelem Londýnského symfonického orchestru a od září 2023 šéfdirigentem Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu. Roku 2024 se stal hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie, kterou poprvé dirigoval v roce 2019… Studoval hru na klavír a housle, začínal však jako hráč na bicí v Merseyside Youth Orchestra (nyní Liverpool Philharmonic Youth Orchestra). Studoval na Královské hudební akademii, v roce 1974 vyhrál Mezinárodní dirigentskou soutěž Johna Playera. Na festivalu BBC Proms účinkoval poprvé 9. srpna 1976, a to s orchestrem London Sinfonietta. Od roku 1975 se objevoval na operním festivalu v Glyndebourne, dirigoval tam víc než tucet oper ve dvou stovkách představení, včetně Beethovenova Fidelia v roce 2001 (poprvé s dobovými nástroji) s Orchestrem doby osvícenství, jehož byl od roku 1992 hlavním hostujícím dirigentem. Při zahájení olympiády v Londýně v roce 2012 dirigoval London Symphony Orchestra s hostujícím Rowanem Atkinsonem v roli Mr. Beana. S Berlínskými filharmoniky debutoval v roce 1987 provedením Mahlerovy Šesté symfonie, první koncert ve funkci šéfdirigenta, nástupce Claudia Abbada, měl 7. září 2002, kdy uvedl hudbu Thomase Adèse a Mahlerovu Pátou symfonii. Od konce 70. let hostoval pravidelně v USA – u Los Angeles Philharmonic, Cleveland Orchestra, Chicago Symphony Orchestra, San Francisco Symphony Orchestra, Boston Symphony Orchestra a Philadelphia Orchestra. Vracel se i do Metropolitní opery. V roce 2023 měl poslední vystoupení s London Symphony Orchestra na BBC Proms, dirigoval Mahlerovu 9. symfonii. Jeho inaugurační koncert jako šéfdirigenta orchestru v Mnichově se konal 21. září 2023 provedením Haydnova Stvoření… Sir Simon je manželem mezzosopranistky Magdaleny Kožené. Jejich umělecký vztah se přeměnil ve vztah osobní roku 2003 na festivalu v jihoanglickém Glyndebourne, kde spolupracovali na inscenaci Mozartova Idomenea. Svatbu měli v roce 2008. Jako pár patří mezi nejvýznamnější hudební osobnosti současnosti. V roce 2025 se společně stali laureáty Ceny Antonína Dvořáka.
1954 – zemřel Ignác Händl, varhaník a skladatel (narodil se 2. srpna 1889). Absolvoval hru na varhany na Pražské konzervatoři a stal se varhaníkem v Čáslavi. Řídil orchestr Městského divadla v Pardubicích. Po vzniku Československa v roce 1918 odešel do Prahy, kde působil napřed jako varhaník v kostele sv. Jindřicha a od roku 1919 až do smrti jako ředitel kůru v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně. Vynikal jako varhanní improvizátor. Byl autorem více než stovky, převážně chrámových skladeb. Psal také klavírní i taneční skladby, písně a smíšené sbory.
1942 – zemřel Robert Manzer, houslista a dirigent (narodil se 14. ledna 1877). Housle studoval u Otakara Ševčíka a skladbu u Antonína Dvořáka. Podstatným způsobem se zasloužil o rozvoj české kultury v Karlovarském regionu před začátkem druhé světové války. Přes třicet let působil jako ředitel orchestru v Karlových Varech, byl vynikajícím sbormistrem karlovarského sboru a ročně hrál několik desítek koncertů se svým smyčcovým kvartetem.
1941 – narodil se slovenský skladatel a muzikolog Juraj Lexmann (zemřel 12. listopadu 2025). Napsal hudbu k více než sto dvaceti filmům, komponoval hudbu pro divadelní představení i komorní skladby a písně a režíroval hudební dokumentární filmy. V 70. a 80. letech 20. století, navzdory omezením komunistického režimu, kodifikoval moderní slovenskou římskokatolickou liturgickou hudbu, organizoval pro tuto tvorbu síť skladatelů a recenzentů a publikoval řadu zpěvníků.
1929 – zemřel Julius Rauscher, skladatel a pedagog (narodil se 4. dubna 1859). Základní hudební vzdělání získal v rodině, už ve čtrnácti letech hrál ve vojenské kapele a od roku 1880 navštěvoval hudební školu Concordie v Kroměříži. Studoval v Praze u Zdeňka Fibicha a stal se členem orchestru Národního divadla. Složil státní zkoušky ze hry na housle, na klavír, na varhany a ze zpěvu. V roce 1889 hostoval nejprve jako dirigent v Gdaňsku a pak pracoval jako vychovatel v hraběcí rodině v Chomutově a v rodině Děpolda hraběte Černína z Chudenic v Dymokurách. Stal se učitelem na hudební škole Žerotín v Olomouci. V roce 1894 odešel do Innsbrucku, kde vyučoval na pedagogickém ústavu, po návratu se stal profesorem na učitelském ústavu v Kroměříži. Zasloužil se i o rozvoj tamního hudebního života. Byl sbormistrem pěveckého spolku Moravan a ředitelem jeho hudební školy. S tímto sdružením provedl i kantátu Svatební košile Antonína Dvořáka a Prodanou nevěstu Bedřicha Smetany. Založil Rauscherovo Kroměřížské kvarteto. Po odchodu do důchodu často zajížděl na Slovensko a zabýval se moravskými a slovenskými písněmi.
1929 – zemřel František Hovorka, varhaník, sbormistr, skladatel a pedagog (narodil se 12. srpna 1881). Studoval soukromě u Zdeňka Fibicha a na Pražské konzervatoři hru na varhany u Josefa Kličky a skladbu u Karla Steckera. Působil jako varhaník a ředitel kůru v děkanském chrámu Panny Marie Sněžné a sbormistr rokycanských pěveckých spolků Záboj a Pěvecké sdružení. V době první světové války se stal kapelníkem a varhaníkem u 88. pěšího pluku v Szolnoku. I za války pořádal varhanní koncerty. Po válce dál koncertoval, založil vlastní hudební školu a učil zpěv na rokycanských středních školách.
1907 – zemřel Karel Knittl, skladatel, dirigent a pedagog (narodil se 4. října 1853). Vystudoval varhanickou školu v Praze a později tam také vyučoval, hlavně hudební nauku a harmonii, zabýval se melodikou a své bádání zveřejnil v knize Nauka o skladbě homofonní. Kromě hudebního měl i talent literární. V době, kdy politika zasahovala do všech oborů, se jako hudební referent Národních listů přidal do tábora Mladočechů. Své často polemické kritiky psával i do Vlčkovy Osvěty. Stal se sbormistrem ve své době nejslavnějšího a nejprestižnějšího zpěváckého spolku v Čechách – pražského Hlaholu. Byl výborný dirigent, ale nejvíc se proslavil působením na Pražské konzervatoři, ředitelem se stal v roce 1904, ale už předtím za Antonína Dvořáka vykonával funkci administrativního ředitele. Byl to právě on, kdo připravil reorganizaci výuky – byl tvůrcem podrobně propracovaných učebních plánů, které s dodatky a úpravami sloužily několika generacím. Zavedl pedagogická cvičení pro budoucí učitele a zahájil éru výuky historické hudby, především komorních skladeb. Věnoval se také skladbě, napsal mnoho písní, sborů a církevních zpěvů, ale álokdy vyšly tiskem. Mezi jeho žáky patřil Vítězslav Novák, Jaroslav Kocian, Jaroslav Křička a celá řada dalších úspěšných hudebníků. Pohřben je na Olšanských hřbitovech.
1898 – premiéru měl v Mariinském divadle v Petrohradu balet Raymonda od Alexandera Glazunova, v choreografii Mariuse Petipy; byl speciálně vytvořen pro benefiční představení primabaleríny Pieriny Legnani.
1896 – zemřel Václav František Červený, jeden z nejvýznamnějších českých a evropských výrobců hudebních nástrojů (narodil se 27. září 1819). Specializoval se na dechy, zejména žestě. Proslulé jsou nástroje jeho firmy V. F. Červený a firmy jeho synů V. F. Červený & synové. Je dědem českého kabaretiéra Jiřího Červeného a pradědem jeho dcery, operní pěvkyně Soni Červené. Realizoval 60 vlastních vynálezů, z toho 45 patentovaných, na světových výstavách obdržel celkem 15 cen, bylo mu uděleno 11 řádů za zásluhy o průmysl. Jako první na světě sestrojil kontrabasovou tubu. Vyučila se u něj řada pozdějších výrobců a mistrů, mj. František Karel Rott. Roku 1866 se stal prvním starostou královéhradeckého Sokola.
1884 – narodil se Albert Louis Wolff, francouzský dirigent a skladatel (zemřel 20. února 1970).
1884 – premiéru měla v Opéra-Comique v Paříži opera Manon od Julese Masseneta. V Národním divadle v Praze měla premiéru 19. září 1885, jako první v rámci Rakouska-Uherska; čeština byla také po francouzštině a angličtině teprve třetím jazykem, ve kterém byla Manon uvedena. Autory libreta jsou Henri Meilhac a Philippe Gille, předlohou jim byl román abbého Prévosta z roku 1731 L’Histoire du chevalier Des Grieux et de Manon Lescaut. Opera Manon Lescaut italského skladatele Giacoma Pucciniho měla premiéru roku 1893.
1883 – narodil se Hermann Abendroth, německý dirigent (zemřel 29. května 1956). Stal se mimo jiné prvním kapelníkem městského divadla v Lübecku, městským ředitelem hudby v Essenu, generálním hudebním ředitelem v Bonnu a později ve Výmaru, vedoucím symfonického orchestru Gürzenich-Orchesters, ředitelem konzervatoře v Kolíně, profesorem Lipské konzervatoře, vedl rozhlasový symfonický orchestr v Lipsku a rozhlasový symfonick orchestr v Berlíně. V Anglii dirigoval Londýnský symfonický orchestr a jako následník Bruna Waltera řídil Gewandhausorchestr v Lipsku. Zavítal i do Prahy, kde v roce 1951 dirigoval na mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro.
1853 – premiéru měla s obrovským úspěchem v římském divadle Teatro Apollo opera Trubadúr (Il trovatore) Giuseppe Verdiho. Libreto je založeno na dramatu El Truvador od Antonia Garcíi Gutiérreze z roku 1836. Verze ve francouzštině, Le Trouvère, s přidanou baletní hudbou, měla premiéru v Paříži 12. ledna 1857. Trubadúr tvoří spolu s Rigolettem a Traviatou trojici oper považovaných za vrchol Verdiho umění do té doby.
1832 – narodil se Ferdinand Laub, houslista, skladatel a pedagog (zemřel 18. března 1875, někdy je uváděno i datum 17. března.). Jeho otec byl známý učitel hudby a houslista. Mezi jeho vzdálené příbuzné patřil také generál Alois Laub. Ferdinand byl nadané dítě a s otcem chodil hrát po kavárnách a hostincích. Veřejně vystupoval poprvé v šesti letech v hostinci U Doušů na Václavském náměstí a měl velký úspěch. První samostatný koncert měl v deseti ve Stavovském divadle. Studoval na pražské konzervatoři a při jeho absolventském koncertě roku 1846 ve Stavovském divadle byli přítomni Hector Berlioz a Franz Liszt. V roce 1851 hrál na první Světové výstavě v Londýně v Křišťálovém paláci před čtyřmi tisíci posluchači a poté byl oslavován jako virtuóz. Koncertoval v řadě evropských měst, měly o něj zájem přední panovnické dvory. Na podnět Franze Liszta působil jako koncertní mistr ve Výmaru, v Berlíně se stal profesorem na konzervatoři a prvním královským koncertním mistrem Dvorní opery. Podnikl řadu koncertních turné po celé Evropě. V Göteborgu se roku 1860 setkal s Bedřichem Smetanou a společně s ním uspořádal dva koncerty. Tvořil i vlastní skladby, známé jsou hlavně Polonéza a Saltarello. V roce 1866 získal místo profesora na moskevské konzervatoři. Jako pedagog ovlivnil ruskou houslovou školu a vychoval řadu virtuózů, například J. M. Davydova, Josefa Kotka, S. Barczewicze, G. Arense. Učil hrát i svého syna Václava (Vášu) Lauba (1857–1911), který se stal skladatelem a učitelem hudby. Občas i dirigoval. Petr Iljič Čajkovskij byl Laubovým přítelem a označil ho za největšího houslistu své doby. Na památku tohoto přátelství mu po jeho smrti věnoval svůj Smyčcový kvartet č. 3 es moll. Poslední léta života bydlel Laub v Praze v domě čp. 972/II na Senovážném náměstí. Jeho ostatky byly uloženy na Olšanských hřbitovech, kde ale hrob chátral. Teprve v roce 1950, především zásluhou členů Českého kvarteta, byly přeneseny na Vyšehradský hřbitov. Jeho zetěm byl houslista Jan Hřímalý.
1830 – zemřel Václav Tomáš Matějka, skladatel a kytarista (narodil se 6. června 1773). Pocházel z rodiny venkovského kantora Jana Františka Matějky. Studoval práva na Karlově univerzitě v Praze a vedle toho se vzdělával v hudbě. Stal se právníkem ve službách hraběte Kinského, ředitelem kůru v kostele sv. Josefa v Leopoldově, rychle si vydobyl uznání jako vynikající kytarista, učitel klavíru a skladatel. Jeho Notturno op. 21 pro flétnu, violu a kytaru přepracoval Franz Schubert připojením violoncella na kvartet a dlouho byla tato skladba připisována právě Schubertovi. Komponoval skladby pro kytaru, komorní hudbu, písně a chrámové skladby. Řada z nich je uložena v Kroměříži, jeho Slavnostní mše D-dur pak v Hudebním archivu Moravského muzea v Brně.
1806 – narodil se Václav Jindřich Veit (Wenzel Heinrich Veit), skladatel a pedagog (zemřel 16. února 1864). Ve své době patřil k nejpopulárnějším autorům. Hudbou se ale neživil. Vystudoval práva a jako hlavní povolání zastával různé úřednické posty. Tvořil pro zábavu svou i svého okolí; chtěl, aby jeho hudba připravila co nejvíc příjemných chvil hráčům i posluchačům. Žil v Praze a potom v Chebu a Litoměřicích, kde vznikly jeho nejlepší chrámové skladby. Veitův syn August Emanuel (1856–1931) byl v letech 1899–1922 dirigentem německého divadla v Brně.
1787 – při první z pěti návštěv W. A. Mozarta v Praze byl v jeho finanční prospěch uspořádán koncert, na kterém v premiéře zazněla jeho 38. symfonie D dur zvaná Pražská, zkomponovaná na konci roku 1786. Mozart také improvizoval na klavír, včetně variací na populární árii Non più andrai ze své opery Figarova svatba. V Praze, kam přijel 11. ledna, zůstal do druhého únorového týdne. Během pobytu navštívil představení Figarovy svatby, opery, která měla premiéru ve Vídni 1. května 1786 a v Praze při jeho příjezdu už měsíc zažívala úspěchy, a to větší než v císařské metropoli. Sám pak 20. ledna dirigoval v Praze další reprízu.
1765 – zemřel Johan Agrell, švédský skladatel a kapelník (narodil se 1. února 1701). První hudební zkušenosti získal ve své vlasti. 1734 vstoupil do kapely prince Maximiliana von Hessen-Kassel. Po krátké době přešel do dvorní kapely v Kasselu. Roku 1746 byl jmenován dvorním kapelníkem v Norimberku. Zde se seznámil se svým pozdějším nakladatelem Johannem Ulrichem Hafnerem. V Norimberku pracoval téměř dvacet let, také jako vedoucí sboru ve Frauenkirche.
1740 – zemřel Michele Gabellone, italský skladatel a pedagog (narodil se v listopadu 1692). Spolupracoval s neapolským divadlem Teatro dei Fiorentini. Mezi jeho žáky byli houslista a skladatel Emanuele Barbella a zpěvačka Faustina Bordoni, budoucí manželka skladatele Johanna Adolfa Hasseho.
1674 – premiéru měla opera Alceste (Alceste, ou Le triomphe d’Alcide), tragédie lyrique Jean-Baptisty Lullyho. Představení se uskutečnilo v Théâtre du Palais-Royal, účinkovali herci z Opéra national de Paris. Opera má prolog a pět aktů a oslavuje vítězství krále Ludvíka XIV. v regionu Franche-Comté. Libreto napsal Philippe Quinault podle Eurípidova Alkésta. Reprízy vyprovokovaly v 18. století i vznik parodií, včetně loutkových, které se hrály v lidových pařížských divadlech Théâtre Italien a Théâtre de la Foire St Germain.