19. červen
Svátek má Leoš.
2025 – klavírista Marek Kozák převzal Cenu Jiřího Bělohlávka, kterou uděluje Česká filharmonie mimořádným hudebním talentům, a to do roku 2025 ve věku do třiceti let, v dalších letech ve věku do pětatřiceti let. Stal se jejím v pořadí sedmým držitelem.
2024 – zemřel James Loughran, britský skotský dirigent (narodil se 30. června 1931). Nejprve byl korepetitorem v Opeře v Bonnu a v Nizozemské opeře. Dirigentskou kariéru zahájil v Bournemouth Symphony Orchestra. V roce 1964 debutoval v Královské opeře Covent Garden. Benjamin Britten ho pak pozval na pozici hudebního ředitele English Opera Group. V druhé polovině 60. let byl šéfdirigentem Skotského symfonického orchestru BBC, od sezóny 1971–1972 nahradil Johna Barbirolliho ve funkci šéfdirigenta orchestru The Hallé. V roce 1974 byl dirigentem prvního koncertu nově vzniklého Skotského komorního orchestru. V letech 1979 až 1983 působil u Bamberského symfonického orchestru a stal se tak prvním britským dirigentem jmenovaným šéfem významného německého tělesa. Dirigoval rovněž Newyorské filharmoniky, Japonskou filharmonii a řadu dalších těles.
2019 – hornistka Kateřina Javůrková se stala historicky prvním držitelem Ceny Jiřího Bělohlávka, kterou uděluje Česká filharmonie mimořádným hudebním talentům; a to do roku 2025 ve věku do třiceti let, v dalších letech ve věku do pětatřiceti let.
2011 – zemřel Alexej Fried, skladatel a dirigent (narodil se 13. října 1922). Studoval skladbu u Pavla Bořkovce a později na HAMU v Praze u Emila Hlobila. Po II. světové válce založil a řídil v Brně zábavní orchestr, řídil Lidový soubor pražské konzervatoře, Orchestr Jaroslava Ježka a Velký estrádní soubor Právnické fakulty Karlovy univerzity. Pak působil v Čs. rozhlase jako hudební redaktor. Od roku 1955 zastával různé vedoucí funkce, byl tvůrčím tajemníkem Svazu československých skladatelů, uměleckým ředitelem Mezinárodního jazzového festivalu v Praze a uměleckým ředitelem Armádního uměleckého souboru. Kromě komponování populárních skladeb se snažil o syntézu jazzové a vážné hudby.
1990 – zemřel Jaroslav Francl, skladatel a pedagog (narodil se 28. února 1906). Studoval na Pražské konzervatoři u Jaroslava Křičky. V té době napsal dětskou zpěvohru Honza dobrák a operu Švanda. Oficiální opus 1 ale nese až Smyčcový kvartet z roku 1931. Působil jako ředitel Městské hudební školy v Kutné Hoře, učil zpěv na místní reálce a byl sbormistrem Učitelského smíšeného pěveckého sboru a pěveckého sdružení Tyl. Občas řídil i Kutnohorskou filharmonii. Po osvobození se stal ředitelem hudební školy v Karlových Varech a od roku 1946 ve Znojmě, kde byl i dirigentem Znojemské filharmonie. Později byl ještě ředitelem hudební školy v Jihlavě, kde vedl Horácký komorní orchestr. V Brně se stal ředitelem Kvapilovy hudební školy a současně vyučoval na konzervatoři. V roce 1955 přesídlil do Prahy kde působil ve funkci inspektora hudebních škol Středočeského kraje. Od roku 1969 až do odchodu do důchodu v roce 1974 byl dirigentem a uměleckým ředitelem Středočeského symfonického orchestru v Poděbradech. Napsal orchestrální i komorní skladby a jeden balet.
1988 – zemřel Zdeněk Blažek, skladatel, pedagog a hudební teoretik (narodil se 24. května 1905). Skladbu studoval na brněnské konzervatoři u Viléma Petrželky a na mistrovské škole Pražské konzervatoře u Josefa Suka. V hudební vědě byl žákem Vladimíra Helferta. Po studiích byl činný v brněnském rozhlase. V letech 1947–1963 zastával funkci ředitele brněnské konzervatoře. Jako teoretik se jako první v Československu zabýval systematikou dvojsměrné alterace. Psal instrumentální i vokální skladby, díla pro orchestr, písňové cykly, sbory a tři opery.
1935 – zemřel Jaroslav Václav Vacek, kněz, skladatel a spisovatel (narodil se 27. března 1865). Ve skladbě byl samouk, přesto dosáhl pozoruhodných výsledků. První skladby vydal vlastním nákladem, později vycházely v přílohách časopisů Česká hudba, Zlatá Praha a Cyril. Řada z nich zůstala v rukopise. Kromě skladatelské činnosti byl činný i literárně. Publikoval životopisné studie českých i světových hudebníků a výsledky své badatelské činnosti v tepelském klášteře. Jeho písemná pozůstalost je uložena v Památníku národního písemnictví v Praze, v Archivu města Plzně a ve Státním okresním archivu v Jindřichově Hradci.
1927 – narodil se Karel Kupka, skladatel a sbormistr (zemřel 26. října 1985). Vedle Pražské konzervatoře studoval soukromě skladbu u Miloslava Kabeláče a Viléma Petrželky. Po krátkém působení ve funkci ředitele hudební školy v Karviné nastoupil vojenskou službu, kterou absolvoval u Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Byl ředitelem hudební školy v Petřvaldě a působil ve Státním divadle v Ostravě (dnes Národní divadlo moravskoslezské), nejprve jako korepetitor opery a později jako asistent dirigenta a sbormistr operního sboru. Komponoval skladby prakticky všech žánrů, opery, balety, kantáty, orchestrální skladby a komorní hudbu. Psal i scénickou hudbu pro ostravská divadla. Největšího úspěchu dosáhl skladbou Picassiáda, která v roce 1963 získala ve Spojených státech 1. cenu Kusevického nadace. Světovou popularitu pak získala v televizním baletním zpracování tanečního souboru Pavla Šmoka.
1926 – premiéru měla opera Král Roger (Król Roger) Karola Szymanowského, a to ve Velkém divadle ve Varšavě. V roli Roxany se představila skladatelova sestra, sopranistka Stanisława Korwin-Szymanowská. Děj se odehrává na Sicílii ve 12. století a sleduje vnitřní konflikt sicilského krále, jenž musí čelit mystickému sváru mezi křesťanským řádem a pohanským kultem. Libreto napsal skladatel spolu s Jarosławem Iwaszkiewiczem, svým bratrancem.
1910 – narodil se František Hanták, hobojista a pedagog (zemřel 23. září 1990). Na Pražské konzervatoři byl žákem Ladislava Skuhrovského. V letech 1932-43 byl prvním hobojistou České filharmonie, 1943–56 prvním hobojistou Symfonického orchestru Čs. rozhlasu a poté sólistou Státní filharmonie Brno. Intenzivně se věnoval i komorní hudbě, spolupracoval s Českým nonetem, byl členem Českého dechového kvinteta filharmoniků a členem souboru Ars rediviva. Vynikl v klasickému hobojovém repertoáru, zejména jako interpret koncertů Františka Kramáře, Josefa Haydna, Domenica Cimarosy, Georga Friedricha Händela, Wolfganga Amadea Mozarta a dalších. Premiéroval také řadu skladeb moderních autorů. Jako jeden z prvních českých pedagogů byl jmenován profesorem nově založené HAMU, jeho žákem byl např. Stanislav Duchoň.
1899 – premíeru měly Enigma Variations, op. 36 Edwarda Elgara, symfonické variace na vlastní téma. Enigma se překládá jako Hádanka. Není nutné znát, koho z malvernských přátel ve které variaci Elgar přesně zpodobnil, i když iniciály připojené ke každé z nich už britští muzikologové vyluštili. Hudba působí skvěle i sama o sobě – je vděčná, efektní, ale nijak laciná. Skladbou z roku 1899 na sebe do té doby jen provinční skladatel mimořádně upozornil v Londýně a postavil jejím prostřednictvím základ svému pozdějšímu renomé prvořadého hudebníka monarchie.
1884 – premiéru měl balet Hašiš skladatele a dirigenta Karla Kovařovice, a to v Národním divadle v Praze. Protože byl pouze jednoaktový, kombinoval se v rámci večera s jinými kusy, při premiéře to byla Dvořákova opera Tvrdé palice, jindy Bozděchova činohra Zkouška státníkova, Sardouova aktovka Opožděné psaní a Blodkova opera V studni. Námět a libreto baletu zpracoval baletní mistr Václav Reisinger, který také ztělesnil hlavní úlohu beje Achmeda; mimo jiné byl i choreografem světové premiéry Čajkovského Labutího jezera.
1854 – narodil se Alfredo Catalani, italský operní skladatel (zemřel 7. srpna 1893). Narodil v Lucce, stejně jako o čtyři roky mladší Giacomo Puccini. Oba studovali u Pucciniho strýce Fortunata Magi. Catalani pak pokračoval ve studiu v Paříži. Veristická opera, která v té době ovládla Itálii, ho nijak nenadchla a začal komponovat ve stylu R. Wagnera. Po prvotních nezdarech uspěl a vedle skladatelské činnosti se stal profesorem skladby na milánské konzervatoři po zemřelém Amilcare Ponchiellim. Jeho nejúspěšnější operou je La Wally podle německé romance. Nastudování se ujal světoznámý dirigent Arturo Toscanini, který byl operou tak nadšen, že podle ní pojmenoval i svou dceru. Opera se dočkala mimořádného úspěchu a je prakticky jedinou Catalaniho operou, která se stala trvalou součástí světového operního repertoáru. Toscanini pak předehru ke 4. jednání opery přepracoval a pod názvem Tanec vodní víly jí uvedl na koncertě v Carnegie Hall v srpnu 1952.
1842 – narodil se Carl Zeller, rakouský operetní skladatel (zemřel 17. srpna 1898). Jako sedmiletý už hrál na varhany, jako jedenáctiletý se dostal díky svému dobrému hlasu do vídeňského chlapeckého pěveckého sboru. Stal se doktorem práv a působil na Ministerstvu kultury a školství, kde byl od roku 1873 vedoucím odboru pro umění. Jeho prvními díly byly komické opery Joconde a Die Fornarina (1879), nepřinesly mu ale úspěch. Skutečný úspěch měl až s operetou Ptáčník , která měla premiéru v Theater an der Wien a zařadila ho po boku Franze von Suppého, Johanna Strausse mladšího a Karla Millöckera do kvarteta nejvýznamnějších vídeňských operetních skladatelů 19. století.
1814 – zemřel Friedrich Benda, německý komorní hudebník a skladatel (narodil se 15. června 1745). Byl příslušníkem hudebního klanu Bendů, syn proslulého houslého houslisty Františka Bendy. Skládal koncerty, sonáty, symfonie, komorní skladby a opery – singspiely. Vynikl také jako klavírista a houslista a působil jako komorní hráč na pruském královském dvoře v Postupimi.
1810 – narodil se Ferdinand David, německý houslista a skladatel (zemřel 18. července 1873). Narodil se v Hamburku, v témže domě, kde se o rok dříve narodil Felix Mendelssohn-Bartholdy. Byl žákem Louise Spohra a Moritze Hauptmanna. Stal se houslistou Královského městského divadla v Berlíně, působil jako první houslista v kvartetu barona Carla Gottharda von Liphardt v Dorpatu, dnešním estonském městě Tartu, podnikal koncertní turné do Rigy, Petrohradu i do Moskvy, stal se koncertním mistrem v orchestru lipského Gewandhausu, kde působil společně s Josephem Joachimem a Mendelssohnem, a pak profesorem houslové hry na lipské konzervatoři. V Lipsku měla také premiéru jeho jediná opera Hans Wacht. Spolupracoval s Mendelssohnem při práci na jeho houslovém koncertu e-moll a také ho uvedl v premiéře v roce 1845. Kromě koncertní činnosti pracoval jako editor. Editoval vydání houslových děl Veraciniho, Locatelliho a Goldberga. Pro nakladatelství C. P. Peters připravil k vydání kompletní Beethovenova klavírní tria a Bachovy Sonáty a partity pro sólové housle.
1808 – narodil se Franz Xaver Chwatal, klavírista, skladatel a pedagog (zemřel 24. června 1879). Byl synem stavitele a opraváře varhan v severočeském Rumburku. Poprvé vystoupil v děvíti letech a od necelých třiceti až do své smrti byl soukromým učitelem hudby v Magdeburku. Byl úspěšným a žádaným skladatelem zábavné, zpravidla technicky nenáročné a instruktivní klavírní hudby. Robert Schumann Chwatalovy kompozice blahosklonně označoval jako „salonní hudbu“ (“Stübchenmusik”). Složil na sedm set skladeb, z toho 272 tištěných, různé operní melodie, parafráze a fantazie, polky, drobné salonní skladby a etudy pro klavír. Nejhranější skladbou je dodnes živá hudební hříčka známá jako Little Playmates. Jako pedagog napsal dvě klavírní školy a Průvodce klavírní literaturou. Spou s kolegou Christianem Friedrichem Ehrlichem (1807–1887) provozovali klavírní školu Institut pro společnou výuku klavírní hry (Institute für gemeinschaftlichen Clavierunterricht). V německy mluvících zemích se těšila značné oblibě. Chwatalův bratr Josef pak vedl v Merseburgu firmu Chwatal & Sohn, která se zabývala stavbou varhan.
1717 – narodil se Jan Václav Stamic, skladatel a houslista (zemřel 27. března 1757). Objevil sonátovou formu, má podíl na výstavbě čtyřvěté symfonie a rozšířil nástrojové obsazení orchestru. Díky svému novátorskému přístupu předešel dobu a stal se spolutvůrcem nově vznikajícího klasicistního hudebního slohu. Jeho odvážné nápady obdivoval i Mozart. Zpočátku se proslavil převážně jako houslový virtuóz, později byl považován za nejlepšího dirigenta své doby. Založil tzv. „mannheimskou školu“, z níž vyšli další skladatelé klasicismu. Za bavorského vpádu do Prahy odešel do Německa, kde našel uplatnění v kapele falcbavorského kurfiřta. Stal se koncertním mistrem a v roce 1750 ředitelem komorní hudby. Jako první začal v klasickém orchestru používat klarinety, které byly typické pro českou lidovou hudbu. Obecně začal využívat víc dechové nástroje, přikládal jim stále větší důležitost. Soustředil okolo sebe řadu vynikajících hudebníků a mannheimský orchestr získal evropskou pověst. Jeho synové Karel a Antonín nesli dál.
1708 – narodil se Johann Gottlieb Janitsch, německý skladatel (zemřel kolem roku 1763). Psal instrumentální i vokální skladby. Mnoho jeho prací bylo vytištěno již za jeho života u vydavatele Breitkopfa. Většina rukopisů je uchovávána v Sing-Akademie zu Berlin. Akademie však byla vyloupena v závěru 2. světové války a řada rukopisů ztracena. V poslední době byly údajně některé jeho rukopisy nalezeny na Ukrajině. Po absolvování práv na univerzitě ve Frankfurtu nad Odrou obdržel svou první zakázku na kompozici slavnostní hudby a byl jmenován tajemníkem ministra Franze Wilhelma von Happe. V roce 1736 se stal komorním hudebníkem korunního prince Fridricha, pozdějšího pruského krále Fridricha II. Velikého na zámku Rheinsberg. S princovým svolením tam s dvorním orchestrem pořádal Páteční akademie, na které měla přístup nejen šlechta, ale i střední třída. Po korunovaci odešel s králem do Berlína, kde se stal kontrabasistou v nově založené Berliner Hofkapelle. I tam pokračoval v tradici veřejných koncertů a založil hudební akademii.
**********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1905 – narodil se herec, spisovatel a dramatik Jiří Voskovec (zemřel 1. července 1981)?