19. srpen
Svátek má Ludvík.
2011 – zemřel Jaroslav Smolka, hudební režisér, muzikolog, pedagog a skladatel (narodil se 8. dubna 1933). Od roku 1962 vyučoval na HAMU v Praze dějiny hudby, od roku 1991 byl profesorem a do roku 1997 vedoucím Katedry teorie a dějin hudby. Vydal řadu muzikologických knih a studií. V letech 1996 až 2001 byl dramaturgem České filharmonie. Působil také jako redaktor vydavatelství Panton. Jeho syn Martin Smolka je také hudební skladatel.
2009 – zemřel Josef Chuchro, violoncellista a pedagog (narodil se 3. července 1931). Na Pražské konzervatoři i na HAMU studoval u Karla Pravoslava Sádla. Byl členem Sukova tria (od roku 1952) a Pražského violoncellového dua (založil ho roku 1979 se svým synem Janem). Roku 1961 byl jmenován sólistou České filharmonie. Kompletní nahrávka Beethovenových sonát a variací pro violoncello a klavír v podání Josefa Chuchra a Jana Panenky byla oceněna prestižní cenou Award of Merit. Nahrál skoro čtyři desítky sólových gramofonových desek. V letech 1990–1997 působil ve funkci děkana HAMU. Pohřbený je na pražských Olšanech.
1995 – zemřel Pierre Schaeffer, francouzský skladatel, zakladatel konkrétní hudby (narodil se 14. srpna 1910). Byl prvním, kdo použil jako kompoziční prostředek magnetofonový pás. Slovník hudební řeči rozšířil na zvuky jakéhokoliv původu. Vystudoval technickou univerzitu „École Polytechnique“ a pracoval nějaký čas jako inženýr telekomunikací ve Štrasburku. V roce 1936 začal jako zvukový technik v rozhlasovém studiu ORTF v Paříži a poprvé tam začal experimentovat s magnetofonovými záznamy. V roce 1942 spoluzaložil studio, později známé jako „Club d’Essai“, které hrálo roli v aktivitách francouzského odboje během druhé světové války a později se stalo centrem hudební činnosti. Jeho prvním dokončenou skladbou, která byla výsledkem jeho experimentů, byla Étude aux chemins de fer (Etuda na vlaky) z roku 1948 vytvořená z nahrávek zvuků železnice. V roce 1949 společně s Pierrem Henrym založil výzkumný tým pro studium „musique concrète“, která v roce 1951 přešel pod patronát ORTF. Asi nejvýznamnějším Schafferovým dílem je Traité des objets musicaux (Učebnice hudebních objektů) z roku 1966, ve které se pokusil o klasifikaci zvuků podle objektů, které je produkují. Působil taky jako pedagog na různých školách, m.j. na pařížské konzervatoři, kde učil skladbu na katedře elektronické hudby.
1988 – premiéru měl Klavírní koncert od Witolda Lutosławského. Vznikl na objednávku Salcburského festivalu a tam byl také uveden. Sólistou byl Krystian Zimerman, Rakouský rozhlasový orchestr řídil skladatel. Dílo je považováno za jeden z nejlepších klavírních koncertů 20. století.
1934 – zemřel Stanislav Jiránek, skladatel, pedagog a dirigent (narodil se 23. října 1867). M.j. studoval skladbu u Zdeňka Fibicha. V roce 1890 se stal profesorem hudby na učitelském ústavu v Praze. Byl sbormistrem vinohradského Hlaholu a na Vinohradech také založil pěveckou školu pro děti, od roku 1910 Pěvecká škola umělecké výchovy, měla velký úspěch a podle jejího vzoru vznikly obdobné školy v Čechách, ale i německé školy v Brně a ve Vídni. Po roce 1918 se stal prvním československým inspektorem zpěvu a hudby pro učitelské ústavy, od roku 1921 působil v této funkci i na Slovensku. Byl také zkušebním komisařem pro státní zkoušky z hudby při Pražské konzervatoři. Napsal řadu příruček zaměřených zejména na tonální metodu hudební výuky. Podílel se na vytváření moderních osnov hudebních škol.
1933 – zemřel Anton Witek, česko-německý houslista (narodil se 7. ledna 1872), žák Antonína Bennewitze na pražské konzervatoři. V letech 1894 až 1909 zastával prestižní místo koncertního mistra Berlínských filharmoniků a v roce 1903 založil s cellistou orchestru Josefem Malkinem a svou manželkou, dánskou pianistkou Vitou Witekovou rozenou Gerhardtovou, Berlínské filharmonické trio. V letech 1910 až 1918 byl koncertním mistrem Bostonského symfonického orchestru, v letech 1924 až 1930 koncertním mistrem symfonického orchestru ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1921 vydal knihu Fingered Octaves, věnující se některým opomíjeným aspektům techniky houslové hry.
1929 – zemřel Sergej Ďagilev, proslulý ruský baletní impresário (narodil se 31. března 1872), zakladatel souboru Ruské balety (Les Ballets Russes) působícího v západní Evropě. V roce 1906 uspořádal v Paříži úspěšnou výstavu Dvě století ruského malířství a sochařství, o rok později sérii koncertů ruské hudby a další rok operní festival. Pařížská premiéra Musorgského Borise Godunova, v nové revizi Rimského-Korsakova a s Fjodorem Šaljapinem v titulní roli, se stala triumfem. Ďagilev pak stál za řadou hudebně baletních premiér: například baletu Dafnis a Chloe na hudbu Maurice Ravela, v řadě baletů na hudbu Stravinského následovaly po úspěchu Ptáka Ohniváka z roku 1910 Petruška, Svěcení jara, Pulcinella, Lišák a Svatba, od Prokofjeva to byly Ocelový krok a Marnotratný syn. Zemřel v Benátkách a jeho hrobka je na nedalekém ostrově San Michele, poblíž hrobu Stravinského.
1922 – zemřel Felipe Pedrell, španělský skladatel, pedagog, muzikolog a hudební kritik (narodil se 19. února 1841). Bývá nazýván otcem španělské národní hudby. Jako chlapec zpíval v chrámovém sboru a už v patnácti složil Stabat Mater pro tři hlasy. Další vzdělání získal v Barceloně. Ve třiceti letech už měl na kontě víc než 120 děl různých žánrů, nejzávažnější byla opera L’ultimo Abenzarraggio, která měla premiéru v Teatro del Liceo v Barceloně 14. dubna 1874. Hojně publikoval hudebně vědné a kritické články v denících i v odborném hudebním tisku. Napsal také několik duchovních skladeb a získal stipendium místních vlád Girony a Tarragony, což mu umožnilo v letech 1876–1877 vykonat studijní cestu do Říma a Paříže. Stal se tak prvním moderním katalánským hudebníkem, který měl možnost přímého kontaktu se soudobými hudebními směry v zahraničí. Stal se tak průkopníkem díla Richarda Wagnera ve Španělsku, takže se mu říkalo i španělský Wagner. Dalším jeho přínosem bylo hledání inspirace ve španělských lidových písních. V roce 1882 byl jmenován profesorem katedry zpěvu na madridské konzervatoři a stal se členem Akademie krásných umění. V letech 1896–1899 vydával časopis věnovaný náboženské hudbě ve Španělsku, La música religiosa en España. V roce 1904 přesídlil do Barcelony, kde pokračoval v hudební, pedagogické a literární činnosti. Ovlivnil celou generaci španělských skladatelů. Mimo jiné také ukázal cestu k fúzi dvou zdánlivě neslučitelných prvků, populární a klasické hudby. Jeho žáky byli např. Isaac Albéniz, Enrique Granados, Manuel de Falla, Roberto Gerhard nebo Amadeo Vives.
1911 – zemřel Josef Vydra, pražský taneční mistr, skladatel a amatérský vzduchoplavec, první český pilot balónu (narodil se 18. března 1836). Pořádal taneční kurzy a komponoval pro ně vlastní skladby, např. Národní čtverylka, Rokokové tance, Junácké tance, Sirůček a Dětské tance se zpěvy. Knižně vyšlo jeho taneční album pro piano na 2 ruce a soubor Nová Národní čtverylka.
1907 – narodil se Jiří Srnka, skladatel filmové hudby (zemřel 31. ledna 1982), která se stala jeho celoživotním posláním. Napsal hudbu k téměř dvěma stům celovečerních filmů a k mnoha seriálům. První spoluprací byl v roce 1936 Weissův dokument Dejte nám křídla, poslední byla v roce 1977 hudba ke snímku režiséra Ivo Tomana Ve znamení Tyrkysové hory. Srnka začínal jako houslista a kapelník v orchestru Jaroslava Ježka v Osvobozeném divadle. Krátce působil v orchestru Národního divadla a v Symfonickém orchestru Československého rozhlasu. Byl předtím v Písku žákem legendárního houslového pedagoga Otakara Ševčíka, na Pražské konzervatoři studoval hru na housle u Jana Mařáka a Jindřicha Felda a skladbu u Otakara Šína. Absolvoval navíc Mistrovskou školu u Vítězslava Nováka a mikrotonální oddělení Aloise Háby. Stal se vůdčí a průkopnickou osobností filmové hudby v tuzemsku, ale řada jeho děl je považována za mimořádný přínos pro světovou filmovou tvorbu. Stojí však i za desítkami scénických hudeb u divadelních her a psal rovněž orchestrální a komorní skladby a písně.
1892 – zemřel František Zdeněk Skuherský, skladatel, pedagog a teoretik (narodil se 31. července 1830). Po studiích se živil se jako domácí učitel hudby. V letech 1854–1866 byl divadelním kapelníkem v Innsbrucku, vedl místní pěvecký sbor a stal se ředitelem kůru v univerzitním chrámu. V roce 1866 se stal ředitelem pražské varhanické školy, mezi žáky této školy patřili mj. Jindřich Kàan z Albestů, Leoš Janáček nebo J. B. Foerster. Zároveň působil jako regenschori v několika pražských kostelech, přednášel hudební teorii na české univerzitě, věnoval se studiu církevní hudby i varhanářství a skladatelské činnosti. Napsal pět oper a vokální i instrumentální skladby.
1881 – narodil se George Enescu, rumunský skladatel, dirigent a houslista (zemřel 4. května 1955). Řada jeho děl byla ovlivněna rumunskou lidovou hudbou, jeho nejznámějšími kompozicemi jsou dvě Rumunské rapsodie z let 1901 až 1902 a opera Œdipe z roku 1936. Za života byl slavný zejména jako interpret, jako skladatel je však všeobecně nedoceněn… Byl zázračným dítětem, ve věku sedmi let se stal 5. října 1888 nejmladším studentem, jaký kdy byl přijat na vídeňskou konzervatoř. Po absolutoriu studoval do roku 1899 na pařížské konzervatoři housle a u Julese Masseneta a Gabriela Faurého skladbu. V lednu 1923 debutoval v Americe jako dirigent na koncertě Filadelfského orchestru v Carnegie Hall v New Yorku. Spojené státy následně navštívil mnohokrát. Právě tam ho přesvědčili, aby natáčel nahrávky jako houslista. Dirigoval mnoho amerických orchestrů a v roce 1936 byl jedním z kandidátů, zvažovaných jako náhrada za Artura Toscaniniho ve funkci stálého dirigenta Newyorské filharmonie. Jeho nejslavnějším žákem byl mezi válkami Yehudi Menuhin.
1879 – narodil se Otakar Kamper, český muzikolog (zemřel 30. června 1942) popravený nacisty během heydrichiády. Pracoval jako bankovní úředník. Hudební zájmy realizoval v pramenném výzkumu české hudby 18. století; soustředil se na dějiny opery, oratoria a chrámové hudby. Publikoval také řadu životopisných statí. Jeho bratrem byl novinář, dramaturg a divadelní kritik Jaroslav Kamper (1871–1911).
1871 – narodil se Hynek Kubát, zakladatel a dirigent Kladenské filharmonie, houslista, klavírista, varhaník a pedagog (zemřel 8. září 1948). Byl žákem Antonína Dvořáka a otcem hobojisty a profesora Pražské konzervatoře Adolfa Kubáta. Šedesátičlenný amatérský orchestr sestavil v roce 1901 nebo 1902 z kladenských horníků a hutníků, spolupracoval s profesionálními hudebníky, jako byli např. Jaroslav Kocian, Jan Kubelík, Richard Zika, Ema Destinnová, Marta Krásová nebo František Ondříček, a už od počátků se mu dostávalo pozitivní kritiky. Součástí filharmonie byl i pěvecký odbor, který se v roce 1912 oddělil jako Pěvecký spolek Smetana. Jako dirigent orchestru působil Hynek Kubát 46 let, pak ho vystřídal Karel Václav Vacek a po jeho odchodu v lednu 1954 byla činnost orchestru ukončena.
1836 – narodil se Eugène Anthiome, francouzský skladatel (zemřel 24. července 1916). Na Conservatoire de Paris studoval harmonii a kompozici, později tam sám učil. V roce 1861 obdržel Second Grand Prix de Rome za kantátu Atala. V roce 1889 byl jeho žákem Maurice Ravel.
1814 – zemřel Angelo Tarchi, italský skladatel (narodil se kolem let 1759 až 1760). Jako operní skladatel debutoval v roce 1778 operou L’archetiello komponovanou na text v neapolském dialektu. V letech 1781–1785 působil převážně v Římě a v následujících letech byly jeho opery hrány také ve Florencii a Miláně. V Teatro alla Scala uvedl v roce 1783 svou první operu seria Ademira. Tarchiho opery měly vesměs úspěch a hrály se i v dalších evropských městech. V prosinci roku 1787 byl jmenován hudebním ředitelem a skladatelem Královského divadla Haymarket v Londýně. Poslední operu zkomponoval v roce 1802 a dál se věnoval pouze výuce zpěvu a chrámové hudbě.
1742 – narodil se Jean Dauberval, francouzský tanečník a choreograf (zemřel 14. února 1806). Studoval balet v pařížské Opeře, kde byl v roce 1763 jmenován prvním tanečníkem a v roce 1771 baletním mistrem. V roce 1783 skončil v Paříži a odešel do Bordeaux, kde se stal baletním mistrem v Grand-Théâtre v letech 1785 až 1791.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1929 – na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad byla zahájena stavba kostela Nejsvětějšího Srdce Páně podle návrhu architekta Josipa Plečnika, vysvěcen byl 8. května 1932
1883 – narodila se Coco Chanel, francouzská módní návrhářka (zemřela 10. ledna 1971)