2. leden
Svátek má Karin/Karina.
2006 – zemřel operní pěvec Jaroslav Souček (narodil se 8. prosince 1935), barytonista, od roku 1979 sólista Národního divadla v Praze.
1965 – Československá televize poprvé odvysílala Večerníček. Jeho animovaná znělka je nejstarší televizní znělkou v Česku. Autorem hudby je Ladislav Simon (1929 – 2011), otec klavíristy Jana Simona a manžel režisérky Svatavy Simonové. Kreslenou postavu Večerníčka vytvořil malíř Radek Pilař. Pozdrav „Dobrý večer“ a „Dobrou noc“ namluvil tehdy šestiletý Michal Citavý (*1958). Znělku natočil v srpnu 1964 režisér Václav Bedřich. První barevné vysílání začalo v roce 1973, od téhož roku je Večerníček vysílán každý den.
1949 – narodil se francouzský varhaník Philippe Lefebvre, v roce 1976 ustanovený jako titulární varhaník katedrály v Chartres.
1947 – zemřela Ellen Gulbransonová, švédská sopranistka (narodila se 4. března 1863). Debutovala v roce 1889 jako Aida ve Stockholmu. Působila mimo jiné v Bayreuthu, v Royal Opera House Covent Garden, v Petrohradu, Berlíně a ve Vídni. Uměleckou kariéru ukončila roku 1915.
1946 – zemřela Jeanette Thurber, mecenáška umění, zakladatelka a prezidentka Národní hudební konzervatoře v New Yorku, která pozvala Antonína Dvořáka do Ameriky (narodila se 29. ledna 1850). Byla první z Američanů, kdo si uvědomoval nutnost pokračovat v hudební tradici starého světa, tedy evropské hudby, a nezbytnost importu této tradice. Absolvovala nejvyšší hudební vzdělání v Evropě, konzervatoř v Paříži. Provdala se za milionáře. V roce 1880 založila Americkou operní společnost a Národní hudební konzervatoř, obě se sídlem v New Yorku. V roce 1891 nabídla místo ředitele konzervatoře Antonínu Dvořákovi, který se jím stal od školního roku 1892 na tři roky. Byl to zásadní krok k výchově domácích skladatelů a k založení tradice americké vážné hudby.
1945 – zemřel Vít Nejedlý, hudební skladatel, dirigent, publicista, redaktor a muzikolog, syn hudebního vědce a politika Zdeňka Nejedlého (narodil se 22. června 1912). 19. května 1943 se stal velitelem Hudební čety 1. československé samostatné brigády, která se stala počátkem Armádního uměleckého souboru (AUS). Společně s Radimem Drejslem a Ludvíkem Podéštěm je pokládán za jednoho z „klasiků“ žánru tzv. budovatelské písně, což byl projev socialistického realismu v české hudbě 50. let 20. století. Zemřel při osvobozování Československa v době bojů o Dukelský průsmyk.
1944 – narodil se Péter Eötvös, dirigent, skladatel a pedagog (zemřel 24. března 2024), dlouholetý umělecký ředitel Ensemble Intercontemporain, advokát soudobé hudby. Proslul jako skladatel úspěšných oper, orchestrálních děl a koncertů psaných pro renomované umělce. Jeho hudba je často zařazována do programů orchestrů, souborů soudobé hudby a festivalů po celém světě. Na Lisztovu akademii v Budapešti ho jako mimořádný talent přijal už jako čtrnáctiletého Zoltán Kodály. Během studií pracoval pro film a různá budapešťská divadla, později odjel na stipendijní pobyt do Kolína nad Rýnem, kde pracoval po boku Karlheinze Stockhausena. S jeho souborem koncertoval po celém světě. Ve studiu kompozice pokračoval také pod vedením B. A. Zimmermanna. V roce 1978 ho Pierre Boulez pozval do Paříže, aby dirigoval zahajovací koncert v jeho ústavu IRCAM; záhy na to se Eötvös do čela Ensemble Intercontemporain, který vedl až do roku 1991. Se souborem nastudoval stovky nových skladeb a měl možnost spolupracovat s nejvýznamnějšími skladateli současnosti. Jako dirigent debutoval v roce 1980 na londýnských Proms a v letech 1985 až 1988 působil jako hlavní hostující dirigent Symfonického orchestru BBC. Působil jako hlavní hostující dirigent, šéfdirigent a odborník na soudobou hudbu u největších orchestrů v Evropě i zámoří. Spolupracoval i se všemi významnými soubory soudobé hudby včetně Ensemble Modern, Musikfabrik, Klangforum Wien nebo London Sinfonietta. Jako první uvedl Stockhausenovu operu Donnerstag v milánské La Scale, dirigoval také v Covent Garden a v dalších evropských divadlech. Dirigoval i na festivalech v Glyndebourne, Aix-en-Provence nebo Salcburku. Od roku 1992 vyučoval v Karlsruhe a poté v Kolíně nad Rýnem dirigování a soudobou komorní hudbu. Založil vlastní institut pro mladé dirigenty, v roce 2004 pak další nadaci pro skladatele a dirigenty se zaměřením na soudobou hudbu.
1936 – narodil se Paul Freeman, americký dirigent (zemřel 21. července 2015), v letech 1996 až 2006 šéfdirigent Českého národního symfonického orchestru v Praze. Předtím byl hudebním ředitelem Opery v Rochesteru, působil u Dallas Symphony Orchestra a Detroit Symphony Orchestra, byl hlavním hostujícím dirigentem Helsinské filharmonie a hudebním ředitelem Viktoriina symfonického orchestru v Kanadě. V roce 1987 založil orchestr Chicago Sinfonietta a do roku 2011 byl jeho hudebním ředitelem.
1905 – narodil se Michael Tippett, britský skladatel (zemřel 8. ledna 1998). Komponoval spíše lyricky, měl v oblibě Bachova a Händelova díla. Současné moderní vlivy, a s nimi také podněty z jazzu a blues a z expresivnějších hudebních projevů, vpustil do své hudby jen do určité míry a až ve zralých letech. Zasazoval se celoživotně o hudební vzdělávání, popularizoval hudbu v rozhlase. Tippettovým největším a nejznámějším dílem je oratorium Dítě naší doby. Je odpovědí na nacistické pogromy proti Židům během Křišťálové noci v roce 1938. Nadčasově působící text, stručný, ale výstižný, si jako libreto napsal k oratoriu sám. Vyjadřuje nářek nad ztrátou rozumu, který ovládne zlo a bída, popisuje hledání spravedlnosti i zklamání nad tichým souhlasem s holocaustem, formuluje naději spojenou s cestou do zaslíbené země a s jarem Ze skladby nezaznívá prázdná monumentalita ani přehnaný patos. Je naopak komorně působícím dílem, které nicméně přináší silnou výpověď o utrpení a lidských nadějích během války. V oratoriu, premiérovaném v roce 1944, vyjádřil Tippett zásadní protest proti diktatuře, rasismu a útlaku, nicméně chtěl, aby skladba vedla spíše k usmíření… Jeho odkaz je trochu zastíněn tvorbou Benjamina Brittena.
1901 – narodil se Torsten Ralf, švédský operní pěvec – tenor (zemřel 27. dubna 1954). Byl spojovaný hlavně s wagnerovskými rolemi, jeden z předních dramatických tenorů meziválečného období .Debutoval v roce 1930 jako Cavaradossi ve Štětíně. Po angažmá v Chemnitzu (1931–1933) a Frankfurtu (1933–1935) účinkoval v Staatsoper Dresden (1935). Pravidelně se také objevoval v mnichovské Státní opeře a Vídeňské opeře v rolích Florestana, Tannhäusera, Lohengrina, Stolzinga, Siegmunda, Tristana, Parsifala, Bacchuse, Radamese a Otella. Byl prvním Apollonem v opeře Daphne roce 1938. V roce 1952 obdržel titul Dvorního švédského operního zpěváka. Jeho hlas se zachoval na několika nahrávkách.
1850 – narodil se Václav Vlastimil Hausmann, skladatel a publicista (zemřel 11. dubna 1903). Studoval na učitelském ústavu a Varhanické škole v Praze. Učil, byl ředitelem kůru a kapelníkem na různých místech v Čechách. V roce 1873 začal v Bystřici nad Pernštejnem vydávat první moravský hudební časopis Hlasy hudební, v Havlíčkově Brodě založil Zemský spolek varhaníků a vydával časopisy Českoslovanský varhaník a Slovanská hudba. Po odchodu do Maďarska se stal kapelníkem metropolitního kostela v Egeru, pak dirigentem městského divadla a ředitelem kůru ve slezském Bílsku.
1843 – premiéra opery Bludný Holanďan od Richarda Wagnera v Königliches Sächsisches Hoftheater v Drážďanech. Mýtus o prokletém záhadném kapitánovi odsouzenému k věčnému putování po mořích, dokud jej nevykoupí láska věrné ženy; romantický příběh o lodi plné přízraků a o lásce mocnější než smrt.
1837 – narodil se Milij Alexejevič Balakirev, ruský skladatel, klavírista, dirigent, hudební pedagog (zemřel 29. května 1910), přední osobnost ruského hudebního romantismu, člen a vedoucí osobnost skupiny zvané Mocná hrstka, v níž byl po mnoho let jediným profesionálním hudebníkem. Za pobytu v Praze v roce 1866, kdy se s Bedřichem Smetanou podílel na nastudování Glinkových oper Život za cara a Ruslan a Ludmila, zkomponoval symfonickou báseň V Čechách, ve které jako téma použil tři české národní písně.
1747 – zemřel Jean-Féry Rebel, inovativní francouzský barokní skladatel, cembalista a houslista, žák Jeana-Baptisty Lullyho (narodil se 18. dubna 1666), jeden z prvních francouzských hudebníků, kteří skládali sonáty v italském stylu. Byl prvním houslistou Královské hudební akademie, v roce 1705 získal místo v prestižním souboru známém jako Les Vingt-quatre Violons du Roi. V roce 1716 byl zvolen Mistrem hudby, o deset let později získal pozici komorního skladatele. Sloužil jako dvorní skladatel Ludvíka XIV. a mistr hudby na Akademii a dirigoval Concert Spirituel. Skladatelem, houslistou a členem Vingt-quatre violons du roi byl i jeho syn François Rebel (1701–1775).
1732 – narodil se hudební skladatel František Xaver Brixi (zemřel 14. října 1771). Patřil mezi nejvýznamnější autory působící v 18. století v českých zemích. Stylově se řadil k hudebnímu předklasicismu a ranému klasicismu. Byl synem proslulého pražského varhaníka Šimona Brixiho (1693–1735) a z matčiny strany byl spřízněn s hudební rodinou Bendů. Počátkem roku 1759 se stal dómským kapelníkem katedrály sv. Víta a tuto tehdy snad nejvýznamnější funkci v pražském hudebním životě zastával až do smrti. Jako hudební skladatel v Českých zemích ve své době dominoval. Jeho dílo se odhaduje na více než 400 skladeb.
1718 – narodil se moravský barokní skladatel Josef Schreier (datum úmrtí není známé), autor chrámové hudby a lidových operet, nejvýraznější kantor Moravy druhé poloviny 18. století.
1717 – narodil se hudební skladatel Jan Michael Angstenberger (zemřel 20. srpna 1789), před rokem 1750 řazen vedle Josefa Antonína Sehlinga k předním pražským tvůrcům chrámové hudby.