2. leden
Svátek má Karin/Karina.
2006 – zemřel operní pěvec Jaroslav Souček (narodil se 8. prosince 1935), barytonista, od roku 1979 sólista Národního divadla v Praze.
1965 – Československá televize poprvé odvysílala Večerníček. Jeho animovaná znělka je nejstarší televizní znělkou v Česku. Autorem hudby je Ladislav Simon (1929 – 2011), otec klavíristy Jana Simona a manžel režisérky Svatavy Simonové. Kreslenou postavu Večerníčka vytvořil malíř Radek Pilař. Pozdrav „Dobrý večer“ a „Dobrou noc“ namluvil tehdy šestiletý Michal Citavý (*1958). Znělku natočil v srpnu 1964 režisér Václav Bedřich. První barevné vysílání začalo v roce 1973, od téhož roku je Večerníček vysílán každý den.
1949 – narodil se francouzský varhaník Philippe Lefebvre, v roce 1976 ustanovený jako titulární varhaník katedrály v Chartres.
1947 – zemřela Ellen Gulbransonová, švédská sopranistka (narodila se 4. března 1863). Debutovala v roce 1889 jako Aida ve Stockholmu. Působila mimo jiné v Bayreuthu, v Royal Opera House Covent Garden, v Petrohradu, Berlíně a ve Vídni. Uměleckou kariéru ukončila roku 1915.
1946 – zemřela Jeanette Thurber, mecenáška umění, zakladatelka a prezidentka Národní hudební konzervatoře v New Yorku, která pozvala Antonína Dvořáka do Ameriky (narodila se 29. ledna 1850). Byla první z Američanů, kdo si uvědomoval nutnost pokračovat v hudební tradici starého světa, tedy evropské hudby, a nezbytnost importu této tradice. Absolvovala nejvyšší hudební vzdělání v Evropě, konzervatoř v Paříži. Provdala se za milionáře. V roce 1880 založila Americkou operní společnost a Národní hudební konzervatoř, obě se sídlem v New Yorku. V roce 1891 nabídla místo ředitele konzervatoře Antonínu Dvořákovi, který se jím stal od školního roku 1892 na tři roky. Byl to zásadní krok k výchově domácích skladatelů a k založení tradice americké vážné hudby.
1945 – zemřel Vít Nejedlý, hudební skladatel, dirigent, publicista, redaktor a muzikolog, syn hudebního vědce a politika Zdeňka Nejedlého (narodil se 22. června 1912). 19. května 1943 se stal velitelem Hudební čety 1. československé samostatné brigády, která se stala počátkem Armádního uměleckého souboru (AUS). Společně s Radimem Drejslem a Ludvíkem Podéštěm je pokládán za jednoho z „klasiků“ žánru tzv. budovatelské písně, což byl projev socialistického realismu v české hudbě 50. let 20. století. Zemřel při osvobozování Československa v době bojů o Dukelský průsmyk.
1944 – narodil se Péter Eötvös, dirigent, skladatel a pedagog (zemřel 24. března 2024), dlouholetý umělecký ředitel Ensemble Intercontemporain, advokát soudobé hudby. Proslul jako skladatel úspěšných oper, orchestrálních děl a koncertů psaných pro renomované umělce. Jeho hudba je často zařazována do programů orchestrů, souborů soudobé hudby a festivalů po celém světě. Na Lisztovu akademii v Budapešti ho jako mimořádný talent přijal už jako čtrnáctiletého Zoltán Kodály. Během studií pracoval pro film a různá budapešťská divadla, později odjel na stipendijní pobyt do Kolína nad Rýnem, kde pracoval po boku Karlheinze Stockhausena. S jeho souborem koncertoval po celém světě. Ve studiu kompozice pokračoval také pod vedením B. A. Zimmermanna. V roce 1978 ho Pierre Boulez pozval do Paříže, aby dirigoval zahajovací koncert v jeho ústavu IRCAM; záhy na to se Eötvös do čela Ensemble Intercontemporain, který vedl až do roku 1991. Se souborem nastudoval stovky nových skladeb a měl možnost spolupracovat s nejvýznamnějšími skladateli současnosti. Jako dirigent debutoval v roce 1980 na londýnských Proms a v letech 1985 až 1988 působil jako hlavní hostující dirigent Symfonického orchestru BBC. Působil jako hlavní hostující dirigent, šéfdirigent a odborník na soudobou hudbu u největších orchestrů v Evropě i zámoří. Spolupracoval i se všemi významnými soubory soudobé hudby včetně Ensemble Modern, Musikfabrik, Klangforum Wien nebo London Sinfonietta. Jako první uvedl Stockhausenovu operu Donnerstag v milánské La Scale, dirigoval také v Covent Garden a v dalších evropských divadlech. Dirigoval i na festivalech v Glyndebourne, Aix-en-Provence nebo Salcburku. Od roku 1992 vyučoval v Karlsruhe a poté v Kolíně nad Rýnem dirigování a soudobou komorní hudbu. Založil vlastní institut pro mladé dirigenty, v roce 2004 pak další nadaci pro skladatele a dirigenty se zaměřením na soudobou hudbu.
1936 – narodil se Paul Freeman, americký dirigent (zemřel 21. července 2015), v letech 1996 až 2006 šéfdirigent Českého národního symfonického orchestru v Praze. Předtím byl hudebním ředitelem Opery v Rochesteru, působil u Dallas Symphony Orchestra a Detroit Symphony Orchestra, byl hlavním hostujícím dirigentem Helsinské filharmonie a hudebním ředitelem Viktoriina symfonického orchestru v Kanadě. V roce 1987 založil orchestr Chicago Sinfonietta a do roku 2011 byl jeho hudebním ředitelem.
1905 – narodil se Michael Tippett, britský skladatel (zemřel 8. ledna 1998). Komponoval spíše lyricky, měl v oblibě Bachova a Händelova díla. Současné moderní vlivy, a s nimi také podněty z jazzu a blues a z expresivnějších hudebních projevů, vpustil do své hudby jen do určité míry a až ve zralých letech. Zasazoval se celoživotně o hudební vzdělávání, popularizoval hudbu v rozhlase. Tippettovým největším a nejznámějším dílem je oratorium Dítě naší doby. Je odpovědí na nacistické pogromy proti Židům během Křišťálové noci v roce 1938. Nadčasově působící text, stručný, ale výstižný, si jako libreto napsal k oratoriu sám. Vyjadřuje nářek nad ztrátou rozumu, který ovládne zlo a bída, popisuje hledání spravedlnosti i zklamání nad tichým souhlasem s holocaustem, formuluje naději spojenou s cestou do zaslíbené země a s jarem Ze skladby nezaznívá prázdná monumentalita ani přehnaný patos. Je naopak komorně působícím dílem, které nicméně přináší silnou výpověď o utrpení a lidských nadějích během války. V oratoriu, premiérovaném v roce 1944, vyjádřil Tippett zásadní protest proti diktatuře, rasismu a útlaku, nicméně chtěl, aby skladba vedla spíše k usmíření… Jeho odkaz je trochu zastíněn tvorbou Benjamina Brittena.
1901 – narodil se Torsten Ralf, švédský operní pěvec – tenor (zemřel 27. dubna 1954). Byl spojovaný hlavně s wagnerovskými rolemi, jeden z předních dramatických tenorů meziválečného období. Debutoval v roce 1930 jako Cavaradossi ve Štětíně. Po angažmá v Chemnitzu (1931–1933) a Frankfurtu (1933–1935) účinkoval v Staatsoper Dresden (1935). Pravidelně se také objevoval v mnichovské Státní opeře a Vídeňské opeře v rolích Florestana, Tannhäusera, Lohengrina, Stolzinga, Siegmunda, Tristana, Parsifala, Bacchuse, Radamese a Otella. Byl prvním Apollonem v opeře Daphne roce 1938. V roce 1952 obdržel titul Dvorního švédského operního zpěváka. Jeho hlas se zachoval na několika nahrávkách.
1850 – narodil se Václav Vlastimil Hausmann, skladatel a publicista (zemřel 11. dubna 1903). Studoval na učitelském ústavu a Varhanické škole v Praze. Učil, byl ředitelem kůru a kapelníkem na různých místech v Čechách. V roce 1873 začal v Bystřici nad Pernštejnem vydávat první moravský hudební časopis Hlasy hudební, v Havlíčkově Brodě založil Zemský spolek varhaníků a vydával časopisy Českoslovanský varhaník a Slovanská hudba. Po odchodu do Maďarska se stal kapelníkem metropolitního kostela v Egeru, pak dirigentem městského divadla a ředitelem kůru ve slezském Bílsku.
1843 – premiéra opery Bludný Holanďan od Richarda Wagnera v Königliches Sächsisches Hoftheater v Drážďanech. Mýtus o prokletém záhadném kapitánovi odsouzeném k věčnému putování po mořích, dokud jej nevykoupí láska věrné ženy; romantický příběh o lodi plné přízraků a o lásce mocnější než smrt.
1837 – narodil se Milij Alexejevič Balakirev, ruský skladatel, klavírista, dirigent, hudební pedagog (zemřel 29. května 1910), přední osobnost ruského hudebního romantismu, člen a vedoucí osobnost skupiny zvané Mocná hrstka, v níž byl po mnoho let jediným profesionálním hudebníkem. Za pobytu v Praze v roce 1866, kdy se s Bedřichem Smetanou podílel na nastudování Glinkových oper Život za cara a Ruslan a Ludmila, zkomponoval symfonickou báseň V Čechách, ve které jako téma použil tři české národní písně.
1809 – narodil se Friedrich Wilhelm Jähns, německý hudební vědec, pěvecký pedagog a skladatel (zemřel 8. srpna 1888). Je autorem tematického katalogu děl Carla Marii von Webera a pojednání o něm z roku 1871. Kromě vyčerpávajících biografických údajů je kniha historicky zajímavá, protože v předmluvě poprvé zavádí termín „leitmotiv“, příznačný motiv, vážící se pak nejvýrazněji k operní hudbě Richarda Wagnera. Byl také zakladatelem a v letech 1845–1870 dirigentem berlínského sboru Jähnssche Gesangverein.
1798 – narodil se Désiré-Alexandre Batton, francouzský skladatel (zemřel 15. října 1855). Studoval na pařížské konzervatoři u Luigi Cherubiniho. Komponoval převážně vokální díla, kantáty a opery, ty byly uváděny v Théâtre national de l’Opéra-Comique. Získal druhou cenu v soutěži Francouzského Institutu a psk Římskou cenu za kantátu La Mort d’Adonis. Ocenění mu umožnilo nějakou dobu cestovat. Navštívil Kodaň, Brusel, Řím nebo Monaco. V roce 1842 se stal inspektorem francouzských hudebních škol a v roce 1849 začal učit na pařížské konzervatoři.
1747 – zemřel Jean-Féry Rebel, inovativní francouzský barokní skladatel, cembalista a houslista, žák Jeana-Baptisty Lullyho (narodil se 18. dubna 1666), jeden z prvních francouzských hudebníků, kteří skládali sonáty v italském stylu. Byl prvním houslistou Královské hudební akademie, v roce 1705 získal místo v prestižním souboru známém jako Les Vingt-quatre Violons du Roi. V roce 1716 byl zvolen Mistrem hudby, o deset let později získal pozici komorního skladatele. Sloužil jako dvorní skladatel Ludvíka XIV. a mistr hudby na Akademii a dirigoval Concert Spirituel. Skladatelem, houslistou a členem Vingt-quatre violons du roi byl i jeho syn François Rebel (1701–1775).
1732 – narodil se hudební skladatel František Xaver Brixi (zemřel 14. října 1771). Patřil mezi nejvýznamnější autory působící v 18. století v českých zemích. Stylově se řadil k hudebnímu předklasicismu a ranému klasicismu. Byl synem proslulého pražského varhaníka Šimona Brixiho (1693–1735) a z matčiny strany byl spřízněn s hudební rodinou Bendů. Počátkem roku 1759 se stal dómským kapelníkem katedrály sv. Víta a tuto tehdy snad nejvýznamnější funkci v pražském hudebním životě zastával až do smrti. Jako hudební skladatel v Českých zemích ve své době dominoval. Jeho dílo se odhaduje na více než 400 skladeb.
1726 – zemřel Domenico Zipoli, italský skladatel, varhaník a cembalista, jezuitský misionář (narodil se 17. října 1688). Psal hlavně církevní hudbu a skladby pro varhany a cembalo. V roce 1708 krátce studoval v Neapoli u Alessandra Scarlattiho, pak se přestěhoval do Boloně, působil v Římě, ale z neznámých důvodů v roce 1716 odešel do Sevilly v Španělsku, kde vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova se žádostí odejít do jezuitských misí v Paraguayi v Jižní Americe. Až do smrti pak působil ve městě Córdoba na území dnešní Argentiny a působil jako hudební ředitel pro místní jezuitské mise. Je považován za nejnadějnějšího mladého jezuitského hudebníka a misionáře, který přispěl k rozvoji přirozeného hudebního nadání obyvatel koloniální Jižní Ameriky.
1718 – narodil se moravský barokní skladatel Josef Schreier (datum úmrtí není známé), autor chrámové hudby a lidových operet, nejvýraznější kantor Moravy druhé poloviny 18. století.
1717 – narodil se hudební skladatel Jan Michael Angstenberger (zemřel 20. srpna 1789), před rokem 1750 řazen vedle Josefa Antonína Sehlinga k předním pražským tvůrcům chrámové hudby.
1543 – zemřel Francesco da Milano (Francesco Canova da Milano), italský loutnista a skladatel (narodil se 20. srpna 1497). V celé Evropě byl oslavován jako přední loutnový skladatel své doby, skladeb se dochovalo více než hudby kteréhokoli jiného loutnisty, jeho dílo ovlivňovalo skladatele ještě další století. Je známo více než sto ricercarů a fantazií a několik dalších vlastních děl a asi třicet intabulací vokálních kompozic jiných skladatelů. Téměř po celý život pracoval pro papežský dvůr.