2. říjen
Svátek mají Olivie a Oliver.
2019 – zemřel Gija Kančeli (Giya Kancheli), gruzínský skladatel (narodil se 10. srpna 1935), jeden z nejvýznamnějších světových skladatelů 20. století. Je autorem tří stovek děl, představitelem spirituálního minimalismu. Středobodem jeho odkazu je sedm dokončených symfonií, příklad duchovně orientované postmoderní tvorby postsovětských autorů, jakými byli i Alfred Schnittke, Sofia Gubajdulina nebo Valentin Silvestrov. Známé jsou rovněž jeho Ranní modlitby, Denní modlitby, Noční modlitby, Večerní modlitby, Žalm 23 pro soprán a komorní orchestr, Lamento – Koncert pro housle, soprán a orchestr, Styx pro violu, sbor a orchestr, Amao Omi pro sbor a saxofonové kvarteto či Dixi pro smíšený sbor a orchestr. Komponoval také scénickou a filmovou hudbu, ze které zachoval nejlepší motivy ve 33 klavírních miniaturách. V roce 1970 byl jmenován hudebním ředitelem Státního akademického divadla opery a baletu v Tbilisi. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 emigroval, žil v Berlíně a od roku 1995 v Antverpách, kde se stal rezidenčním skladatelem Královské vlámské filharmonie. Jeho díla mezinárodně prosazovali Lera Auerbach, Dennis Russell Davies, Jansug Kachidze, Gidon Kremer, Jurij Bašmet, Kim Kaškašjan, Mstislav Rostropovič, Kronos Quartet nebo Newyorská filharmonie s Kurtem Masurem.
2016 – zemřel Thomas Round, britský zpěvák – tenorista (narodil se 18. října 1915), známý především výkony v hlavních rolích takzvaných Savoyských oper, komických oper či operet viktoriánské Anglie konce 19. století, hraných v Savoy Theatre – v divadle, které v Londýně postavil impresário Richard D’Oyly Carte pro uvádění děl proslavené dvojice Williama Schwencka Gilberta a Arthura Sullivana. V roce 1963 spoluzaložil Round nový soubor Gilbert and Sullivan for All, se kterým v následujících dvou desetiletích hojně koncertoval, zpíval a působil jako jeden z ředitelů společnosti. Účinkoval také v oratoriích a na koncertech, vysílal v rozhlase a televizi a je slyšet na mnoha nahrávkách.
2016 – zemřel Neville Marriner, britský dirigent a houslista (narodil se 15. dubna 1924). V roce 1958 založil proslulé těleso Akademie sv. Martina v polích (Academy of St Martin in the Fields), londýnský orchestr, který se zaměřuje hlavně na interpretaci barokní a klasické hudby s moderními nástroji. Do roku 1992 byl jeho ředitelem a stali se společně nejnahrávanějšími umělci v historii… Studoval na Královské akademii hudebních umění a na konzervatoři v Paříži, později ve Spojených státech u Pierra Monteuxe na jeho škole. Na housle hrál v Londýnském symfonickém orchestru, ve Philharmonia Orchestra a v dalších tělesech a 13 let v kvartetu Martin String Quartet. Založil společně s Thurstonem Dartem britský soubor staré hudby The Jacobean Ensemble, byl prvním hudebním ředitelem Losangelského komorního orchestru v letech 1969–1978, pak do roku 1986 hudebním ředitelem orchestru v Minnesotě a v letech 1986–1989 šéfdirigentem Stuttgartského rozhlasového symfonického orchestru. Dohlížel na výběr hudby pro film Amadeus z roku 1984. Získal Řád Britského impéria a další ocenění a pocty. Je otcem Andrewa Marrinera, po léta hlavního klarinetisty Londýnského symfonického orchestru.
2005 – otevřena byla Soudobá hudební scéna Městského divadla Brno. Stala se s náklady téměř půl miliardy korun největší investicí do tuzemských divadel od roku 1989. Budovu určenou pro 680 diváků otevřelo slavnostní představení muzikálu Vlasy
1996 – zemřel Joonas Kokkonen, finský skladatel (narodil se 13. listopadu 1921) považovaný po Sibeliovi za jednoho z nejslavnějších hudebníků své země ve 20. století. Jeho opera Poslední pokušení, inspirovaná životem finského lidového kazatele Paava Ruotsalainena z přelomu 18. a 19. století a proložená luteránskými chorály, dokončená po 16 letech práce roku 1975, se dočkala stovek představení po celém světě, včetně v Metropolitní opeře v New Yorku v roce 1983. Ve Finsku je inscenována opakovaně na různých místech. Mezinárodní uznání mu přinesly také třetí a čtvrtá z jeho symfonií a Requiem. Vedle skladatelské činnosti měl významný a silný dopad na finský kulturní život také jako organizátor – v čele organizací, jako je Společnost finských skladatelů nebo Správní rada Koncertního centra. Jeho cílem bylo zlepšit hudební vzdělávání i postavení a ocenění klasické hudby a finské hudby.
1990 – zemřel Peter Herman Adler, americký dirigent a skladatel narozený v Čechách (narodil se 2. prosince 1899). Byl absolventem pražské německé konzervatoře, studoval také u Vítězslava Nováka, Fidelia Finke a Alexandra Zemlinského. Na počátku kariéry působil v divadlech v Jablonci nad Nisou, Brně a Teplicích. Od roku 1929 do roku 1932 byl hudebním ředitelem Státní opery v Brémách, pak do roku 1937 vedl Státní filharmonii v Kyjevě a hostoval po celé Evropě. V roce 1939 emigroval do USA. Dirigoval Newyorskou filharmonií a orchestr Metropolitní opery, v letech 1959 až 1968 spolupracoval s Baltimorským symfonickým orchestrem, byl hudebním ředitelem orchestru National Broadcasting Company a průkopníkem televizního vysíláni oper, od roku 1973 do roku 1981 byl ředitelem Amerického operního centra. Za hudbu k filmu The Great Caruso (ve kterém hrála i pěvkyně Jarmila Novotná) získal v roce 1951 nominaci na Oskara.
1965 – otevřena byla v Brně nová budova Janáčkova divadla. Provoz zahájilo představení Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky. Divadlo bylo postaveno podle návrhu architekta Jana Víška, hlásícího se k proudu racionálního funkcionalismu. Dalšími architekty realizace byli Vilém Zavřel a Libuše Žáčková-Pokorová. Příprava staveniště začala v lednu 1960. Stavba byla dokončena v červenci 1965… Mezi lety 1910 a 1958 se předtím odehrálo postupně sedm architektonických soutěží s návrhy na budovu divadla, kterých se zúčastnilo více než půldruhého sta projektantů… Hlediště pojme po rekonstrukci něco málo přes tisícovku diváků.
1965 – narodily se Ferhan a Ferzan Önderovy, turecko-rakouské klavíristky, dvojčata, vystupující převážně jen v duu
1960 – zemřel Jaroslav Doubrava, skladatel (narodil se 25. dubna 1909). Byl pokračovatelem díla Josefa Suka, Vítězslava Nováka, Ladislava Vycpálka a Otakara Jeremiáše, u kterého studoval. Kromě toho absolvoval učitelský ústav v Chrudimi a současně se učil na housle u Josefa Berana, zpěv u Josefa Masopusta a na klavír u Marie Červenkové-Minátové. O skladbu se pokoušel už v dětství. Ve dvanácti napsal operu, později symfonickou báseň Baba Jaga, scénickou hudbu ke Cocteauově komedii Svatebčané na Eiffelce, kantátu na text Jana Čarka Balada o krásné smrti, cyklus písní Poznání na slova Františka Xavera Šaldy a Otokara Březiny, oratorium Poselství pro sóla, smíšený a chlapecký sbor, orchestr a varhany na text Jana Ámose Komenského a po válce se věnoval i jevištním dílům. První dokončenou byla opera Sen noci svatojánské podle Williama Shakespeare, následoval balet Král Lávra, asi nejvýznamnější dílo, baletní tragikomedie Don Quijote, věnovaná „Donu Quijotovi v každém z nás“ a konečně opera Balada o lásce, jejíž instrumentaci dokončil Jan Hanuš. Od roku 1945 pracoval v hudební redakci Československého rozhlasu v Praze. V padesátých letech, patrně v nejhorším období celé tuzemské éry komunismu, požádal o vyškrtnutí z Komunistické strany, což nezůstalo bez následků. Sice nebyl přímo pronásledován, ale posledních deset let života byl prakticky ignorován.
1944 – narodil se Ton Koopman, nizozemský dirigent, varhaník, cembalista a muzikolog, přední osobnost hnutí historicky poučené interpretace staré hudby. Je zakladatelem Amsterdamského barokního orchestru (v roce 1979) a sboru (1992) a profesorem na Královské konzervatoři v Haagu a na Univerzitě v Leidenu. Věnuje se výhradně historické hudbě, hranicí je pro něj rok Mozartovy smrtí 1791. Jedinou výjimkou je jeho nahrávka cembalového Concertu Champêtre Francise Poulenca z roku 1928. Mezi jeho nejambicióznější nahrávací projekty patřilo pořízení kompletního cyklu všech Bachových kantát, dokončené v roce 2005, a natočení kompletního díla jeho předchůdce Dietericha Buxtehudeho, dokončené v roce 2014.
1933 – narodil se Michel Plasson, francouzský dirigent. V letech 1968 až 2003 byl šéfdirigentem Orchestre du Capitole de Toulouse, v letech 1994 až 2001 současně šéfdirigentem Drážďanské filharmonie. Jeho nahrávací aktivity se zaměřovaly na díla francouzských skladatelů, včetně oper a symfonických kompletů – Berlioze, Bizeta, Chabriera, Debussyho, Delibese, Duruflého, Faurého, Gounoda, Lala, Magnarda, Masseneta, Offenbacha a Saint-Saënse… Jeho syn Emmanuel Plasson je také dirigentem.
1931 – narodil se Richard Novák, operní pěvec – basista a také skladatel a varhaník. Po maturitě v Telči chtěl studovat teologii, ale skončil na brněnské konzervatoři… Od roku 1954 účinkoval jako sólista opery Státního divadla v Ostravě a od roku 1961 sólista Janáčkovy opery v Brně. Zpíval zejména v operách Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka, interpretoval Bohuslava Martinů, ze světových autorů nastudoval díla Rossiniho, Mozarta, Verdiho, Prokofjeva, Albana Berga… a v zahraničí hostoval zejména jako interpret Janáčkových oper. Byl rovněž častým interpretem velkých oratorních děl a koncertních písní. V roce 2001 získal cenu Thálie za celoživotní mistrovství a v roce 2016 od katolické církve Medaili sv. Cyrila a Metoděje za celoživotní přínos v umělecké oblasti, zejména v propagaci a interpretaci duchovní hudby. Každý den hrál při ranní mši v kostele sv. Rodiny na Grohově ulici v Brně. Aktivně zpíval a vystupoval do rekordního věku. V pražském Rudolfinu se 3. října 2026 konal k jeho 95. narozeninám pod hlavičkou České filharmonie koncert, který byl příležitostí k vyprávění a vzpomínkám na mimořádnou uměleckou kariéru; jubilant při něm zazpíval za klavírního doprovodu Miroslava Sekery Dvořákovy Biblické písně.
1925 – narodil se Alois Piňos, skladatel, publicista, hudební organizátor a pedagog (zemřel 19. září 2008). Patřil mezi zakladatele tzv. české „nové hudby“, která se prosadila v šedesátých letech 20. století, tehdy byl jedním z jejích nejvýraznějších představitelů. Kompozici studoval na JAMU v Brně u Jaroslava Kvapila a od roku 1953 působil na této škole jako učitel hudební teorie a skladby. Vychoval tam celou generaci skladatelů, mezi ně patří například Miloš Štědroň, Petr Kofroň, Jiří Kollert, Daniel Forró či Ivo Medek. Byl spoluzakladatelem Tvůrčí skupiny A, orchestru pro novou hudbu Studio autorů, sdružení Camerata Brno, uměleckého sdružení „Q“, Společnosti elektroakustické hudby a členem Ateliéru ’90 Praha, pražské Umělecké besedy a české sekce Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu. Pomáhal organizovat festivaly Expozice experimentální hudby a Expozice nové hudby. Byl žádaným členem mnoha mezinárodních skladatelských porot, vyučoval na mistrovských kurzech a přednášel na vysokých hudebních školách a na mezinárodních konferencích po celé Evropě. Byl průkopníkem experimentální hudební kompozice, kdy kombinoval hru orchestru s různými technickými prostředky, například s magnetofonovým páskem; vytvořil první audiovizuální díla nebo třeba hudbu ze zvuků krápníků, tzv. speleofonii.
1922 – narodil se Otmar Mácha, skladatel, dramaturg a hudební režisér (zemřel 14. prosince 2006). Byl autorem symfonických děl, oper, písní a komorních skladeb i televizní baletní pohádky a výrazně vynikal jako skladatel filmové a televizní hudby. K jeho nejznámějším dílům patří oratorium Odkaz J. A. Komenského, opera Jezero Ukereve nebo Variace na téma a smrt Jana Rychlíka. Velmi oblíbené a často uváděné jsou jeho písně a dětské sbory. Nebyl příznivcem experimentálních hudebních směrů. Spolu s Lubošem Fišerem, Zdeňkem Lukášem a Sylvií Bodorovou byl členem prestižní skladatelské skupiny Quattro založené v roce 1996, stavící svůj umělecký program na přesvědčení, že soudobá klasická hudba může oslovit i současné posluchače, pokud bude hovořit naléhavým a citově bohatým hudebním jazykem… Na Mistrovské škole Pražské konzervatoře byl žákem Jaroslava Řídkého. Od roku 1945 do roku 1962 pracoval v Československém rozhlase nejprve jako hudební režisér, později jako ústřední dramaturg hudebních pořadů. Pak už se zcela věnoval jen komponování.
1921 – narodil se Bruce Montgomery, britský skladatel (zemřel 15. září 1978) píšící také detektivky, a to pod pseudonymem Edmund Crispin. Nejprve se etabloval jako skladatel vokální a sborové hudby, ale později se obrátil k filmové tvorbě a napsal hudbu k mnoha britským komediím 50. a 60. let.
1920 – zemřel Max Bruch, německý skladatel a dirigent (narodil se 6. ledna 1838), činný v Mannheimu, Koblenzi, Sondershausenu, Berlíně a v Bonnu. V letech 1880–1883 byl dirigentem Liverpool Philharmonic Society. Od roku 1890 do roku 1910 vyučoval kompozici na Pruské akademii v Berlíně. V kontrastu k Lisztovu a Wagnerovu novoromantismu se řadí ke skladatelům romantického klasicistního období, podobně jako například Brahms. Mezi dvěma sty jeho opusů jsou nejznámější Houslový koncert č. 1 g moll, Skotská fantazie pro housle a orchestr a Kol Nidrei – variace pro violoncello a orchestr. Ve své době byl známý především jako autor sborové hudby.
1919 – narodil se John W. Duarte, britský kytarista a skladatel (zemřel 23. prosince 2004), autor více než 150 děl pro kytaru a loutnu. Vytvořil také mnoho aranžmá a napsal řadu didaktických děl, včetně úvodu do harmonie pro kytaristy. Jeho hudba vykazuje mimořádně širokou škálu stylů od inspirace renesanční tvorbou přes romantickou tonalitu, často zabarvenou lidovými hudebními tradicemi různých národů, až po atonalitu a aleatorikou umožňující spontánní reakce mezi interprety. V mládí pracoval jako profesionální chemik, později také jako jazzový hudebník; v hudbě, které se plně věnoval až po roce 1969, byl však v podstatě samouk.
1915 – zemřel Russell Alexander, americký skladatel, aranžér a hráč na euphonium (narodil se 26. února 1877), známý zejména z oblasti lehkých žánrů hudebního divadla a také jako autor pochodů, galopů, předeher a dalších příležitostných děl. Hrál s cirkusovou kapelou, se kterou také pět let cestoval po Evropě, se svými bratry pracoval ve vaudeville.
1914 – narodil se Bernarr Rainbow, britský varhaník, sbormistr, pedagog a historik hudebního vzdělávání (zemřel 17. března 1998). Byl vrchním hudebním učitelem na Královském gymnáziu v High Wycombe, kde mimo jiné inscenoval operety Gilberta a Sullivana a pořádal koncerty ve farním kostele a kde v roce 1946 založil týdenní každoroční festival. V roce 1952 se stal hudebním ředitelem na The College of St Mark and St John v Chelsea, což byla učitelská kolej Anglikánské církve.
1893 – narodil se Leroy Shield, americký skladatel filmové a rozhlasové hudby (zemřel 9. ledna 1962). Nejvíce se proslavil tvorbou pro klasické komediální krátké filmy studia Hal Roach s Laurelem a Hardym. Napsal také symfonické básně Gloucester a Velký zvon a suitu Union Pacific.
1890 – narodil se Felix Zrno, sbormistr, skladatel a pedagog (zemřel 11. března 1981). Absolvoval učitelský ústav v Praze, začal učit na obecné škole a dál se hudebně vzdělával. Hru na klavír a na housle studoval u sourozenců Františka Ondříčka a skladu u Vítězslava Nováka. Kromě toho studoval i zpěv a hudební teorii. Ze hry na housle a zpěvu složil státní zkoušky. Po osvobození se stal referentem hudební výchovy Výzkumného ústavu pedagogického a později odborným asistentem na Pedagogické fakultě v Praze. Byl sbormistrem Pěveckého sboru Typografia a Pěveckého sdružení pražských učitelů. Kromě svého skladatelského díla se významnou měrou zasloužil o rozvoj hudební výchovy na školách. Napsal mnoho metodických prací a sestavil řadu instruktivních sborníků a zpěvníků.
1881 – v Novém českém divadle v Praze měla premiéru opera Tvrdé palice, komická jednoaktovka Antonína Dvořáka zkomponovaná na libreto dramatika Josefa Štolby, skladatelovo třetí operní dílo. Odehrává se ve venkovském prostředí. Námět vychází ze stejné atmosféry jako Prodaná nevěsta, která se ve své době stala prototypem české lidové opery a vzorem pro řadu pozdějších libret, přesto ale není tak odvozený jako například v případě Dvořákovy pozdější opery Šelma sedlák. Tvrdé palice jsou jako první česká komická opera plně prokomponovány bez mluvených dialogů a recitativů.
1880 – narodil se George Alexander Russell, americký varhaník a skladatel (zemřel 26. listopadu 1953), první profesor Princeton University v hudebním oboru. Je také připomínán jako dlouholetý varhanní impresário pro obchodní domy Wanamaker. V tom spolupracoval s Charlesem Marie Courboinem, belgicko-americký varhanním virtuózem, kterého najal magnát Rodman Wanamaker, aby dohlížel na druhé rozšíření varhan v obchodním domě Wanamaker ve Filadelfii. Ty dnes mají 461 rejstříků a více než 28.000 píšťal a jsou tak největšími funkčními píšťalovými varhanami na světě.
1809 – narodil se Antonín Emil Titl, kapelník a skladatel (zemřel 21. ledna 1882). Zkomponoval operu Die Burgfrau (Bílá paní pernštejnská), která měla za autorova řízení premiéru 28. května 1832 v Brně a měla velký úspěch. Po působení v Olomoucí se přesunul do Prahy, kde komponoval klavírní skladby, písně a sbory v romantickém duchu. V roce 1835 se stal vojenským kapelníkem 28. pěšího pluku, s vojenskou hudbou pořádal koncerty na Slovanském (tehdy Barvířském) ostrově. V roce 1840 se stal dirigentem ve vídeňském divadle v Josefstadtu, pro které psal hudbu k fraškám, hudebním komediím i výpravným hrám. Největší úspěch měl s hudbou ke hře Wastl oder die Bömischen Amazonen. Wastl-Polka z této hry zlidověla. Stejně populární se stala i komedie Der Zauberscheier (1842), která se dočkala více než 300 představení. Hrála se i v pražském Národním divadle jako Čarovný závoj. V letech 1850 až 1870 byl pak dirigentem vídeňského Dvorního divadla, pro které komponoval scénickou hudbu, předehry, různé vložky i celá melodramata. V tomto divadle uvedl i svou druhou operu Das Wolkendkind.
1768 – zemřel Václav Haas, varhaník katedrály sv. Ducha v Hradci Králové a skladatel chrámové hudby (narodil se v roce 1694). Jeho díla byla značně rozšířena v Čechách i na Moravě, notový materiál se dochoval v archivech kostelů a klášterů v Praze, v Hradci Králové, v Broumově, Mělníku, v Brně, Blížkovicích a Kvasicích. Z rozsáhlého sepolkra Ortus et occasus seu Vita et Mor Divi Joannis Nepomuceni (Zrození a skon neboli Život a smrt sv. Jana Nepomuckého), provedeného v roce 1730 v Hradci Králové, se však dochovalo pouze libreto.
1704 – narodil se František Ignác Tůma, skladatel (zemřel 30. ledna 1774), v jehož hudbě se mísí barokní dispozice a patos se snahou přizpůsobit se novým požadavkům doby periodicitou a symetrií ve formování hudebního materiálu. Proslul jako autor četné chrámové tvorby, mimo jiné více než třiceti mší. Od roku 1731 působil jako kapelník a dvorní skladatel u hraběte Kinského, který se jako český kancléř pohyboval mezi Prahou a Vídní. V roce 1741 se ve Vídni stal dvorním skladatelem a kapelníkem císařovny Alžběty. Po její smrti v roce 1750 byl penzionován a věnoval se vyučování hudby. V Praze byl v mládí spolu s Janem Zachen a Josefem Segerem žákem Bohuslava Matěje Černohorského.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1925 – americká tanečnice Josephine Bakerová poprvé vystupuje v Paříži v La Revue Nègre v divadle Théâtre des Champs-Élysées
1870 – Řím se stal hlavním městem sjednocené Itálie
1836 – Charles Darwin se vrací do rodné Anglie po pětiletém putování po moři, během něhož zformuloval svou teorii o výběru druhů
1608 – holandský optik Hans Lippershey si nechal patentovat dalekohled