2. srpen
Svátek má Gustav.
2014 – zemřel Alfréd Hampel, operní pěvec – tenorista (narodil se 9. října 1939). Strávil bezmála tři desetiletí jako sólista Opery Národního divadla v Praze. Proslul svým lehkým tenorem, vysokou muzikálností a výrazným komediálním a hereckým nadáním. Mezi jeho nejznámější role patřil Principál komediantů v Bedřichově Smetanově Prodané nevěstě, Vašek ze stejné opery, nebo Triquet v Čajkovského Evženu Oněginovi. Objevil se také například v televizních zpracováních operet a oper jako Polská krev (1978) nebo Giroflé-Giroflá. V letech 1988–1996 působil také jako profesor zpěvu na Pražské konzervatoři.
1949 – zemřel Hermann Grab, česko-německý klavírní virtuos pražského původu, německy píšící spisovatel a právník (narodil se 6. května 1903). Pocházel z rodiny, která v druhé polovině 19. století v Praze vybudovala největší rakousko-uherskou továrnu na voskované a pogumované plátno, tapety a barviva. Studoval v Berlíně, Vídni a Heidelbergu, v Praze získal roku 1928 doktorát na právnické fakultě německé univerzity. Celou dobu během studií se věnoval hře na klavír. Ve 30. letech byl hudebním redaktorem a začal psát povídky a knihy. Včas emigroval do Francie, odtamtud pak přes přes Španělsko a Portugalsko do USA. Od roku 1941 v New Yorku vyučoval hře na klavír na Mannes College of Music.
1947 – sopranistka Maria Callas měla ve Veronské Aréně italský debut. Zpívala tam titulníé roli v opeře La Gioconda od Amilcara Ponchielliho.
1946 – narodila se Liana Isakadze, gruzínská houslistka (zemřela 5. července 2024). Někdejší chráněnkyně Davida Oistracha žila v Sovětském svazu a pak ve Francii a Německu. Po léta působila na postu koncertního mistra Komorního orchestru Gruzie, od roku 1981 do roku 2005 pak byla jeho uměleckou ředitelkou a rovněž dirigentkou. Umělecky vedla několik festivalů a v Německu založila Akademii Davida Oistracha. Vedle výrazné sólové dráhy byla Liana Isakadze uměleckou ředitelkou festivalů v Batumi a Borjomi v Gruzii a festivalu Noční serenády v abchazské Picundě. V letech 1982 až 1989 pořádala v Moskvě a Tbilisi také festivaly Muzikanti si dělají legraci a později založila ve Vídni a Lichtenštejnsku festival nesoucí její jméno. V roce 2009 iniciovala vznik Komorního orchestru mladých hudebníků jižní a východní Evropy a v roce 2011 orchestru Virtuosi from Facebook. První sólový koncert měla v deseti letech. Roku 1970 vybojovala třetí místo v Čajkovského soutěži v Moskvě, poté se s Pavlem Koganem podělila o první cenu na Mezinárodní houslové soutěži Jeana Sibelia v Helsinkách. Po dvě desetiletí hrála na stradivárky ze Státní houslové sbírky v Moskvě.
1945 – zemřel Pietro Mascagni, italský operní skladatel a dirigent (narodil se 7. prosince 1863). Může se jevit jako autor jediného díla – opera Cavalleria rusticana (Sedlák kavalír), dodnes součást světového repertoáru, byla senzací, stála v italské dramatické hudbě na počátku hnutí verismu. Zvítězil s ní v Miláně v roce 1889 v soutěži Sonzogno v konkurenci sedmdesáti dvou dalších operních děl. Premiéra se konala 17. května 1890 v římském Teatro Costanzi. Pak ji u vedli v Budapešti, v Mnichově, Hamburku, Petrohradu, Drážďanech a Buenos Aires, v březnu 1891 ve Vídni… Mascagni se v 26 letech stal mezinárodně proslulým. Později vedl Liceo Rossini v Pesaru a byl ředitelem Scuola Musicale Romana v Římě. V roce 1911 absolvoval sedmiměsíční turné po Jižní Americe. V roce 1927 se přestěhoval do Grand Hotelu Plaza v Římě, kde žil až do smrti. Napsal celkem patnáct oper, operetu a několik orchestrálních a vokálních děl a komponoval také písně a klavírní hudbu. Během života se těšil obrovskému úspěchu jako skladatel i dirigent vlastní i cizí hudby. V repertoáru se zejména v Itálii objevují i jeho opery L’amico Fritz a Iris.
1937 – narodila se Gundula Janowitz, rakouská lyrická sopranistka, zpívající opery, oratoria i písně, od roku 1962 stálá členka souboru Vídeňské státní opery. Vytvořila rozsáhlou diskografii děl od Bacha po Richarda Strausse. Po skončení mezináropdně oceňované vokální kariéry se aktivně věnovala pedagogické činnosti. V roce 1990 dočasně převzala funkci ředitelky opery v Grazu. S operním jevištěm se rozloučila 18. května 1990 ve Vídeňské státní opeře v titulní roli Straussovy Ariadny na Naxu. Písňové recitály zpívala až do roku 1997.
1936 – narodil se Anthony Payne, britský skladatel, muzikolog a kritik (zemřel 30. dubna 2021), proslavený dokončením Třetí symfonie Edwarda Elgara. Rekonstrukce byla poprvé provedena v únoru 1998 v Royal Festival Hall v Londýně; Andrew Davis dirigoval BBC Symphony Orchestra. Dílo se okamžitě setkalo s velkým uznáním… Jeho vlastní komorní tvorba vznikla z větší části pro manželku, sopranistku Jane Manningovou, a pro soubor Jane’s Minstrels. Zpočátku byl neúnavným zastáncem modernistické hudby, ale v 80. letech se víc přiklonil k prvkům pozdního anglického romantismu, k modernizované nostalgii.
1921 – zemřel Enrico Caruso, italský operní pěvec – tenorista (narodil se 25. února 1873). V prvních dvou desetiletích 20. století byl nejpopulárnějším zpěvákem jakéhokoliv žánru, jedním z nejdůležitějších průkopníků nahrávání hudby a asi nejznámější operní hvězdou té doby. Natočil přes 260 nahrávek a vydělal milióny dolarů prodejem gramofonových desek. Zpíval v mnoha nejvěhlasnějších operách světa, včetně milánské La Scaly a londýnské Covent Garden, 17 let působil jako první tenorista Metropolitní opery v New Yorku. Maestro Arturo Toscanini, který tam dirigoval, ho považoval za jednoho z největších umělců, se kterými kdy pracoval. Kariéru začal v Neapoli v roce 1894, debut v MET přišel jen o 9 let později, 23. listopadu 1903 jako vévoda z Mantovy v nové produkci Verdiho Rigoletta. V roce 1904 zahájil celoživotní partnerství s Victor Talking-Machine Company. Jeho častou pěveckou partnerkou byla česká sopranistka Ema Destinnová. Při jednom představení Pucciniho Bohémy basista ztratil hlas a Caruso údajně začal zpívat jeho árii „Vecchia zimarra“, zatímco kolega jen němě artikuloval. Tento výkon byl tak oceňovaný, že Caruso dokonce árii nahrál, i když později požádal, aby byla zničena. Nahrávka ale byla později nalezena a několikrát vyšla na LP. Cvičil nejraději ve vaně a doprovázel ho klavírista sedící ve vedlejší místnosti. Posledním vystoupením Varusa byla role Eléazara v Halévyho La Juive 24. prosince 1920. Zemřel v 48 letech na závažnou břišní příhodu. Je pohřbený v honosné hrobce v Neapoli, v mauzoleu na hřbitově Santa Maria del Pianto. Byl zvolen čestným členem Phi Mu Alpha Sinfonie, národního bratrství mužů v hudebním světě. V roce 1987 mu byla udělena in memoriam cena Grammy za celoživotní dílo. Carusa ztvárnil Mario Lanza v nepříliš historicky přesném hollywoodském životopisném filmu The Great Caruso. Carusův rodný dům v Neapoli, Via San Giovanella agli Ottocalli 7, stále stojí vedle kostela, ve kterém byl pokřtěn. Má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.
1918 – zemřel Martin Krause, německý klavírista, pedagog a spisovatel (narodil se 17. července 1853). V roce 1882 se setkal s Francem Lisztem a stal se žákem jeho mistrovské školy. Jako nadšený Lisztův žák založil v Lipsku první Společnost Franze Liszta a publikoval v časopisech. Od roku 1882 byl profesorem Královské hudební akademie v Mnichově, odkud přešel na Sternovu konzervatoř v Berlíně. Mezi jeho slavné žáky patří m.j. Claudio Arrau (1903–1991), Edwin Fischer (1886–1960), Antonin Foerster (1867–1915) nebo Manuel María Ponce (1882–1948).
1918 – narodil se Lorne Betts, kanadský skladatel, varhaník a kritik (zemřel 5. srpna 1985). V roce 1936 byl jedním ze zakládajících zpěváků Andersonova pěveckého souboru The Choristers. Odešel do Anglie, kde v roce 1941 absolvoval Royal Schools of Music. Ve studiu pokračoval na Královské hudební konzervatoři v Torontu u Johna Weinzweiga, Ernsta Křeneka, Alana Rawsthornea a Roye Harrise. Působil jako hudební ředitel presbyteriánského kostela sv. Pavla v Hamiltonu v provincii Ontario, stal se varhaníkem a sbormistrem v chrámu Melrose United Church, byl ředitelem Royal Hamilton College of Music a hudebním kritikem deníku The Hamilton Spectator. Jeho manželkou byla zpěvačka – altistka Jean Macleodová. Vystupoval s ní jako klavírní doprovod a společně vydali tři gramofonové nahrávky. Komponoval orchestrální, komorní, vokální a klavírní skladby.
1905 – narodil se Karl Amadeus Hartmann, německý skladatel (zemřel 5. prosince 1963), umělec uznávaný za jednoho z největších symfoniků své země ve 20. století. Jako antifašista, jedna z mála mezinárodně uznávaných osobností, které přežily bez poskvrny jakékoli spolupráce s nacistickým režimem, se stal významnou osobností hudebního života poválečného západního Německa – dramaturgem v Bavorské státní opeře a zakladatelem koncertní série Musica Viva, kterou po zbytek života v Mnichově vedl… Pomohl etablovat se osobnostem, jakými byli Hans Werner Henze, Luigi Nono, Luigi Dallapiccola, Carl Orff, Iannis Xenakis, Olivier Messiaen, Luciano Berio, Bernd Alois Zimmermann a řada dalších. Jeho socialistické sympatie se nevztahovaly na sovětskou variantu komunismu; v 50. letech odmítl nabídku přestěhovat se do východního Německa… Studoval na mnichovské Akademii. Mentorem mu byl po doouhá léta dirigent Hermann Scherchen. Během druhé světové války se soukromě doučoval ve Vídni u Schönbergova žáka Antona Weberna. V mnohém se neshodovali, jejich hudba měla stylisticky jen málo společného, ale Hartmann oceňoval jako prospěšný Webernův ostrý perfekcionismus. Hartmann obdivoval polyfonní mistrovství J. S. Bacha, hlubokou expresivní ironii Gustava Mahlera a neoklasicismus Igora Stravinského a Paula Hindemitha, úzký vztah měl i s Bélou Bartókem a Zoltánem Kodálym. Jeho nejznámějším dílem je Koncert funebre pro housle a smyčce, zkomponovaný na začátku druhé světové války a využívající český husitský chorál a ruskou revoluční píseň z roku 1905… Byl nejmladší ze čtyř bratrů, z nichž se všichni tři zbývající stali malíři.
1891 – narodil se Arthur Bliss, anglický skladatel a dirigent (zemřel 27. března 1975). Začínal jako nekonvenční a modernistický autor, ale během deseti let začal ve své hudbě projevovat tradičnější a romantičtější stránky. Komponoval nejen pro koncertní sály, ale také pro filmy a balet. Za války byl hudebním ředitelem BBC, Adrian Boult už nezastával dvě funkce, ale zůstal šéfdirigentem Symfonického orchestru BBC. Blissovu tvorbu, jevící se jako staromódní, zastínila později hudba mladších kolegů, jako byli William Walton a Benjamin Britten. Po smrti Sira Arnolda Baxe byl v roce 1953 jmenován Mistrem královniny hudby.
1884 – narodila se Nanny Larsén-Todsen, švédská dramatická sopranistka (zemřela 26. května 1982). Proslula zejména výkony v dílech Richarda Wagnera, byla považována za jednu z nejvýznamnějších wagnerovských sopranistek 20. století. V letech 1906 až 1923 byla sólistkou Královské švédské opery. Ve 20. letech zpívala v milánské La Scale a Metropolitní opeře, na Bayreuthském festivalu byla v letech 1927 až 1931 populární v rolích Brünnhildy a Isoldy. Hostovala také ve většině dalších významných evropských operních domů. Naposledy vystoupila v Pařížské opeře v roce 1937 v roli Isoldy.
1820 – zemřela Maria Carolina Wolf, německá klavíristka, zpěvačka a skladatelka, dcera skladatele a houslisty českého původu Františka Bendy (narodila se 27. prosince 1742). Skládala písně s klavírním doprovodem, které její muž Ernst Wolf, výmarský dvorní kapelník, zařadil do dvou sbírek: 51 Lieder der besten deutschen Dichter mit Melodien a Mildheimischen Liederbuch. Byla výbornou zpěvačkou a s manželem měla několik koncertních turné do Postupimi a Berlína.
1620 – zemřel Charles Luyton, vlámský varhaník a skladatel žijící a tvořící čtyřicet let na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze (narodil se roku 1556 nebo 1557). Začínal jako sborista na dvoře císaře Maxmiliána II. ve Vídni. Po návratu ze studijní cesty do Itáie se členem císařského komorního orchestru a s ním přesídlil v roce 1576 do Čech. Jeho dílo patří k vrcholům vokálního vícehlasu počátku 17. století – zkomponoval řadu mší, motet a dalších chrámových skladeb a madrigalů. Vycházel z tradice nizozemské polyfonie Orlanda di Lassa a ze znalosti tvorby svých učitelů, mezi nimiž byl Philippe de Monte. V roce 1582 mu vyšla v Benátkách sbírka madrigalů a v roce 1587 vydal v Praze sbírku motet Popularis anni jubilus. Výrazně se zapsal do stavby varhan v chrámu sv. Víta.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1945 – Postupimskou dohodou byla ukončena Postupimská konference; Sovětský svaz předal téměř celé Pruské Slezsko na východ od linie Odra-Nisa včetně Krosenska do správy Polsku