2. září
Svátek má Adéla, Absolon a Axel.
2021 – zemřel Mikis Theodorakis, řecký skladatel (narodil se 29. července 1925). Proslavila ho hlavně hudba k hollywoodskému filmu Řek Zorba. Vytvořil tím i řecký styl sirtaki, který vycházel z jiného řeckého stylu 20. až 40. let rembetiko a z konstantinopolského chasapika. Hlavním nástrojem v písni Zorba bylo buzuki, které se i díky této písni zpopularizovalo v celém Řecku a dodnes patří mezi nejoblíbenější nástroje. Složil i hudbu pro film Ifigenie, kde hrála i Irene Papasová. Jinak psal hudbu na podnět řeckých básníků, opery, balet Řek Zorba, který měl premiéru ve Veroně a m.j. také olympijskou hymnu pro Olympijské hry v Barceloně. V letech 1990–1992 zastával post ministra kultury ve vládě Konstantina Mitsotakise a věnoval se i psaní knih.
2021 – zemřel Michel Corboz, švýcarský dirigent (narodil se 14. února 1934). Proslul jako umělecký vedoucí Ensemble Vocal de Lausanne, který založl v roce 1961 a se kterým nahrával a koncertoval. Spolupracoval jak se specialisty na dobově poučenou interpretaci staré hudby, tak se soubory moderních nástrojů, jako byl zejména Gulbenkianův orchestr v Lisabonu. Vyučoval na Konzervatoři v Ženevě… Vystudoval vokální herectví a skladbu na konzervatoři ve Fribourgu. V roce 1953 se přestěhoval do Lausanne, kde se stal ředitelem církevní hudby.
1997 – zemřel Rudolf Bing, operní impresário rakouského původu (narodil se 9. ledna 1902), v letech 1950-1972 generální ředitel Metropolitní opery v New Yorku. Vystudoval hudbu a dějiny umění na Vídeňské univerzitě. V roce 1927 odešel do Berlína, působil jako generální ředitel operních domů v tomto městě a v Darmstadtu. V roce 1934, s nástupem nacistického Německa, se Bingovi přestěhovali do Spojeného království, kde se v roce 1946 stal naturalizovaným britským občanem. Spolu s Fritzem Buschem a Carlem Ebertem pomohl založit operní festival v Glyndebourne a v roce 1947 ve Skotsku spoluzaložil Edinburský mezinárodní festival a byl jeho prvním ředitelem. V roce 1949 se pak přestěhoval do Spojených států. V roce 1966 byl jako ředitel u stěhování Metropolitní opery ze staré budovy na Broadwayi a 39. ulici do jejích nově postavených prostor v Lincoln Center.
1995 – zemřel Václav Neumann, český dirigent (narodil se 29. září 1920), v letech 1968–1990 šéfdirigent České filharmonie. Byl vnímán jako charismatický umělec a noblesní člověk. V roce 1945 vystudoval Pražskou konzervatoř – housle u Josefa Micky a dirigování u Pavla Dědečka a Metoda Doležila. Spoluzaložil Kvarteto České konzervatoře, od roku 1945 do roku 1989 známé potom jako Smetanovo kvarteto, ve kterém byl primáriem (1943–1945) a poté v něm hrál na violu (1945–1947). Jako dirigent debutoval s Českou filharmonií v roce 1948, kdy 7. března zaskočil za Rafaela Kubelíka, a působil v ní do roku 1950 – po Kubelíkově emigraci v červenci 1948 sdílel ve dvouletém období vedení s dirigentem Karlem Šejnou. Pod Neumannovou taktovkou odehrálo těleso zahajovací koncert Pražského jara 1949… V letech 1951 až 1954 byl šéfdirigentem Karlovarského symfonického orchestru, potom dirigentem Symfonického orchestru kraje Brněnského a pražského orchestru FOK. V roce 1956 začal dirigovat v Komische Oper v Berlíně; působil tam do roku 1964, kdy se stal dirigentem lipského orchestru Gewandhaus a generálním hudebním ředitelem Lipské opery. V roce 1968 však na protest proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa post opustil. V souvislosti s emigrací Karla Ančerla na Západ se právě tehdy stal nejlepším kandidátem na pozici šéfdirigenta České filharmonie. V souvislosti s peticí Několik vět v roce 1989 sehrál klíčovou roli v protirežimním protestu českých umělců. Tím, že s ČF odmítl spolupráci s Československou televizí a Československým rozhlasem, se na počátku Sametové revoluce otevřeně postavil na obranu signatářů manifestu, kteří tehdy čelili perzekucím… Dirigoval pak 14. prosince 1989 legendární Koncert pro Občanské fórum, jeden z klíčových kulturních i politických vrcholů revoluce. Zazněla tehdy Beethovenova Devátá symfonie s Ódou na radost… Jeho nahrávky s Českou filharmonií, pořízené ještě před nástupem digitálního záznamu, zvěčnily takřka celé orchestrální dílo Antonína Dvořáka, komplety symfonií Gustava Mahlera a Bohuslava Martinů (čímž významně přispěl k jeho popularizaci u nás i ve světě), některé z Janáčkových oper i další perly symfonického repertoáru tuzemského i zahraničního… K zahraničním vystoupením byl zván především jako expert na českou hudbu. V sezóně 1985–1986 tak v Metropolitní opeře v New Yorku dirigoval Janáčkovu operu Její pastorkyňa (Jenufa). Vyučoval dirigování na pražské Akademii múzických umění. Zemřel ve Vídni a pohřben je ve Velkých Popovicích u Prahy.
1994 – zemřel Miloslav Šnejdar, houslista a skladatel (narodil se 6. srpna 1917). Studoval hru na housle u Jaroslava Kociana a skladbu u Václava Kálika, Karla Janečka a Jaroslava Křičky. Stal se houslistou Městského divadla v Plzni a učitelem houslí a teoretických předmětů na plzeňské hudební škole. Je autorem klavírní suity Včera a dnes nebo Suity pro zpěv a klavír na slova Vítězslava Nezvala.
1987 – zemřel Stanislav Vrbík, varhaník, skladatel, spisovatel, básník a pedagog (narodil se 8. června 1907), známý i pod pseudonymy Jindřich Maria Slavík a A. W. Hron. Už v roce 1924 byl jmenován varhaníkem kostela Panny Marie Sněžné v Olomouci, kde také založil chrámový sbor. V roce 1928 se stal varhaníkem v olomoucké katedrále sv. Václava. Za války byl korepetitorem olomouckého divadla a vystupoval jako klavírista v jazzových souborech, po válce se stal dirigentem činoherního orchestru, později inspicientem olomoucké opery, korepetitorem baletního oddělení LŠU v Přerově a korepetitorem umělecké gymnastiky při Univerzitě Palackého. Učil také na varhany při Městském domě osvěty a vydal publikace ABC hry na varhany, Návod k varhanní improvizaci a Intonace.
1986 – zemřel Philip Radcliffe, britský skladatel a muzikolog (narodil se 27. dubna 1905). V letech 1947 až 1972 přednášel na King’s College v Cambridge. Napsal řadu knih na různá témata z hudební historie, podílel se na části Groveova slovníku a na Nových oxfordských dějinách hudby. Jeho skladatelský odkaz zahrnuje krátké sborové kusy, liturgickou hudbu, písně a nevelký počet instrumentálních děl.
1981 – zemřel Tadeusz Baird, polský skladatel (narodil se 26. července 1928). Spolu s Kazimierzem Serockým a Janem Krenzem založil volné sdružení Skupina 49, jehož cílem bylo komponování v duchu světového vývoje hudby 20. století, tedy v přímé opozici vůči estetice socialistického realismu. V polovině 50. let dvacátého století se stal jedním z tvůrců převratu v polské hudbě: používal moderní kompoziční techniky a byl jedním z iniciátorů a organizátorů mezinárodního festivalu soudobé hudby Varšavský podzim, který se poprvé konal v roce 1956.
1974 – zemřel Miloš Smatek, hudební skladatel a dirigent (narodil se 12. srpna 1895). Studoval ve Vídni hru na kontrabas a u Josefa Bohuslava Foerstera skladbu. Do roku 1919 působil jako kontrabasista vídeňských symfonických orchestrů. Po vzniku Československa byl krátce členem České filharmonie, pak se stal kapelníkem různých pražských kabaretních a operetních scén. Od roku 1932 pracoval jako filmový hudební skladatel a dirigent. Komponoval kabaretní popěvky, zpěvohry a operety i klasiku. Jeho jedinou operu Čachtická paní uvedlo Slovenské národní divadlo v roce 1931.
1962 – zemřel Josef Machoň, skladatel (narodil se 5. května 1880). Byl sbormistrem dělnického pěveckého spolku v Praze-Libni, členem orchestru železničních úředníků, členem komitétu pro propagaci komorní hudby a členem výboru Mozartovy obce v ČSR. Přispíval do časopisů Hudební rozhledy a Směr. Psal hlavně písně a sbory, intenzivně se věnoval hudbě pro loutkové divadlo a byl členem loutkového odboru lidových ústavů. Spolupracoval i s divadlem Josefa Skupy (Amorkovy rozmary z roku 1930 byly nahrány na gramofonové desky). Hudbu studoval soukromě, klavír u Albíny Scheborové, housle u Otmara Máchy, violoncello u Ferdinanda Schuberta, skladbu u Vítězslava Nováka a instrumentaci u Jaroslava Řídkého.
1960 – premiéru měla Symfonie č. 2 od Williama Waltona, a to na Edinburském festivalu. Původně měla v roce 1957 připomenout 750. výročí královské listiny města Liverpoolu z roku 1207 – dílo zadala v listopadu 1955 Liverpoolská filharmonická společnost. Příležitost se nestihla, a tak alespoň premiéru nastudovala Královská liverpoolská filharmonie pod taktovkou Johna Pritcharda. Lehčí nálada díla a její konzervativní idiom tehdy vyvolaly kritické ohlasy – očekávání byla vyšší.
1953 – narodil se John Zorn, americký avantgardní altsaxofonista, multiinstrumentalista, hudební producent a skladatel. Je autorem hudby k mnoha filmům. V jeho experimentech se prolíná jazz, rock, klasika, metal, artrock a ambientní a židovská hudba s world music. Působí téměř výhradně mimo mainstream, ale i tak se prosadil jako jeden z nejvlivnějších hudebníků své doby.
1935 – narodil se Vladimír Válek, dirigent (zemřel 16. února 2025), v letech 1985 až 2011 šéfdirigent SOČR – Symfonického orchestru Československého, potom od roku 1993 Českého rozhlasu. Zavedl abonentní cykly, angažoval řadu nových hráčů a rozšířil repertoár tělesa, a to i směrem k soudobé hudbě, kterou s rozhlasovým orchestrem uváděl často i ve světových premiérách… Na kroměřížské konzervatoři vystudoval hru na pozoun a violu, na VŠMU v Bratislavě u Ľudovíta Rajtera dirigování. Ve studiu dirigování pokračoval i na pražské AMU. V roce 1970 založil Dvořákův komorní orchestr, kde působil jako hráč a jako umělecký vedoucí. V letech 1966–1974 byl šéfdirigentem symfonického orchestru Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, pak působil u Severočeské filharmonie v Teplicích a u Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK a potom i v České filharmonii. Mezi roky 2004–2007 byl vedle práce v rozhlase současně šéfdirigentem Slovenské filharmonie. S českými i zahraničními tělesy procestoval takřka celý svět. Jeho diskografie čítá přes tisíc nahrávek pro různé evropské rozhlasové stanice a přes stovku titulů pro české i zahraniční nahrávací společnosti. Nahrávka klavírních koncertů Erwina Schulhoffa s Janem Simonem a rozhlasovými symfoniky získala cenu světové hudební kritiky na MIDEM Classic v Cannes 1996. Za výrazný přínos pro rozvoj Symfonického orchestru Českého rozhlasu obdržel v říjnu 2010 medaili Za zásluhy.
1928 – narodil se Miloslav Ištvan, skladatel (zemřel 20. ledna 1990), jeden z nejvýznamnějších českých autorů druhé poloviny 20. století, spoluzakladatel současné brněnské kompoziční školy. Svůj vlastní kompoziční systém shrnul v publikaci Metoda montáže izolovaných prvků v hudbě. Hudební motivy vytvářel za pomoci matematických operací a pracoval s nimi na způsob filmového střihu a koláže. Přesto mu tyto techniky sloužily pouze k ozvláštnění vlastní invence, která přinášela živelnou, melodickou a osobitě modální hudbu. Všímal si racionálních kompozičních postupů takzvané Nové hudby, ale také elektroakustické, konkrétní a elektronické hudby, zajímal se i o mimoevropskou hudbu. Ukázal tak svou tvorbou, jak může být v díle uplatněna pluralita hudebních stylů. Vystudoval brněnskou JAMU, na které potom pedagogicky působil. Podílel se na vzniku volného sdružení skladatelů a muzikologů, po roce 1989 etablovaného jako Camerata Brno. Ištvanova kompozice Avete morituri z roku 1970, technicky realizovaná v brněnském rozhlasovém studiu, je nekompromisní protestní reakcí na srpen 1968. Název „Buďte pozdraveni vy, kteří jdete na smrt“ je adresován okupačním jednotkám vojsk Varšavské smlouvy.
1927 – narodil se Tzvi Avni (rodným jménem Hermann Jakob Steinke), izraelský skladatel narozený v Německu. V roce 1935 emigroval s rodiči do mandátní Palestiny. V roce 1958 absolvoval Hudební akademii v Tel Avivu. Na doporučení Edgarda Varèse se v 60. letech 20. století zapojil do činnosti Centra elektronické hudby Columbia-Princeton. Později podle pokynů svého mentora v New Yorku Vladimira Ussačevského založil elektronické studio na Jeruzalémské hudební akademii. Předtím však komponoval stylem „východního Středomoří“, charakterizovaným tanečními rytmy a tonálně-modálními prvky. Byl rovněž ředitelem Ústřední hudební knihovny v Tel Avivu, redaktorem časopisu Gitit a od roku 1993 předsedou Izraelské hudební mládeže.
1924 – premiéru měla Rose-Marie, muzikál v operetním stylu s hudbou Rudolfa Frimla a Herberta Stotharta a s libretem Otto Harbacha a Oscara Hammersteina II. Odehrává se ve Skalistých horách. V newyorském Imperial Theatre se následně uskutečnilo 577 představení, na svou dobu rekordní počet.
1880 – narodil se Rudolf Wünsch, hudební pedagog a skladatel (zemřel 18. července 1955). Užíval pseudonymy Štěpán Hlína a Viktor Náchodský. Učil mimo jiné na hudební škole v Supetaru na ostrově Brač v Dalmácii, kde působil i jako ředitel kůru a kapelník. V letech 1902–1906 učil v Náchodě a v Polsku. Potom se se stal profesorem na učitelském ústavu v Ostravě, kde řídil pěvecké sdružení Záboj a Pěvecké sdružení slezských učitelů. Byl synem skladatele Josefa Wünsche (1850–1941).
1869 – narodila se Růžena Maturová, operní pěvkyně – sopranistka (zemřela 25. února 1938). Zřejmě nejvíc se do historie české hudby zapsala jako první Dvořákova Rusalka (1901)… Na pražské Vyšší dívčí škole se díky Františku Kavánovi poprvé začala učit zpěvu a pokračovala v pěvecké škole Františka Pivody. Mimiku studovala u Adolfa Krössinga a u pražské německé herečky H. Bürgerové. Tehdy už začala vystupovat v operetách s ochotníky. První angažmá získala v německém divadle v Teplicích, pak byla členkou souboru v německém Mannheimu, kde zpívala většinou lyrické sopránové role. Tam poznala i svého prvního manžela, spisovatele a dramaturga Dvorního divadla v Mannheimu Ludwiga Schreinera (1864–1896). Od roku 1893 začala účinkovat v Národním divadle v Praze, kde se stala jednou z nejvýznamnějších osobností souboru. Tam poznala svého druhého manžela, kapelníka Františka Jílka. Věnovala se koncertní činnosti. S velkým úspěchem hostovala v Berlíně, ve Varšavě, v Petrohradě a Moskvě, v Bělehradě a ve Spojených státech. Také vystupovala u ochotnických souborů v Českých Budějovicích, Chrudimi a Kroměříži. Po skončení pěvecké kariéry vedla v Praze pěveckou školu, mezi mnohé její žáky patřila i Marta Krásová. Celkem pětkrát hrála ve filmu. Je pohřbena na Olšanských hřbitovech.
1807 – zemřel Antonio Casimir Cartellieri, polsko-rakouský skladatel, houslista, dirigent a pěvecký pedagog (narodil se 27. září 1772), autor oper a orchestrálních, koncertantních i komorních děl. Působil jako mladičký dvorní skladatel v Polsku a v Berlíně, studoval potom ve Vídni u Johanna Georga Albrechtsbergera a pravděpodobně i u Antonia Salieriho. Když se 29. a 30. března 1795 ve vídeňském Burgtheatru konala premiéra jeho oratoria Gioas re di Giuda, zahrál během přestávky Beethoven svůj klavírní koncert, který byl jeho skladatelským debutem. V roce 1796 byl Cartellieri angažován jako kapelník, učitel zpěvu a houslista knížetem Josefem Františkem Maxmiliánem Lobkowiczem. Účastnil se tak i premiér několika děl svého přítele Beethovena… Narodil se v Gdaňsku. Oba rodiče byli operní zpěváci – otec Antonio Maria Gaetano Cartellieri byl Ital a matka Elisabeth Böhm byla Lotyška baltsko-německého původu.
1800 – zemřel Maciej Radziwiłł, polsko-litevský šlechtic, skladatel a libretista (narodil se 10. listopadu 1749). Napsal libreto k opeře Jana Dawida Hollanda Agatka, czyli Przyjazd pana (1784) a libreto a hudbu tříaktové opery Wójt osady albiańskiej (1786). Od roku 1788 byl kastelánem Vilniusu, kde složil instrumentální a orchestrální skladby.
1791 – zemřel František Kočvara, violista, kontrabasista a skladatel (narodil se mezi roky 1730 až 1750). Převážnou část života strávil na cestách po Evropě a účinkováním s různými orchestry. Od roku 1775 působil v Londýně, kde publikoval své kvartety, serenády, smyčcová tria atd. Působil také v orchestru divadla Her Majesty’s Theatre. Proslulost získal skladbou The Battle of Prague (Bitva u Prahy), zkomponovanou na základě historické události, kdy v roce 1757 pruská armáda porazila vojsko habsburské monarchie. Bitva u Prahy byla populární skladbou zejména v anglosaském světě.
1696 – narodil se František Antonín Míča, skladatel a kapelník (zemřel 15. února 1744). Dříve byl nesprávně uváděn jako František Václav Míča. Stal se komorníkem hraběte Jana Adama z Questenbergu, se kterým odcestoval do Vídně. Účinkoval v jeho hraběcí kapele a dále si doplňoval hudební vzdělání. Hudební provoz na jaroměřickém zámku byl velmi rušný a srovnatelný dokonce s panovnickým dvorem. To dokazuje mj. také rozsáhlý muzikologický výzkum zahájený v roce 2005. Jeho unikátním objevem je nález operních partitur pocházejících přímo ze sbírky hraběte Questenberga. Míča komponoval hlavně gratulační skladby, tzv. serenaty určené pro oslavy jmenin šlechtického majitele panství, a sepolkra (oratoria provozovaná v pašijovém týdnu, především na Zelený čtvrtek a Velký Pátek u Božího hrobu). Řada jeho děl se nedochovala. Stylově navazoval hlavně na hudbu barokních mistrů. V roce 1730 zkomponoval italskou operu L’origine di Jaromeritz in Moravia, která záhy zazněla i v překladu do češtiny a je považována za první operu provozovanou v českém jazyce. Napsal i další opery, dokonce na české texty, bohužel se ale nedochovaly, nebo nebyly v zatím neprozkoumaných zámeckých archivech objeveny.
1397 – zemřel Francesco Landini, italský varhaník, skladatel a básník (narodil se v roce 1325 nebo 1335), nejvýznamnější hudební autor období ars nova.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1957 – Do oběhu byla uvolněna nová jednokorunová mince podle návrhu Marie Uchytilové; platila do roku 1993.
1941 – Americká akademie filmového umění a věd si nechává patentovat sošku Oscara.
1922 – Německý prezident Friedrich Ebert prohlásil píseň Deutschland Uber Alles německou hymnou.
1347 – V chrámu sv. Víta v Praze korunoval arcibiskup Arnošt z Pardubic Karla IV. českým králem a Blanku z Valois českou královnou