20. leden
Svátek mají Ilona a Sebastian.
1990 – zemřel Miloslav Ištvan, hudební skladatel (narodil se 2. září 1928), jeden z nejvýznamnějších českých autorů druhé poloviny 20. století, spoluzakladatel současné brněnské kompoziční školy. Svůj vlastní kompoziční systém shrnul v publikaci Metoda montáže izolovaných prvků v hudbě. Hudební motivy vytvářel za pomoci matematických operací a pracoval s nimi na způsob filmového střihu a koláže. Přesto mu tyto techniky sloužily pouze k ozvláštnění vlastní invence, která přinášela živelnou, melodickou a osobitě modální hudbu. Všímal si racionálních kompozičních postupů takzvané Nové hudby, ale také elektroakustické, konkrétní a elektronické hudby, zajímal se i o mimoevropskou hudbu. Ukázal tak svou tvorbou, jak může být v díle uplatněna pluralita hudebních stylů. Vystudoval brněnskou JAMU, na které potom pedagogicky působil. Podílel se na vzniku volného sdružení skladatelů a muzikologů, po roce 1989 etablovaného jako Camerata Brno. Ištvanova kompozice Avete morituri z roku 1970, technicky realizovaná v brněnském rozhlasovém studiu, je nekompromisní protestní reakcí na srpen 1968. Název „Buďte pozdraveni vy, kteří jdete na smrt“ je adresován okupačním jednotkám vojsk Varšavské smlouvy.
1944 – premiéru měly Symfonické metamorfózy na témata Carla Marii von Webera od Paula Hindemitha, moderní neoklasická polyfonní interpretace historické baletní a scénické hudby, nesená harmonickým obohacením raně romantických motivů a virtuózní orchestrací. Formálně jde o čtyřvětou symfonií, fakticky o kaleidoskop hudebních obrazů přesvědčivé umělecké síly a oslňujícího vtipu. Dílo vzniklo v roce 1943 v USA, při premiéře dirigoval Artur Rodziński Newyorskou filharmonii.
1926 – narodil se David Tudor, americký klavírista a hudební skladatel (zemřel 13. srpna 1996). Byl dlouholetým spolupracovníkem amerického avantgardního skladatele Johna Cage; podílel se například v roce 1952 na premiéře jeho díla 4’33“ – slavné a kontroverzní skladby, která se skládá ze tří částí ticha. V září 1963 byl jedním z dvanácti klavíristů, kteří se v Pocket Theatre v New Yorku vystřídali na prvním kompletním představení díla Vexations (Trápení) Erika Satieho z 90. let 19. století – jedné stránky not, kterou z autorova přípisu avantgardisté 20. století chápou tak, že má být zahrána 840krát.
1919 – narodil se Štěpán Lucký, hudební skladatel a pedagog (zemřel 5. května 2006), autor hudby pro film a televizi i desítek koncertních orchestrálních a komorních skladeb. Za druhé světové války se zúčastnil odboje, byl zatčen a vězněn v koncentračních táborech. Kompozici studoval u Aloise Háby a u Jaroslava Řídkého, vystudoval rovněž hudební vědu. Byl hudebním kritikem několika časopisů a v roce 1954 se stal vedoucím hudebního vysílání Československé televize. O televizní režii oper přednášel i na AMU v Praze.
1914 – zemřel Henry Southwick Perkins, americký skladatel, zakladatel Music Teachers‘ National Association (narodil se 20. března 1833). Otec byl známý učitel zpěvu a matka zpěvačka. Věnoval více než 20 let vedení hudebních festivalů a kongresů po celé Americe. Působil také jako profesor hudby na University of Iowa, jako ředitel Iowské hudební akademie v Iowa City a jako ředitel Kansaské normální hudební školy. V roce 1891 založil Chicago National College of Music.
1894 – narodil se Walter Piston, americký skladatel a pedagog (zemřel 12. listopadu 1976). Studoval na Massachusetts Normal Art School, živil se hrou na klavír a na housle v tanečních orchestrech a po vstupu USA do první světové války se naučil hrát na saxofon a stal se členem orchestru amerického námořnictva. Po skončení války byl přijat ke studiu na Harvardovu univerzitu; pracoval tam také jako asistent několika profesorů a řídil studentský orchestr. V letech 1924 až 1926 studoval v Paříži u Nadii Boulangerové, Paula Dukase a George Enescu. Po návratu se stal profesorem na Harvardu, kde působil až do odchodu do důchodu v roce 1960. Mezi jeho žáky byl i Leonard Bernstein. Piston studoval dvanáctitónovou techniku Arnolda Schoenberga a zkomponoval tak několik skladeb, ale většinu díla napsal v klasickém systému. Za Třetí a za Sedmou symfonii obdržel Pulitzerovu cenu.
1891 – narodil se Mischa Elman, ukrajinsko-americký houslista proslulý svým vášnivým stylem a muzikálností (zemřel 4. dubna 1967). V roce 1943 uvedl premiéru Druhého houslového koncertu Bohuslava Martinů, který byl napsán přímo pro něj. Během devětadvacetitýdenní sezóny někdy vystupoval až na více než stovce koncertů. Jeho nahrávací kariéra trvala více než šest desetiletí; první desky natočil v Paříži v roce 1906; poslední LP snímky vznikly v New Yorku v roce 1967… Byl zázračným dítětem. Jeho dědeček byl tradiční židovský profesionální hudebník hrající klezmer. Elman se v jedenácti letech zúčastnil konkurzu u Leopolda Auera, kde zahrál Wieniawského Koncert č. 2 a Paganiniho. Auer ho okamžitě přijal na konzervatoř v Petrohradu… V roce 1904 debutoval v Berlíně, jeho londýnský debut o rok později zahrnoval britskou premiéru Houslového koncertu a moll Alexandra Glazunova. V roce 1908 hrál v newyorské Carnegie Hall. V létě 1914 absolvoval turné po Austrálii. Po vypuknutí první světové války v Evropě se Elman vrátil do Spojených států.
1885 – narodil se Vincenc Šťastný, hudební skladatel, klavírista a pedagog (zemřel 26. ledna 1971). Byl žákem Leoše Janáčka na brněnské Varhanické škole. V roce 1905 nastoupil jako učitel v Tuřanech a zůstal tam po celý aktivní život. V Tuřanech byl rovněž sbormistrem pěveckých spolků. S houslistou Rudolfem Hájkem uvedl v premiéře Janáčkovu Romanci pro housle a klavír. Stal se jedním z prvních klavíristů brněnského rozhlasu a s manželkou pořádal výchovné koncerty pro školy v Brně a okolí. Doprovázel na klavír i světoznámého houslistu Vášu Příhodu. Komponoval hudbu všech žánrů a zveřejnil na 1200 písní z Moravy, Čech, Slovenska, Ruska, Chorvatska a Slovinska i písní Lužických Srbů.
1877 – narodil se Emil Pollert, operní pěvec, basista, vlastním jménem Emil Popper (zemřel 23. října 1935). Debutoval v Národním divadle v Praze činoherní rolí a k čibnohře se občas vracel. První vystoupení v opeře absolvoval 4. srpna 1900. Postupně získával renomé interpreta komických rolí. Jeho doménou se staly smetanovské postavy, zejména Kecal v Prodané nevěstě, kterého zpíval celkem 357krát, včetně jiných divadel, ale také Vodník v Rusalce. Vystoupil celkem ve 221 úlohách ve více než 5000 představení. Několikrát se uplatnil také jako režisér, například při prvním uvedení Pucciniho Turandot v Národním divadle.
1870 – narodil se Guillaume Lekeu, belgický skladatel (zemřel 21. ledna 1894). Jeho nejznámějším dílem je Houslová sonáta G dur, kterou si u něj objednal Eugène Ysaÿe a která měla premiéru v březnu 1893. Hudebně byl pro svou rozvíjející se tvorbu inspirován Beethovenem a Wagnerovými operami a nejsilněji asi Césarem Franckem. Ten byl v Paříži jeho učitelem, druhým byl Vincent d’Indy. Lekeu byl velmi talentovaný, smrt ukončila slibnou hudební kariéru.
1855 – narodil se Ernest Chausson, francouzský skladatel (zemřel 10. června 1899). Hudbu studoval u Julese Masseneta, proslulého operního skladatele, a u varhaníka Césara Francka. Stal se tajemníkem Národní společnosti pro francouzskou hudbu, za jejímž vznikem pod mottem „Ars Gallica“ stáli v 70. letech Camille Saint-Saëns, Vincent d´Indy, Gabriel Fauré a další vlivné osobnosti. Stejně jako Fauré a mnozí jiní Francouzi, podléhal současně i on magickému kouzlu Wagnerovy operní hudby. Od Chaussona se hrává Koncert pro housle, klavír a smyčcové kvarteto a některé písně, je však také autorem opery Král Artuš. Výrazně krásnou, osobitou, francouzsky apartní hudbu lze najít v jeho komorní tvorbě i v jeho symfonii. Podobný dojem vyvolávají i písně s orchestrálním doprovodem Poème de l’amour et de la mer (Báseň o lásce a moři). Byl blízkým přítelem Debussyho i výtvarných impresionistů. Jeho život se uzavřel tragicky při cyklistické nehodě.
1787 – W. A. Mozart během první návštěvy Prahy dirigoval v Nosticově divadle reprízu své opery Figarova svatba. Přijel 11. ledna a zůstal do druhého únorového týdne. Během pobytu navštívil představení Figarovy svatby, opery, která měla premiéru ve Vídni 1. května 1786 a v Praze při jeho příjezdu už měsíc zažívala úspěchy, a to větší než v císařské metropoli. Další reprízu sám dirigoval. O den dřív byl v jeho finanční prospěch uspořádán koncert, na kterém v premiéře zazněla jeho 38. symfonie D dur zvaná Pražská, zkomponovaná na konci roku 1786.
1774 – zemřel Florian Leopold Gassmann, rakouský skladatel a varhaník (narodil se 4. května 1729), rodák z Mostu, přední tvůrce předmozartovské generace v žánru opera buffa. Je autorem sedmi vážných a 14 komických oper, oratoria La Betulia liberata, řady komorních děl i mší a symfonií. V mládí působil v Benátkách, odkud s sebou do Vídně vzal svého žáka, tehdy patnáctiletého Antonia Salieriho. Na vlastní náklady mu zajistil nejlepší dosažitelné vzdělání a představil ho císaři, což mělo rozhodující význam pro Salieriho další životní a uměleckou dráhu dráhu, spjatou už napořád s Vídní. Gassmann, na vrcholu života dvorní kapelník na dvoře císařovny Marie Terezie a Josefa II., byl iniciátorem založení vídeňské Tonkünstler-Societät, charitativní organizace starající se o penzijní fondy na podporu žen a dětí hudebníků.
1771 – narodil se Antonín Fabián Jan Alois Vojtíšek, skladatel (zemřel po r. 1820), který se prosadil zejména jako autor četných singspielů na německá libreta a jako autor chrámové hudby. Komponoval však i klavírní skladby a písně. Zpíval na pražských kůrech, vyučoval hudbu, byl korepetitorem italské opery v Praze a pracoval také jako písař Univerzitní knihovny.
1586 – narodil se Johann Hermann Schein (zemřel 19. listopadu 1630), německý skladatel raného baroka, v letech 1615 až 1630 Thomaskantor v Lipsku. Na téže pozici působil o století později J. S. Bach. Schein byl jedním z prvních, kdo do německé hudby přinesl nové italské vlivy a efektivně je využil v luteránském kontextu. Psal přibližně ve stejném množství a poměru duchovní a světskou hudbu, téměř veškerá díla byla vokální. Jeho pravděpodobně nejslavnějším opusem je jediná sbírka instrumentální hudby Banchetto musicale z roku 1617, obsahující dvacet samostatných variačních suit.