20. leden
Svátek mají Ilona a Sebastian.
1990 – zemřel Miloslav Ištvan, hudební skladatel (narodil se 2. září 1928), jeden z nejvýznamnějších českých autorů druhé poloviny 20. století, spoluzakladatel současné brněnské kompoziční školy. Svůj vlastní kompoziční systém shrnul v publikaci Metoda montáže izolovaných prvků v hudbě. Hudební motivy vytvářel za pomoci matematických operací a pracoval s nimi na způsob filmového střihu a koláže. Přesto mu tyto techniky sloužily pouze k ozvláštnění vlastní invence, která přinášela živelnou, melodickou a osobitě modální hudbu. Všímal si racionálních kompozičních postupů takzvané Nové hudby, ale také elektroakustické, konkrétní a elektronické hudby, zajímal se i o mimoevropskou hudbu. Ukázal tak svou tvorbou, jak může být v díle uplatněna pluralita hudebních stylů. Vystudoval brněnskou JAMU, na které potom pedagogicky působil. Podílel se na vzniku volného sdružení skladatelů a muzikologů, po roce 1989 etablovaného jako Camerata Brno. Ištvanova kompozice Avete morituri z roku 1970, technicky realizovaná v brněnském rozhlasovém studiu, je nekompromisní protestní reakcí na srpen 1968. Název „Buďte pozdraveni vy, kteří jdete na smrt“ je adresován okupačním jednotkám vojsk Varšavské smlouvy.
1944 – premiéru měly Symfonické metamorfózy na témata Carla Marii von Webera od Paula Hindemitha, moderní neoklasická polyfonní interpretace historické baletní a scénické hudby, nesená harmonickým obohacením raně romantických motivů a virtuózní orchestrací. Formálně jde o čtyřvětou symfonií, fakticky o kaleidoskop hudebních obrazů přesvědčivé umělecké síly a oslňujícího vtipu. Dílo vzniklo v roce 1943 v USA, při premiéře dirigoval Artur Rodziński Newyorskou filharmonii.
1926 – narodil se David Tudor, americký klavírista a hudební skladatel (zemřel 13. srpna 1996). Byl dlouholetým spolupracovníkem amerického avantgardního skladatele Johna Cage; podílel se například v roce 1952 na premiéře jeho díla 4’33“ – slavné a kontroverzní skladby, která se skládá ze tří částí ticha. V září 1963 byl jedním z dvanácti klavíristů, kteří se v Pocket Theatre v New Yorku vystřídali na prvním kompletním představení díla Vexations (Trápení) Erika Satieho z 90. let 19. století – jedné stránky not, kterou z autorova přípisu avantgardisté 20. století chápou tak, že má být zahrána 840krát.
1919 – narodil se Štěpán Lucký, hudební skladatel a pedagog (zemřel 5. května 2006), autor hudby pro film a televizi i desítek koncertních orchestrálních a komorních skladeb. Za druhé světové války se zúčastnil odboje, byl zatčen a vězněn v koncentračních táborech. Kompozici studoval u Aloise Háby a u Jaroslava Řídkého, vystudoval rovněž hudební vědu. Byl hudebním kritikem několika časopisů a v roce 1954 se stal vedoucím hudebního vysílání Československé televize. O televizní režii oper přednášel i na AMU v Praze.
1894 – narodil se Walter Piston, americký skladatel a pedagog (zemřel 12. listopadu 1976). Studoval na Massachusetts Normal Art School, živil se hrou na klavír a na housle v tanečních orchestrech a po vstupu USA do první světové války se naučil hrát na saxofon a stal se členem orchestru amerického námořnictva. Po skončení války byl přijat ke studiu na Harvardovu univerzitu; pracoval tam také jako asistent několika profesorů a řídil studentský orchestr. V letech 1924 až 1926 studoval v Paříži u Nadii Boulangerové, Paula Dukase a George Enescu. Po návratu se stal profesorem na Harvardu, kde působil až do odchodu do důchodu v roce 1960. Mezi jeho žáky byl i Leonard Bernstein. Piston studoval dvanáctitónovou techniku Arnolda Schoenberga a zkomponoval tak několik skladeb, ale většinu díla napsal v klasickém systému. Za Třetí a za Sedmou symfonii obdržel Pulitzerovu cenu.
1885 – narodil se Vincenc Šťastný, hudební skladatel, klavírista a pedagog (zemřel 26. ledna 1971). Byl žákem Leoše Janáčka na brněnské Varhanické škole. V roce 1905 nastoupil jako učitel v Tuřanech a zůstal tam po celý aktivní život. V Tuřanech byl rovněž sbormistrem pěveckých spolků. S houslistou Rudolfem Hájkem uvedl v premiéře Janáčkovu Romanci pro housle a klavír. Stal se jedním z prvních klavíristů brněnského rozhlasu a s manželkou pořádal výchovné koncerty pro školy v Brně a okolí. Doprovázel na klavír i světoznámého houslistu Vášu Příhodu. Komponoval hudbu všech žánrů a zveřejnil na 1200 písní z Moravy, Čech, Slovenska, Ruska, Chorvatska a Slovinska i písní Lužických Srbů.
1877 – narodil se Emil Pollert, operní pěvec, basista, vlastním jménem Emil Popper (zemřel 23. října 1935). Debutoval v Národním divadle v Praze činoherní rolí a k čibnohře se občas vracel. První vystoupení v opeře absolvoval 4. srpna 1900. Postupně získával renomé interpreta komických rolí. Jeho doménou se staly smetanovské postavy, zejména Kecal v Prodané nevěstě, kterého zpíval celkem 357krát, včetně jiných divadel, ale také Vodník v Rusalce. Vystoupil celkem ve 221 úlohách ve více než 5000 představení. Několikrát se uplatnil také jako režisér, například při prvním uvedení Pucciniho Turandot v Národním divadle.
1870 – narodil se Guillaume Lekeu, belgický skladatel (zemřel 21. ledna 1894). Jeho nejznámějším dílem je Houslová sonáta G dur, kterou si u něj objednal Eugène Ysaÿe a která měla premiéru v březnu 1893. Hudebně byl pro svou rozvíjející se tvorbu inspirován Beethovenem a Wagnerovými operami a nejsilněji asi Césarem Franckem. Ten byl v Paříži jeho učitelem, druhým byl Vincent d’Indy. Lekeu byl velmi talentovaný, smrt ukončila slibnou hudební kariéru.
1855 – narodil se Ernest Chausson, francouzský skladatel (zemřel 10. června 1899). Hudbu studoval u Julese Masseneta, proslulého operního skladatele, a u varhaníka Césara Francka. Stal se tajemníkem Národní společnosti pro francouzskou hudbu, za jejímž vznikem pod mottem „Ars Gallica“ stáli v 70. letech Camille Saint-Saëns, Vincent d´Indy, Gabriel Fauré a další vlivné osobnosti. Stejně jako Fauré a mnozí jiní Francouzi, podléhal současně i on magickému kouzlu Wagnerovy operní hudby. Od Chaussona se hrává Koncert pro housle, klavír a smyčcové kvarteto a některé písně, je však také autorem opery Král Artuš. Výrazně krásnou, osobitou, francouzsky apartní hudbu lze najít v jeho komorní tvorbě i v jeho symfonii. Podobný dojem vyvolávají i písně s orchestrálním doprovodem Poème de l’amour et de la mer (Báseň o lásce a moři). Byl blízkým přítelem Debussyho i výtvarných impresionistů. Jeho život se uzavřel tragicky při cyklistické nehodě.
1787 – W. A. Mozart během první návštěvy Prahy dirigoval v Nosticově divadle reprízu své opery Figarova svatba. Přijel 11. ledna a zůstal do druhého únorového týdne. Během pobytu navštívil představení Figarovy svatby, opery, která měla premiéru ve Vídni 1. května 1786 a v Praze při jeho příjezdu už měsíc zažívala úspěchy, a to větší než v císařské metropoli. Další reprízu sám dirigoval. O den dřív byl v jeho finanční prospěch uspořádán koncert, na kterém v premiéře zazněla jeho 38. symfonie D dur zvaná Pražská, zkomponovaná na konci roku 1786.
1774 – zemřel Florian Leopold Gassmann, rakouský skladatel a varhaník (narodil se 4. května 1729), rodák z Mostu, přední tvůrce předmozartovské generace v žánru opera buffa. Je autorem sedmi vážných a 14 komických oper, oratoria La Betulia liberata, řady komorních děl i mší a symfonií. V mládí působil v Benátkách, odkud s sebou do Vídně vzal svého žáka, tehdy patnáctiletého Antonia Salieriho. Na vlastní náklady mu zajistil nejlepší dosažitelné vzdělání a představil ho císaři, což mělo rozhodující význam pro Salieriho další životní a uměleckou dráhu dráhu, spjatou už napořád s Vídní. Gassmann, na vrcholu života dvorní kapelník na dvoře císařovny Marie Terezie a Josefa II., byl iniciátorem založení vídeňské Tonkünstler-Societät, charitativní organizace starající se o penzijní fondy na podporu žen a dětí hudebníků.
1771 – narodil se Antonín Fabián Jan Alois Vojtíšek, skladatel (zemřel po r. 1820), který se prosadil zejména jako autor četných singspielů na německá libreta a jako autor chrámové hudby. Komponoval však i klavírní skladby a písně. Zpíval na pražských kůrech, vyučoval hudbu, byl korepetitorem italské opery v Praze a pracoval také jako písař Univerzitní knihovny.