20. březen
Svátek má Světlana.
2016 – zemřel Peter Williams, britský varhaník a muzikolog (narodil se 14. května 1937). Vyučoval na Edinburské univerzitě, na Cardiffské univerzitě a v letech 1996 až 2002 působil jako předseda a následně prezident Britského institutu varhanních studií. Pedagogicky působil i v USA. Jeho největšími spisy jsou Evropské varhany 1450–1850 a třísvazková Varhanní hudba J. S. Bacha.
2013 – zemřela Risë Stevens, americká mezzosopranistka (narodila se 11. června 1913), sólistka Metropolitní opery v letech 1938 až 1961. Nejvíc se proslavila jako Bizetova Carmen. V letech 1963 až 1968 byla ředitelkou Národní společnosti Metropolitní opery, druhé zájezdové společnosti Metropolitní opery, která představovala americké a kanadské umělce v raných fázích jejich kariérního rozvoje.
1948 – historicky prvními živě vysílanými televizními symfonickými koncerty byly dva programy: Eugene Ormandy řídil Philadelphia Orchestra proCBS, o 90 minut později Arturo Toscanini řídil NBC Orchestra pro vysílání NBC.
1930 – narodil se Michel Magne, francouzský skladatel experimentální koncertní a filmové hudby (zemřel 19. prosince 1984), majitel nahrávacího studia, které přestavěl ze zámku Château d’Hérouville. Jedním z jeho učitelů byl v Paříži Olivier Messiaen.
1927 – narodil se John Joubert, britský skladatel jihoafrického původu (zemřel 7. ledna 2019), který se věnoval zejména sborové tvorbě. Přes třicet let působil jako hudební akademik na univerzitách v Hullu a Birminghamu, v roce 1986 odešel do předčasného důchodu, aby se mohl věnovat komponování. Složil přes 160 děl, včetně tří symfonií, čtyř koncertů a sedmi oper.
1921 – narodil se Primož Ramovš, slovinský avantgardní skladatel a pedagog (zemřel 10. ledna 1999), v letech 1945 až 1987 aktivní ve Slovinské akademii věd, zejména jako ředitel její knihovny. Psal téměř výhradně instrumentální hudbu, pro kterou nacházel inspiraci v abstraktním světě. Využíval serialismus a další nové techniky, včetně grafické notace a používání neurčitosti. Jedním z jeho učitelů byl Alfredo Casella.
1918 – narodil se Bernd-Alois Zimmermann, německý postmoderní skladatel (zemřel 10. srpna 1970) využívající po neoklasickém a atonálním období širokou škálu technik, včetně dodekafonie a serialismu i metody koláže z citátů. Projevoval také náklonnost k jazzu. Jeho nejznámějším dílem je opera Die Soldaten. Po Franku Martinovi převzal vyučování kompozice a filmové a rozhlasové hudby na Musikhochschule Köln. Život ukončil dobrovolně.
1915 – narodil se Svjatoslav Richter, sovětský klavírista pocházející z německé menšiny na Ukrajině, jeden z největších světových pianistů 20. století (zemřel 1. srpna 1997). Začátky výuky získal od otce, pianisty vzdělaného ve Vídni. Prvně vystoupil 19. března 1934 v inženýrském klubu v Oděse, kde vyrůstal. V roce 1937 začal studovat v Moskvě u Heinricha Neuhause (Genricha Gustavoviče Nejgauze). Při svém moskevském debutu premiérově uvedl v roce 1940 Prokofjevovu Šestou sonátu, v roce 1943 a 1951 pak i Sonátu č. 7 a jemu věnovanou Sonátu č. 9. Od roku 1950 mu byly povoleny cesty do sousedních socialistických států, první zahraniční vystoupení měl tak na Pražském jaru. Po prvním koncertě na Západě, v Helsinkách, absolvoval v roce 1960 své první turné po USA, 19. října vystoupil v Carnegie Hall v New Yorku. Už v roce 1961 byl jmenován národním umělcem SSSR… V následujících letech se stal známým po celé Evropě a od roku 1970 také v Japonsku. Od počátku byl jedinečným fenoménem koncertních pódií, jeho hra naprosto fascinovala. Richterovy koncerty se postupně proměnily na velice intimní večery, při kterých byla v sále úplná tma a jediným zdrojem světla zůstala obyčejná lampa na klavíru… Jeho repertoár sahal od barokní hudby až po tvorbu skladatelů první poloviny dvacátého století. Naplno koncertoval ještě roku 1995.
1888 – premiéru měla první romská opereta Děti lesů, a to v Malém divadle v Moskvě. Autorem a režisérem byl Nikolaj Šiškin, který vedl první romskou divadelní skupinu. Úspěšná produkce, hraná výhradně v romštině, se na repertoáru udržela osmnáct let.
1883 – narodil se Martin Karl Hasse, německý skladatel a hudební spisovatel (zemřel 31. července 1960), od roku 1935 ředitel Vysoké školy hudby a tance v Kolíně nad Rýnem. Sehrál klíčovou roli v hnutí, které v Německu začalo ve 20. letech a vedlo k rekonstrukci řady starých varhan. V návaznosti na školení u Maxe Regera se téměř vždy snažil o striktní polyfonní strukturu svých skladeb.
1874 – zemřel Hans Christian Lumbye, dánský autor valčíku, polek a pochodů (narodil se 2. května 1810), v letech 1843 až 1872 hudební ředitel a skladatel v Tivoli Gardens v Kodani. Zahájil koncerty ve Straussově stylu poté, co vyslechl vídeňské kapely Lannera a Johanna Strausse staršího. Vedl svůj orchestr od houslí. Vysloužil si přezdívku „Strauss Severu“. Jeho popularita byla v dánské metropoli taková, že mnoho Dánů dokonce považovalo vídeňského Johanna Strausse II. za „Lumbyeho Jihu“.
1873 – narodil se Sergej Rachmaninov, ruský skladatel a pianista, jehož jméno si každý spojí především s klavírem (zemřel 28. března 1943). Psal sólové kusy i klavírní koncerty, z nichž zejména ten druhý z roku 1901 se díky chytlavé invenci těší mimořádné pozornosti. Komponoval však i písně, pravoslavné sborové skladby Vigilie a Liturgie Jana Zlatoústého, symfonie, kantátu Jaro, symfonickou báseň Ostrov mrtvých, poému Zvony, Rapsodii na Paganiniho téma a díla pro hudební divadlo: operu Aleko, kterou absolvoval v roce 1892 konzervatoř, operu Monna Vanna, která zůstala nedokončená, a aktovky Francesca da Rimini a Lakomý rytíř, uvedené poprvé v lednu 1906 ve Velkém divadle v Moskvě… Ve své době byl vynikajícím klavírním virtuosem, cestujícím po světě, byl i dirigentem a schopným autorem. Měl za sebou studia v Petrohradu a v Moskvě a roky bolestivého hledání tvůrčí sebejistoty a pak i víc než jedno desetiletí uměleckých úspěchů, když v Rusku zvítězila bolševická revoluce. Skladatel s rodinou ještě před koncem roku 1917 odcestoval na turné do Švédska a do rodné země se už nikdy nevrátil… Mezi válkami žil střídavě v Americe i v Evropě, měl vilu u Paříže a ve Švýcarsku. Na konci 30. let se vrátil do USA. Jeho poslední velkou partiturou je suita Symfonické tance, premiérovaná ve Filadelfii v roce 1941. Je mistrovsky instrumentovaná, energicky rytmická a vitálně roztančená, místy vychází ze starších vlastních děl, ale i z obecně ruských motivů, včetně pravoslavné hudby. Rachmaninovova hudba je spjatá se svou dobou. Jde o symfonismus pozdního romantika, o hudbu naléhavou a vášnivou, nijak impresionistickou. Ovlivnili ho Rimskij-Korsakov a Čajkovskij, není divu, že jeho díla vykazují velkou sílu v melodice a v lyrickém výrazu. Originální byla i jeho hra, ovlivněná mimořádně dlouhými prsty.
1873 – zemřel Adolphe Fétis, belgicko-francouzský klavírista, učitel a skladatel (narodil se 20. srpna 1820), syn skladatele, kritika, muzikologa a historika Françoise Josepha Fétise (1784 –1871).
1833 – narodil se Henry Southwick Perkins, americký skladatel, zakladatel Music Teachers‘ National Association (zemřel 20. ledna 1914). Otec byl známý učitel zpěvu a matka zpěvačka. Věnoval více než 20 let vedení hudebních festivalů a kongresů po celé Americe. Působil také jako profesor hudby na University of Iowa, jako ředitel Iowské hudební akademie v Iowa City a jako ředitel Kansaské normální hudební školy. V roce 1891 založil Chicago National College of Music.
1818 – zemřel Johann Nikolaus Forkel, německý muzikolog a varhaník (narodil se 22. února 1749). Je autorem knihy Johann Sebastian Bach: Jeho život, umění a dílo, která je prvním rozsáhlým přehledem o odkazu lipského kantora. Vznikala ještě se vzácnou možností písemného kontaktu s dosud žijícími Bachovými syny Carlem Philippem Emanuelem a Wilhelmem Friedemannem. Napsal také dvousvazkové Allgemeine Geschichte der Musik a hudební bibliografii Allgemeine Litteratur der Musik. Půltoletí byl spojen s univerzitou v Göttingen. Právě s ním se studium hudební historie a teorie stalo akademickou disciplínou s přísnými standardy vědeckého výzkumu; je proto považován za jednoho ze zakladatelů hudební vědy.
1812 – zemřel Jan Ladislav Dusík (Dussek), hudební skladatel a klavírista (narodil se 12. února 1760). Jeho otec Jan Dusík byl učitelem a varhaníkem v Čáslavi a komponoval. Matka Veronika byla výborná harfistka. Po studiích v Jihlavě a Kutné Hoře vstoupil do služeb hraběte Männera a odcestoval s ním roku 1779 do Belgie, kde se stal v Mechelenu varhaníkem. Později byl varhaníkem a učitelem hudby v Holandsku. Od roku 1783 se datuje jeho hvězdná kariéra jako klavírního virtuosa, který procestoval takřka celou Evropu. Deset let strávil v Londýně, kde se svým tchánem Domenicem Corrim založil hudební vydavatelství; po jeho zkrachování rodina uprchla před věřiteli do Hamburku. Poté vstoupil do služeb pruského prince Ludvíka Ferdinanda v Magdeburku a po jeho smrti se uchýlil do Paříže na dvůr francouzského ministra zahraničí knížete Talleyranda. Dusík je autorem sólových klavírních skladeb, klavírních koncertů a komorních děl s klavírem. Ostatním žánrům se věnoval sporadicky, zkomponoval například operu Uvězněná na Špilberku. Jako skladatel byl důležitým předchůdcem hudebního romantismu a jako interpret jednou z klíčových osobností vývoje moderní klavírní hry… V Paříži se seznámil s českým harfistou Janem Křtitelem Krumpholtzem a s jeho manželkou Annou-Marií. Ta v době dramatických událostí francouzské revoluce společně s Dusíkem uprchla do Londýna a Krumpholtz 19. února 1790 ukončil svůj život skokem do Seiny.
1663 – zemřel Biagio Marini, italský houslový virtuos a skladatel (narodil se 5. února 1594), známý svými inovativními instrumentálními skladbami. Vedle houslových děl psal hudbu pro kornet, dulcián a sackbut. Jeho díla byla vytištěna a měla vliv v celém evropském hudebním světě. Po celý život cestoval a zastával funkce v Bruselu, přes třicet let v Neuburgu an der Donau a Düsseldorfu a od roku 1615 v Benátkách, kde se připojil k Monteverdiho skupině v katedrále svatého Marka.