20. srpen
Svátek má Bernard a Beno.
2026 – zemřela Ileana Cotrubaș, rumunská pěvkyně – sopranistka (narodila se 9. června 1939), mezinárodně proslulá operní sólistka, čestná členka Vídeňské státní opery. Byla považována za ideální představitelku rolí Violetty, Neddy, Mimì, Gildy, ale i Zuzanky, Paminy či Taťány. Kariéru započatou v polovině šedesátých let ukončila v roce 1990, nadále však učila a vedla mistrovské kurzy… V roce 1969 debutovala v Británii na festivalu v Glyndebourne, v roce 1971 pak v Čajkovského Evženu Oněginovi v Královské opeře v Londýně. Její debut ve Vídeňské státní opeře se uskutečnil v roce 1969 v Mozartově Kouzelné flétně. V roce 1973 debutovala v USA v Lyrické opeře v Chicagu jako Mimì v Pucciniho Bohémě. Proslavila se 7. ledna 1975, když v milánské La Scale v roli Mimì narychlo nahradila Mirellu Freni. V roli Mimì debutovala i v Metropolitní opeře 23. března 1977. Jejím posledním vystoupením se souborem byla 26. března 1987 Micaëla v Bizetově Carmen… Pěveckou dráhu započala roku 1948 jako členka dětského rozhlasového sboru. V roce 1952 se přestěhovala za studiem do Bukurešti, kde pak měla roku 1964 jevištní debut v menší roli v Debussyho opeře Pelléas a Mélisanda.
2017 – zemřel Wilhelm Killmayer, německý skladatel a dirigent (narodil se 21. srpna 1927). Od roku 1955 působil jako učitel kontrapunktu a hudební teorie na Konzervatoři Richarda Strausse v Mnichově, v roce 1961 se stal dirigentem baletu Bavorské státní opery. V letech 1973–1992 byl vysokoškolským profesorem kompozice na Hochschule für Musik und Theater München. Pozornost vzbudily jeho písně Lorca-Romanzen, Missa brevis, symfonie, i scénická díla La Buffonata a Yolimba. V roce 1990 se stal prvním držitelem Hindemithovy ceny na hudebním festivalu ve Šlesvicku-Holštýnsku. V mládí byl soukromým žákem Carla Orffa a navštěvoval jeho mistrovské kurzy. Dvakrát byl stipendistou Německé akademie Villa Massimo v Římě.
1978 – zemřel Ivan Jirko, skladatel a kritik (narodil se 7. října 1926), vzděláním psychiatr a psycholog. V letech 1951–1973 pracoval ve Fakultní nemocnici Praha 2. V hudbě byl žákem Václava Holzknechta, Karla Janečka a Pavla Bořkovce. Později byl docentem Akademie múzických umění v Praze a od roku 1976 dramaturgem opery Národního divadla. Je autorem smyčcových kvartetů, symfonických děl i několika oper. Začátkem padesátých let psal především masové a budovatelské písně a malé kantáty pro mládežnické soubory.
1973 – premiéru měla na Salcburském festivalu sborová opera-oratorium De Temporum Fine Comoedia, poslední velká skladba Carla Orffa. Text je ve starořečtině, latině a německém překladu. Autor deset let sestavoval text, další dva roky komponoval hudbu. Dílo revidoval v roce 1979 a znovu v roce 1981. Dílo bylo studiově nahráno měsíc před premiérou – Herbert von Karajan dirigoval od 16. do 21. července tři sbory, Tölzer Knabenchor, RIAS Kammerchora a Kölner Rundfunkchor, a s nimi Symfonický orchestr z Kolína nad Rýnem.
1955 – narodil se Jiří Hošek, violoncellista a hudební pedagog, výrazný popularizátor vážné hudby. Zasadil se o oživení zájmu o tvůrčí odkaz komponujících violoncellistů Antonína Krafta, Davida Poppera a Mikuláše Krafta. Proslavil se také jako pořadatel pražského hudebního festivalu Nekonvenční žižkovský podzim. V 90. letech byl koncertním mistrem violoncellové sekce Symfonického orchestru Československého, respektive Českého rozhlasu. Hru na violoncello vystudoval na pražské AMU u Miloše Sádla. Sám tam pak od roku 1994 do roku 2014 pedagogicky působil. Vedle klasického repertoáru se výrazně věnoval židovské hudbě a v mládí veřejně vystupoval jako kapelník, umělecký vedoucí a klavírista country skupiny Wyjou a Newyjou. Jeho dcera Dominika Weiss Hošková je rovněž violoncellistka.
1935 – zemřel Otakar Ostrčil, skladatel a dirigent (narodil se 25. února 1879), v letech 1920 až 1935 šéf opery pražského Národního divadla. Studoval na Karlově univerzitě moderní filologii, soukromě klavír u A. Mikše a od roku 1895 u Zdeňka Fibicha, který ho také učil kompozici. Skládat začal ve čtrnácti letech, první kompozici pro velký orchestr napsal v osmnácti a během studentských let složil operu „Jan Zhořelecký“. Dirigovat začal v Akademickém pěveckém sboru a v amatérském Orchestrálním sdružení v Praze. Divadelní orchestr dirigoval poprvé pohostinsky v Národním divadle v roce 1906 při repríze hry Jaroslava Kvapila Sirotek. V roce 1911 tam pak pohostinsky řídil i vlastní operu Poupě. Byl profesorem na Československé obchodní akademii v Praze, učil na pražské konzervatoři, k jeho žákům patřil např. ukrajinský skladatel Mykola Kolessa. V letech 1914–1918 vedl operu Městského divadla na Královských Vinohradech. V roce 1919 se stal dramaturgem a záhy po smrti Karla Kovařovice šéfem opery Národního divadla v Praze. Současně vykonával i funkci dirigenta. Pohostinsky také dirigoval ve Varšavě, Göteborgu a v Bukurešti. Letní odpočinky trávil v Soběslavi. Od roku 1912 byl členem České akademie věd a umění, od roku 1919 předsedou Foerstrovy společnosti, kterou i spoluzakládal, a později předsedou Spolku pro moderní hudbu. Pohřbem je v Praze na Vyšehradě. Jeho hudba vznikala napřed pod vlivem romantismu, hlavně Z. Fibicha. Počátkem 20. století na něj zapůsobil Gustav Mahler, jehož hudbu Ostrčil propagoval i jako dirigent. V pozdější tvorbě si vyvinul osobitý styl bohatý na disonance. Je vedle Vítězslava Nováka hlavním představitelem české hudební moderny. Jeho dílo zahrnuje šestadvacet skladeb s opusovými čísly, vrcholem jsou symfonická Křížová cestu a opera Honzovo království.
1882 – premiéru měla Slavnostní předehra Rok 1812, op. 49 Petra Iljiče Čajkovského. Evokuje úspěšnou obranu Ruska proti francouzské napoleonské invazi v roce 1812. Patnáctiminutová skladba proslula ohlušující finální gradovanou fanfárou s žesťovými nástroji, zvony a dělovou salvou (nahrazovanou v koncertních sálech bicími). První provedení zaznělo pod taktovkou Ippolita Al’taniho v Moskvě pod stanem poblíž dosud nedokončeného Chrámu Krista Spasitele.
1843 – narodil se Ludvík Holain, moravský skladatel a římskokatolický kněz (zemřel 17. srpna 1916). Je autorem jedné z verzí Slezské hymny. Jinak psal hlavně církevní hudbu a nejdůležitější je jeho podíl na reformě církevního zpěvu na Moravě. Jeho stěžejním dílem jsou Plesy duchovní z roku 1883, sbírka duchovních písní, které upravil pro čtyři hlasy. Dodnes se uvádějí v současných kancionálech a zpívají v českých kostelech. Další jeho významnou prací bylo vypracování varhanních doprovodů k úplnému kancionálu olomoucké arcidiecéze. Kromě duchovních písní se zabýval i moravskými lidovými písněmi, vydal sbírku Sto padesát lidových písní moravských. Jinak učil matematiku a fyziku na kroměřížském gymnáziu, působil jako ředitel kůru a varhaník v kostele sv. Mořice a od roku 1890 až do své smrti byl farářem ve Slavoníně, také přispíval do časopisu Cecilie.
1828 – premiéru měla v Paříži komická opera Hrabě Ory (Le comte Ory), dílo Gioacchina Rossiniho s humorným až fraškovitým dějem a s hudbou pocházející zčásti z jeho opery Cesta do Remeše. Libreto jako úpravu svého dřívějšího vaudeville napsali Eugène Scribe a Charles-Gaspard Delestre-Poirson.
1827 – narodil se Josef Strauss, rakouský skladatel (zemřel 22. července 1870). Byl synem Johanna Strausse I., jeho bratry byli Eduard Strauss a nejslavnější Johann Strauss II. (zvaný Syn). Vystudoval inženýrství a pracoval pro město Vídeň. Navrhl koňský povoz s otočným kartáčem na zametání ulic a vydal dvě učebnice matematických předmětů. Měl talent jako malíř, básník, dramatik, zpěvák, skladatel a vynálezce… Nakonec se však připojil k rodinnému orchestru. Napsal 283 děl s opusovým číslem – mnoho valčíků a polek (nejznámější je Pizzicato Polka), čtverylky a další taneční hudbu a také několik pochodů.
1789 – zemřel Jan Michael Angstenberger, skladatel (narodil se 2. ledna 1717), před rokem 1750 řazen vedle Josefa Antonína Sehlinga k předním pražským tvůrcům chrámové hudby.
1611 – zemřel Tomas Luis de Victoria, nejslavnější ze španělskýich skladatelů doby renesance a protireformace (narodil se zřejmě v roce 1548; jako datum úmrtí některé zdroje uvádějí 27. srpen 1611). Byl katolickým knězem a také zkušeným varhaníkem a zpěvákem. První knihu motet vydal v roce 1572. Jeho dochované dílo, na rozdíl od odkazu Palestriny a Orlanda di Lasso, tvoří téměř výhradně duchovní a polyfonní vokální hudba komponovaná na latinské texty. Jeho hudba odráží vášeň španělského mysticismu. Nejslavnější je zřejmě Officium Defunctorum, zádušní mše za císařovnu Marii.
1561 – narodil se Jacopo Peri, italský skladatel a zpěvák pozdní renesance a raného baroka (zemřel 12. srpna 1633), autor z velké části ztracené opery Dafné, považované za vůbec první operu, a také autor nejstarší dochované opery Euridice z roku 1600. Působil ve Florencii, kde navazoval na reformní snahy Cameraty, sdružení hledajícího pro současné umění antickou dokonalost a experimentujícího s monodií, která se nakonec vyvinula v recitativ a árii… Jeho nejranějšími díly byla scénická hudba k divadelním hrám a intermediím a madrigaly. V roce 1588 začal pracovat u dvora Medicejských, nejprve jako tenorista a hráč na klávesové nástroje, později jako skladatel. Napsal řadu skladeb pro různé zábavy dvora i více oper. Jeho styl byl brzy považován za staromódní ve srovnání s díly relativně mladších reformních skladatelů, jako byl Claudio Monteverdi. Periho vliv na ně byl však značný.
1497 – narodil se Francesco da Milano (Francesco Canova da Milano), italský loutnista a skladatel (zemřel 2. ledna 1543). V celé Evropě byl oslavován jako přední loutnový skladatel své doby, skladeb se dochovalo více než hudby kteréhokoli jiného loutnisty, jeho dílo ovlivňovalo skladatele ještě další století. Je známo více než sto ricercarů a fantazií a několik dalších vlastních děl a asi třicet intabulací vokálních kompozic jiných skladatelů. Téměř po celý život pracoval pro papežský dvůr.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1891 – v Praze byla otevřena pro veřejnost Petřínská rozhledna.
1845 – v celé délce na trase Olomouc – Praha, byla zprovozněna c. k. Severní státní dráha. Slavnostní vlak z Vídně dojel na oficiálně otevřené státní nádraží Praha.