21. březen
Svátek má Radek.
2010 – zemřel Wolfgang Wagner, operní režisér a scénograf (narodil se 30. srpna 1919). Byl třetím ze čtyř dětí německého skladatele Siegfrieda Wagnera a jeho ženy Winifred rozené Williamsové a zároveň vnukem skladatele Richarda Wagnera. Ani důvěrné přátelství jeho matky s Adolfem Hitlerem, kterého Wagnerovi oslovovali „strýček Wolf“, neušetřilo Wolfganga od říšské pracovní a také vojenské služby. Na frontě byl těžce zraněn a ochromení ruky mu mimo jiné zabránilo v ambici stát se dirigentem. Absolvoval divadelnické a hudební vzdělání v Berlínské státní opeře u Heinze Tietjena, uměleckého vedoucího Hudebních slavností v Bayreuthu a intendanta Státní opery. V letech 1949–2008 vedl Hudební slavnosti v Bayreuthu, přivedl tam dirigenty, jako jsou Carlos Kleiber, Colin Davis, Woldemar Nelsson, Daniel Barenboim, Peter Schneider, James Levine, Giuseppe Sinopoli a Christian Thielemann.
1947 – narodil se Jiří Kylián, tanečník a světově proslulý český exilový choreograf. V letech 1969 až 1975 působil ve Stuttgart Ballet, v dalších desetiletích pak v Nederlands Dans Theater (Nizozemském tanečním divadle) v Haagu. Tam byl uměleckým ředitelem, v letech 1978–1999 uměleckým šéfem a od roku 1999 nadále choreografem… Na Pražské konzervatoři, kde studoval od roku 1962, měla na jeho pozdější profesionální rozvoj velký vliv Zora Šemberová, známá mimo jiné jako první interpretka Julie v Prokofjevově baletu Romeo a Julie z roku 1938. V roce 1967 získal stipendium na londýnskou Royal Ballet School, kde mu choreograf John Cranko nabídl členství ve věhlasném stuttgartském souboru. Po okupaci v roce 1968 Kylián emigroval z Československa do Německa. Ve Stuttgartu vytvořil své první choreografie, po náhlé smrti Johna Cranka v roce 1973 k jeho památce choreografii Return To A Strange Land. První choreografii pro NDT s názvem Viewers vytvořil v roce 1973. Následovaly Stoolgame a La Cathédrale Engloutie, poté dostal nabídku na pozici uměleckého ředitele vykonávanou nejprve společně s Hansem Knillem… První z jeho významných choreografií v NDT byly v roce 1978 Sinfonietta na Janáčkovu hudbu a Symphony of Psalms na hudbu Stravinského… Spolu s Carlem Birniem, zakladatelem NDT, založil Jiří Kylián jako novou skupinu NDT II pro mladé tanečníky, kde se dva roky připravují. V roce 1990 pak založil skupinu NDT III pro tanečníky nad čtyřicet let. Je synem tanečnice Markéty Kyliánové (1912–2016), vystupující mezi dvěma světovými válkami pod uměleckým jménem Rita Rita.
1942 – narodil se Owain Arwel Hughes, velšský dirigent, syn dirigenta a skladatele Arwela Hughese. Po střední škole zahájil studium na Cardiffské universitě a později docházel i na londýnskou Royal College of Music. V letech 1980 až 1986 spolupracoval s orchestrem BBC Welsh Orchestra. V roce 1986 založil hudební festival Welsh Proms. V letech 2003 až 2010 byl dirigentem mládežnického orchestru National Youth Orchestra of Wales. Spolupracoval i s dalšími orchestry, mezi které patří například Royal Philharmonic Orchestra. V roce 2004 se stal důstojníkem Řádu britského impéria, o pět let později byl povýšen na komandéra. V roce 2012 vyšla jeho autobiografická kniha nazvaná My Life in Music.
1936 – zemřel Alexandr Glazunov, ruský skladatel, pedagog a dirigent (narodil se 10. srpna 1865). Měl výjimečnou hudební paměť a sluch. V devíti letech začal studovat hru na klavír a v jedenácti letech komponovat. V roce 1879 se setkal s Milijem Balakirevem, který si všiml jeho mimořádného talentu a doporučil ho Nikolaji Rimskému-Korsakovovi. Ten si Glazunova oblíbil a stal se jeho dobrým přítelem. Učil ho soukromě harmonii, formy a instrumentaci, hudební teorii a kompozici. Později poutal pozornost bohatého podnikatele a milovníka hudby M.P.Běljajeva, který se stal jeho mecenášem. Ve svém salonu pořádal koncerty Glazunovových komorních skladeb, vydal tiskem jeho první symfonii. Stal se jedním z členů takzvaného Běljajevského kroužku, do kterého patřili také Rimskij-Korsakov, Ljadov, Maliszewski, Vītols, Blumenfeld a další hudebníci. V roce 1885 napsal symfonickou báseň Stěnka Razin a věnoval ji Alexandru Borodinovi. Když Borodin o dva roky později zemřel a zanechal po sobě nedokončenou operu Kníže Igor a Třetí symfonii, Rimskij-Korsakov a Glazunov se ujali jejich dokončení a orchestrace. Udržoval blízký osobní a umělecký vztah s Petrem Iljičem Čajkovským a po jeho smrti instrumentoval řadu děl, včetně cyklu skladeb pro housle a klavír Vzpomínka na drahé místo, která si získala značnou popularitu. Pokoušel se prosadit i jako dirigent. Stal se profesorem na petrohradské konzervatoři, kde působil nepřetržitě asi třicet let a později se stal jejím ředitelem. Byl prvním skladatelem, kterému byl v roce 1922 udělen titul národního umělce. V roce 1928 byl pozván na skladatelskou soutěž ve Vídni věnovanou stému výročí úmrtí Franze Schuberta, odjel jako oficiální sovětský zástupce, ale rozhodl se, že se do SSSR už nevrátí. Působil jako dirigent, navštívil Spojené státy a s úspěchem vystupoval v mnoha evropských zemích. Byl pohřben na novém hřbitově v Neuilly-sur-Seine. V roce 1972 byl Glazunovův popel převezen do Leningradu a slavnostně pohřben na Tichvinském hřbitově. Glazunov navštívil několikrát Prahu, naposledy v roce 1930, kdy 9. dubna dirigoval ve Smetanově síni Českou filharmonii na koncertě svých skladeb, přenášel československý rozhlas. Vytvořil rozsáhlé dílo, které vedle baletů, suit, předeher a serenád zahrnuje několik symfonických básní a obrazů, z nichž vynikají zejména Stěnka Razin, Les a Kreml. Bohatá je jeho komorní tvorba, kam patří sedm smyčcových kvartetů a četné klavírní skladby.
1934 – zemřel Franz Schreker, rakouský skladatel a dirigent (narodil se 23. března 1878). Na vídeňské konzervatoři studoval hru na housle u Sigismunda Bachricha a Arnolda Rosé. Pokračoval skladbou u Roberta Fuchse. Jeho prvním úspěchem bylo v roce 1901 Intermezzo pro smyčce op. 8, se kterým získal důležitou cenu sponsorovanou časopisem Neue musikalische Presse. V roce 1895 začal dirigovat a založil Spolek přátel hudby v Döblingu. V roce 1907 založil Vídeňský filharmonický sbor, který řídil až do roku 1920. Uvedl s ním v premiéře např. Žalm 23 pro sbor a orchestr Alexandra Zemlinského a Schoenbergova díla Písně z Gurre a Mír na zemi. Uznání veřejnosti se dostalo jeho baletní pantomimě Der Geburtstag der Infantin, kterou napsal na objednávky tanečnice Grete Wiesenthal a její sestry pro otevření výstavy Kunstschau v roce 1908. Největšího životního úspěchu dosáhl operou Der Schatzgräber z roku 1920 a Komorní symfonií, která je jeho nejhranějším dílem. Učil na vídeňské konzervatoři, byl jmenován ředitelem Vysoké hudební školy v Berlíně (Hochschule für Musik Berlin) a mezi jeho studenty byli mj. Berthold Goldschmidt, Alois Hába, Jascha Horenstein, Julius Bürger, Ernst Křenek, Artur Rodziński a Stefan Wolpe. Politický vývoj v Německu spolu s rostoucím antisemitismem předznamenaly konec jeho kariéry. Je pohřben na hřbitově Waldfriedhof Dahlem v Berlíně.
1925 – premiéru měla opera-balet Dítě a kouzla (L’enfant et les sortilèges) Maurice Ravela, lyrická fantazie na libreto spisovatelky Colette. První uvedení připravili v Opéra de Monte-Carlo choreograf George Balanchine a dirigent Victor de Sabata. Příběh o tom, jak se věci, hračky, knihy, rostliny a zvířata v domě i na zahradě vzbouří proti zlobivému dítěti, které jim ubližuje a ničí je. Věci se dají do pořádku až poté, co dítě projeví lítost. Dalšími městy, kde byla novinka uvedena, byly v roce 1927 Praha a Lipsko, roku 1929 Vídeň, roku 1930 San Francisco a v 1939 Florencie.
1920 – Premiéra symfonické básně Leoše Janáčka Balada Blanická (inspirované stejnojmennou básní Jaroslava Vrchlického ze sbírky Selské balady) u příležitosti oslav 70. narozenin T. G. Masaryka.
1917 – narodil se Anton Coppola, americký dirigent a skladatel, bratr skladatele Carmina Coppoly (zemřel 9. března 2020). Během druhé světové války byl kapelníkem vojenské kapely. Vystudoval skladbu na Manhattanské hudební škole. Je například autorem opery Sacco and Vanzetti o italských anarchistických přistěhovalcích (Aféra Sacco-Vanzetti). Ještě ve svých stech letech stále dirigoval. V roce 2015 hrál postavu dirigenta v jedné epizodě seriálu Mozart in the Jungle.
1902 – narodil se Karel Vacek, kapelník a skladatel českých lidovek (zemřel 18. srpna 1982). Je autorem písní jako třeba tango Cikánko ty krásná, které mu přineslo úspěch i v zahraničí, nebo Nikdy se nevrátí pohádka mládí, Pojď, kamaráde, Táboráku plápolej a lidové polky, valčíky a pochody. V den jeho narozenin se v jeho rodišti, v liberecké Perlové ulici čp. 232, scházejí jeho obdivovatelé s gramofonem na kliku, aby si připomněli jeho nejznámější písně. Naučil se hrát na housle, klarinet, trubku, lesní roh a kontrabas a už od svých patnácti let hrál v pražských lidových kapelách. Díky své nástrojové mnohostrannosti byl vyhledávaným muzikantem také ve Vysokém Veselí, kde pracoval od roku 1917 jako dělník. Po válce byl přijat na pražskou konzervatoř, ale z existenčních důvodů si studium nemohl dovolit. Učil se během vojenské služby u vojenské hudby v různých posádkách. V sezóně 1929 se dostal do kvintetu Melody Boys R. A. Dvorského, který účinkoval v kavárně Rokoko. Tady začal skládat. Po třech letech ho Jaroslav Ježek přijal jako sólistu na trumpetu do orchestru Osvobozeného divadla, roku 1938 se alevrátil ke Dvorskému. Za druhé světové války vedl vlastní orchestr, se kterým objížděl česká města a v kavárně Pasáž hrál i koncertní repertoár. V roce 1981 mu byl udělen titul národní umělec. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.
1839 – premiéru měla Symfonie C dur „Velká“ Franze Schuberta. O její uvedení se zasadil až v roce 1839 Robert Schumann, který se od Schubertova bratra Ferdinanda dozvěděl o existenci autografu. Premiéra díla se uskutečnila v Lipsku za řízení Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Číslo symfonie se podle různé metodiky liší. Někteří ji znají jako Symfonii č. 7, katalog jeho děl ji nazývá Symfonií č. 8, anglicky mluvící svět ji označuje jako Symfonii č. 9.
1826 – narodil se Alois Hnilička, skladatel, pedagog a sbormistr (zemřel 10. listopadu 1909). Po studiích působil na mnoha vesnicích jako pedagog a varhaník, horlivě komponoval hlavně duchovní díla, ale také např. ve své době velice oblíbené mužské sbory nebo první českou symfonickou báseň Táborita op. 60 (1862) s violovým sólem a obligátním mužským sborem (zpěv chorálu Ktož jsú boží bojovníci), o které se pochvalně vyjadřoval i Bedřich Smetana. V Chrudimi se stal varhaníkem a ředitelem kůru. Mimo to vedl dlouhá léta chrudimskou ostrostřeleckou kapelu, byl sbormistrem zpěváckého spolku Slavoj, dlouholetým členem Klimešova kvarteta a v neposlední řadě působil jako věhlasný hudební pedagog a první učitel hudby na chrudimském gymnáziu. Mezi jeho žáky patřili např. pozdější pěvec ND Bohumil Benoni, hudební vědec Jaroslav Mikan nebo František Neumann, pozdější přední operní dirigent, hlavně brněnské opery. Přátelil se s Antonínem Dvořákem, kterému věnoval smyčcový kvintet op. 126 c moll, o němž se Dvořák velmi pochvalně vyjádřil. Celkem napsal skoro 220 skladeb. Jediná opera Žižkův dub na libreto V. K. Klicpery nebyla nikdy provedena.
1862 – narodil se Ludvík Lošťák, básník, skladatel a publicista (zemřel 17. října 1918). Studoval na varhanické škole v Praze. Byl spolužákem Josefa Bohuslava Foerstra. V roce 1887 se vydal do Londýna, po třech letech se vrátil a stal se učitelem angličtiny a vydal i učebnici. Pod patronací hudební komise Sokola vytvořil skupinu nespokojených hudebníků a vydal manifest Otevřený list mladé hudební generaci v Čechách a na Moravě, který otiskl časopis Dalibor a který vyzýval k hudební reformě. Komponoval klavírní i orchestrální skladby a jeho operu Selská bouře uvedlo i Národní divadlo. Svým dílem chtěl navázat na Antonína Dvořáka, ale chyběla mu hudební invence a jeho hudba neměla velký úspěch. Dále se proto věnoval více literární činnosti a činnosti kritické a polemické. Zvláště se stal známým pro své ostré polemiky a vysloužil si označení „enfant terrible“ české hudby a kultury zlomu 19. a 20. století. Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.
1839 – narodil se Modest Petrovič Musorgskij, ruský skladatel a klavírista (zemřel 28. března 1881). Byl výrazně inspirován folklórem. Jeho nejvýznamnějšími díly jsou opery (Boris Godunov, Ženitba), orchestrální (Noc na Lysé hoře) a klavírní skladby (Obrázky z výstavy) a významné jsou i jeho písňové cykly. Musorgskij byl hlavní inspirací pro moderní ruskou hudbu první poloviny 20. století, především pro její hlavní představitele, Šostakoviče a Prokofjeva. Byl hudebním samoukem. Je po něm pojmenován kráter Mussorgskij na planetě Merkur. Pocházel z vážené důstojnické rodiny. Základy hudebního vzdělání získal od své matky, podle rodinné tradice ale měl mít před sebou vojenskou kariéru. Důležitým mezníkem jeho života bylo seznámení se s členy tzv. Mocné hrstky v roce 1856. Balakirev přiměl Musorgského, aby se věnoval hudbě. Učil se kompozici a instrumentaci, poctivě cvičil a brzy získal jméno vynikajícího klavírního improvizátora. Celý život trpěl těžkými depresemi, nebyl spokojen v žádném povolání, časté změny pro něj byly typické a propadal alkoholismu. Byl pohřben na Tichvinském hřbitově v Petrohradě. Na popularizaci Musorgského hudby má velkou zásluhu Nikolaj Rimskij-Korsakov, který se několik let po jeho smrti věnoval úpravě a instrumentaci jeho skladeb pro velká koncertní pódia. Výrazně přispěl i Maurice Ravel, autor nejhranějšího a nejlepšího z řady pokusů převést Obrázky z výstavy do orchestrální podoby.
1836 – narodil se Jesús de Monasterio, španělský houslista a skladatel, vedle Pabla de Sarasate jeden z nejvýznamnějších představitelů španělské houslové školy (zemřel 28. září 1903). Své první housle dostal ve 4 letech. Studoval na univerzitě ve Valladolidu, pak v Paříži a v Bruselu, na Královské konzervatoři u Charlese Augusta de Bériota, François-Auguste Gevaerta a François-Josepha Fétise. Po návratu do Madridu byl jmenován čestným houslistou královské kapely a obdržel titul čestný člen Academia de Roma. Absolvoval řadu koncertů v různých evropských zemích. Doprovázeli ho přední evropští klavíristé jako např. Giacomo Meyerbeer. Usadil se v Madridu a byl jmenován profesorem na Královské konzervatoři. V roce 1863 založil koncertní společnost, která si vzala za úkol uvádět ve Španělsku nejdůležitější komorní díla klasicismu a romantismu. Působil taky jako dirigent se záměrem šířit hudbu španělských skladatelů a zvýšit úroveň španělských hudebníků. V roce 1873 byl jmenován profesorem na Real Academia de Bellas Artes de San Fernando. V těchto letech vytvořil se skladateli Arrietou, Barbierim a dalšími sdružení La España Musical, jeho cílem bylo zejména propagovat španělskou národní operu. Později se zapojil také do společnosti pro obnovení duchovní hudby. Položil také základy španělské houslové školy. Mezi jeho žáky byli např. houslisté Teodoro Ballo Tena a Enrique Fernandez Arbos nebo violoncellista Pablo Casals. V roce 1894 byl jmenován ředitelem Královské konzervatoře v Madridu. Je pohřben ve farním kostele v Casar de Periedo.
1734 – zemřel Gunther Jakob, duchovní a skladatel (pokřtěn 30. září 1685). Zpíval ve farním sboru, později se stal vokalistou v kladrubském klášteře benediktinů a žákem v benediktinském klášteře sv. Mikuláše na Starém Městě. Už v šestnácti letech komponoval mše i drobnější chrámové skladby. Nějaký čas studoval práva, ale později přešel na studium teologie a stal se pomocníkem ředitele kůru při mikulášském klášteře. V roce 1710 složil sliby a přijal řeholní jméno Guntherus. V následujících devíti letech dál pracoval jako pomocník ředitele kůru, ale také horlivě komponoval. Jeho skladby zaznamenaly značný úspěch, takže byly hrány nejen v domovském klášteře a klášterech benediktinů, ale i v kostelech a klášterech spřízněných řádů, později byly nalezeny v kostelech a klášterních archivech v Oseku, Rajhradě, Břevnově, Broumově, Brně i Klatovech. O jeho skladby projevila zájem i šlechta a bohatí měšťané. Vyskytují se ve dvorních knihovnách v Mnichově, Vratislavi i Bologni. Stal se vychovatelem čtyř dětí hraběnky Marie Gabriely Lažanské z rodu Černínů v Manětíně, významné hudební mecenášky, a seznámil se s hrabětem Františkem Ferdinandem Kinským, hudebním mecenášem, který ho pozval na svůj dvůr do Eckartsau v Dolním Rakousku, kde se mj. setkal s hudebníky císařské dvorní kapely.
1716 – narodil se (byl pokřtěn) Josef Seger, skladatel, houslista, varhaník a pedagog (zemřel 22. dubna 1782). Od dětství se živil hudbou. V době studií byl altistou v chrámovém sboru kostela svatého Jakuba Většího na Starém městě, kontrapunkt studoval u Felixe Bendy, na varhany ho učil Bohuslav Matěj Černohorský a dalšími jeho pedagogy byli Jan Zach a František Ignác Tůma. S Janem Zachem byl také houslistou v kostele sv. Martina ve zdi. Okolo roku 1741 se stal varhaníkem v kostele Matky Boží před Týnem a s povolením pražského magistrátu zastával současně i stejnou funkci v kostele svatého Františka z Assisi (U křižovníků). V případě nutnosti se v Týnském chrámu nechával zastupovat svými žáky. Obě funkce zastával až do své smrti. O rok dřív ho v Praze slyšel hrát císař Josef II. a nabídl mu místo u svého dvora ve Vídni. Než však do Prahy došlo oficiální pozvání, skladatel zemřel. Vychoval celou generaci znamenitých umělců, varhaníků i skladatelů. Mezi jeho žáky byli např. Karel Blažej Kopřiva, Jan Antonín Koželuh, Jan Křtitel Kuchař, Josef Mysliveček, Vincenc Mašek, Václav Pichl a mnoho dalších. Byl také velice plodný autor. Zkomponoval stovky fug, tokát, preludií, chorálových předeher a dalších drobnějších skladeb pro varhany, ale také řadu mší, motet a žalmů. Skladby kolovaly v rukopisech a jsou rozšířeny v pražských sbírkách (Národní muzeum, Strahovský klášter, u křižovníků, Břevnovský klášter, Roudnice, Žamberk, Vratislav, Lipsko aj.).
1696 – narodil se Pierre Février, francouzský skladatel, varhaník a cembalista (zemřel 5. listopadu 1760). Stal se varhaníkem v kostele svatého Rocha a v kostele kláštera Saint-Honoré v Paříži, který byl během Velké francouzské revoluce uzavřen a roku 1792 zbourán. Byl také hudebním pedagogem. Mezi jeho žáky byl i skladatel Claude Balbastre, který ho vystřídal ve funkci varhaníka.