21. květen
Svátek má Monika.
1973 – zemřel František Bartoš, hudební skladatel (narodil se 13. června 1905). Studoval na Pražské konzervatoři u Josefa Bohuslava Foerstera, Karla Boleslava Jiráka a Jaroslava Křičky. Pak tam do roku 1931 vyučoval, následně působil jako skladatel na volné noze. Psal mimo jiné orchestrální suity, melodramy, komorní hudbu, klavírní kousky, písně a divadelní hudbu. Kromě toho uveřejnil několik publikací z historie hudby. Organizačně se angažoval při zrodu mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, pracoval jako člen umělecké správy a lektor České filharmonie, redaktor v Muzeu Bedřicha Smetany a odpovědný redaktor klasické hudby ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze.
1970 – zemřel František Škvor, dirigent a skladatel (narodil se 11. prosince 1898). V roce 1923 se stal korepetitorem Národního divadla a příležitostně komponoval. V roce 1926 přijalo Národní divadlo jeho balet Doktor Faust na námět Heinricha Heineho. Skladatel byl pověřen jeho řízením a po velkém úspěchu byl jmenován dirigentem Národního divadla, v této funkci působil přes třicet let (1927–1960). Často vystupoval jako doprovazeč na koncertech členů Národního divadla a příležitostně komponoval scénickou hudbu pro činohru. Ve třicátých letech začal spolupracovat s filmem a v průběhu následujícího čtvrtstoletí let komponoval hudbu k celé řadě vynikajících československých filmů. Za svou činnost získal dvě státní vyznamenání a titul zasloužilý umělec.
1953 – narodil se kytarista Lubomír Brabec. Začínal jako houslista, kytaru vystudoval na konzervatoři v Plzni a v Praze u Milana Zelenky. V roce 1980 pak pokračoval v mistrovském studiu v Británii na Royal Academy of Music a v Early Music Centr díky stipendiu od britské vlády. Věnuje se loutnové i kytarové literatuře. Spolupracuje s řadou pěvců a sólistů (Gabriela Beňačková, Elizabeth Vidal, Peter Dvorský, Štefan Margita, Daniel Hůlka, Kateřina Englichová, Pavel Šporcl, Jiří Bárta, Lubomír Malý, Jaroslav Svěcený, Václav Hudeček, Aleš Bárta a další) a nevyhýbá se ani spolupráci s hudebníky z oblasti populární hudby (např. Karel Vágner, Lucie Bílá, Kateřina Brožová, Luboš Andršt, Petr Janda). Pro kytaru upravil stovky děl jiných autorů.
1949 – zemřel Stanislav Otruba, skladatel (narodil se 17. května 1868). Stal se houslistou a varhaníkem a své první skladby napsal už v patnácti letech. V Olomouci vedl pěvecký kroužek učitelů z řad důchodců, Těšeticích založil a řídil pěvecký sbor i orchestr, s ochotníky prováděl hry se zpěvy a uvedl i Blodkovu operu V studni. Jako skladatel se věnoval převážně chrámové hudbě. Jeho světské skladby vycházely z melodiky hanáckých lidových písní a písně a sbory komponoval většinou na hanácké texty.
1939 – narodil se Heinz Holliger, švýcarský skladatel, hobojista, dirigent a klavírista. Vhrál soutěž v Ženevě (1959) a Mnichově (1961), byl prvním hobojistou Basilejského orchestru, své skladby mu věnovali např. L. Berio, K. Huber, G. Ligeti, W. Lutoslawski, K. Penderecki, K. Stockhausen nebo T. Takemitsu. Od roku 1965 vyučoval hoboj na Staatliche Musikhochschule ve Freiburgu. Od poloviny sedmdesátých let se stal žádaným dirigentem, poprvé vystoupil s Basilejským komorním orchestrem Paula Sachera. Jeho skladby ukazují fascinaci krajními psychologickými a hudebními situacemi. Jeho nejcitovanější dílo je Cardiophonie, ve kterém používá zvuk tlukotu hráčova srdce pomocí kontaktního mikrofonu. Byl rezidenčním skladatelem s Orchestre de la Suisse Romande a Lucerne Festival. Jeho ženou byla harfistka Ursula Holliger.
1933 – narodil se Maurice André, francouzský trumpetista (zemřel 25. února 2012). Díky svým neomezeným technickým možnostem výrazně přispěl ke znovuobjevování mimořádně náročných partů předklasického repertoáru a ve své době byl často jejich jediným interpretem. Kromě vážné hudby se věnoval i jazzu, folku a dalším žánrům. Do svých osmnácti pracoval jako horník a v hudbě začínal jako samouk. Stal se členem vojenské kapely, aby se mohl ucházet o stipendium na Pařížské konzervatoři, kde pak studoval u Raymonda Sabariche. Po šesti hladových měsících v Paříži získal první cenu konzervatoře, následovala vítězství v mezinárodní soutěži v Ženevě (1955) a v Mnichově (1963). Stal se nejvyhledávanějším trumpetistou své generace a výrazně ovlivnil prosazení trubky jako sólového koncertního nástroje. Od roku 1967 vyučoval na Pařížské konzervatoři. K jeho žákům patří například Bernard Soustrot, Guy Touvron, Éric Aubier nebo Thierry Caens. Z iniciativy Milana Munclingera se v letech 1964 až 1965 v Praze podílel na první české souborné nahrávce Bachových Braniborských koncertů.
1930 – narodila se Sylvia Kodetová, operní pěvkyně – sopranistka a pedagožka (zemřela 31. července 2018). Studovala sólový zpěv na Pražské konzervatoři u Jarmily Vavrdové-Tomašovové a pokračovala na JAMU v Brně. V padesátých letech hostovala v divadle v Plzni, pohostinsky vystupovala i v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, v roce 1956 byla přijata Jaroslavem Voglem do opery Národního divadla v Praze, kde zpívala třináct let jako sólistka, především v operách Mozartových, Rossiniho, Pucciniho a Verdiho, ale hlavně v českých klasických operách Smetanových, Dvořákových, Blodkových, Janáčkových atd. Vynikla jako Liška Bystrouška, Barče, Terinka, první žínka v Rusalce, Karolka a dalších. V Německu často vystupovala v televizních pořadech. V roce 1966 se stala sólistkou Janáčkovy opery v Brně, kam přešla s manželem, hudebním skladatelem a publicistou Miroslavem Barvíkem. Soustavně se věnovala také koncertní činnosti a snažila se o uvádění novinek nebo o původní premiéry neznámých rukopisů. Zároveň vystupovala v operetě a v estrádách, spolupracovala se smyčcovým orchestrem brněnského rozhlasu jako partnerka národního umělce Viléma Přibyla, vyučovala na brněnské konzervatoři, na LŠÚ Jaroslava Kvapila v Brně a na soukromé LŠÚ J. G. Mendela v Brně.
1925 – premiéru měla opera Doktor Faust od Ferruccia Busoniho. Uvedlo ji Saské státní divadlo v Drážďanech, dirigoval Fritz Busch, režíroval Alfred Reucker a scénografii navrhl Karl Danneman. Brzy po premiéře ji hrála řada dalších divadel, poprvé mimo Německo to bylo v Praze v červnu 1928… Na opeře s vlastním německým libretem, kterou zamýšlel jako své mistrovské dílo, pracoval skladatel v letech 1916 až 1924. Zůstala nedokončena. Dílo dopracoval jeho žák Philipp Jarnach. V roce 1982 operu nově dokončil Antony Beaumont s využitím Busoniho náčrtů, o nichž se dříve předpokládalo, že se ztratily.
1924 – Redaktor Národních listů Richard Durdil poprvé použil slovo rozhlas. Pravidelné vysílání bylo přitom zahájeno o rok dříve, 18. května 1923 ve 20:15 hodin, pod názvem Radiojournal. Vysílalo se z provizorního stanu zapůjčeného od skautů v Praze-Kbelích. Československo se tak stalo teprve druhou zemí v Evropě, po Velké Británii, která zavedla pravidelný rozhlas.
1917 – zemřel Josef Cainer, varhaník a skladatel (narodil se 29. srpna 1837), autor desítek chrámových skladen, zejména mší. Ještě jako student byl varhaníkem v chrámu sv. Mikuláše, po absolvování pražské varhanické školy pokračoval jako varhaník v kostele sv. Štěpána. Současně učil hudbu na několika pražských školách, byl jedním z prvních pedagogů Josefa Bohuslava Foerstera. Později působil jako varhaník v kostelech sv. Petra a sv. Jindřicha. Přes veškerou snahu se mu nepodařilo nikdy dosáhnout významnějšího postavení.
1913 – narodila se Gina Bachauer, řecká klavíristka (zemřel 22. srpna 1976). Její jméno nese soutěž Gina Bachauer International Piano Competition, která se koná v Salt Lake City v americkém státě Utah. Tato prestižní událost probíhá v různých koncertních síních a kulturních centrech po celém městě. Studovala na athénské konzervatoři u Woldemara Freemana a později brala lekce u Alfreda Cortota a Sergeje Rachmaninova.
1900 – narodil se Emil Hába, varhaník, sbormistr, skladatel a pedagog (zemřel 12. února 1982), bratranec Aloise Háby a Karla Háby. Komponoval varhanní skladby, písně a sbory i úpravy slováckých lidových písní a koled. Vystudoval Varhanickou školu v Brně, jejímž ředitelem byl tehdy Leoš Janáček, a stal se klavíristou a regenschorim u hraběte Dubského v Lysicích u Boskovic, pak byl varhaníkem a ředitelem kůru v Uherském Brodě a vedle toho učil přes třicet let hudbu na místním reálném gymnáziu. Roku 1926 se stal zakládajícím členem uherskobrodského hudebního spolku Dvořák a vybudoval při něm symfonický orchestr, se kterým uváděl na jihu Moravy díla významných světových i domácích skladatelů. Navíc pracoval 45 let pro největší českou varhanářskou firmu Rieger–Krnov jako kolaudátor.
1898 – narodil se Karel Hába, skladatel, sbormistr, violista a pedagog (zemřel 21. listopadu 1972), bratr skladatele Aloise Háby, bratranec skladatele Emila Háby a strýc skladatele Miroslava Háby. Propagoval mikrotonální hudbu. Byl zaníceným interpretem bratrových skladeb a napsal i houslovou školu pro čtvrttónový systém. Napsal řadu klavírních a komorních skladeb, sborů a písní, čtyři opery, dvě symfonie a houslový koncert. Vydal řadu zpěvníků určených pro školy a amatérské hudební soubory (92 lidových písní, Pějme píseň dokola, 100 národních a znárodnělých písní). Je také autorem knih Moderní houslová technika a Metodika hudební výchovy. Vystudoval housle a skladbu na Pražské konzervatoři u Jaroslava Křičky, Josefa Bohuslava Foerstera a Vítězslava Nováka. Pak vyučoval na učitelském ústavu ve Sv. Janě pod Skalou, pracoval jako redaktor Československého rozhlasu, kde se věnoval zejména vysílání pro školy. V roce 1945 založil Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu. V roce 1952 se stal profesorem metodiky hudební výchovy na Vysoké škole pedagogické v Praze. Působil i v Umělecké besedě v Praze a veřejně vystupoval zejména jako violista.
1895 – zemřel Franz von Suppé, rakouský operetní skladatel belgického původu, původním jménem Francesco Ezechielle Ermenegildo de Suppé-Demelli (narodil se 18. dubna 1819). Pro divadlo zkomponoval více než 300 větších či menších hudebních děl. Ve známost jako dirigent, ale i jako hudební skladatel vešel ve Vídni. V revolučním roce 1848 zkomponoval píseň Das ist mein Österreich, která se stala druhou rakouskou hymnou. Po příchodu Offenbachových operet do Vídně vycítil nové možnosti – úspěšně skloubil offenbachovskou operetu s vídeňskou hudební tradicí. Operetám dopřál i výrazné a kvalitní předehry, které se hrávají dodnes také jako samostatné orchestrální skladby. V listopadu 1860 měla premiéru jeho první opereta Dívčí škola (Das Pensionat), považovaná za první pokus o vídeňskou lidovou operu neboli operetu. Rozhodný úspěch zaznamenal v roce 1865 operetou Krásná Galatea, z dalších jsou nejvýznamnější Fatinitza a Boccaccio. Je však také autorem několika rozměrných duchovních děl. Suppé pocházel z belgické rodiny, která se přestěhovala do Itálie a později do Splitu; matka pocházela z česko-polské rodiny žijící ve Vídni. Nějakou dobu působil jako dirigent v Bratislavě a ve Valticích.
1892 – premiéru měla opera Komedianti (Pagliacci) Ruggera Leoncavalla, jeho operní prvotina. První uvedení v milánském divadle Teatro Dal Verme dirigoval Arturo Toscanini. Spolu s Mascagniho Sedlákem kavalírem, také při premiéře velmi úspěšným, jde o nejpopulárnější opery italského verismu. O rok později byly obě poprvé uvedeny společně v jednom večeru a od té doby patří nerozlučně k sobě.
1885 – zemřel Gavriil Jakimovič Lomakin, ruský sborový dirigent, hudebník a skladatel (narodil se 6. dubna 1812). Učil zpěv, byl vedoucím kapelníkem a vedl mužský sbor hraběte S. D. Šeremetěvа.
1879 – narodil se Pablo Luna, španělský skladatel (zemřel 28. ledna 1942). Zkomponoval po dvou desítkách operet a revuí a na padesát zarzuel a působil jako houslista i jako dirigent v madridském Teatro de la Zarzuela.
1841 – narodil se Joseph Parry, velšský skladatel (zemřel 17. února 1903). Studoval hudbu na Univerzitě v Cambridgi, kde byl jeho profesorem hudební skladatel William Sterndale Bennett. Ve dvaatřiceti se stal profesorem hudby na University of Wales v Cardiffu. V roce 1978 o něm byl natočen film Off to Philadelphia in the Morning, jemuž byla předlohou stejnojmenná kniha od Jacka Jonese.
1720 – narodil se Antonio Corbisiero, italský skladatel (zemřel 7. ledna 1790). Působil v Neapoli jako úspěšný skladatel komických oper. Později se věnoval výhradně výuce a komponování chrámové hudby. Některé z těchto jeho děl byly často omylem připisovány jeho bratru Francescu Corbisierimu.