22. leden
Svátek má Slavomír.
2000 – zemřel Václav Nosek, dirigent a dramaturg (narodil se 5. dubna 1921), spjatý především s Janáčkovou operou v Brně. Soustřeďoval se na operní tvorbu 20. století a na moderní pojetí operních inscenací, byl znalcem a propagátorem díla Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. Začínal jako korepetitor a dirigent v plzeňském Městském divadle. V roce 1946 se stal dirigentem nově vzniklého operního divadla v Ústí nad Labem. Do Státního divadla v Brně ho roku 1952 angažoval tehdejší šéf opery a dirigent Zdeněk Chalabala. Nosek se roku 1958 významně zasloužil – více než půlstoletí po vzniku dosud neuvedené opery – o světovou premiéru Janáčkova Osudu. V roce 1960 uvedl v Brně v jevištní podobě televizní operu Ženitba od Martinů, o dva roky později v československé premiéře jeho Řecké pašije, pouhých pět měsíců po curyšské premiéře díla. Od roku 1979 pokračoval ve svých průkopnických dramaturgických aktivitách v pražském Národní divadle. V letech 1990 až 1994 působil jako dirigent a dramaturg opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích.
1978 – narodil se Joseph Calleja, maltský operní pěvec, označovaný za nejlepšího lyrického tenoristu současnosti. V roce 2012 byl časopisem Gramophone zvolen Umělcem roku. Má rozsáhlou diskografii zahrnující kompletní opery a koncertní repertoár a desítku sólových alb. Na DVD /Blu-ray záznamu Verdiho Traviaty z londýnské Královské opery Covent Garden zpívá Alfreda po boku Renée Flemingové a Thomase Hampsona; tento záznam mu vynesl nominaci na cenu Grammy. Zpívat začal v šestnácti letech v kostelním sboru. V devatenácti debutoval v opeře – jako Macduff ve Verdiho Macbethovi v divadle Astra na Maltě. Jeho mezinárodní kariéru brzy poté odstartovala cena v Soutěži Hanse Gabora Belvedere. V roce 1998 vyhrál soutěž Caruso v Miláně a v roce 1999, kdy debutoval v USA na festivalu ve Spoletu, získal cenu v soutěži Operalia pořádané Plácidem Domingem.
1951 – narodila se Eva Kováříková, česká operní pěvkyně-mezzosopranistka. Působila jako sólistka operních domů v Opavě, Ostravě a Plzni a byla stálým hostem scén v Brně, Olomouci a v Praze. Současně působila jako profesorka sólového zpěvu na Konzervatoři v Ostravě.
1947 – narodil se Alois Horváth, romský muzikant a mistr houslař (zemřel 21. dubna 2012). Jeho celoživotní láskou se stala hudba prezentovaná úspěšnou kapelou Cimbálová muzika Eugena Horvátha (vedenou jeho starším bratrem), kde dlouhá léta hrál na violu. Jeho vztah k hudbě ho dovedl až k samotné výrobě houslí. Za pomoci a podpory brněnského mistra houslaře Bohumila Bučka (1913–2000), u kterého se učil, si založil živnost oprava hudebních nástrojů pod názvem LAVUTA. Jeho práce je vystavena v Moravském zemském muzeu v Brně.
1934 – premiéru měla opera Lady Macbeth Mcenského újezdu od Dmitrije Šostakoviče. Inscenace v Michailovském divadle v Leningradu měla velký úspěch. O dva dny později se konala druhá premiéra v Hudebním divadle Nemirovič-Dančenko v Moskvě. Libretista Alexander Prei založil operu na stejnojmenné povídce od Nikolaje Leskova z roku 1865. Do sovětských divadel se dostala jako surová, erotická a kriminální hra o vražedkyni, jako odstrašující příklad ženské smyslnosti. Šostakovičovo zhudebnění příběhu je výrazně symfonické a naturalistické, přináší ostřejší sociální výpovědi. Už v lednu 1935 se opera hrála v Clevelandu, pak v New Yorku, Philadelphii a Stockholmu, v českém překladu 23. listopadu 1935 ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, v roce 1936 v Novém německém divadle v Praze, pak v Brně, Lublani, Londýně, Curychu a Kodani, v roce 1937 v Záhřebu atd. Poté, co představení navštívil v Moskvě Stalin, vyšel však 28. ledna 1936 v deníku Pravda článek Chaos místo hudby, který vedl až k zákazu díla. Druhá verze opery, Šostakovičem zmírněná a přepracovaná, se jmenuje Kateřina Ismailova a měla premiéru roku 1963. V Československu premiéru ve Státním divadle Brno 19. dubna 1964, v překladu Václava Noska. Roku 1996 uvedl Valerij Gergiev obě verze v Mariinském divadle v Petrohradě. První moskevské představení původní verze se konalo v roce 2000.
1929 – narodil se Petr Eben, skladatel, klavírista, varhaník a pedagog (zemřel 24. října 2007), jehož odkaz obsahuje dvě stovky kompozic. Nejcharakterističtější je pro něj duchovní hudba. Sborové cykly patří k základnímu repertoáru, stejně jako některé instruktivní skladby. Díly s největším ohlasem jsou jeho závažné varhanní skladby, často uváděné i zahraničními interprety; patrně nejčastěji se hraje Nedělní hudba. Pád komunismu oslavil dílem, které nazval Pražské Te Deum. Později zápisem fixoval své varhanní improvizace na Komenského Labyrint světa a ráj srdce, jimiž při koncertech provázel nadčasově platné texty protestantského myslitele. K látkám z minulosti, k literatuře a výtvarnému umění a ke gregoriánskému chorálu se pro inspiraci obracel častěji. Byl umírněným novátorem, samoúčelně neexperimentoval. Každá jeho skladba měla originální téma a řešení. Nevzdal se hudebních motivů a melodií. Na přelomu 40. a 50. let vystudoval na AMUU ve třídě Františka Raucha klavír. Ve skladbě byl žákem Pavla Bořkovce. K varhanám usedal pravidelně po celý život.
1923 – narodil se Leslie Bassett, americký skladatel (zemřel 4. února 2016), celoživotně spjatý s Hudební fakultou Michiganské univerzity v Ann Arbor. Získal tam titul magistra hudby a v roce 1956 se stal prvním tamním držitelem doktorátu z humanitních věd. Vyučoval kompozici od roku 1952 do roku 1992. Za své Variace pro orchestr obdržel v roce 1966 Pulitzerovu cenu.
1916 – narodil se Henri Dutilleux, francouzský skladatel (zemřel 22. května 2013), v letech 1945 až 1963 vedoucí hudební produkce pro Radio France, v letech 1961 až 1970 profesor skladby na École Normale de Musique de Paris a od roku 1970 v personálním oddělení Conservatoire National Supérieur de Musique. V letech 1995 a 1998 byl rezidenčním skladatelem v Tanglewoodu v USA. Vycházel z Debussyho a Ravelova impresionismu, ale značně osobitě. Psal hudbu vytříbenou a komplexní, formálně přesnou a v barvách a harmoniích syntetizující. Jeho pozice ve francouzské hudbě, obrazně řečeno mezi Olivierem Messiaenem a Pierrem Boulezem, byla hrdě osamělá.
1904 – narodil se George Balanchine, rusko-americký choreograf gruzínského původu (zemřel 30. dubna 1983), původním jménem Giorgi Melitonovič Balančivadze. Byl absolventem Imperiální baletní školy v Mariinském divadle v Petrohradě, po bolševické revoluci přejmenované na Sovětskou státní baletní školu. V Americe mezi válkami spolupracoval se souborem Ballets russes impresária Sergeje Ďagileva, pro kterého vytvořil desítku baletních představení, včetně některých děl Igora Stravinského, Sergeje Prokofjeva a Maurice Ravela. Pracoval i pro Ruský balet Monte Carlo. V roce 1934 založil slavnou baletní školu School of American Ballet, v roce 1948 pak spolu s americkým mecenášem a filantropem Lincolnem Kirsteinem legendární soubor New York City Ballet. Pro něj vytvořil na 150 choreografií. Byl však i autorem choreografií pro film a broadwayskou muzikálovou scénu.
1898 – zemřel Wilhelm Mayer (W. A. Rémy), právník, skladatel a pedagog (narodil se 10. června 1831). Vystudoval práva a stal se státním úředníkem v Budapešti, ve Vídni a od roku 1862 natrvalo ve Štýrském Hradci, kde byl rovněž ředitelem hudebního sdružení a vyhledávaným učitelem skladby. Sám vystudoval hudební teorii a skladbu soukromě u Karla Františka Pitsche.
1897 – narodil se Josef Stanislav, klavírista, skladatel a publicista (zemřel 5. srpna 1971), sbormistr pražského Hlaholu a několika dělnických pěveckých spolků. Po roce 1948 se podílel na transformaci Svazu čs. skladatelů na ideologický orgán ovládající všechny složky hudebního života. Podílel se i na perzekuci hudebníků nepohodlných komunistickému režimu. Byl ředitelem Ústavu pro etnografii a folkloristiku Čs. akademie věd. Skladbu studoval u Jaroslava Jeremiáše, J. B. Foerstra a Vítězslava Nováka. Jeho otec Vilém Stanislav byl členem operních orchestrů v Evropě, v roce 1897 působil v Hamburku.
1894 – premiéru měla Symfonie č. 4 Es dur od Alexandera Glazunova. Odlišuje se od prvních tří, vycházejících z melodií národních písní, je osobnější. Dedikoval ji Antonu Rubinsteinovi, její premiéru v sále Šlechtické sněmovny v Petrohradu, dnes jde o budovu Filharmonie D. D. Šostakoviče, dirigoval Nikolaj Rimskij-Korsakov.
1879 – zemřel Antonín Liehmann, učitel, varhaník a skladatel ze Zlonic (narodil se 1. listopadu 1808), autor smutečních pochodů, tanečních skladeb a pastorální mše. Učil ve Zlonicích dospívajícího Antonína Dvořáka hudební teorii a hru na housle, klavír a varhany a stál za rozhodnutím Dvořákova otce poslat syna studovat na Varhanickou školu do Prahy. Mohl být předobrazem postavy učitele Bendy v Dvořákově opeře Jakobín.
1859 – premiéru měl Klavírní koncert č. 1 d moll od Johannesa Brahmse, a to v Hannoveru. O pět dní později skladba zazněla v Lipsku, opět s autorem jako sólistou. Brahms v podstatě napsal symfonii s klavírem – a protože tím poměrně dost předběhl dobu, velkým úspěchem novinka tehdy nebyla. S tradiční koncepcí nástrojového koncertu se rozešel i proto, že tehdy opravdu nejprve uvažoval o symfonii. K formě koncertu dospěl až později, ještě s přechodnou odbočkou k podobě sonáty pro dva klavíry. Do výsledné skladby vtělil ušlechtilý patos a hrozivou monumentalitu, vážnost i smělost. A do její pomalé věty oduševnělou kantilénu. Současníci skladbu docenili až o třicet let později. Brahmsův 2. klavírní koncert měl premiéru v Budapešti v roce 1881.
1837 – narodil se František Janeček, český skladatel působící na Slovensku (zemřel 27. srpen 1909), absolvent pražské Varhanické školy a učitelského ústavu v Banské Bystrici. Působil jako učitel ve Štiavnických Baních a v Kremnici, kde byl navíc varhaníkem u kapelníka Jána Levoslava Belly. Je autorem salonních tanců pro klavír a komorních a církevních skladeb ve stylu pozdního klasicismu. Napsal slovensko-německou příručku Teoreticko-praktický varhaník.
1824 – narodil se Josef Leopold Zvonař, skladatel a pedagog (zemřel 23. listopadu 1865). Složil desítky písní, ale i mše, komorní skladby a dvě opery. Je autorem písně Vlastenské hory (Čechy krásné, Čechy mé…), jejíž text napsal Václav Jaromír Picek. Řadu let vyučoval na pražské Varhanické škole. Účastnil se činnosti v německých spolcích Jednota cecilská a Žofínská akademie a roku 1861 se stal spoluzakladatelem českého pěveckého sboru Hlahol. Oceňována je hlavně jeho pedagogická a organizátorská činnost. Vytvořil základy české hudební pedagogiky.
1781– narodil se François-Antoine Habeneck, francouzský houslista a skladatel (zemřel 8. února 1849). Byl dirigentem Pařížské opery, kde mimo jiné nastudoval premiéry oper Robert ďábel a Hugenoti od Meyerbeera a Benvenuto Cellini od Berlioze. Vedle toho se v roce 1828 stal zakládajícím dirigentem Orchestre de la Société des Concerts du Conservatoire.
1715 – zemřel Marc’Antonio Ziani, italský skladatel (narodil se v roce 1653), ve své době v Benátkách nejvýznamnější operní autor. Napsal kolem 45 oper, 16 oratorií, 15 mší, tři requiem a stovku dalších chrámových skladeb. V mládí byl zpěvákem tamní baziliky sv. Marka a později tam na místě prvního varhaníka vystřídal svého strýce. Po dvou operách, které vznikly ve spolupráci s Antoniem Cestim a Antoniem Draghim, byla jeho první samostatnou opera Alessandro Magno in Sidone, uvedená v roce 1679 v benátském divadle Teatro Santi Giovanni e Paolo. Od roku 1709 byl kapelníkem císařského dvora ve Vídni.
1649 – byl pokřtěn Pascal Collasse, francouzský hudební skladatel (zemřel 17. července 1709). Komponoval opery, balety i duchovní hudbu. Od roku 1677 byl asistentem skladatele Jean-Baptisty Lullyho. Dokončil jeho operu Achilles a Polyxena, která měla premiéru 7. listopadu 1687 v Théâtre du Palais-Royal v Paříži.