22. leden
Svátek má Slavomír.
2000 – zemřel Václav Nosek, dirigent a dramaturg (narodil se 5. dubna 1921), spjatý především s Janáčkovou operou v Brně. Soustřeďoval se na operní tvorbu 20. století a na moderní pojetí operních inscenací, byl znalcem a propagátorem díla Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. Začínal jako korepetitor a dirigent v plzeňském Městském divadle. V roce 1946 se stal dirigentem nově vzniklého operního divadla v Ústí nad Labem. Do Státního divadla v Brně ho roku 1952 angažoval tehdejší šéf opery a dirigent Zdeněk Chalabala. Nosek se roku 1958 významně zasloužil – více než půlstoletí po vzniku dosud neuvedené opery – o světovou premiéru Janáčkova Osudu. V roce 1960 uvedl v Brně v jevištní podobě televizní operu Ženitba od Martinů, o dva roky později v československé premiéře jeho Řecké pašije, pouhých pět měsíců po curyšské premiéře díla. Od roku 1979 pokračoval ve svých průkopnických dramaturgických aktivitách v pražském Národní divadle. V letech 1990 až 1994 působil jako dirigent a dramaturg opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích.
1978 – narodil se Joseph Calleja, maltský operní pěvec, označovaný za nejlepšího lyrického tenoristu současnosti. V roce 2012 byl časopisem Gramophone zvolen Umělcem roku. Má rozsáhlou diskografii zahrnující kompletní opery a koncertní repertoár a desítku sólových alb. Na DVD /Blu-ray záznamu Verdiho Traviaty z londýnské Královské opery Covent Garden zpívá Alfreda po boku Renée Flemingové a Thomase Hampsona; tento záznam mu vynesl nominaci na cenu Grammy. Zpívat začal v šestnácti letech v kostelním sboru. V devatenácti debutoval v opeře – jako Macduff ve Verdiho Macbethovi v divadle Astra na Maltě. Jeho mezinárodní kariéru brzy poté odstartovala cena v Soutěži Hanse Gabora Belvedere. V roce 1998 vyhrál soutěž Caruso v Miláně a v roce 1999, kdy debutoval v USA na festivalu ve Spoletu, získal cenu v soutěži Operalia pořádané Plácidem Domingem.
1951 – narodila se Eva Kováříková, česká operní pěvkyně-mezzosopranistka. Působila jako sólistka operních domů v Opavě, Ostravě a Plzni a byla stálým hostem scén v Brně, Olomouci a v Praze. Současně působila jako profesorka sólového zpěvu na Konzervatoři v Ostravě.
1934 – premiéru měla opera Lady Macbeth Mcenského újezdu od Dmitrije Šostakoviče. Inscenace v Michailovském divadle v Leningradu měla velký úspěch. O dva dny později se konala druhá premiéra v Hudebním divadle Nemirovič-Dančenko v Moskvě. Libretista Alexander Prei založil operu na stejnojmenné povídce od Nikolaje Leskova z roku 1865. Do sovětských divadel se dostala jako surová, erotická a kriminální hra o vražedkyni, jako odstrašující příklad ženské smyslnosti. Šostakovičovo zhudebnění příběhu je výrazně symfonické a naturalistické, přináší ostřejší sociální výpovědi. Už v lednu 1935 se opera hrála v Clevelandu, pak v New Yorku, Philadelphii a Stockholmu, v českém překladu 23. listopadu 1935 ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, v roce 1936 v Novém německém divadle v Praze, pak v Brně, Lublani, Londýně, Curychu a Kodani, v roce 1937 v Záhřebu atd. Poté, co představení navštívil v Moskvě Stalin, vyšel však 28. ledna 1936 v deníku Pravda článek Chaos místo hudby, který vedl až k zákazu díla. Druhá verze opery, Šostakovičem zmírněná a přepracovaná, se jmenuje Kateřina Ismailova a měla premiéru roku 1963. V Československu premiéru ve Státním divadle Brno 19. dubna 1964, v překladu Václava Noska. Roku 1996 uvedl Valerij Gergiev obě verze v Mariinském divadle v Petrohradě. První moskevské představení původní verze se konalo v roce 2000.
1929 – narodil se Petr Eben, skladatel, klavírista, varhaník a pedagog (zemřel 24. října 2007), jehož odkaz obsahuje dvě stovky kompozic. Nejcharakterističtější je pro něj duchovní hudba. Sborové cykly patří k základnímu repertoáru, stejně jako některé instruktivní skladby. Díly s největším ohlasem jsou jeho závažné varhanní skladby, často uváděné i zahraničními interprety; patrně nejčastěji se hraje Nedělní hudba. Pád komunismu oslavil dílem, které nazval Pražské Te Deum. Později zápisem fixoval své varhanní improvizace na Komenského Labyrint světa a ráj srdce, jimiž při koncertech provázel nadčasově platné texty protestantského myslitele. K látkám z minulosti, k literatuře a výtvarnému umění a ke gregoriánskému chorálu se pro inspiraci obracel častěji. Byl umírněným novátorem, samoúčelně neexperimentoval. Každá jeho skladba měla originální téma a řešení. Nevzdal se hudebních motivů a melodií. Na přelomu 40. a 50. let vystudoval na AMUU ve třídě Františka Raucha klavír. Ve skladbě byl žákem Pavla Bořkovce. K varhanám usedal pravidelně po celý život.
1923 – narodil se Leslie Bassett, americký skladatel (zemřel 4. února 2016), celoživotně spjatý s Hudební fakultou Michiganské univerzity v Ann Arbor. Získal tam titul magistra hudby a v roce 1956 se stal prvním tamním držitelem doktorátu z humanitních věd. Vyučoval kompozici od roku 1952 do roku 1992. Za své Variace pro orchestr obdržel v roce 1966 Pulitzerovu cenu.
1916 – narodil se Henri Dutilleux, francouzský skladatel (zemřel 22. května 2013), v letech 1945 až 1963 vedoucí hudební produkce pro Radio France, v letech 1961 až 1970 profesor skladby na École Normale de Musique de Paris a od roku 1970 v personálním oddělení Conservatoire National Supérieur de Musique. V letech 1995 a 1998 byl rezidenčním skladatelem v Tanglewoodu v USA. Vycházel z Debussyho a Ravelova impresionismu, ale značně osobitě. Psal hudbu vytříbenou a komplexní, formálně přesnou a v barvách a harmoniích syntetizující. Jeho pozice ve francouzské hudbě, obrazně řečeno mezi Olivierem Messiaenem a Pierrem Boulezem, byla hrdě osamělá.
1898 – zemřel Wilhelm Mayer (W. A. Rémy), právník, skladatel a pedagog (narodil se 10. června 1831). Vystudoval práva a stal se státním úředníkem v Budapešti, ve Vídni a od roku 1862 natrvalo ve Štýrském Hradci, kde byl rovněž ředitelem hudebního sdružení a vyhledávaným učitelem skladby. Sám vystudoval hudební teorii a skladbu soukromě u Karla Františka Pitsche.
1897 – narodil se Josef Stanislav, klavírista, skladatel a publicista (zemřel 5. srpna 1971), sbormistr pražského Hlaholu a několika dělnických pěveckých spolků. Po roce 1948 se podílel na transformaci Svazu čs. skladatelů na ideologický orgán ovládající všechny složky hudebního života. Podílel se i na perzekuci hudebníků nepohodlných komunistickému režimu. Byl ředitelem Ústavu pro etnografii a folkloristiku Čs. akademie věd. Skladbu studoval u Jaroslava Jeremiáše, J. B. Foerstra a Vítězslava Nováka. Jeho otec Vilém Stanislav byl členem operních orchestrů v Evropě, v roce 1897 působil v Hamburku.
1894 – premiéru měla Symfonie č. 4 Es dur od Alexandera Glazunova. Odlišuje se od prvních tří, vycházejících z melodií národních písní, je osobnější. Dedikoval ji Antonu Rubinsteinovi, její premiéru v sále Šlechtické sněmovny v Petrohradu, dnes jde o budovu Filharmonie D. D. Šostakoviče, dirigoval Nikolaj Rimskij-Korsakov.
1879 – zemřel Antonín Liehmann, učitel, varhaník a skladatel ze Zlonic (narodil se 1. listopadu 1808), autor smutečních pochodů, tanečních skladeb a pastorální mše. Učil ve Zlonicích dospívajícího Antonína Dvořáka hudební teorii a hru na housle, klavír a varhany a stál za rozhodnutím Dvořákova otce poslat syna studovat na Varhanickou školu do Prahy. Mohl být předobrazem postavy učitele Bendy v Dvořákově opeře Jakobín.
1859 – premiéru měl Klavírní koncert č. 1 d moll od Johannesa Brahmse, a to v Hannoveru. O pět dní později skladba zazněla v Lipsku, opět s autorem jako sólistou. Brahms v podstatě napsal symfonii s klavírem – a protože tím poměrně dost předběhl dobu, velkým úspěchem novinka tehdy nebyla. S tradiční koncepcí nástrojového koncertu se rozešel i proto, že tehdy opravdu nejprve uvažoval o symfonii. K formě koncertu dospěl až později, ještě s přechodnou odbočkou k podobě sonáty pro dva klavíry. Do výsledné skladby vtělil ušlechtilý patos a hrozivou monumentalitu, vážnost i smělost. A do její pomalé věty oduševnělou kantilénu. Současníci skladbu docenili až o třicet let později. Brahmsův 2. klavírní koncert měl premiéru v Budapešti v roce 1881.
1837 – narodil se František Janeček, český skladatel působící na Slovensku (zemřel 27. srpen 1909), absolvent pražské Varhanické školy a učitelského ústavu v Banské Bystrici. Působil jako učitel ve Štiavnických Baních a v Kremnici, kde byl navíc varhaníkem u kapelníka Jána Levoslava Belly. Je autorem salonních tanců pro klavír a komorních a církevních skladeb ve stylu pozdního klasicismu. Napsal slovensko-německou příručku Teoreticko-praktický varhaník.
1824 – narodil se Josef Leopold Zvonař, skladatel a pedagog (zemřel 23. listopadu 1865). Složil desítky písní, ale i mše, komorní skladby a dvě opery. Je autorem písně Vlastenské hory (Čechy krásné, Čechy mé…), jejíž text napsal Václav Jaromír Picek. Řadu let vyučoval na pražské Varhanické škole. Účastnil se činnosti v německých spolcích Jednota cecilská a Žofínská akademie a roku 1861 se stal spoluzakladatelem českého pěveckého sboru Hlahol. Oceňována je hlavně jeho pedagogická a organizátorská činnost. Vytvořil základy české hudební pedagogiky.
1781– narodil se François-Antoine Habeneck, francouzský houslista a skladatel (zemřel 8. února 1849). Byl dirigentem Pařížské opery, kde mimo jiné nastudoval premiéry oper Robert ďábel a Hugenoti od Meyerbeera a Benvenuto Cellini od Berlioze. Vedle toho se v roce 1828 stal zakládajícím dirigentem Orchestre de la Société des Concerts du Conservatoire.
1715 – zemřel Marc’Antonio Ziani, italský skladatel (narodil se v roce 1653), ve své době v Benátkách nejvýznamnější operní autor. Napsal kolem 45 oper, 16 oratorií, 15 mší, tři requiem a stovku dalších chrámových skladeb. V mládí byl zpěvákem tamní baziliky sv. Marka a později tam na místě prvního varhaníka vystřídal svého strýce. Po dvou operách, které vznikly ve spolupráci s Antoniem Cestim a Antoniem Draghim, byla jeho první samostatnou opera Alessandro Magno in Sidone, uvedená v roce 1679 v benátském divadle Teatro Santi Giovanni e Paolo. Od roku 1709 byl kapelníkem císařského dvora ve Vídni.
1649 – byl pokřtěn Pascal Collasse, francouzský hudební skladatel (zemřel 17. července 1709). Komponoval opery, balety i duchovní hudbu. Od roku 1677 byl asistentem skladatele Jean-Baptisty Lullyho. Dokončil jeho operu Achilles a Polyxena, která měla premiéru 7. listopadu 1687 v Théâtre du Palais-Royal v Paříži.