22. duben

Svátek má Evženie.

2019 – zemřela Heather Harper, severoirská operní pěvkyně – sopranistka (narodila se 8. května 1930). Mezinárodně se proslavila, když v roce 1962 účinkovala při světové premiéře Brittenova Válečného requiem. V letech 1956 až 1975 byla členkou English Opera Group. Její první rolí v Královské opeře Covent Garden byla Helena ve Snu noci svatojánské od Benjamina Brittena v roce 1962. Rozloučila se tam v roce 1981 jako Ellen v Brittenově Peteru Grimesovi. V letech 1967 a 1968 se objevila v roli Elsy ve Wagnerově Lohengrinovi. V Metropolitní opeře debutovala roku 1977 jako hraběnka Almaviva v Mozartově Figarově svatbě. Zpívala také v Sanfranciské opeře a Teatro Colón v Buenos Aires.

2017 – zemřel Václav Kučera, skladatel a muzikolog (narodil se 29. dubna 1929). Skladbu a hudební vědu vystudoval na Čajkovského konzervatoři v Moskvě. V Praze pracoval jako redaktor hudebního vysílání Československého rozhlasu, od roku 1959 jako vědecký tajemník Kabinetu pro studium soudobé hudby při Svazu československých skladatelů, pak jako vědecký pracovník Ústavu pro hudební vědu při Československé akademii věd. Jeho muzikologické dílo je zaměřeno na ruskou a sovětskou hudbu. V letech 1969–1983 byl vedoucím tajemníkem Svazu českých skladatelů a koncertních umělců. Od roku 1973 vyučoval na katedře skladby Hudební fakulty AMU novodobé kompoziční principy. Napsal více než 150 děl rozličných druhů a žánrů. Stylově se zprvu pohyboval v tehdy obvyklých polohách s využíváním podnětů z Janáčkovy, Bartókovy, Stravinského a Prokofjevovy tvorby a inspirací z domácího folklóru, později výrazněji uplatňoval novější kompoziční techniky, včetně hudby elektroakustické, a to se snahou o výraznou emocionalitu a komunikativnost.

2001 – zemřel Ludvig Nielsen, norský varhaník, skladatel, sbormistr a dirigent (narodil se 3. února 1906). Než byl jmenován varhaníkem a sbormistrem sboru a chlapeckého sboru v luteránské katedrále Nidaros v Trondheimu (v národní svatyni, kde pracoval v letech 1935-1976), působil jako varhaník v Akershusu a poté v Oslu. Vedle varhanních děl složil několik instrumentálních koncertů, kantát, motet a dalších sborových děl.

1969 – premiéru mělo monodrama Eight Songs for a Mad King (Osm písní pro šíleného krále) britského skladatele Petera Maxwella Daviese (1934–2016). Dílo s libretem Randolpha Stowa na slova Jiřího III. bylo zkomponováno pro jihoafrického herce Roye Harta a skladatelův soubor Pierrot Players. Půlhodinová skladba vyžaduje od barytonisty zvládnutí rozsáhlých vokálních technik; spoluúčinkuje v ní šest hráčů a monolog končí rozbitím houslí.

1953 – narodil se Juhani Komulainen, finský skladatel, převážně autor vokální hudby. Intenzivně spolupracuje s finskými sborovými tělesy a vokálními skupinami a vytváří širokou škálu nových sborových skladeb.

1944 – narodil se Joshua Rifkin, americký dirigent, klavírista a muzikolog, profesor hudby na Bostonské univerzitě, který sehrál klíčovou roli při revivalu ragtimu v 70. letech. Natočil tehdy pro Nonesuch Records tři alba s díly Scotta Joplina. Jinak studoval i nahrával hudbu od renesance do 20. století, významně především hudbu Bachovu. Jedním z jeho zjištění, v oboru široce přijímaných, bylo, že Matoušovy pašije byly poprvé provedeny na Velký pátek roku 1727, nikoli roku 1729, jak se dříve předpokládalo. Kontroverznější je jeho tvrzení, že velká část Bachovy vokální hudby byla prováděna pouze s jedním zpěvákem v každém ze sborových partů…

1944 – zemřel Mezio Agostini, italský skladatel (narodil se 12. srpna 1875). V letech 1909 až 1940 byl ředitelem benátské hudební střední školy, kde nahradil Ermanna Wolfa-Ferrariho. Působil také jako dirigent oper (například stál za prvním provedením opery Giovanni Gallurese od skladatele Itala Montemezziho v Teatro Grande v Brescii v roce 1905). V letech po první světové válce dirigoval symfonické koncerty v Benátkách i jinde a získal si uznání jako klavírista, který prováděl vlastní komorní skladby a spolupracoval v klavírním triu s M. Cortim a G. Crepaxem.

1939 – narodil se Jaroslav Krček, skladatel a dirigent. Vystudoval skladbu u Miloslava Kabeláče a dirigování u Bohumíra Lišky. Vedle koncertů a komponování působil jako hudební režisér při natáčení klasické hudby. Stál tak i za první digitální hudební nahrávkou v Československu – Smetanovou Mou vlastí s Českou filharmonií a Václavem Smetáčkem z roku 1980. V soupisu Krčkovy kompoziční tvorby figurují orchestrální, komorní a sborová díla, mše, ale například také elektroakustická opera Nevěstka Raab. Protože se však od mládí zajímal o folklór a o anonymní hudební projevy v historii české hudební kultury, o staré duchovní písně, skladby z renesančních a barokních kancionálů nebo o vánoční koledy, úplně nejtypičtější jsou pro něj úpravy a osobité umělecké adaptace a stylizace lidových písní a tanců. Psal je pro Plzeňský lidový soubor, ale pak zejména pro své soubory Chorea Bohemica a Musica Bohemica. Lidovou tvořivost a lidové hudební projevy podává posluchačům živě, neakademicky, umělecky vytříbeně. Této hudební sféře, k níž měl vřelý osobní vztah, rozuměl jako málokdo v tuzemsku. Působil v ní také jako zpěvák a jako všestranný hudebník hrající na mnoho nástrojů a hudební nástroje také vyrábějící. Krčkova tvůrčí orientace vede souběžně po třech liniích. Týkají se lidové, historické a soudobé hudby. V té třetí ho v rozměrnějších skladbách filozofující akcenty vedou k nadčasovým námětům a textům. Pro závažný duchovní étos nachází v této oblasti čím dál oproštěnější a prohloubenější výraz. Je tvůrcem vyhraněných názorů, nepodléhá módě a ve své symfonické tvorbě se snaží, podobně jako jeho někdejší učitel Miloslav Kabeláč, o nevšední, ale zároveň ne o zbytečně komplikovaná umělecká sdělení. Jaroslavu Krčkovi jde o to, aby hudba byla ozdobou života, aby posluchače zaujala a přinášela uspokojení a duchovní povznesení. Třetí z jeho šesti symfonií má titul Jan Ámos. Napsal také kantátu Krédo Mistra Jana, do které vtělil Husovu modlitbu i jeho kritiku duchovních a celé společnosti, v níž mizí láska a pravda…

1925 – zemřel André Caplet, francouzský skladatel a dirigent (narodil se 23. listopadu 1878), profesní přítel Clauda Debussyho, jemuž dokončoval orchestrace, dělal aranžmá a opravoval korektury. Čtyři roky strávil jako výherce Římské ceny v Itálii, čtyři roky působil jako jeden z dirigentů Bostonské opery, čtyři roky byl v první světové válce. Napsal řadu vokálních a komorních skladeb, několik děl pro orchestr a několik klavírních skladeb. Byl také jedním z prvních skladatelů, kteří začlenili saxofon do svých komorních děl.

1916 – narodil se Yehudi Menuhin, houslový virtuos a dirigent původem z USA (zemřel 12. března 1999), který strávil většinu života v Británii. Jako dvanáctiletý ohromil newyorskou Carnegie Hall tím, jak zahrál Beethovena, o rok později vystoupil v Berlíně pod taktovkou dirigenta Bruno Waltera a zahrál houslové koncerty od Bacha, Beethovena a Brahmse… Na hudebním vývoji zázračného mladíka se v té době v Paříži výrazně podílel rumunský skladatel a houslista George Enescu a německý houslista Adolf Busch. Podporoval ho i anglický skladatel Edward Elgar, jehož Houslový koncert v roce 1932 tehdy už proslavený teenager nahrál společně s autorem. Během své kariéry vystupoval po celém světě. Jeho nahrávací smlouva s firmou EMI trvala 70 let, poslední natáčení uskutečnil v roce 1999. Inicioval založení Mezinárodní Menuhinovy akademie pro hráče na smyčcové nástroje ve švýcarském Gstaadu, stál u kolébky charitativní organizace Live Music Now, vedl Evropskou asociaci učitelů hry na smyčcové nástroje a předsedal Mezinárodní hudební radě UNESCO. V roce 1983 založil mezinárodní soutěž pro mladé houslisty. Velkou část svého života věnoval pedagogické činnosti. Mezi jeho nejslavnější žáky patří mimo jiné Nigel Kennedy. Menuhin se věnoval také meditaci a józe a byl vegetarián.

1907 – narodil se Alfred Mahovsky, skladatel (zemřel 17. dubna 1932). V letech 1921–1924 studoval ve Vídni u Franze Schmidta. V roce 1928 se stal korepetitorem německého divadla v Brně a o rok později jeho dirigentem. Byl autorem klavírních děl, dvou smyčcových kvartetů, Komorní symfonie, melodramu Mohrenfürst a dvou oper: aktovky Die Sklavin a celovečerního díla Knecht Jernej podle povídky slovinského autora Ivana Cankara.

1906 – narodil se Eric Fenby, anglický skladatel, dirigent, klavírista, varhaník a učitel (zemřel 18. února 1997), známý jako písař ochrnutého a nevidomého britského skladatele Fredericka Deliuse v letech 1928 až 1934. Pomohl mu ve Francii, kde žil, realizovat řadu děl, která by jinak nevznikla. Po jeho smrti nastoupil do hudebního vydavatelství Boosey & Hawkes. Po válce založil hudební oddělení North Riding Training College byl uměleckým ředitelem festivalu Bradford Delius a v letech 1964 až 1977 profesorem harmonie na Královské hudební akademii v Londýně. Jako autor byl sebekritický a zůstalo po něm jen několik skladeb.

1895 – narodil se František Korte, právník a skladatel (zemřel 27. července 1962). Skladbu studoval soukromě u Vítězslava Nováka, vystupoval také jako dirigent a klavírní doprovazeč. Když působil jako soudce v Komárně a v Nitře, byl sbormistrem Južnoslovenského spevokolu v Nových Zámcích. Za války se v Praze stal ředitelem kůru, příležitostně korepetoval a věnoval se skladatelské činnosti. Byl autorem orchestrálních, komorních i chrámových děl. Skladatelem byl rovněž jeho syn Oldřich František Korte (1926–2014), člen Laterny magiky a autor hudby k legendární inscenaci Kouzelný cirkus.

1892 – zemřel Édouard Lalo, francouzský skladatel se španělskými předky (narodil se 27. ledna 1823). Působil jako pedagog a jako komorní violista a houslista, člen Armingaudova kvarteta, které s přáteli založil v roce 1848. Odrazovým můstkem jeho úspěchu jako skladatele se stala až Symphonie espagnole (Španělská symfonie) pro housle a orchestr z roku 1874, napsaná speciálně pro španělského houslistu Pabla de Sarasate. Sám za své nejvýznamnější dílo považoval operu o třech dějstvích Le Roi d’Ys na motivy bretonské legendy, která měla premiéru 7. května 1888 v Paříži. Jeho hudba se vyznačuje silnými melodiemi a pestrou orchestrací; od ostatních francouzských skladatelů jeho doby ho odlišuje germánská pevnost. Barevnost jeho děl a progresivní harmonie z něj současně dělají významného předchůdce francouzského impresionismu. Na Pařížské konzervatoři vystudoval hru na housle a na hodiny skladby chodil soukromě. Označoval se za samouka. Musel se jako student obejít bez materiální podpory rodiny, která chtěla, aby se stal důstojníkem.

1885 – premiéru měla Symfonie č. 7 d moll, op. 70 Antonína Dvořáka. V Londýně na koncertě Philharmonic Society ji dirigoval autor. Skladba má dramatickou a temnou náladu, která je v kontrastu nejen se dvěma sousedními symfoniemi, ale i s většinou Dvořákova díla. Skladatel ji dokončil 17. března 1885 a již v dubnu během své třetí návštěvy Anglie dirigoval v londýnské St. James Hall s nadšeným ohlasem publika její první provedení. Hans Richter symfonii poprvé provedl s Vídeňskými filharmoniky 16. ledna 1887, ale přijetí díla bylo poměrně vlažné. Velkého úspěchu symfonie však docílil 27. a 28. října 1889 při dvojím provedení v Berlíně dirigent Hans von Bülow. Na pronikutí díla do zámoří měl největší podíl proslulý maďarsko-německý dirigent Arthur Nikisch; symfonii opakovaně uváděl během svého turné po Spojených státech amerických v roce 1891.

1876 – skladatel Petr Iljič Čajkovskij dokončil balet Labutí jezero. Světová premiéra se pak konala 20. února 1877 ve Velkém divadle v Moskvě. Choreografem byl Václav Reisinger, český umělec, který tam byl v letech 1873–1879 baletním mistrem. V roce 1900 bylo dílo poprvé mimo Rusko uvedeno ve Velkém divadle ve Varšavě. Národní divadlo v Praze uvedlo už předtím 6. února roku 1888 jako první zahraniční scéna zkrácenou a upravenou verzi nejslavnějšího druhého dějství; kompletní Labutí jezero ve čtyřech dějstvích bylo v Národním divadle uvedeno poprvé roku 1907.

1873 – poprvé zazněl valčík Vídeňská krev (Wiener Blut), op. 354 Johanna Strausse syna. Jeho provedení bylo součástí Straussova debutu s Vídeňskými filharmoniky.

1868 – narodil se José Vianna da Motta, portugalský klavírista a skladatel (zemřel 1. června 1948), koncertní umělec a v letech 1919 až 1938 ředitel lisabonské Conservatorio Nacional. Jeho profesionální kariéra začala v roce 1886 a pokračovala bez přerušení až do roku 1945. Vystupoval po Evropě i v Severní a Jižní Americe. V roce 1927 v Lisabonu zahrál všech 32 Beethovenových klavírních sonát. V roce 1900 uspořádal s Ferrucciem Busonim koncert věnovaný Lisztovým dílům. Na dva klavíry tehdy uvedli i Lisztovu transkripci Beethovenovy Deváté symfonie. Studoval v Lisabonu, v Berlíně a Výmaru, byl jedním z posledních Lisztových žáků. Jeho rodištěm byl rovníkový ostrov Svatý Tomáš.

1858 – narodila se Ethel Smyth, anglická skladatelka (zemřela 8. května 1944), zázračné dítě, absolventka Vysoké školy hudební a divadelní v Lipsku u Carla Reineckeho. Její tvorba obsáhla písně, komorní hudbu, klavírní i orchestrální a sborová díla. Její druhá opera Der Wald (Les), která měla premiéru v roce 1901 v Berlíně, byla v roce 1903 uvedena v Metropolitní opeře v New Yorku. Až do roku 2016 (do uvedení L’Amour de loin – Lásky na dálku – od Kaiji Saariaho) to byla jediná opera inscenovaná v tomto divadle, jejíž autorkou byla žena. Znala se s Dvořákem, Griegem, Čajkovským a Brahmsem i s Clarou Schumannovou. Byla členka hnutí za volební právo žen a v roce 1910 složila píseň The March of the Women (Pochod žen) – hymnu sufražetek (organizace Women’s Social and Political Union). Když skládala silnou, rytmicky vitální hudbu, říkalo se, že její tvorbě chybí ženské kouzlo; když psala jemné a melodické skladby, byla obviňována, že nedosahuje uměleckých standardů svých mužských kolegů…

1804 – první veřejné vystoupení Gioacchina Rossiniho. Ve dvanácti letech zpíval v italském městě Imola.

1782 – zemřel Josef Seger, český skladatel, houslista, varhaník a pedagog (pokřtěn 21. března 1716). Od dětství se živil hudbou. V době studií byl altistou v chrámovém sboru kostela svatého Jakuba Většího na Starém městě, kontrapunkt studoval u Felixe Bendy, na varhany ho učil Bohuslav Matěj Černohorský a dalšími jeho pedagogy byli Jan Zach a František Ignác Tůma. S Janem Zachem byl také houslistou v kostele sv. Martina ve zdi. Okolo roku 1741 se stal varhaníkem v kostele Matky Boží před Týnem a s povolením pražského magistrátu zastával současně i stejnou funkci v kostele svatého Františka z Assisi (U křižovníků). V případě nutnosti se v Týnském chrámu nechával zastupovat svými žáky. Obě funkce zastával až do své smrti. O rok dřív ho v Praze slyšel hrát císař Josef II. a nabídl mu místo u svého dvora ve Vídni. Než však do Prahy došlo oficiální pozvání, Seger zemřel. Vychoval celou generaci znamenitých umělců, varhaníků i skladatelů. Mezi jeho žáky byli např. Karel Blažej Kopřiva, Jan Antonín Koželuh, Jan Křtitel Kuchař, Josef Mysliveček, Vincenc Mašek, Václav Pichl a mnoho dalších. Byl také velice plodný autor. Zkomponoval stovky fug, tokát, preludií, chorálových předeher a dalších drobnějších skladeb pro varhany, ale také řadu mší, motet a žalmů. Skladby kolovaly v rukopisech a jsou rozšířeny v pražských sbírkách (Národní muzeum, Strahovský klášter, u křižovníků, Břevnovský klášter, Roudnice, Žamberk, Vratislav, Lipsko aj.).

1781 – narodil se Friedrich Christian Hermann Uber, německý skladatel (zemřel 2. března 1822), stylově na cestě k romantismu. Skládal francouzské a německé opery, intermezza, houslový koncert i kantáty a pašije. Byl komorním hudebníkem na dvoře knížete Ludvíka Ferdinanda, prvním houslistou v orchestru v Braunschweigu, v letech 1808 až 1814 kapelníkem opery v Kasselu, od roku 1815 působil také jako kapelník Státního divadla v Mohuči a v roce 1816 se stal hudebním ředitelem skupiny divadel v Drážďanech. Od roku 1818 až do své smrti působil jako hudební ředitel a kantor drážďanského evangelického chrámu Kreuzkirche. Pocházel z Vratislavi, tehdy německého města Breslau.

1776 – zemřel Johann Adolph Scheibe, německo-dánský hudební teoretik s skladatel (narodil se, respektive byl pokřtěn 5. července / případně už 6. května roku 1708) a jako redaktor a autor časopisu Der Critische Musicus jeden z prvních publikujících hudebních kritiků. Působil v Lipsku, Hamburku a v Kodani, byl kapelníkem u markraběte Friedricha Ernsta z Braniborska-Kulmbachu, tehdejšího guvernéra dánského krále ve vévodství Schleswig a Holstein. Byl synem varhanáře Johanna Scheibeho.

1658 – narodil se Giuseppe Torelli, italský skladatel (zemřel 8. února 1709), jeden z prvních tvůrců sólového houslového koncertu. Vynikl v kompozičním vývoji formy concerta grosso a skladbami pro smyčcové nástroje a pro trubku. Jeho tvorba zahrnuje sedm opusových řad s celkem 84 známými díly. Byl houslistou boloňské Accademia Filarmonica di Bologna. Kolem roku 1700 byl činný ve Vídni, ale pak se vrátil do Boloně. Jedním z jeho nejlepších žáků byl Francesco Manfredini.