22. červen
Svátek má Pavla.
2022 – tenorista Petr Nekoranec převzal Cenu Jiřího Bělohlávka, kterou uděluje Česká filharmonie mimořádným hudebním talentům. Stal se jejím v pořadí čtvrtým držitelem.
2015 – zemřel Joseph de Pasquale, americký violista (narodil se 14. října 1919). V letech 1947 až 1964 byl hlavním violistou Bostonského symfonického orchestru a poté až do roku 1995 hlavním violistou Filadelfského orchestru. Od roku 1965 až do smrti působil jako profesor violy na Curtisově hudebním institutu ve Filadelfii. Ve Filadelfském orchestru s ním hráli i tři z jeho bratří (William, Robert a Francis), kteří s ním založili de Pasquale String Quartet.
2009 – zemřela Betty Allen, americká pěvkyně – mezzosopranistka (narodila se 17. března 1927). Věnovala se opeře i soudobé hudbě, úzce spolupracovala s Leonardem Bernsteinem, Aaron Coplandem, Davidem Diamondem, Virgilem Thomsonem a dalšími americkými skladateli. Jako Afroameričanka patřila do generace umělců, kteří pomohli prolomit bariéry rasových předsudků v operním světě. Po skončení pěvecké kariéry se stala uznávanou učitelkou zpěvu a uměleckou administrátorkou.
1999 – zemřel Luboš Fišer, skladatel (narodil se 30. září 1935). Jeho tvůrčí záběr sahal od koncertních skladeb po hudbu pro film a televizi, od vysoce uměleckých děl vážné hudby až k dechovce, šansonu, taneční hudbě a písním. Psal hudbu citově vzrušující, naléhavou. Byl nejstředovějším mezi novátory, ale nejblíž za dělicí čarou, která jeho tvorbu odlišuje od tradicionalistů. V 90. letech založil spolu s duchovně spřízněnými autory Sylvií Bodorovou, Otmarem Máchou a Zdeňkem Lukášem skladatelskou skupinu Quattro… Rok po dokončení studií se na veřejnosti úspěšně uvedl svou operní jednoaktovkou Lancelot. Známé jsou jeho kompozice Nářek nad zkázou města Ur, Písně pro slepého krále Jana Lucemburského, Reliéf pro varhany, Caprichos pro komorní a smíšený sbor, Crux pro housle, tympány a zvony… Za Patnáct listů podle Dürerovy Apokalypsy získal v roce 1966 Cenu UNESCO. Řadu ocenění za filmovou hudbu korunoval v letech 1995 a 1996 Český lev za přispění k filmům Golet v údolí a Král Ubu. Spolupracoval s filmovými režiséry Karlem Zemanem, Oldřichem Lipským, Jurajem Herzem, Zdeňkem Sirovým, Karlem Kachyňou, Antonínem Moskalykem, Karlem Steklým, Jaromilem Jireše a mnoha dalšími. Je autorem hudby k animovanému seriálu Mach a Šebestová. V kompozici byl žákem Emila Hlobila. Od absolutoria AMU v roce 1960 působil na volné noze.
1974 – zemřel Darius Milhaud, francouzský skladatel a pedagog (narodil se 4. září 1892). Byl členem Les Six – Pařížské Šestky, výrazným modernistou a jedním z nejplodnějších skladatelů 20. století. Jeho skladby jsou ovlivněny jazzem a brazilskou hudbou, hojně využíval polytonalitu. Odkaz zahrnuje 12 oper, 20 koncertů, osm symfonií pro celý orchestr a mnoho sborových a komorních děl a hudbu k filmům, baletem a divadelním hrám. V letech 1917 až 1919 působil jako tajemník Paula Claudela, básníka a dramatika, který byl tehdy francouzským velvyslancem v Brazílii. Proslulá je jeho baletní hudba Vůl na střeše. Pátý smyčcový kvartet věnoval Arnoldu Schoenbergovi, jehož Pierrota lunaire dirigoval ve francouzské a britské premiéře. V roce 1922 poprvé slyšel jazz v ulicích Harlemu v New Yorku. Následující rok dokončil Stvoření světa, ve kerém idiomy z jazzu využil… Válku prožil v exilu v USA. Učil skladbu na Mills College v Oaklandu v Kalifornii, po válce střídavě i na Pařížské konzervatoři. Byl žákem Charlese-Marie Widora a Vincenta d’Indyho. Mezi jeho žáky byli pak Dave Brubeck, Philip Glass, Steve Reich, György Kurtág, Karlheinz Stockhausen nebo Iannis Xenakis.
1973 – premiéru měla Symfonie č. 2 Kopernikowska (Copernican) Henryka Mikołaje Góreckého. Vznikla v roce 1972, když měl 500. výročí narození astronom Mikuláš Koperník (Nicolaus Copernicus). Za prvním uvedením stál orchestr a sbor Polské národní filharmonie, dirigent Andrzej Markowski a jako sólisté Andrzej Hiolski a Stefania Woytowicz. Vokální texty čerpají z latinských žalmů a z Koperníkových prací. Skladba je charakteristická monumentálním a mystickým charakterem, pro raná díla Góreckého typickým.
1964 – zemřel Jindřich Máslo, hudební pedagog a skladatel (narodil se 11. dubna 1875). Učil na pražských školách, byl sbormistrem pěveckého sboru Lumír, členem komise pro vydávání díla Bedřicha Smetany a korektorem Hudební matice a Nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. Z jeho díla se dostalo všeobecného uznání a obliby zejména instruktivním skladbám pro klavír. Ve skladbě byl jeho učitelem Vítězslav Novák.
1950 – narodil se Alexander Goldscheider, český publicista, skladatel a producent žijící od roku 1981 v Londýně. Vystudoval v Praze hudební vědu na FFUK s doktorátem za analýzu písňové tvorby skupiny Beatles. Od 17 let psal o hudbě a připravoval pořady v Čs. rozhlase, divadlech a klubech. Po studiích byl producentem desek v Supraphonu, začal skládat a nahrávat své písně a instrumentální skladby, od konce 70. let výhradně na syntezátory. V emigraci založil společnost Romantic Robot, která úspěšně vyráběla vlastní software, hardware, webové stránky a hudební CD, včetně průkopnického dvoj-CD hudby napsané v Terezíně. Na YouTube je přes 200 jeho písní, vydal také dvě audioknihy – Písně pro jiné i pro mne v roce 2023 a Francouzská poezie v šansonech v roce 2025. V roce 2020 vyšla první část jeho knižních memoárů Cílené náhody. Věnoval se podrobné dokumentaci života a díla dirigenta Jiřího Bělohlávka.
1946 – koncertem České filharmonie se začíná psát historie festivalu Smetanova Litomyšl. Rafael Kubelík tehdy řídil v sále Smetanova domu ze skladatelova odkazu Slavnostní předehru D dur, Scherzo z Triumfální symfonie a symfonické básně Richard III., Hakon Jarl a Valdštýnův tábor… Prvním operním představením festivalu byl pak v roce 1949 na zámeckém nádvoří Smetanův Dalibor.
1942 – evropskou rozhlasovou vysílací premiéru měla 7. symfonie zvaná Leningradská Dmitrije Šostakoviče. V Londýně dílo v podání London Philharmonic Orchestra dirigoval Sir Henry J. Wood. Symfonie byla provedena 19. července i ve Spojených státech, kde ji za pultem NBC Symphony Orchestra řídil Arturo Toscanini. Za skutečnou premiéru se však považuje její uvedení 9. srpna 1942 v obleženém Leningradě.
1937 – narodil se Vladimír Frühauf, český sbormistr a středoškolský pedagog hudební výchovy. V roce 1960 založil dětský pěvecký sbor Hlásek, od roku 1975 se na Střední pedagogické škole v Litoměřicích ujal vedení Dívčího pěveckého sboru Máj. V roce 2000 stál při zrodu Ženského komorního sboru Cantica Bohemica. Byl činný v porotách, moderoval sborové koncerty a komponoval drobné vokální skladby a úpravy lidových písní.
1937 – narodil se John Conklin, americký dramaturg a scénograf (zemřel 24. června 2025). Navrhl dva kompletní cykly Wagnerova Prstenu Nibelungova – pro San Francisco Opera a Lyric Opera of Chicago ؘ– a řadu inscenací v Metropolitní opeře, včetně světové premiéry Duchů Versailles (The Ghosts of Versailles) skladatele Johna Corigliana v roce 1991. V Met debutoval v roce 1966 inscenací Poulencových Dialogů karmelitek. Byl scénografem i pro Newyorskou městskou operu, Newyorský shakespearovský festival a broadwayské produkce. V Evropě navrhoval scény pro Anglickou národní operu, Královskou operu ve Stockholmu a operní společnosti v Mnichově, Amsterdamu a Bologni. V roce 1991 navrhl kostýmy pro inscenaci Kouzelné flétny Roberta Wilsona v Opeře Bastille v Paříži. Vyučoval na katedře scénografie a filmového designu na Tisch School of the Arts New York University.
1933 – narodil se Libor Pešek, dirigent (zemřel 23. října 2022). Vrcholem jeho kariéry bylo působení ve funkci uměleckého ředitele a šéfdirigenta Královského liverpoolského filharmonického orchestru v letech 1987–1997. Od roku 1970 předtím hostoval u různých českých i zahraničních těles, byl mezi roky 1970–1977 šéfem Východočeského státního komorního orchestru (dnes Komorní filharmonie Pardubice), pracoval v Nizozemsku, byl krátce šéfem Slovenské filharmonie a v letech 1981–1990 stálým hostem České filharmonie. Od roku 1990 byl hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK a v roce 2007 se stal hlavním dirigentem Českého národního symfonického orchestru. V letech 1994–1999 byl předsedou výboru mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. V roce 1996 obdržel Řád britského impéria a v roce 1997 z rukou prezidenta Václava Havla Medaili Za zásluhy I. stupně… Na AMU byl žákem žák Karla Ančerla, Václava Smetáčka a Václava Neumanna. V mládí studoval hru na klavír, pozoun a violoncello. Jako gymnazista měl vlastní jazzový orchestr, v roce 1958 založil dechový ansámbl Komorní harmonie, se kterým uváděl na pravidelných koncertech v Divadle Na zábradlí v Praze mimo jiné i premiéry děl mladých soudobých českých skladatelů. V druhé polovině 60. let řídil jím založený komorní Sebastian orchestr.
1926 – narodila se Ruth Zechlin, německá varhanice, cembalistka a skladatelka (zemřela 4. srpna 2007). Komponovala instrumentální a vokální hudbu, hudbu pro divadlo a k rozhlasovým hrám a dokumentárním a televizním filmům. Od roku 1950 byla docentkou pro harmonii, kontrapunkt, formu a muzikologii na Německé hudební akademii v Berlíně. V roce 1970 se stala řádnou členkou Akademie umění Německé demokratické republiky a roku 1990 krátce působila v Berlíně jako rektorka Hudební školy Hannse Eislera. Po znovusjednocení Německa se přestěhovala do Bavorska… S hodinami klavíru začala v pěti letech a svou první skladbu složila v sedmi letech. V březnu 1943 byla úspěšně přijata na Lipskou hudební akademii. Skladbu a sborové dirigování studovala u Johanna Nepomuka Davida.
1921 – narodil se Géza Novák, český flétnista maďarského původu (zemřel 21. listopadu 1992), v letech 1948 až 1972 první flétnista České filharmonie. Byl rovněž členem Dechového kvinteta českých filharmoniků a souboru Ars rediviva. Ve 40. letech hrál v orchestrech v rodné Budapešti a v roce 1947 byl sóloflétnistou rozhlasového orchestru v Bratislavě.
1912 – narodil se Vít Nejedlý, skladatel, dirigent, publicista, redaktor a muzikolog, syn hudebního vědce a politika Zdeňka Nejedlého (zemřel 2. ledna 1945). 19. května 1943 se stal velitelem Hudební čety 1. československé samostatné brigády, která pak byla počátkem Armádního uměleckého souboru (AUS). Společně s Radimem Drejslem a Ludvíkem Podéštěm je pokládán za jednoho z „klasiků“ žánru tzv. budovatelské písně, což byl projev socialistického realismu v české hudbě 50. let 20. století. Zemřel při osvobozování Československa v době bojů o Dukelský průsmyk.
1910 – narodil se Peter Pears, britský pěvec – tenorista (zemřel 3. dubna 1986), jeden z předních umělců své doby, jehož kariéra byla úzce spjata s dílem jeho životního partnera, skladatele Benjamina Brittena. Ten často komponoval tenorové party s ohledem na Pearsův hlas, známý výraznou barvou a expresivními vlastnostmi. Byly to nejen písně, ale také role v desítce oper. Rovněž společně vystupovali, Britten jako doprovázející klavírista. Oceňováni byli zejména jako interpreti Schubertových a Schumannových písní… Svou první profesionální zkušenost s operou měl Pears v roce 1938 jako náhradník a člen sboru na festivalu v Glyndebourne. Začátkem roku 1943 se připojil k souboru Sadler’s Wells Opera Company. Mezi jeho role patřily Tamino v Kouzelné flétně, Rudolf v Bohémě, Vévoda v Rigolettovi, Alfredo v Traviatě, Ferrando v Così fan tutte, Almaviva v Lazebníkovi sevillském a Vašek v Prodané nevěstě. Jeho rostoucí operní zkušenosti ovlivnily kompozici Brittenovy opery Peter Grimes. Skladatel si ústřední postavu problémového samotářského rybáře zprvu představoval jako „darebáckého barytonistu“, ale pak ji začal přehodnocovat jako „ani hrdinu, ani padoucha“ a navíc jako tenoristu… Mezi další vrcholy Pearsovy kariéry patřila premiéra Brittenova Válečného requiem v květnu 1962 v Coventry… Spolu s Brittenem byl Pears v roce 1947 spoluzakladatelem Aldeburghského festivalu a v roce 1972 školy Britten-Pears.
1893 – narodil se Osvald Chlubna, český skladatel a muzikolog (zemřel 30. října 1971), absolvent Janáčkovy Varhanické školy; když byla v roce 1919 povýšena na samostatnou konzervatoř, vyučoval tam harmonii, instrumentaci a nauku o nástrojích. Po vzniku Janáčkovy akademie múzických umění přednášel i tam teoretické předměty. Ve své tvorbě byl ovlivněn instrumentačním stylem Richarda Strausse a Clauda Debussyho a vycházel z odkazu Leoše Janáčka. Instrumentoval třetí verzi jeho opery Šárka a podle Janáčkových poznámek dokončil symfonii Dunaj.
1859 – narodil se Frank Damrosch, německo-americký hudební pedagog a dirigent (zemřel 22. října 1937). V roce 1905 založil Newyorský institut hudebního umění, předchůdce Juilliard School. Dirigenty byli i jeho otec Leopold Damrosch (zakladatel Oratorio Society) a bratr Walter Damrosch, který byl ředitelem Newyorského symfonického orchestru, dirigoval světové premiéry různých děl, včetně Klavírního koncertu F dur a Američana v Paříži George Gershwina, a podílel se také na založení Carnegie Hall.
1847 – premiéru měla opera Loupežníci (I masnadieri), jedenácté operní dílo Giuseppe Verdiho. Za autorova řízení se uskutečnila v londýnském divadle Her Majesty’s Theatre. Libreto podle stejnojmenného dramatu Friedricha Schillera napsal Andrea Maffei. Děj se odehrává v 18. století v Německu a točí se kolem bratrského sváru a tragické lásky.
1840 – zemřel Josef Javůrek (Józef Jawurek), klavírista a hudební pedagog (narodil se 16. března 1756). V roce 1793 odešel do Polska, byl učitelem hudby v šlechtických rodinách a později pedagogem na varšavské konzervatoři. V roce 1821 převzal po Józefu Elsnerovi dirigování sboru v evangelickém kostele augsburského vyznání. Mezi jeho žáky patřil zřejmě i Fryderyk Chopin.
1830 – narodil se Teodor Leszetycki, polský pianista, skladatel a hudební pedagog (zemřel 14. listopadu 1915). Ve Vídni byl jeho učitelem klavíru Carl Czerny. V roce 1854 odešel do Petrohradu, kde v roce 1862 spolu s Antonem Rubinsteinem založil konzervatoř. Učil tam do roku 1878, pak se vrátil do Vídně. Mezi jeho žáky byli Ignacy Jan Paderewski, Paul Wittgenstein nebo Artur Schnabel.
1807 – narodila se Cäcilie von Schweden (Cecilie Švédská), švédská princezna a sňatkem oldenburská velkovévodkyně (zemřela 27. ledna 1844). Je uváděna jako skladatelka. Byla autorkou oldenburské hymny.
1763 – narodil se Étienne-Nicolas Méhul, francouzský skladatel (zemřel 18. října 1817), představitel pozdního klasicismu a raného romantismu. Byl nejvýznamnějším operní skladatelem ve Francii během revoluce. Jeho přítelem, ale i rivalem byl Luigi Cherubini… Opery tvořil Méhul v souladu s Gluckovými reformami. Jeho klíčovými operními díly z 90. let jsou Eufrosina, Stratonice, Mélidor a Frosina a Ariodant. Kolem roku 1800 začala popularita takových dramat upadat, módou se stala lehčí opéra comique skladatelů, jako byl François-Adrien Boieldieu. Nejslavnější z Méhulových pozdějších oper je Joseph, obdivovaný v Německu, včetně Wagnera. Vedle oper složil Méhul v letech 1797 až 1810 pět symfonií, kantáty a řadu písní pro svátky republiky, často na objednávku císaře Napoleona.
1741 – narodil se Luigi Tomasini, italský houslista a skladatel (zemřel 25. dubna 1808), koncertní mistr dvorního orchestru knížete Esterházyho v době, kdy ho řídil Joseph Haydn. Složil tři desítky smyčcových kvartetů, několik symfonií a houslových koncertů, houslové sonáty a houslová dua a mnoho trií psaných pro knížete Mikuláše I., hráče na baryton.
1684 – narodil se Francesco Onofrio Manfredini, italský houslista, skladatel a chrámový hudebník ve Ferraře, Pistoie a Boloni, ale také v Monaku (zemřel 6. října 1762). Většina jeho děl, včetně oratorií, se ztratila, ale dochované concerti grossi a sinfonie ukazují na vysoce zkušeného skladatele, který se dobře vyznal v hlavním proudu skladatelské školy. Hru na housle studoval u Giuseppe Torelliho.