22. srpen
Svátek má Bohuslav.
1944 – narodil se Peter Hofmann, německý operní pěvec – tenorista (zemřel 30. listopadu 2010). Poprvé se proslavil jako hrdinný tenor na festivalu v Bayreuthu v roce 1976, kde si vysloužil uznání za výkon v roli Siegmunda ve Wagnerově Valkýře. V následujícím desetiletí působil jako jeden z předních světových wagnerovských tenoristů. Ve významných operních domech a na festivalech po celém světě ztvárňoval role jako Lohengrin, Parsifal a Tristan. Hlasové obtíže ho však dovedly k tomu, že v roce 1989 opustil operní kariéru a věnoval se až do roku 1999 na plný úvazek populární hudbě. V ní už předtím dosáhl ohlasu, stejně jako při turné a v nahrávkách klasického rocku. Narodil se v Mariánských Lázních (Marienbad) v Sudetech. V mládí zpíval v rockové kapele a byl závodníkem v desetiboji. Sedm let sloužil v armádě.
1944 – narodil se Antonín Matzner, publicista, klavírista, producent, hudební režisér a dramaturg (zemřel 16. října 2017), od poloviny 90. let do roku 2014 dramaturg festivalu Pražské jaro a od roku 1996 také ředitel a dramaturg Festivalu komorní hudby Český Krumlov. Založil rovněž festival Musica Iudaica… Studoval klavír u Marty Mikelkové, hudební teorii a skladbu u Josefa Bartovského, Bořivoje Mikoty a Františka Kováříčka. Po studiích začal publikovat v časopisech Mladý svět, Melodie, Hudební rozhledy a dalších. V roce 1960 založil v Plzni jazzový klub. Od 60. let se věnoval klasické hudbě, ale ještě víc jazzu a pop-music. Zabýval se hlavně hudební lexikologií. 70. a 80. letech dělal tajemníka Kühnova smíšeného sboru. V roce 1983 se stal předsedou nově vzniklé České jazzové společnosti, byl také ve výborech festivalů Bratislavská lyra a Mezinárodní jazzový festival Praha. Po roce 1989 vyučoval předmět hudební management na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Kromě publicistické činnosti, včetně rozhlasových pořadů, prakticky spolupracoval s předními populárními i jazzovými interprety jako producent a hudební režisér. Výrazně se podílel na Encyklopedii jazzu a populární hudby. Byl autorem knihy Beatles, výpověď o jedné generaci, vydané v roce 1987, a hlavním autorem publikace Šedesát pražských jar vydané festivalem Pražské jaro roku 2006.
1942 – zemřel Michail Fokin, ruský tanečník, choreograf a baletní mistr, novátor baletního světa (narodil se 23. dubna 1880). Od 18 let působil v Mariinském divadle v Petrohradu. V letech 1909–1912 a znovu v roce 1914 byl vedoucím choreografem a hlavním tanečníkem Ruských sezón Sergeje Ďagileva. Od roku 1918 působil trvale v cizině, zejména ve Francii (vystupoval pod jménem Michel Fokine) a v USA (tam jako Michael Fokine). V letech 1936–1939 pracoval v Ballets Russes v Monte Carlu. Zemřel v New Yorku, kde si v roce 1921 založil vlastní baletní školu.
1928 – narodil se Karlheinz Stockhausen, německý skladatel (zemřel 5. prosince 2007), uznávaný jako jeden z nejdůležitějších, ale zároveň kontroverzních autorů 20. a počátku 21. století. Byl nazýván otcem elektronické hudby, průlomové bylo i jeho užívání řízené náhody (aleatorních kompozičních technik). Patřil k předním osobnostem Darmstadtské školy, jeho skladby a teorie měly velký vliv na skladatele umělecké hudby, ale i na jazz a populární hudbu. Vedle elektronické hudby – s živými interprety i bez nich – sahala jeho tvorba od miniatur pro hrací skříňky přes díla pro sólové nástroje a přes písně, komorní, sborovou a orchestrální hudbu až po cyklus sedmi celovečerních oper. Vyhýbal se tradičním formám. Studoval na Vysoké hudební škole a na Univerzitě v Kolíně nad Rýnem, později ještě v Paříži u Oliviera Messiaena. Čtyři ze Stockhausenových dětí se staly profesionálními hudebníky, některé ze svých skladeb složil pro ně.
1919 – narodil se František Pošta, kontrabasista (zemřel 18. července 1991). V roce 1939 byl Václavem Talichem angažován do České filharmonie. Tam byl od roku 1945 sólokontrabasistou a v letech 1951 až 1985 vedoucím skupiny kontrabasů. Od 60. let do roku 1991 spolupracoval se souborem staré hudby Ars rediviva, ve kterém hrál na kontrabas a na historický šestistrunný violon. Realizoval s ním i mnoho nahrávek. S houslařem B. Pecharem rekonstruoval svůj violon a v podniku Cremona v Lubech inicioval výrobu mistrovských kontrabasů podle klasických vzorů. Sám hrál na vzácný kontrabas Grancini z roku 1695. Od roku 1953 vyučoval na Pražské konzervatoři. V Československu výrazně přispěl k prosazení kontrabasu jako sólového koncertantního nástroje.
1908 – narodil se Jiří Eliáš, klavírista a hudební skladatel (zemřel 16. května 1960). Jako koncertní klavírista vystupoval nejprve v rodné Ostravě, poté v dalších městech v Československu i v Německu nebo na hudebním festivalu v Moskvě. Založil a před druhou světovou válkou řídil Hořovický dětský sbor, se kterým realizoval více než stovku koncertů, rozhlasových pořadů a gramofonových nahrávek.
1902 – zemřela Tereza Stolzová, česká operní pěvkyně – sopranistka (narodila se 2. června 1834), blízká přítelkyně Giuseppe Verdiho a legendární představitelka Aidy. První veřejné vystoupení měla 21. listopadu 1855 na Žofíně, sklidila však odmítavou kritiku. Koncem roku pak odjela do Terstu, kde měla debut 26. července 1856. Studovala pak zpěv v Miláně a 17. září 1857 vystoupila jako Elvíra ve Verdiho opeře Ernani v opeře v Tbilisi, kde získala smlouvu na tři roky. Vystoupení měla i v Oděse, Moskvě a Petrohradu, jednu sezónu byla angažována v Cařihradu. Do Evropy se vrátila roku 1863. S úspěchem zpívala v řadě italských měst, 23. září 1865 poprvé vystoupila v milánské Scale, a to v titulní roli Verdiho opery Jana z Arku. V Boloni se uskutečnila 27. října 1867 italská premiéra přepracované verze Verdiho opery Don Carlos. Verdi byl pěveckým výkonem i hereckým podáním Stolzové nadšený. Zpívala pak i v italské premiéře jeho přepracované opery Síla osudu 27. února 1869 v Teatro alla Scala. Premiéru Aidy v Káhiře měl pak řídit osobně Verdi a titulní roli měla zpívat Tereza Stolzová. Kvůli prusko-francouzské válce do Egypta neodcestovali, ale Stolzová zpívala Aidu při evropské premiéře v La Scale 8. února 1872. Zpívala i sopránový part ve Verdiho Requiem 22. května 1874 v kostele sv. Marka v Miláně. Ze zdravotních důvodů naposledy vystoupila 30. června 1879, a to ve Scale, opět ve Verdiho Requiem… Řediteli Národního divadla Františku Adolfu Šubertovi pomohla získat přednostní smlouvu na uvedení oper Othello a Falstaff v Praze. Spekulace o milostném vztahu mezi ní a Verdim se nikdy nepotvrdily. V trvalé přátelství se proměnil i její vztah k Verdiho manželce. Stolzová zůstala Verdiho přítelkyní až do konce života. Asistovala u jeho smrtelného lože v lednu 1901. Sama zemřela následujícího roku… Její sestry, dvojčata Františka a Ludmila, vystudovaly také zpěv na pražské konzervatoři. Odešly pak ještě před ní do Terstu, kde se staly členkami souboru Teatro Grande.
1900 – narodil se Váša Příhoda, houslový virtuos s mezinárodními úspěchy (zemřel 26. července 1960), v intepretaci poslední český romantik, ovládající svůj nástroj fenomenálně hbitě, jakoby až beztížně. Jeho otec Alois Příhoda byl vynikajícím houslistou a kapelníkem, který si po získání hudebního vzdělání u Otakara Ševčíka a Zdeňka Fibicha otevřel v Praze hudební školu. Váša poprvé vystupoval už v pěti letech a v osmi vypomáhal otci v jeho škole a hrál Beethovenův a Brahmsův koncert… V roce 1910 začal navštěvovat soukromou houslovou školu profesora Jana Mařáka, který ho vedl dalších deset let. Poprvé vystoupil na svém samostatném koncertu v roce 1912 ve Všenorech u Prahy. Roku účinkoval s Českou filharmonií, během válečných let koncertoval po Čechách za klavírního doprovodu své sestry. Na počátku roku 1919 podnikl první uměleckou cestu do zahraničí – do Švýcarska. Následná cesta do Itálie vyústila od ledna do června 1920 ve více než 80 vyprodaných koncertů. Začal koncertovat po celé Evropě a posléze i v zámoří. V následujících dvou desetiletích hrál postupně všechna význačná díla koncertantního a sonátového houslového repertoáru. Po světě, nejčastěji však asi ve vídeňském Konzerthausu… Příhodovou první manželkou byla Alma Rosé, také houslistka, dcera Mahlerovy sestry a koncertního mistra Vídeňských filharmoniků a Dvorní opery. Rozvedli se však už po pěti letech. Alma později za války zahynula v Osvětimi… Do Čech se vracel pravidelně na vánoce. Zakoupil zámeček Záryby u Brandýsa nad Labem… Poté, co ho Češi hned po válce, stejně jako dirigenta Václava Talicha, přepjatě obvinili z kolaborace s Němci, se totiž v roce 1946 rozhodl zůstat na Západě. Vyučoval na salcburském Mozarteu, zakoupil vilu v nedalekém St. Gilgenu a žil tam do roku 1955. V roce 1956 obdržel pozvání k vystoupení na Pražském jaru, před tuzemským obecenstvem stanul po třinácti letech odloučení. Vzhledem k velkému zájmu se po festivalu uspořádaly dva další recitály v Praze a další koncerty v Olomouci, Brně a Bratislavě. Po jmenování profesorem vídeňské Akademie pro hudbu a dramatické umění se přestěhoval do Vídně, kde také zemřel.
1862 – narodil se Claude Debussy, francouzský skladatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů impresionismu (zemřel 25. března 1918). Jeho talentu si všimla Mauté de Fleurville, Chopinova žačka, zdarma ho učila a připravila ke zkouškám na Pařížskou konzervatoř, na té ho pak učili Antoin Marmontel, César Franck a Isidor Philipp. Vynikal jako klavírista hrou z listu, rád experimentoval s disonancemi a vzpouzel se klasickým pravidlům. Kromě klavíru studoval i hudební teorii a harmonii, ale bez většího zájmu. Od roku 1876 veřejně vystupoval, stal se učitelem dětí bohaté Rusky Naděždy von Meck a s její početnou rodinou pak absolvoval několik pobytů v zahraničí, z té doby pocházejí jeho první skladby. Získal Prix de Rome za skladbu Marnotratný syn (L’Enfant prodigue), která mu přinesla možnost tříletého stipendijního pobytu v Římě, žil ve Villa Medici, setkal se s Verdim a Lisztem. V komponování se stále víc snažil o vlastní styl, pro který akademické prostředí konzervatoře nemělo vždy pochopení. Měl zálibu v celotónové stupnici, nezvyklém spojení akordů. Psal hlavně kratší díla, klavírní, komorní i orchestrální hudbu a písně, často na slova Paula Verlaina. Roku 1890 napsal Bergamskou suitu pro klavír, jejíž třetí věta, Au clair de lune na Verlainovu báseň, patří k nejznámějším. Mezi jeho nejslavnější skladby dál patří Preludium k Faunovu odpoledni, opera Pelleas a Melisanda, symfonické skici Moře, skladba Oblaka z třídílného titulu nazvaného Nokturna, cyklus 24 skladeb Preludia, obsahující mj. slavné tituly „Potopená katedrála“, „Dívka s vlasy jako len“, či „Mlhy“, dále klavírní cykly Obrazy, Rytiny, Pro klavír, Masky a další. Cestoval také po světě jako dirigent a klavírista. V roce 1903 byl jmenován rytířem Čestné legie. Zemřel během obléhání Paříže na jaře 1918 a byl provizorně pohřben na hřbitově Père-Lachaise, teprve o rok později byl pochován na pařížském hřbitově Passy u Trocadéra.
1798 – zemřel Emerich Václav Petřík, violoncellista, varhaník a skladatel (narodil se 3. října 1727). Vynikl jako virtuóz na violoncello. Pro tento nástroj zkomponoval několik sonát a variací. Mezi jeho spolužáky violoncellisty patřili Josef Fiala, Antonín Kraft a Josef Rejcha. Začal jako altista v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně, pak se stal ředitelem kůru u sv. Benedikta a později ředitelem kůru při Strahovském klášteru.
1771 – narodil se Ján Jozef Rösler, uváděný také jako Jan Josef Rösler nebo Johann Joseph Rösler, skladatel, dirigent a klavírista slovenského původu (zemřel 28. ledna 1813). Byl známý jak v Čechách, tak ve Vídni. V letech 1795 až 1805 byl v Praze kapelníkem Guardasoniho operní společnosti, poté byl kapelníkem Dvorního divadla ve Vídni a současně byl ve službách knížete Josefa Františka Maxmiliána z Lobkovic z roudnické větvě, a to jako jeden ze tří kapelníků jeho kapely. Mezi více než dvěma sty skladeb je v jeho odkazu devět oper a další scénická díla, symfonie, nástrojové koncerty i komorní a vokální skladby a církevní hudba.
1615 – pokřtěn byl Christopher Gibbons, anglický skladatel a varhaník barokního období (zemřel 20. října 1676). V Londýně byl sboristou a pak skladatelem v královské kapli a Westminsterském opatství. Patřil k několika málo z royalistických hudebníků, kteří během období bezvládí, když byl Londýn ovládán Cromwellem, neuprchli na Kontinent. Po králově návratu i proto zažil rychlý vzestup v jeho opětovné přízni… Stal se učitelem Henryho Purcella. Byl synem skladatele Orlanda Gibbonse.
1599 – zemřel Luca Marenzio, italský skladatel (narodil se kolem roku 1553, někdy se uvádí 18. října 1553 nebo 1554). Byl jedním z nejznámějších skladatelů madrigalů, kterých složil na pět set. Napsal některé z nejslavnějších příkladů této formy v pozdním stádiu vývoje, před její raně barokní transformací Monteverdim. Jeho umělecký vliv sahal až do Anglie. Pracoval ve službách několika italských aristokratických rodin, včetně Gonzagů a d´Este a ve Florencii Medicejských. Většinu kariéry strávil v Římě.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1471 – Vladislav Jagellonský byl korunován českým králem.