23. leden
Svátek má Zdeněk.
2022 – zemřel Radan Dolejš, scenárista, hudebník, historik, dramaturg a producent, v letech 2014 až 2016 programový ředitel televize Relax, předtím výkonný ředitel ČT1 (narodil se 9. dubna 1964). Studoval Lidovou konzervatoř Jaroslava Ježka, tvorbu scénáře a písňového textu u Jiřího Suchého. Od září 2017 byl pedagogem na Pražské konzervatoři, učil dějiny jazzu a moderní populární hudby. Byl autorem nebo spoluautorem několika knih spojených s Janem Werichem a Jiřím Voskovcem. Působil jako dramaturg, scenárista a režisér zejména zábavných televizních pořadů a jako kytarista kapel Šlapeto a Patrola Šlapeto.
2009 – zemřel Jozef Kuchár, slovenský herec a operní pěvec (narodil se 15. září 1928). Působil v košické opeře, v opeře Slovenského národního divadla v Bratislavě, v českých činoherních divadlech, byl sólistou zpěvohry Nové scény v Bratislavě. Uplatnil se v klasických operetách, muzikálech i hudebních komediích. Zpíval i populární písně (hlavně Gejzy Dusíka) a písně z operet, vystupoval ve Slovenském rozhlase. V roce 1979 byl jmenován zasloužilým umělcem.
1981 – zamřel Samuel Barber, americký skladatel, muzikolog a klavírista (narodil se 19. března 1910). Vesměs se vyhýbal experimentálním trendům hudebního modernismu ve prospěch tradičnějšího hudebního jazyka a vyjádření emocí. Nejznámější je jeho Adagio pro smyčce, v otextované verzi z roku 1967 Agnus Dei, původně ze Smyčcového kvartetu op. 11 z roku 1938. Svoji první skladbu napsal už v sedmi letech. Měl také pěkný znělý hlas v barytonovém rozsahu, proto zvažoval kariéru zpěváka. Hudbu studoval na Curtisově institutu ve Filadelfii. Několik ocenění obdržel za Violoncellovou sonátu op. 6 z roku 1932. Před 2. světovou válkou studijně pobýval v Evropě, za války sloužil u amerického letectva. Za Klavírní koncert op. 38 získal v roce 1962 Pulitzerovu cenu. Dvě třetiny jeho odkazu tvoří písně a vokální hudba.
1969 – zemřel Jaroslav Křička, skladatel, dirigent, organizátor, pedagog a publicista (narodil se 27. srpna 1882). Na Pražské konzervatoři byl žákem Karla Knittla a Karla Steckera a přátelil se tam s Vítězslavem Novákem a jeho žáky. Studia hudby dokončil jednoročním pobytem v Berlíně. Pak žil tři roky v ruském Dněpropetrovsku, kde se přátelil s Glazunovem a Tanějevem a propagoval českou hudbu. Založil tam symfonický orchestr, který dirigoval, a do místních novin psal české hudební aktuality. Po návratu do Prahy v roce 1909 se stal sbormistrem Hlaholu, se kterým prováděl mimo jiné i premiéry sborových děl Janáčka, Nováka a Jeremiáše. V roce 1918 byl jmenován profesorem skladby na Pražské konzervatoři a v době okupace, do roku 1942, byl jejím ředitelem. Po roce 1945 se věnoval výhradně skladbě. V roce 1921 byl zvolen členem České akademie věd a umění a v roce 1957 obdržel titul zasloužilý umělec. V jeho rodné Kelči se nachází muzeum bratří Křičků (jeho bratr Petr se později stal známým básníkem, sestra Pavla byla spisovatelkou). Ve svém díle obsáhl snad všechny hudební druhy a žánry od písní, přes opery až po filmovou hudbu, tvořil pro děti a složil i několik operet. Napsal mnoho esejů o hudbě a pravidelně publikoval články v hudebních časopisech Hudební revue a Hudební rozhledy.
1952 – narodil se Pavel Hůla, houslista a pedagog (zemřel 7. prosince 2021). Stal se dvojnásobným vítězem Kocianovy houslové soutěže v Ústí nad Orlicí (1963 a 1964) a laureátem rozhlasové soutěže Concertino Praga v kategorii klavírní trio (1969). Na AMU v Praze absolvoval ve třídě Marie Hlouňové, postgraduální studium komorní hry u Antonína Kohouta a mistrovské kurzy u Vladimira Malinina ve Výmaru. Věnoval se sólové i komorní hře. V letech 1972–2000 byl členem souboru Pražští komorní sólisté, od roku 1975 byl 36 let primáriem Kocianova kvarteta a od roku 2001 současně uměleckým vedoucím jím založeného komorního orchestru Praga Camerata. Na jaře roku 2010 nahradil na postu primária Pražákova kvarteta jeho zakládajícího člena Václava Remeše, který soubor opustil ze zdravotních důvodů. V roce 2015 byl sám ze zdravotních důvodů nahrazen Janou Vonáškovou-Novákovou. Hrál mimo jiné na nástroj od Mathiase Albaniho z roku 1696, na který v mládí hrál Jaroslav Kocian. Věnoval se též dirigování a od roku 2006 vyučoval na katedře strunných nástrojů HAMU. Od roku 2001 byl jedním z porotců Kocianovy mezinárodní houslové soutěže v Ústí nad Orlicí a od roku 2009 byl až do své smrti jejím předsedou.
1933 – premiéru měl 2. klavírní koncert od Bély Bartóka, mající pověst jedné z nejobtížnějších skladeb v daném repertoáru. Frankfurtský rozhlasový symfonický orchestr dirigoval Hans Rosbaud, sólistou byl autor. O rok později, 18. dubna 1934, se jedno z dalších provedení díla, opět s autorem u klavíru, odehrálo v Konserthusetu s Královským stockholmským filharmonickým orchestrem pod taktovkou Václava Talicha.
1922 – zemřel Arthur Nikisch, maďarský dirigent a houslista (narodil se 12. října 1855). Vyrůstal v moravských Bučovicích. Po studiích na vídeňské hudební akademii působil jako houslista ve vídeňské Dvorní opeře Hofoper, pak se začal věnovat dirigování a spolupracoval s lipskou operou (Neues Theater), Bostonským symfonickým orchestrem, Královskou operou v Budapešti a Londýnským symfonickým orchestrem. Od roku 1895 byl hudebním ředitelem orchestru lipského Gewandhausu a současně šéfdirigentem Berlínských filharmoniků. Vedle Hanse von Bülowa a Hanse Richtera byl považován za jednoho ze tří nejvýznamnějších dirigentů přelomu 19. a 20. století. Patřil k výrazným interpretům děl Antona Brucknera a Petra Iljiče Čajkovského. Ač nikdy oficiálně neučil, ovlivnil řadu budoucích dirigentů; mezi jeho žáky patřil například Václav Talich, Adrian Boult či Albert Coates.
1921 – zemřel Mykola Leontovyč, ukrajinský skladatel, sborový dirigent a pedagog (narodil se 13. prosince 1877). Napsal četné sborové adaptace ukrajinských lidových písní, mj. ukrajinské koledy „Ščedryk“, jejíž anglický překlad s názvem „Carol of the Bells“ je celosvětově známý. Jeho dílo zahrnuje stovky lidových písní v autorské úpravě a autorské písně, inspirované folklorem. Byl zabit agentem Čeky, sovětské tajné policie, v domě rodičů.
1909 – premiéru měla symfonická báseň Noční jízda a východ slunce, op. 55 Jeana Sibelia. V Petrohradu ji v roce 1909 řídil ruský dirigent a klavírista Alexandr Siloti. Existují různé výklady inspirace k dílu. Sám autor se nechal slyšet, že jí byla Colosea v Římě v roce 1901, ale později se vyjádřil, že inspirací mu byla jízda na saních z Helsinek do Keravy „někdy na přelomu století“, během níž spatřil úchvatný východ slunce. Expresivní skladba má chorální finále, které označil americký skladatel Jonathan Blumhofer za jeden z nejmagičtějších momentů v celé hudbě 20. století.
1904 – narodil se Theodor Schaefer, skladatel a pedagog (zemřel 19. března 1969). Po gymnáziu v Telči studoval na brněnské konzervatoři skladbu u Jaroslava Kvapila a dirigování u Františka Neumanna a pokračoval na mistrovské škole v Praze u Vítězslava Nováka. Stal se profesorem hudební teorie a kompozice na brněnské konzervatoři a přednášel hudební vědu na Filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci. Od roku 1959 až do smrti byl pedagogem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Vychoval řadu významných skladatelů (Pavel Blatný, Ctirad Kohoutek, Alois Piňos, Zdeněk Pololáník a další) a byl mentorem skladatelky Vítězslavy Kaprálové. Za války ukrýval její skladby. V Kutné Hoře byl sbormistrem pěveckého spolku Tyl, řídil sbor Sokola Brno I a Brněnské orchestrální sdružení a byl prvním předsedou festivalového výboru Mezinárodního hudebního festivalu v Brně. Také byl znám jako perfektní notograf, jeho notopips byl údajně „jako tištěný“.
1890 – Byla založena Česká akademie věd a umění, dnešní AV ČR.
1881 – premiéru měla opera Evžen Oněgin od Petra Iljiče Čajkovského. Odehrála se v Malém divadle v Moskvě. Předtím už dílo uvedli v roce 1879 studenti na moskevské konzervatoři.
1861 – narodil se František Černý, český kontrabasista a hudební skladatel (zemřel 3. září 1940). Vystudoval Pražskou konzervatoř a poté Conservatoire de Paris. Po absolutoriu byl kontrabasistou v orchestru Colonne-Lamoureux. V roce 1890 se vrátil do Prahy a působil jako první kontrabasista orchestru Národního divadla v Praze. O deset let později byl jmenován profesorem na Pražské konzervatoře, kde setrval až do odchodu do důchodu. Pro svůj nástroj zkomponoval čtyři koncerty s orchestrem. Kromě toho napsal Suitu pro orchestr a řadu klavírních skladeb. Nejvýznamnější je jeho instruktivní literatura, třídílná škola hry na kontrabas a technická cvičení, 30 Études-Caprices (1923) a Technické studie v palcové poloze (1927).
1837 – zemřel John Field, irský skladatel, klavírista a pedagog (narodil se 26. července 1782). Studoval v Londýně u Muzia Clementiho. Jako koncertní klavírista navštívil Paříž a Vídeň, nakonec se usadil v Petrohradě. Je považován za průkopníka žánru nokturna a ovlivnil řadu dalších hudebníků, k nimž patřili Fryderyk Chopin, Johannes Brahms, Robert Schumann a Franz Liszt.
1820 – narodil se Alexander Serov, ruský skladatel a hudební kritik (zemřel 1. února 1871). Byl jedním z nejvýznamnějších hudebních kritiků v Rusku 50. a 60. let 19. století a nejvýznamnějším ruským skladatelem v období mezi Rusalkou Dargomyžského a díly Rimského-Korsakova, Musorgského a Čajkovského. Byl otcem ruského umělce Valentina Serova. Studoval práva na přání otce a tam se spřátelil s Vladimírem Stasovem, který se pak stal slavným kritikem umění. Práci v oboru ale opustil a a začal skládat hudbu a psát o ní. Pořádal také přednášky o hudbě. Oženil se se svou studentkou Valentinou Bergmanovou, která se také stala hudební skladatelkou. V roce 1865 se jim narodil syn Valentin Serov, později významný malíř. Jako hudební skladatel je nejvíce významný svými operami. Nečekaně zemřel na infarkt. Manželka dokončila jeho poslední operu a propagovala jeho odkaz.
1815 – narodil se Jiří Macourek, fagotista, dirigent a skladatel (zemřel po roce 1863). Po absolvování konzervatoře byl vojenským kapelníkem v Turíně. Sympatizoval s českým obrozeneckým hnutím a na libreto Václava Klimenta Klicpery složil operu Žižkův dub.
1805 – zemřel Václav Pichl, skladatel a houslista (narodil se 25. září 1741). Získal uplatnění jako první houslista v kostele Matky Boží před Týnem, kde studoval u varhaníka Josefa Segera kontrapunkt. Roku 1765 se stal díky pozvání Karla Ditterse z Dittersdorfu houslistou v orchestru biskupa Adama Patačiče v dnešní Oradei. Později přijal místo kapelníka u hraběte Hartiga v Praze a pak se stal prvním houslistou ve vídeňském dvorním divadle. Vrcholu své umělecké činnosti dosáhl v Itálii, kde složil většinu svých oper a symfonických děl a dostalo se mu i významného ocenění. V roce 1779 se stal členem Filharmonické společnosti v Mantově a v roce 1782 v Bologni. Zemřel náhle na mrtvici při provádění houslového koncertu v Lobkovickém paláci ve Vídni. Přestože žil dlouhou dobu v cizině, nepřerušil styk s českým prostředím. Komponoval písně na české texty, napsal dějiny českých hudebníků v Itálii, přeložil libreto Mozartovy opery Kouzelná flétna a napsal i řadu dalších libret, jak pro vlastní potřebu, tak i pro jiné skladatele.
1752 – narodil se Muzio Clementi, italský skladatel, klavírista, učitel, dirigent, vydavatel, editor a výrobce klavírů (zemřel 10. března 1832). Je nazýván „otcem moderní klavírní techniky“. Proslavily ho především jeho sonatiny a etudy. Byl tak nadaný, že už v devíti letech zastával místo varhaníka a ve dvanácti složil čtyřhlasou mši a oratorium, z něhož se ale dochovalo jen libreto. Po studiích, které mu zařídil v Anglii zámožný mecenáš Peter Beckford, odešel do Londýna, kde se s úspěchem účastnil hudebního života jako pianista, skladatel a dirigent (od klavíru) v královském divadle King’s Theatre. V roce 1780 vystoupil v Paříži před Marií Antoinettou a pak i ve Vídni před jejím bratrem, císařem Josefem II. Císař zorganizoval klavírní soutěž Clementiho s Wolfgangem Amadeem Mozartem v Hofburgu na Štědrý den roku 1781, aby pobavil sebe a své hosty. Soutěž skončila nerozhodně… Mozart později převzal melodii z Clementiho klavírní sonáty B dur č. 2 do své předehry ke Kouzelné flétně. Roku 1794 se stal Clementiho žákem John Field, skladatel a klavírista, který měl později vliv na Chopina. V devadesátých letech se Clementi začal profilovat i jako vydavatel hudebnin a stavitel klavírů. V roce 1798 byla slavná firma pro stavbu klavírů Longman & Broderip přejmenována na Clementi & Co, stavěla klavíry a vydávala díla všech slavných hudebníků té doby, hlavně Beethovenova. Na svých cestách se setkal s Josephem Haydnem, Franzem Lisztem, Felixem Mendelssohnem-Bartholdym a dalšími. Jeho hrob byl přenesen do jižní části Westminsterského opatství vedle hrobu Wilhelma Schielda a Johanna Petera Salomona. Na náhrobku je označen jako otec klavíru. Existuje kompletní nahrávka celého klavírního díla na 18 CD, kterou pořídil italský pianista Pietro Spada ve spolupráci s Georgem Dardenem ve čtyřručních skladbách.