23. srpen
Svátek má Sandra.
1981 – zemřela Jiřina Šejbalová, operní pěvkyně – altistka, pedagožka a herečka (narodila se 17. září 1905). Po studiích nastoupila jako pěvkyně do opery Státního divadla v Brně, současně hostovala v pražském Národním divadle a zahrála si i v avantgardním divadelním studiu Dada režiséra Jiřího Frejky. Od roku 1928 až do důchodu v roce 1971 byla členkou činohry Národního divadla v Praze. Více než 50 let (1929 až 1980) působila ve filmu, vytvořila desítky pozoruhodných rolí, asi nejznámější byla hlavní role ve filmu Vlčí jáma nebo později Zlatá svatba. Od roku 1967 vyučovala jevištní řeč a hereckou výchovu na pražské HAMU, v roce 1968 byla jmenována profesorkou. Pracovala také v rozhlase, televizi a v dabingu. Moc ráda vařila, koncem šedesátých let vydala kuchařku Vaříme na chatě, která se stala bestsellerem.
1945 – zemřel Leo Borchard, německý dirigent (narodil se 31. května 1899). V roce 1920, po ruské revoluci, emigroval do Německa a pracoval jako asistent dirigenta v berlínském operním domě Krolloper. V roce 1933 vedl poprvé jako hostující dirigent Berlínské filharmoniky; o dva roky později byl pro svou politickou nespolehlivost zakázán nacistickým režimem a v následujících letech se tak věnoval soukromě pedagogické činnosti. 26. května 1945 opět dirigoval koncert Berlínských filharmoniků a o týden později se dostal do jejich čela jako náhrada za Wilhelma Furtwänglera, který se usadil ve Švýcarsku. O tři měsíce později ho při cestě automobilem domů z koncertu zastřelil americký voják. Na pozici šéfdirigenta ho nahradil rumunský dirigent Sergiu Celibidache.
1937 – zemřel Albert Roussel, francouzský skladatel a pedagog (narodil se 5. dubna 1869). Jako mladík se zajímal spíš o matematiku, stal se námořníkem a jeho první skladby vznikly až za pobytu u posádky v Cherbourgu. Mnoho jeho pozdějších hudebních děl reflektuje jeho zájem o exotická místa. Později začal studovat harmonii u Juliena Koszula, dědečka skladatele Henriho Dutilleuxe, a pokračoval v Paříži, napřed soukromě u Eugèna Gigouta a později na Schola Cantorum de Paris, kde byl jeho učitelem i Vincent d’Indy. Souběžně začal učit, mezi jeho žáky byli Erik Satie, Edgard Varèse a od roku 1923 i Bohuslav Martinů. Je pochován na hřbitově Saint Valery ve Varengeville-sur-Mer v Normandii.
1900 – narodil se Ernst Křenek, americký skladatel a pedagog českého původu (zemřel 22. prosince 1991). Experimentoval s atonalitou a dalšími moderními hudebními styly. Jeho je rozsáhlé, zahrnuje 242 číslovaných prací a dalších 130 bez opusových čísel. Napsal i řadu vědeckých prací o hudbě. Dvě skladby zkomponoval pod pseudonymem Thornton Winsloe. Studoval ve Vídni a v Berlíně u Franze Schrekera a působil pak na řadě německých operních scén. V roce 1926 dokončil svou nejslavnější skladbu, jazzovou operu Jonny spielt auf, světovou premiéru měla v roce 1927 v tehdejším Novém německém divadle. Krátce poté pak radikálně styl své hudby změnil, v jeho díle se proevily hlavní hudební směry 20. století, včetně atonální hudby, dvanáctitónové techniky propracované Arnoldem Schoenbergem nebo prvků aleatoriky. V roce 1938 emigroval do Spojených států, kde učil na Vassar College v Poughkeepsie u New Yorku a na Hamline University v Saint Paul v Minnesotě, pak na Královské hudební konzervatoři v Torontu v Kanadě. V roce 1922 se seznámil s vdovou po Gustavu Mahlerovi a s její dcerou Annou, které věnoval svou symfonii č. 2 a v březnu roku 1924 se s ní oženil. Manželství ale do roka skončilo rozvodem. Jeho druhá manželka po jeho smrti založila ve Vídni hudebněvědný ústav Ernst Krenek Institute. V roce 2004 bylo jeho sídlo přesunuto do Kremže v Dolním Rakousku.
1885 – narodil se Stanislav Ondříček, houslista a pedagog (zemřel 16. července 1953). V letech 1899–1903 studoval na pražské konzervatoři u Otakara Ševčíka, studia však nedokončil. Mezi roky 1908 až 1920 učil na hudebních školách v Tbilisi, Kišiněvě a Jaroslavli, byl i v New Yorku. Po návratu do vlasti působil jako učitel hry na housle na hudebních školách v Pardubicích, Českém Brodě, Nymburku, Praze a nakonec v Kolíně. Byl bratrem slavného houslisty Františka Ondříčka.
1872 – narodil se Jaromír Herle, skladatel a sbormistr (zemřel 30. listopadu 1945). Začal na housle a lesní roh ve vojenské hudbě 28. pěšího pluku v Praze. Pak odešel do Srbska a stal se učitelem zpěvu na gymnáziu v Šabaci, kde získal i první zkušenosti sbormistra smíšeného pěveckého sboru. Pak působil v souboru Dvorní opery ve Vídni, byl sbormistrem vídeňských pěveckých sdružení Lumír a Slovanský zpěvácký spolek. Po vzniku Československé republiky se vrátil do Prahy a působil jako ředitel kůru, zpěvák, sbormistr a varhaník v řadě pražských chrámů, pak byl jmenován sbormistrem Národního divadla, dirigentem činoherního orchestru a sbormistrem pražského Hlaholu. Jako skladatel komponoval hlavně vokální hudbu: písně, sbory a chrámové skladby. Jeho vnukem je Jan Hora, významný varhaník a pedagog Pražské konzervatoře a HAMU.
1847 – narodil se Gustav Láska, kontrabasista, skladatel, dirigent, varhaník a malíř působící převážně v Německu (zemřel 16. října 1928). Stal se členem orchestru a občasným dirigentem opery v Kasselu, působil jako dirigent dvorní kapely v Sondershausenu, byl operním dirigentem v divadlech v Göttingenu, Halberstadtu, Eislebenu a v Berlíně a vystupoval jako úspěšný koncertní kontrabasista. Od roku 1878 až do své smrti byl členem dvorního operního orchestru Mecklenbursko-zvěřínského velkovévodství, vedle toho byl sbormistrem Schwerin Singakademie a chrámového sboru v kostele sv. Anny, kde byl také varhaníkem. Komponoval nejen pro svůj hlavní nástroj, ale i opery, chrámové skladby, orchestrální díla a komorní hudbu. Byl vyhledávaným učitelem hudby a své zkušenosti shrnul v dvoudílné Škole hry na kontrabas, doplněné bohatou instruktivní literaturou. Jeho sbírka hudebnin je uložena v knihovně Mecklenburg-Vorpommern.
1799 – zemřel Franz Xaver Widerhoffer, rakouský skladatel období klasicismu (narodil se 2. prosince 1742). Působil jako hudebník v Mariazellském chrámu. Byl autorem mnoha duchovních skladeb, z nichž neslavnější je jeho Missa solemnis in C, zvaná Mariazeller Messe.
1777 – zemřel Giuseppe Sellitto, italský skladatel a varhaník (narodil se 22. března 1700). Byl převážně operní skladatel. S výjimkou krátkých pobytů v Bologni, Benátkách, Římě a Florencii žil a tvořil v Neapoli. V roce 1760 byl jmenován varhaníkem v Papežské a královské bazilice sv. Jakuba. Jeho mladší bratr Giacomo Sellitto (1701–1763) byl také hudebním skladatelem.
1735 – premiéru měla opera (opéra-ballet) Les Indes galantes od Jeana-Philippa Rameaua, dílo, které otřáslo tehdejší představou o opeře. Nejde o příběh s jedním hrdinou a jednou zápletkou, ale o barokní kaleidoskop, ve kterém se prolínají čtyři rozmanité obrazy zasazené do exotických krajin tehdejší představivosti: Turecko, Persie, Peru a Severní Ameriky. Všechny propojuje jediné téma – láska, která překračuje hranice kultur a má sílu smířit rozdílnost. Opera vznikla na libreto Louise Fuzeliera a měla premiéru v divadle Palais-Royal v Paříži. Název díla se do češtiny překládal jako Dvorní Indové nebo Záletné Indky, až pro festival ve Znojmě v roce 2026 se vžil název Galantní světy. Indové v této opeře nevystupují. Slovo však označovalo v Rameauově době jakékoliv obyvatele vzdálených exotických zemí… Po Prologu následuje první část Le turc généreux (Šlechetný Turek), další je Les incas du Pérou (Peruánští Inkové) a třetí má název Les fleurs (Perský Svátek květin). Čtvrtý výstup Les Sauvages (Divoši), odehrávající se v Severní Americe, byl připsán až pro vystoupení v březnu 1736. Opera byla pak zapomenuta a jako celek poprvé uvedena zase až v roce 1957 – v Královské opeře ve Versailles za přítomnosti anglické královny, která byla na oficiální návštěvě Francie.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1970 – první syntetický inzulín izolovali Herbert Boyer, Keiichi Itakura a Arthur Riggs úpravou genů bakterie Escherichia coli, otevřeli tak cestu k levné léčbě cukrovky po celém světě
1968 – Marta Kubišová nazpívala píseň Jindřicha Brabce a Petra Rady Modlitba pro Martu pro televizní pořad Píseň pro Rudolfa III.
1913 – Kodaň dostala Malou mořskou vílu, symbol dánské metropole, bronzovou sochu vytvořil Edvard Eriksen na žádost Carla Jakobsena, majitele pivovaru Carlsberg, kterého zcela uchvátil balet Malá mořská víla na motivy pohádky Hanse Christiana Andersena
1617 – v Londýně vznikla první jednosměrná ulice na světě
1572 – v Paříži vypukla Bartolomějská noc, během které bylo zákeřně zavražděno 3000 hugenotů, kteří se v Paříži shromáždili při příležitosti sňatku jejich vůdce Jindřicha Navarrského, pozdějšího krále Jindřicha IV. s Markétou z Valois