24. leden
Svátek má Milena.
2026 – zemřel Kazuhito Jamašita (Kazuhito Yamashita), japonský klasický kytarista (narodil se 25. března 1961). Vystupoval v nejvýznamnějších sálech v Evropě a USA, s řadou orchestrů a dirigentů i jako sólista na recitálech. Vynikl mimořádně obtížnými úpravami symfonických děl pro sólovou kytaru – originálními aranžmá Musorgského Obrázků z výstavy, Stravinského Ptáka ohniváka, Rimského-Korsakovova Šeherezády a Dvořákovy Novosvětské symfonie. Ve světových premiérách uvedl více než 60 nových skladeb. V roce 1977 vyhrál v Evropě tři významné mezinárodní soutěže – soutěž Ramirez ve Španělsku, Alessandria v Itálii a Paris Radio France ve francouzské metropoli.
2017 – zemřela Mirka Pokorná, klavíristka (narodila se 28. října 1930). Sólistka, která vystupovala v řadě evropských zemí a byla mezi prvními československými umělci, kteří koncertovali v Japonsku. V československé premiéře v roce 1951 uvedla Prokofjevův Klavírní koncert č. 1 a suitu z baletu Romeo a Julie. Působila také jako pedagožka. Sama studovala u Viléma Kurze mladšího a na AMU do roku 1953 u Ilony Štěpánové-Kurzové.
1984 – zemřel Aladár Móži, slovenský houslista, pedagog a skladatel (narodil se 21. května 1923). Studoval v Bratislavě, Salcburku a Vídni, kde absolvoval v roce 1949 u Wolfganga Schneiderhana Universität für Musik und darstellende Kunst. Už ve Vídni založil Bratislavské kvarteto, se kterým absolvoval řadu koncertů. Později soubor reorganizoval na Slovenské kvarteto, které se stalo jedním z nejvýznamnějších československých komorních souborů. V roce 1949 se stal koncertním mistrem Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Bratislavě a od roku 1955 vedl také Bratislavský komorní orchestr. V letech 1955 až 1974 vyučoval na bratislavské konzervatoři a od roku 1974 na Vysoké škole múzických umění.
1982 – narodil se Jan Fila, skladatel, aranžér, chrámový varhaník a pedagog. Pražskou konzervatoř absolvoval roku 2008 ve třídě Jiřího Gemrota kantátou Stabat Mater. Studoval také hudební vědu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity a mezi roky 2011 a 2015 byl žákem v kompoziční třídě Václava Riedlbaucha na pražské AMU. Publikoval v tuzemských hudebních médiích a později se začal věnovat popularizaci nahrávek české a slovenské moderní hudby na YouTube. V roce 2023 se stal zástupcem ředitele ZUŠ Folklorika v Praze a v roce 2024 sbormistrem chrámového sboru v katolickém kostele Panny Marie Královny míru v Praze 4 – Lhotce.
1980 – narodil se Petr Bakla, skladatel. Na Hudební fakultě AMU vystudoval hudební teorii. V kompozici neprošel obvyklým studiem, ale hledá si vlastní cesty. Věnuje se vytváření notované hudby pro akustické nástroje a v ní ho zajímají situace a souvislosti, ve kterých základní hudební materiál nabývá zvláštní expresivity a energie. Jeho kompozice jsou uváděny v Česku, po Evropě i v USA. Pravidelně spolupracuje s Ostravským centrem nové hudby.
1946 – premiéru měla Symfonie ve třech větách od Igora Stravinského. Vznikala v letech 1942 až 1945 na zakázku Newyorské filharmonické symfonické společnosti a při prvním provedení dirigoval Newyorskou filharmonii sám autor. Jde o první významnou skladbu po jeho přesídlení do Spojených států. Stravinskij sice jen zřídka přiznával pro svá díla mimohudební inspiraci, ale tuto symfonii označoval za „válečnou“ – popsal ji jako přímou reakcí na události druhé světové války v Evropě i Asii. Stylově se v ní vrací bouřlivější chromatičností ke svým dřívějším kompozičním postupům, ale zároveň už zachovává pevnou objektivizující formu charakteristickou pro své druhé, tedy neoklasické období.
1939 – zemřel Manuel Penella, španělský skladatel (narodil se 31. července 1880). Jeho prvním jevištním dílem byla v roce 1894 zarzuela La fiesta del pueblo. Zkomponoval jich více než osmdesát v mnoha žánrech – od zarzuel, revue a operet po opery. Uváděla se často v zahraničí, v Latinské Americe, na Kubě, v Mexiku. Velké úspěchy slavil i v USA. Nějaký čas působil jako dirigent vojenské hudby v Ekvádoru v Quitu.
1923 – narodil se Simeon ten Holt, nizozemský skladatel (zemřel 25. listopadu 2012). Projevoval zájem o vztahy mezi hudbou a výtvarným uměním i hudbou a matematikou. Jako hlavní nástroj používal klavír. Vytvořil si osobitý minimalistický hudební jazyk, organizující hudební dílo jako soubor buněk, dle libosti interprety opakovaných. Nejznámějším Holtovým dílem je Canto Ostinato z roku 1976.
1922 – premiéru měla Symfonie č. 5, op. 50 Carla Nielsena. Je netradičně dvouvětá a její moderní hudební jazyk je postaven na principu kontrastu. První provedení dirigoval v Kodani autor.
1919 – narodil se Leon Kirchner, americký skladatel (zemřel 17. září 2009), mimo jiné žák Arnolda Schoenberga. Působil jako pedagog na různých univerzitách, v roce 1965 byl jmenován profesorem Harvardovy univerzity, kde přednášel až do roku 1989. V roce 1967 získal Pulitzerovu cenu za Smyčcový kvartet č. 3.
1918 – narodil se Gottfried von Einem, rakouský skladatel (zemřel 12. července 1996). Začínal jako korepetitor ve Státní opeře v Berlíně, od roku 1938 také pracoval jako asistent ředitele Hudebních slavností v Bayreuthu. Kompozici studoval u Borise Blachera. Právě od něj vyšel impuls ke složení opery Dantonova smrt, která později založila Einemovo mezinárodní uznání. Měla premiéru na festivalu v Salcburku 6. srpna 1947 za řízení dirigenta Ference Fricsaye. Značný úspěch měl už v roce 1944 v drážďanské Semperově opeře Einemův balet Princezna Turandot. Od roku 1953 žil ve Vídni, kde byl profesorem skladby na tamní hudební akademii. V letech 1948–1951 a 1954–1964 působil ve vedení Salcburského festivalu. Skandálem byla 18. května 1980 ve vídeňském divadle Theater an der Wien jeho opera Jesu Hochzeit (Ježíšova svatba).
1915 – narodila se Vítězslava Kaprálová, skladatelka a dirigentka (zemřela 16. června 1940). Dožila se pouhých 25 let, ale stačila složit více než čtyřicet skladeb. Její hudba byla vysoce ceněna už za života a její mimořádný talent je dnes oceňován s odstupem čím dál víc. Otec Václav Kaprál byl majitel hudební školy v Králově Poli, hudební skladatel a profesor skladby na brněnské konzervatoři. Matka byla učitelkou zpěvu. V roce 1930 začala studovat na brněnské konzervatoři skladbu u Viléma Petrželky a dirigování sboru u Viléma Steinmana a orchestru u Zdeňka Chalabaly. Absolvovala Klavírním koncertem d-moll, který vzbudil ohlas i tím, že skladbu také dirigovala. Na mistrovské škole Pražské konzervatoře studovala u Vítězslava Nováka a Václava Talicha. Absolventskou prací byla Vojenská symfonieta, kterou provedla v listopadu 1937 s Českou filharmonií. V Paříži byla soukromou žačkou Bohuslava Martinů. Provdala se za Jiřího Muchu, zemřela v Montpellier na jihu Francie. O skladatelčin hudební odkaz pečuje od roku 1998 kanadská hudební společnost The Kapralova Society.
1897 – narodil se Josef Vlach-Vrutický, český skladatel a dirigent, učitel hudební výchovy, sbormistr a básník (zemřel 18. září 1977). V roce 1924 absolvoval Mistrovskou školu Pražské konzervatoře ve třídě Josefa Bohuslava Foerstera. V letech 1926 až 1946 působil v Srbsku a byl šéfem filharmonie v chorvatském Dubrovníku. Po válce byl učitelem na hudební škole v Praze, šéfem orchestru v Mariánských Lázních, regenschorim a varhaníkem v Bohosudově a ředitelem hudební školy v Mostě a v Roudnici nad Labem. Učil také církevní zpěv na katolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích.
1895 – zemřel Josef Drahorád, skladatel a učitel zpěvu (narodil se 5. listopadu 1816), sběratel a upravovatel lidových písní, autor učebnice zpěvu.
1883 – zemřel Friedrich Adolf Ferdinand von Flotow, německý operní skladatel (narodil se 26. dubna 1812). Jeho nejznámější operou je Marta aneb Trh v Richmondu, uvedená ve Vídni v roce 1847. V Paříži předtím studoval kompozici u Antonína Rejchy a hru na klavír. Prvním úspěchem byla opera inspirovaná slavným stejnojmenným obrazem Le Naufrage de la Meduse (Vrak Medusy) Théodore Géricaulta. Flotow ji později přepracoval, v Hamburku byla uvedena pod názvem Die Matrosen (Námořníci). Zaujal také operou Alessandro Stradella. V roce 1855 byl jmenován intendantem dvorního divadla ve Schwerinu.
1880 – narodil se Josef Černík, skladatel a sběratel lidových písní (zemřel 24. listopadu 1969). Učil ve školách na Slovácku, později se stal profesorem hudby na Učitelském ústavu v Brně a v letech 1948 až 1951 byl lektorem na JAMU. Jeho největším dílem jsou Zpěvy moravských Kopaničářů, které obsahují kolem 2000 písní.
1851 – zemřel Gaspare Spontini, italský skladatel a dirigent (narodil se 14. listopadu 1774). V letech 1796 až 1803 uvedl na scénu 11 oper, které se hrály v předních italských operních divadlech – v Římě, Benátkách, Palermu, Neapoli a Florencii. V roce 1800 vystřídal ve funkci dvorního skladatele v Palermu Domenica Cimarosu, který byl pravděpodobně jeho učitelem. V dalších letech žil v Paříži, kde byl díky úspěchu svých komických oper jmenován dvorním skladatele císařovny. Premiéra opery La vestale 15. prosince 1807 v pařížské Opeře učinila ze Spontiniho jednoho z největších italských skladatelů té doby. Dílo obdivovali jako mistrovské skladatelé Cherubini, Meyerbeer, Berlioz a Wagner. Spontini byl jmenován hlavním dirigentem divadla Théâtre Italien de Paris. Další úspěchy slavil v Berlíně, kde byl jmenován prvním kapelníkem, obdržel titul generální hudební ředitel a komponoval pro Státní operu. Později byl s poctami přijat v Londýně královnou Viktorií, pro kterou zkomponoval několik kantát. Konec života strávil v Itálii. Na jeho počest byla rodná obec Maiolati přejmenována na Maiolati Spontini.
1835 – premiéru měla opera Puritáni (I Puritani) Vincenza Belliniho. Uskutečnila se v Théâtre Italien v Paříži. Jde o skladatelovu poslední operu, mistrovské dílo stylu bel canto zasazené do anglické občanské války; politický konflikt se proplétá s tragickým příběhem lásky Artura a Elvíry, vedoucím až k jejímu šílenství.
1784 – zemřel Andrea Bernasconi, italský skladatel (narodil se roku 1706). Byl kapelníkem v Ospedale della Pietà v Benátkách, od roku 1753 byl zástupcem kapelníka a později kapelníkem na dvoře bavorského kurfiřta Maxmiliána III. v Mnichově, kde žil až do smrti. Je autorem dvou desítek oper, 22 symfonií a půltuctu oratorií.
1758 – narodil se Johann Chrysostomus Drexel, německý skladatel chrámové hudby (zemřel 9. února 1801). Po celý život byl spjat s katedrálou v Augšpurku. Nejprve jako vokalista, později jako houslista a poslední čtyři roky života, po vysvěcení na kněze, jako dómský kapelník. Patřil k žákům Michaela Haydna.
1732 – narodil se Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais, francouzský dramatik (zemřel 18. května 1799), proslulý svými třemi hrami o Figarovi. Nesou názvy Le Barbier de Séville (Lazebník sevillský), Le Mariage de Figaro (Figarova svatba) a La Mère coupable (Provinilá matka). Patří mezi nejdůležitější francouzské hry epochy, kterou dovedně vystihují. Lazebníka sevillského zhudebnil Gioacchino Rossini, Figarovu svatbu Wolfgang Amadeus Mozart, Provinilou matku operně zpracoval Darius Milhaud. Postava Figara inspirovala operu Chérubin od Julese Masseneta a moderní americkou operu The Ghosts of Versailles od Johna Corigliana.
1715 – narodil se Václav Kalous, skladatel chrámové hudby (zemřel 22. července 1786). Jako člen řádu piaristů byl učitelem a regenschorim na řadě míst, mimo jiné v Mikulově, v Lipníku nad Bečvou, Litomyšli, Kroměříži, Slavném, Rychnově nad Kněžnou, Praze a Benešově. V Kosmonosích, kde působil od roku 1747, patřil mezi jeho žáky František Xaver Brixi. Dochovala se stovka Kalousových chrámových děl, a to nejen tam, kde působil, ale v opisech v mnoha dalších českých a moravských katolických kostelích.
1705 – narodil se Farinelli, vlastním jménem Carlo Broschi, jeden z nejslavnějších kastrátů-sopránů v historii hudby 18. století (zemřel 15. července 1782). Byl žákem Nicoly Porpory a patřil k těm chlapcům, které podporovala rodina Farini. Umělecké jméno Farinelli, které se stalo legendou, přijal z vděčnosti ke svým protektorům. Na divadelní scéně debutoval v roce 1720 v Porporově opeře Angelica e Medoro, v následující letech zpíval na všech hlavních evropských dvorech. Úspěchy slavil i v Londýně, zpíval v Paříži na dvoře Ludvíka XV. a nakonec odjel do Španělska, kde byl královnou angažován, aby svým zpěvem léčil krále Filipa V. z melancholie. Zůstal 25 let. Svého vlivu využil k založení italské opery v Madridu. Byl blízkým přítelem Domenika Scarlattiho, dalšího neapolského skladatele trvale žijícího ve Španělsku. Poslední dvě desetiletí prožil v Bologni se svým přítelem Pietrem Metastasiem. Kastrace chlapců měla za cíl zastavit jejich hlasový vývoj a školením zachovat mimořádný hlasový rozsah, protože v té době nebylo povoleno účinkování žen na jevišti; byla zakázána až v roce 1870, po sjednocení Itálie… Roku 1994 režisér Gérard Corbiau natočil úspěšný film Farinelli. Árie si v něm rozdělili kontratenorista D. L. Ragin a sopranistka Ewa Mallas-Godlewska; byly pak počítačově zpracovány, aby bylo dosaženo jednotné barvy hlasu.