24. květen
Svátek mají Jana a Vanesa.
2014 – premiéru měla komorní opera Pauline s libretem kanadské spisovatelky Margaret Atwood, kterou složil Tobin Stokes. Uskutečnila se v York Theatre ve Vancouveru. Opera, kterou si objednala Městská opera ve Vancouveru, se odehrává v tomto městě v březnu 1913, během posledních dnů života kanadské spisovatelky a umělkyně Pauline Johnsonové. Ta byla známá také pod uměleckým jménem Tekahionwake – její otec byl dědičný mohawský náčelník a matka anglická imigrantka.
2003 – zemřel Csaba Szabó, rumunsko-maďarský skladatel (narodil se 19. dubna 1936). Studoval v Kluži, během následujících tří desetiletí působil v Marosvásárhely, kde byl dirigentem a skladatelem Národního seklerského folklórního souboru a učitelem v Divadelním institutu Istvána Szentgyörgyiho. V roce 1987 se přestěhoval do Maďarska a do roku 2003 učil na Vysoké škole Dániela Berzsenyiho v Szombathely.
2000 – zemřel Karel Vladimír Burian, spisovatel, skladatel a sbormistr (narodil se 23. května 1923). Působil v Říčanech, založil a vedl stotřicetičlenný žákovský pěvecký sbor, později učil na gymnáziu a na rodinné škole, ale hlavně se věnoval popularizaci hudby a spisovatelské činnosti. V Cambridgi mu byla udělena medaile For distingued services to Music (Za vynikající zásluhy o hudbu). Pro Divadlo hudby vytvořil stovku pořadů, napsal osm muzikologických studií pro gramofonové desky, měl pravidelné rozhlasové pořady o hudbě v rámci cyklu Akademie třetího věku a sestavil deset školních diafilmů pro pedagogické nakladatelství Komenium. Napsal Přehled vývoje hudby, Stručné dějiny anglické hudby, Příruční hudební slovník naučný, Dějiny světové opery, Světová operní divadla a více než desítku knih o hudebních osobnostech, psal také detektivky. Jako skladatel zkomponoval tři mše, kantátu Do Sibiře podle A. S. Puškina, skladbu Bratři dále na slova Josefa Václava Sládka, drobné klavírní skladby, písně, sbory a scénickou hudbu k divadelním inscenacím říčanského divadelního spolku Tyl.
1997 – zemřel Karel Odstrčil, skladatel (narodil se 5. srpna 1930), jeden z průkopníků elektroakustické hudby v Československu. Nejdůležitějšími díly tohoto druhu je jeho cyklus Kabinet voskových figur, skladba Integrace a kvadrofonní kompozice založené na kombinování zvuků symfonického orchestru a pěveckého sboru s elektroakustickými zdroji. Zajímal se rovněž o experimenty v kombinování zvuku a světla, na kterých spolupracoval s brněnskou skupinou Via lucis. V roce 1967 se stal spoluzakladatelem Studia experimentální hudby při Československém rozhlasu v Plzni… Tři opery a sedm baletů, to je bilance jeho zralé tvůrčí fáze z let 1965 až 1980… V Ostravě studoval hudbu u významných hudebních pedagogů, jakými byli klavírista Josef Kysela, dirigenti Jaroslav Gotthard a Rudolf Vašata a skladatel Josef Schreiber. Byl též dirigentem Ostravského vysokoškolského souboru. V Praze potom v letech 1957 až 1963 absolvoval soukromé studium kompozice u Klementa Slavického. Při formování Odstrčilova skladatelského typu se šťastně doplňoval jeho severomoravský lidový původ s výrazně technickým vzděláním. Původně vystudoval báňské inženýrství a nějakou dobu se živil jako učitel na hornické průmyslové škole v Příbrami.
1979 – narodil se Ivo Kahánek, klavírista a pedagog, od června 2025 ředitel Pražské konzervatoře. Je docentem AMU, kde působí od roku 2010. Studoval na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a na AMU v Praze ve třídě Ivana Klánského, studoval také na londýnské Guildhall School of Music and Drama. Hraje od čtyř let. V roce 2004 se stal absolutním vítězem mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro. Ocenění získal i na Maria Canals Piano Competition v Barceloně, Vendome Prize ve Vídni, Stiftung Tomassoni Wettbewerb v Kolíně nad Rýnem, na Mezinárodní soutěži Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních a na soutěži Concertino Praga. Na festivalu BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall v srpnu 2007 pod taktovkou Jiřího Bělohlávka provedl Klavírní koncert č. 4 Inkantace Bohuslava Martinů, v listopadu 2014 dvakrát vystoupil s Berlínskými filharmoniky pod taktovkou Simona Rattla; po Rudolfu Firkušném se stal teprve druhým českým pianistou v historii, který vystoupil s tímto světoznámým tělesem. Od roku 2007 má exkluzivní smlouvu s vydavatelstvím Supraphon, pro které natočil řadu alb s díly Fryderyka Chopina, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, Gideona Kleina, Miloslava Kabeláče, Jeana Francaixe, Jacquesa Iberta a dalších. Za nahrávku písní Bohuslava Martinů s Martinou Jankovou a Tomášem Králem získal prestižní ocenění Diapason d’Or a výběry měsíce v časopisech Opernwelt a Opera News. Album s nahrávkou klavírních koncertů Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů, natočené s Bamberskými symfoniky pod taktovkou Jakuba Hrůši, obsadilo v roce 2020 první místo v kategorii Concerto v rámci prestižních britských BBC Music Magazine Awards. Získalo také Cenu Anděl 2019 v kategorii Klasika. V roce 2022 obdržel další prestižní Cenu Anděl, tentokrát za nahrávku kompletního klavírního díla Antonína Dvořáka.
1951 – narodil se Petr Altrichter, dirigent. Mezi nejvýznamnější etapy jeho profesní dráhy patří jedenáctileté vedení Jihozápadoněmecké filharmonie v Kostnici v letech1993 až 2004, post šéfdirigenta Královské liverpoolské filharmonie v letech 1997 až 2001 po tamním desetiletém působení Libora Peška a období od ledna 2002, kdy byl jmenován šéfdirigentem Filharmonie Brno. Na ostravské konzervatoři studoval se hrou na lesní roh i dirigování, ve kterém pak pokračoval na JAMU v Brně pod vedením Richarda Týnského, Otakara Trhlíka, Františka Jílka, Josefa Veselky a Lubomíra Mátla. Ještě během studií (v roce 1976) se zúčastnil světové dirigentské soutěže v Besançonu, kde obdržel druhou cenu a zvláštní cenu Francouzského svazu skladatelů. Právě tento úspěch se stal podnětem pro systematičtější budování dirigentské kariéry… Asistentem byl Altrichter ve Filharmonii Brno a u šéfdirigenta České filharmonie Václava Neumanna, pak působil jako dirigent Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně, Komorní filharmonie Pardubice, Filharmonie Brno a od roku 1987 začal úzce spolupracovat se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK, jehož se stal později hlavním dirigentem a v letech 1990–1991 šéfdirigentem.
1950 – zemřel Alois Jiránek, skladatel, pedagog a výtvarník (narodil se 5. září 1858). V roce 1881 odešel do Ruska, kde byl jeden rok sbormistrem pěveckého sboru Slavjanskaja kapela. Poté se stal učitelem hudby na dívčím gymnáziu v Charkově. Po 26 letech se vrátil do Prahy a až do své smrti se věnoval soukromé výuce hudby. Byl absolventem pražské Varhanické školy a žákem Zdeňka Fibicha. Otec, řídící učitel a ředitel kůru, byl všestranným hudebníkem. Hudbě se profesionálně věnovali i Jiránkovi bratři František, Karel a Stanislav.
1948 – premiéru měla Žebrácká opera (Beggar’s Opera) Benjamina Brittena. Uskutečnila se v Arts Theatre v Cambridgi. Jde o nápaditou a brilantní adaptaci Žebrácké opery od Johna Gaye z 18. století. Brittenovy harmonizace a aranžmá již existujících melodií, které popsal jako „jedny z našich nejlepších národních písní“, jsou osobní a svérázné a opera zní jako zcela originální dílo.
1946 – zemřel Vincenc Maixner, dirigent a skladatel (narodil se 17. března 1888). Na Pražské konzervatoři studoval skladbu u Karla Steckera a na mistrovské škole u Vítězslava Nováka. V roce 1912 se stal korepetitorem a asistentem šéfa opery Národního divadla Karla Kovařovice a v roce 1918 řádným dirigentem. Pod jeho taktovkou zazněly světové premiéry baletu Bohuslava Martinů Istar (11. 9. 1924), opery Jaroslava Vogla Mistr Jíra (30. 3. 1926) a pražské premiéry baletů Clauda Debussyho a Daria Milhauda nebo opery Z mrtvého domu (21. 2. 1931) Leoše Janáčka. Dále řídil premiéry nových nastudování oper Josefa Bohuslava Foerstra Jessika (16. 1. 1920), Giussepe Verdiho Falstaff (23. 1. 1921), Pietra Mascagniho Sedlák kavalír (21. 4. 1922), Wolfganga Amadea Mozarta Únos ze serailu (16. 4. 1923), Richarda Strausse Elektra (28. 4. 1933) a Karla Kovařovice Na starém bělidle (5. 9. 1935). Byl jedním ze zakládajících členů Spolku pro moderní hudbu v Praze, působil také jako sólový klavírista a doprovazeč. Z jeho nevelkého skladatelského díla zazněla v roce 1912 klavírní sonáta a v Národním divadle se uplatnila jeho hudba k činohrám, první byla k Euripidově tragédii Hippolytos (1915). Je pohřben na Vyšehradském hřbitově. Jeho bratr, Antonín Maixner (1889–1917) byl houslista, od sedmnácti koncertní mistr České filharmonie, později koncertní mistr orchestru Národního divadla.
1933 – premiéru mělo 24 preludií, klavírní cyklus Dmitrije Šostakoviče. Odehrála se v Moskvě v autorově podání. Cyklus složil převážně proto, aby se mohl vrátit k veřejnému vystupování, se kterým přestal v roce 1930 poté, co se neumístil na první mezinárodní Chopinově klavírní soutěži v roce 1927.
1932 – narodil se Vadim Petrov, skladatel a klavírista (zemřel 7. prosince 2020). Věnoval se souborům lidové umělecké tvořivost a lidovým tancům a písní a tento prvek se pro jeho dirigentskou a skladatelskou praxí stal v jeho uměleckém vývoji nezaměnitelným. Působil jako vedoucí oddělení Lidové zábavy v Městském domu osvěty hl. m. Prahy. V roce 1958 založil jako jeho součást Lidovou konzervatoř. Díky seznámení s Frances Ježkovou, vdovou po Jaroslavu Ježkovi, se mu v roce 1990 podařilo získat souhlas k přejmenování Lidové konzervatoře na Konzervatoř Jaroslava Ježka. V době normalizace však byl pedagogem na Konzervatoři Jana Deyla pro zrakově postižené. Na škole založil dívčí pěvecké kvarteto „Carmina lucis“. V roce 1976 nastoupil na Pražskou konzervatoř, kde do roku 1992 vyučoval skladbu a hudební teorii. Jeho dílo obsahuje na 1400 titulů, včetně tří stovek děl pro děti – hudby k pohádkám, večerníčkům, divadelním, televizním a rozhlasovým inscenacím a filmovým pohádkám. Na AMU, kam nastoupil po studiích na Ruském gymnáziu, byl žákem Miloslava Kabeláče, Jaroslava Řídkého, Václava Trojana a Václava Dobiáše. Byl synem ruského emigranta, v Praze žil i jeho dědeček, významná osobnost tamního ruského společenského života, spjatý s pravoslavným chrámem sv. Cyrila a Metoděje v Resslově. Matka byla sólistkou Pěveckého sdružení pražských učitelek.
1924 – narodila se Milada Šubrtová, operní pěvkyně – sopranistka (zemřela 1. srpna 2011). Zpěv studovala pouze soukromě, přesto se stala jednou z nejlepších českých zpěvaček 20. století. Po válce působila nejprve v Opeře 5. května; se souborem přešla v roce 1948 do Národního divadla. Zpívala lyrické, dramatické i koloraturní party. Jednou z jejích nejznámějších rolí se stala Rusalka. Do jejího kmenového repertoáru patřila i Janáčkova Jenůfa a mozartovské a další role období klasicismu. V roce 1975 obdržela titul národní umělkyně, v roce 1998 Cenu Thálie za celoživotní mistrovství. Pohřbena se s manželem, dirigentem Janem Husem Tichým, na hřbitově ve Chříči.
1918 – premiéru měla jednoaktová opera Modrovousův hrad (A kékszakállú herceg vára) Bély Bartóka. Uskutečnila se v Maďarské královské opeře v Budapešti. Dílo zkomponoval už roku 1911 na text libretisty Bély Balázse. Ten původní strašidelnou pohádku transformoval na způsob symbolistních maeterlinckovských dramat do podoby psychologické hry anebo ještě spíš do abstrahovaného dialogu mužství a ženství. Protože Béla Balázs, který se zapojil do aktivit Maďarské republiky rad, po jejím pádu v roce 1919 emigroval, přestala být opera v Maďarsku uváděna a na pódium se vrátila až v roce 1936. V zahraničí byla opera uvedena v němčině v roce 1922 ve Frankfurtu nad Mohanem a v roce 1929 v Berlíně. První uvedení v Itálii bylo 5. května 1938 ve Florencii na festivalu Maggio Musicale Fiorentino a v USA v Dallasu 9. ledna 1949. Česká premiéra se konala 21. února 1960 v Olomouci.
1911 – premiéru měla Symfonie č. 2 Es dur, op. 63 Edwarda Elgara. Uskutečnila se na Londýnském hudebním festivalu v Queen’s Hall pod taktovkou skladatele. Dílo nazval „vášnivou poutí duše“. Svou třetí symfonií, započatou v roce 1933, nedokončil.
1910 – narodila se Semiha Berksoy, turecká operní zpěvačka – sopranistka a malířka (zemřela 15. srpna 2004). Kariéru začala v roce 1931 rolí Semihy v prvním tureckém zvukového filmu İstanbul Sokaklarında. Pak byla obsazována do operetních představeních v istanbulských divadlech a zpívala v první turecké opeře Özsoy v roce 1934. Byla oceněna jako první turecká operní pěvkyně a získala možnost dalšího studia na berlínské hudební akademii. Od roku 1934 začala vystupovat v Turecku, Německu a Portugalsku, stávala se známou jako wágnerovský soprán. V roce 1939, u příležitosti oslavy 75. narozenin Richarda Strausse v Berlíně, zpívala roli Ariadny z Naxosu. Po návratu do Turecka spolupracovala s Carlem Ebertem na vytvoření turecké státní opery a baletu. Z Istanbulské opery odešla v roce 1972. Po svém odchodu do důchodu zůstala aktivní hlavně jako divadelní umělec.
1905 – narodil se Zdeněk Blažek, skladatel, pedagog a hudební teoretik (zemřel 19. června 1988). Skladbu studoval na brněnské konzervatoři u Viléma Petrželky a na mistrovské škole Pražské konzervatoře u Josefa Suka. V hudební vědě byl žákem Vladimíra Helferta. Po studiích byl činný v brněnském rozhlase. V letech 1947–1963 zastával funkci ředitele brněnské konzervatoře. Jako teoretik se jako první v Československu zabýval systematikou dvojsměrné alterace. Psal instrumentální i vokální skladby, díla pro orchestr, písňové cykly, sbory a tři opery.
1899 – premiéru měla opera Popelka (Cendrillon) Julese Masseneta.
1881 – narodil se Mikuláš Schneider-Trnavský, slovenský skladatel, dirigent a hudební pedagog (zemřel 28. května 1958). Zasloužil se o založení Hudební a dramatické akademie v Bratislavě a stál za sestavením a vydáním Jednotného katolického zpěvníku; obsahoval na pět set písní, z toho polovina byly autorské. Studoval v Budapešti a Vídni, mezi lety 1903 – 1905 byl v Praze žákem varhaníka Josefa Kličky a skladatele Karla Steckera. Komponoval sbírky uměleckých písní, napsal vokální mši Missa stella matutina. V roce 1933 složil na objednávu symfonickou báseň Pribinův slib. Od roku 1909 až do smrti působil jako regenschori v Dómu sv. Mikuláše v Trnavě.
1873 – otevřena byla koncertní síň v Alexandra Palace, zábavním a sportovním centru v severním Londýně. Velkolepá oslava s koncerty a ohňostrojem se uskutečnila na 54. narozeniny královny Viktorie. Dochovalo se původní viktoriánské divadlo Alexandra Palace Theatre s jevištním aparátem. V roce 1935 správci pronajali část paláce BBC pro využití jako produkčního a vysílacího centra pro novou televizní službu. V roce 1936 se tak palác stal domovem prvního pravidelného veřejného televizního vysílání s tehdejším vysokým rozlišením.
1873 – premiéru měla komická opera Le Roi l’a Dit (Král promluvil), kterou napsal Leo Delibes. V Opéra-Comique v Paříži se hrála až do roku 1900, celkem měla 79 představení. V Praze byla uvedena v roce 1874.
1824 – narodil se Ferdinand Pravoslav Náprstek, mecenáš české hudby a divadla, pivovarský podnikatel, vlastenec a propagátor francouzské kultury (zemřel 16. srpna 1887). Ve své domácnosti pořádal koncerty, hudební a deklamatorní zábavy; k častým hostům tam patřili Antonín Dvořák nebo Karel Bendl a další umělci – hudebníci, malíři, herci, zpěvačky a herečky – a přední osobnosti české politiky. Přátelil se s J. K. Tylem, organizoval pohřeb Karla Havlíčka Borovského… Byl starším bratrem Vojty Náprstka – vlastence, národopisce, mecenáše a zakladatele Českého průmyslového muzea v Praze (dnešní Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur).
1773 – zemřel Jan Zach, skladatel, varhaník a houslista (narodil se 26. listopadu 1713).