24. květen
Svátek mají Jana a Vanesa.
2000 – zemřel Karel Vladimír Burian, spisovatel, skladatel a sbormistr (narodil se 23. května 1923). Působil v Říčanech, založil a vedl stotřicetičlenný žákovský pěvecký sbor, později učil na gymnáziu a na rodinné škole, ale hlavně se věnoval popularizaci hudby a spisovatelské činnosti. V Cambridgi mu byla udělena medaile For distingued services to Music (Za vynikající zásluhy o hudbu). Pro Divadlo hudby vytvořil stovku pořadů, napsal osm muzikologických studií pro gramofonové desky, měl pravidelné rozhlasové pořady o hudbě v rámci cyklu Akademie třetího věku a sestavil deset školních diafilmů pro pedagogické nakladatelství Komenium. Napsal Přehled vývoje hudby, Stručné dějiny anglické hudby, Příruční hudební slovník naučný, Dějiny světové opery, Světová operní divadla a více než desítku knih o hudebních osobnostech, psal také detektivky. Jako skladatel zkomponoval tři mše, kantátu Do Sibiře podle A. S. Puškina, skladbu Bratři dále na slova Josefa Václava Sládka, drobné klavírní skladby, písně, sbory a scénickou hudbu k divadelním inscenacím říčanského divadelního spolku Tyl.
1997 – zemřel Karel Odstrčil, skladatel (narodil se 5. srpna 1930), jeden z průkopníků elektroakustické hudby v Československu. Nejdůležitějšími díly tohoto druhu je jeho cyklus Kabinet voskových figur, skladba Integrace a kvadrofonní kompozice založené na kombinování zvuků symfonického orchestru a pěveckého sboru s elektroakustickými zdroji. Zajímal se rovněž o experimenty v kombinování zvuku a světla, na kterých spolupracoval s brněnskou skupinou Via lucis. V roce 1967 se stal spoluzakladatelem Studia experimentální hudby při Československém rozhlasu v Plzni… Tři opery a sedm baletů, to je bilance jeho zralé tvůrčí fáze z let 1965 až 1980… V Ostravě studoval hudbu u významných hudebních pedagogů, jakými byli klavírista Josef Kysela, dirigenti Jaroslav Gotthard a Rudolf Vašata a skladatel Josef Schreiber. Byl též dirigentem Ostravského vysokoškolského souboru. V Praze potom v letech 1957 až 1963 absolvoval soukromé studium kompozice u Klementa Slavického. Při formování Odstrčilova skladatelského typu se šťastně doplňoval jeho severomoravský lidový původ s výrazně technickým vzděláním. Původně vystudoval báňské inženýrství a nějakou dobu se živil jako učitel na hornické průmyslové škole v Příbrami.
1979 – narodil se Ivo Kahánek, klavírista a pedagog, od června 2025 ředitel Pražské konzervatoře. Je docentem AMU, kde působí od roku 2010. Studoval na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a na AMU v Praze ve třídě Ivana Klánského, studoval také na londýnské Guildhall School of Music and Drama. Hraje od čtyř let. V roce 2004 se stal absolutním vítězem mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro. Ocenění získal i na Maria Canals Piano Competition v Barceloně, Vendome Prize ve Vídni, Stiftung Tomassoni Wettbewerb v Kolíně nad Rýnem, na Mezinárodní soutěži Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních a na soutěži Concertino Praga. Na festivalu BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall v srpnu 2007 pod taktovkou Jiřího Bělohlávka provedl Klavírní koncert č. 4 Inkantace Bohuslava Martinů, v listopadu 2014 dvakrát vystoupil s Berlínskými filharmoniky pod taktovkou Simona Rattla; po Rudolfu Firkušném se stal teprve druhým českým pianistou v historii, který vystoupil s tímto světoznámým tělesem. Od roku 2007 má exkluzivní smlouvu s vydavatelstvím Supraphon, pro které natočil řadu alb s díly Fryderyka Chopina, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, Gideona Kleina, Miloslava Kabeláče, Jeana Francaixe, Jacquesa Iberta a dalších. Za nahrávku písní Bohuslava Martinů s Martinou Jankovou a Tomášem Králem získal prestižní ocenění Diapason d’Or a výběry měsíce v časopisech Opernwelt a Opera News. Album s nahrávkou klavírních koncertů Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů, natočené s Bamberskými symfoniky pod taktovkou Jakuba Hrůši, obsadilo v roce 2020 první místo v kategorii Concerto v rámci prestižních britských BBC Music Magazine Awards. Získalo také Cenu Anděl 2019 v kategorii Klasika. V roce 2022 obdržel další prestižní Cenu Anděl, tentokrát za nahrávku kompletního klavírního díla Antonína Dvořáka.
1951 – narodil se Petr Altrichter, dirigent. Mezi nejvýznamnější etapy jeho profesní dráhy patří jedenáctileté vedení Jihozápadoněmecké filharmonie v Kostnici v letech1993 až 2004, post šéfdirigenta Královské liverpoolské filharmonie v letech 1997 až 2001 po tamním desetiletém působení Libora Peška a období od ledna 2002, kdy byl jmenován šéfdirigentem Filharmonie Brno. Na ostravské konzervatoři studoval se hrou na lesní roh i dirigování, ve kterém pak pokračoval na JAMU v Brně pod vedením Richarda Týnského, Otakara Trhlíka, Františka Jílka, Josefa Veselky a Lubomíra Mátla. Ještě během studií (v roce 1976) se zúčastnil světové dirigentské soutěže v Besançonu, kde obdržel druhou cenu a zvláštní cenu Francouzského svazu skladatelů. Právě tento úspěch se stal podnětem pro systematičtější budování dirigentské kariéry… Asistentem byl Altrichter ve Filharmonii Brno a u šéfdirigenta České filharmonie Václava Neumanna, pak působil jako dirigent Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně, Komorní filharmonie Pardubice, Filharmonie Brno a od roku 1987 začal úzce spolupracovat se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK, jehož se stal později hlavním dirigentem a v letech 1990–1991 šéfdirigentem.
1946 – zemřel Vincenc Maixner, dirigent a skladatel (narodil se 17. března 1888). Na Pražské konzervatoři studoval skladbu u Karla Steckera a na mistrovské škole u Vítězslava Nováka. V roce 1912 se stal korepetitorem a asistentem šéfa opery Národního divadla Karla Kovařovice a v roce 1918 řádným dirigentem. Pod jeho taktovkou zazněly světové premiéry baletu Bohuslava Martinů Istar (11. 9. 1924), opery Jaroslava Vogla Mistr Jíra (30. 3. 1926) a pražské premiéry baletů Clauda Debussyho a Daria Milhauda nebo opery Z mrtvého domu (21. 2. 1931) Leoše Janáčka. Dále řídil premiéry nových nastudování oper Josefa Bohuslava Foerstra Jessika (16. 1. 1920), Giussepe Verdiho Falstaff (23. 1. 1921), Pietra Mascagniho Sedlák kavalír (21. 4. 1922), Wolfganga Amadea Mozarta Únos ze serailu (16. 4. 1923), Richarda Strausse Elektra (28. 4. 1933) a Karla Kovařovice Na starém bělidle (5. 9. 1935). Byl jedním ze zakládajících členů Spolku pro moderní hudbu v Praze, působil také jako sólový klavírista a doprovazeč. Z jeho nevelkého skladatelského díla zazněla v roce 1912 klavírní sonáta a v Národním divadle se uplatnila jeho hudba k činohrám, první byla k Euripidově tragédii Hippolytos (1915). Je pohřben na Vyšehradském hřbitově. Jeho bratr, Antonín Maixner (1889–1917) byl houslista, od sedmnácti koncertní mistr České filharmonie, později koncertní mistr orchestru Národního divadla.
1924 – narodila se Milada Šubrtová, operní pěvkyně – sopranistka (zemřela 1. srpna 2011).
1918 – premiéru měla jednoaktová opera Modrovousův hrad (A kékszakállú herceg vára) Bély Bartóka.
1911 – premiéru měla Symfonie č. 2 Es dur, op. 63 Edwarda Elgara.
1899 – premiéru měla opera Popelka (Cendrillon) Julese Masseneta.
1881 – narodil se Mikuláš Schneider-Trnavský, slovenský skladatel a dirigent (zemřel 28. května 1958).
1773 – zemřel Jan Zach, skladatel, varhaník a houslista (narodil se 26. listopadu 1713).