25. červenec
Svátek má Jakub.
2017 – zemřela Ivana Loudová, skladatelka a pedagožka (narodila se 8. března 1941). Skladbu studovala u Miloslava Kabeláče a Emila Hlobila. Díky stipendiu francouzské vlády v roce 1971 studovala v Paříži u Oliviera Messiaena a André Joliveta a současně absolvovala stáž v experimentálním studiu Pierra Schaeffera v oboru elektroakustická hudba. Pak už se v Praze věnovala skladatelské profesi ve svobodném povolání. Příležitostně se věnovala teoretické a pedagogické činnosti, vedla mistrovské skladatelské kurzy v USA, v Německu a v Rakousku. Od roku 1992 působila jako pedagog na Akademii múzických umění. V roce 2006 byla jmenována profesorkou skladby. Na jejím skladatelském kontě je víc než sto opusů orchestrálních, komorních, vokálních, sborových a instruktivních, mnohé z nich byly vydány tiskem doma i v zahraničí a nahrány na zvukové nosiče. Je rovněž autorkou hudebně teoretické publikace Moderní notace a její interpretace. Byla členkou Umělecké besedy a sdružení Ateliér 90. Ačkoliv ve své tvorbě uplatňovala modalitu a techniky tzv. Nové hudby, jsou její díla srozumitelná, žensky senzitivní a empatická.
2014 – zemřel Carlo Bergonzi, italský operní pěvec – tenorista a pedagog (narodil se 13. července 1924). Od šestnácti studoval zpěv u maestra Ettore Campogalliani na konzervatoři v Parmě, ještě jako baryton. Debutoval v roce 1948, také jako baryton, v roli Figara v Rossiniho opeře Lazebník sevillský, kterou provedl s organizací bývalých válečných zajatců. Jako tenor debutoval až v roce 1951 po přeškolení v titulní roli opery Andrea Chénier Umberta Giordana v divadle Teatro Petruzzelli v Bari. V témže roce vystoupil v římském Koloseu na koncertě věnovaném padesátému výročí smrti Giuseppe Verdiho a italský rozhlas ho angažoval k nahrávce méně známých Verdiho oper. Na nejslavnější italské scéně, v milánské opeře La Scala, začal v titulní roli opery Jacopo Napoliho Masaniello a v Metropolitní opeře v New Yorku poprvé vystoupil v roce 1956 v roli Radama ve Verdiho opeře Aida. Zpíval tam pak tři desetiletí. Jeho poslední rolí byl Rodolfo ve Verdiho opeře Luisa Millerová. Je pochován na hřbitově Vidalenzo v rodném Polesine.
1955 – zemřel Isaak Osipovič Dunajevskij, ruský skladatel a dirigent (narodil se 30. ledna 1900), tvůrce moderních ruských populárních písní a filmové, scénické a cirkusové hudby. Je také autorem několika operet. Pokusil se vytvořit specifickou formu sovětského jazzu vycházející z ruské lidové hudby.
1954 – narodil se Jindřich Pazdera, houslista a pedagog. Působí jako sólista i komorní hráč, mezi roky 1992 až 2004 byl členem klavírního Bohemia tria a od roku 2003 je primáriem Stamicova kvarteta. Je profesorem na HAMU v Praze a externě vyučuje také na Pražské konzervatoři. Mezi jeho žáky patří koncertní mistr orchestru Národního divadla Alexej Rosík, první houslistka Pavel Haas Quartet Veronika Jarůšková, koncertní mistr orchestru Státní opery a bývalý koncertní mistr PKF Michal Sedláček, první houslistka Pražákova kvarteta Jana Nováková-Vonášková a další.
1946 – narodila se Magdaléna Hajóssyová, slovenská operní pěvkyně – sopranistka a pedagožka. Žije a pracuje střídavě v Praze, Berlíně a na Slovensku. Od roku 1979 byla stálou členkou Státní opery Praha, kde ztvárnila řadu titulních rolí. Je vedoucí pěveckého oddělení na pražské HAMU. Mezi její žáky patří například sopranistka Anda-Louise Bogza.
1931 – narodil se Miroslav Košler, sbormistr, dirigent a pedagog (zemřel 20. září 2016). Vystudoval pražskou HAMU. Od svých dvaceti působil jako sbormistr Pěveckého sboru ČKD Praha, dnešní Pražský smíšený sbor, od roku 2010 byl jeho čestným uměleckým ředitelem. V letech 1970 až 1995 byl hlavním sbormistrem Pražského mužského sboru FOK. V roce 2005 se stal druhým sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Premiéroval celou řadu děl soudobých českých autorů, Petra Ebena, Zdeňka Lukáše, Antonína Tučapského a Zdeňka Pololáníka. Často byl zván do porot mezinárodních soutěží sborového zpěvu, působil jako ředitel Mezinárodního hudebního festivalu Prager Winter, mezinárodní soutěže Praga Cantat nebo Pražských sborových dnů. Vyučoval dirigování na Pražské konzervatoři a na Pedagogické fakultě UK. Mezi jeho žáky patří řada významných osobností, např. Marko Ivanović, Solon Kladas, Jiří Petrdlík, Jan Steyer nebo Jakub Zicha.
1883 – narodil se Alfredo Casella, italský klavírista, dirigent a skladatel (zemřel 5. března 1947). Byl jedním z nejznámějších italských klavírních virtuosů své generace a spolu s Arturem Bonuccim (violoncello) a Albertem Poltronierim (housle) založili v roce 1930 Trio Italiano. Studoval na pařížské konzervatoři klavír u Louise Diémera a kompozici u Gabriela Faurého, jeho spolužáky tam byli i George Enescu a Maurice Ravel. Během pařížského období se spřátelil s osobnostmi, jako byli Claude Debussy, Igor Stravinskij a Manuel de Falla. V kontaktu byl také s Ferrucciem Busonim, Gustavem Mahlerem a Richardem Straussem. Během 1. světové války učil klavír na Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě. Casellovými studenty byl třeba Nino Rota. Od roku 1927 do roku 1929 byl hlavním dirigentem orchestru Boston Pops, kde po něm nastoupil Arthur Fiedler. Mezi jeho nejúspěšnější díla patří balet La Giara, Partita a Scarlattiana pro klavír a orchestr, houslový a cellový koncert, Paganiniana a Koncert pro klavír, smyčce, tympány a bicí, dvě violoncellové sonáty, pozdní harfová sonáta a hudba pro flétnu a klavír. Živě nahrál klavírní skladby na válečky systému Aeolian Duo-Art, které se dochovaly a dají se přehrát. V roce 1923 spolu s Gabrielem D’Annunziem a Gianem Francescem Malipierem z Benátek založili sdružení na podporu moderní italské hudby, Společnost pro novou hudbu. Zasloužil se o vzkříšení díla Antonia Vivaldiho ve 20. století.
1654 – narodil se Agostino Steffani, italský klerik, skladatel, diplomat a pravděpodobně i špion (zemřel 12. února 1728). Hudbu studoval v Benátkách, Římě a Mnichově, kde pak v letech 1667 až 1688 sloužil bavorskému kurfiřtovi, od roku 1681 jako ředitel komorní hudby. Skládal tam opery a balety i hudbu pro karnevaly a turnaje a pořádal představení italských oper. Poté vstoupil do služeb vévody z Brunšviku, pozdějšího hannoverského kurfiřta Ernsta Augusta. Po několika letech se však vedle hudebních aktivit stal důležitým diplomatem se sídlem v Düsseldorfu. Při svých misích po Evropě sloužil šlechtickým zájmům i papežově politice. Zanechal po sobě dvě desítky oper, které spojují italské, německé a francouzské stylové prvky. Většinu z nich složil před rokem 1700. Evropskou reputaci mu však zajistily především četné komorní duety v kantátové formě. Je jich známo více než sto. Jeho hudba barvitě doplňuje představy o období mezi raným a vrcholným barokem.
1579 – narodil se Valerius Otto, německý skladatel (zemřel po roce 1612). O jeho životě není příliš známo. Dochovala se sbírka dvaašedesáti skladeb v pěti hlasech, která vyšla v Lipsku v roce 1611, sám sebe v nímoznačuje za varhaníka na Starém městě pražském, u Panny Marie před Týnem, a jeho instrumentální skladby se dochovaly ještě v několika sbírkách z pozdější doby. V roce 1607 se stal varhaníkem v luteránském kostele v Praze a od roku 1611 byl dvorním hudebníkem knížat z Lichtenbergu.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1909 – Louis Blériot uskutečnil první let přes kanál La Manche v letadle těžším než vzduch, z Calais do Doveru za 37 minut
1891 – byl v Praze zahájen provoz pozemní lanové dráhy na Petřín poháněné systémem vodní převahy