26. leden
Svátek má Zora.
2019 – zemřel Michel Legrand, francouzský skladatel, aranžér, dirigent a jazzový pianista (narodil se 24. února 1932). Napsal hudbu k více než 200 filmům a řadu písní, získal tři Oscary a pět cen Grammy.
2015 – zemřel Jan Trojan, muzikolog, rozhlasový redaktor a pedagog (narodil se 31. května 1926). Věnoval se mimo jiné lidovým písním, opeře a moravské hudbě 18. století. Na přelomu 20. a 21. století spolu se Zdeňkem Smiřickým znovuobjevil moravského barokního skladatele Josefa Schreiera. Pracoval jako hudební redaktor Československého rozhlasu, pro který rekonstruoval řadu starých českých skladeb, a od roku 1961 vyučoval na Janáčkově akademii múzických umění, kde se roku 1990 stal profesorem. Vystudoval hudební vědu a historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a hudební výchovu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity.
1998 – zemřel Shinichi Suzuki (Šiniči Suzuki), japonský hudební pedagog (narodil se 17. října 1898), také houslista, filozof a skladatel, zakladatel mezinárodní Suzukiho metody hudební výchovy. Při pobytu v Berlíně konvertoval ke katolicismu. Po návratu do Japonska založil se svými bratry smyčcové kvarteto a začal učit hru na housle na Císařské hudební škole a na hudební škole Kunitachi v Tokiu. Už tehdy se začal zajímat o rozvoj hudební výchovy. Jeho metoda je vnímána jako filozofie pro život, snažící se otevřít svět krásy už malým dětem. Své myšlenky rozvíjel na základě silné víry ve „vzdělávání talentů“, filozofie výuky založené na předpokladu, že talent je něco, co lze rozvíjet u každého dítěte.
1988 – muzikál Fantom opery autorů Andrew Lloyd Webbera a Charlese Harta byl poprvé uveden v newyorském Majestic Theater. Režisérem byl Hal Prince, hlavní role ztvárnili Michael Crawford a Sarah Brightman. Titul se stal nejdéle uváděným na Broadwayi. Světová premiéra muzikálu se konala 9. října 1986 v Her Majesty’s Theatre v Londýně. Fantom opery je po Bídnících druhým nejdéle uváděným muzikálem na světě.
1975 – zemřela Toti Dal Monte, vlastním jménem Antonietta Meneghel, italská operní zpěvačka – sopranistka (narodila se 27. června 1893), favoritka Artura Toscaniniho. Jejími nejdůležitějšími rolemi byly Amina v Belliniho Náměsíčné, Lucia v Donizettiho Lucii di Lammermoor, Gilda ve Verdiho opeře Rigoletto a Cio-cio-san v Pucciniho Madama Butterfly. Debutovala v La Scale v sedmnácti letech, z operních scén odešla roku 1943.
1971 – zemřel Vincenc Šťastný, hudební skladatel, klavírista a pedagog (narodil se 20. ledna 1885). Byl žákem Leoše Janáčka na brněnské Varhanické škole. V roce 1905 nastoupil jako učitel v Tuřanech a zůstal tam po celý aktivní život. V Tuřanech byl rovněž sbormistrem pěveckých spolků. S houslistou Rudolfem Hájkem uvedl v premiéře Janáčkovu Romanci pro housle a klavír. Stal se jedním z prvních klavíristů brněnského rozhlasu a s manželkou pořádal výchovné koncerty pro školy v Brně a okolí. Doprovázel na klavír i světoznámého houslistu Vášu Příhodu. Komponoval hudbu všech žánrů a zveřejnil na 1200 písní z Moravy, Čech, Slovenska, Ruska, Chorvatska a Slovinska i písní Lužických Srbů.
1965 – narodila se Věra Drápelová, novinářka, hudební publicistka a kritička.
1962 – zemřel Fran Lhotka, chorvatský skladatel českého původu (narodil se 25. prosince 1883), proslavený především svými balety. Jeho učiteli na Pražské konzervatoři byli Karel Stecker, Josef Klička a Antonín Dvořák. V roce 1908 se stal pedagogem na Hudebním učilišti v Jekatěrinoslavi (dnešní Dněpropetrovsk), kde vyučoval také skladatel Jaroslav Křička. O rok později však odešel do Chorvatska a stal se korepetitorem a hornistou opery Chorvatského národního divadla v Záhřebu. Později byl jmenován profesorem Hudební akademie a v roce 1923 jejím rektorem. V letech 1912–1920 byl sbormistrem pěveckého sboru Lisinski. Měl tři syny: Ivo se stal významným skladatelem, Aleksander hudebním filmovým poradcem a Nedad baletním sólistou.
1957 – premiéru měla opera Dialogy karmelitek od Francise Poulenca, vycházející ze stejnojmenné divadelní hry založená na nerealizovaném filmovém scénáři Georgese Bernanose z roku 1947, inspirovaném románem Poslední na popravišti německé katolické autorky Gertrudy von Le Fort. Příběh vychází ze skutečné události v době revolučního teroru za Francouzské revoluce, kdy bylo bezdůvodně popraveno šestnáct nevinných řeholnic z kláštera v Compiègne. Opera o dívce Blanche de la Force, která se uchýlí do kláštera, aby unikla před tíhou života, z počátečních jemných lyrických poloh postupně graduje až k proslulé závěrečné scéně, v níž se mísí zpěv na smrt jdoucích sester s děsivým zvukem dopadající gilotiny. Operu uvedla milánská La Scala. Francouzská verze pak měla premiéru 21. června 1957 v pařížském Théâtre National de l’Opéra. Česká premiéra se uskutečnila ve Slezském divadle Opava 8. října 2000.
1954 – narodil se Pavel Klikar, kapelník, dirigent, muzikolog a pedagog (zemřel 14. února 2026), zakladatel Originálního pražského synkopického orchestru a souboru Musica Antiqua Praha. S oběma se stal jedním z průkopníků autentické interpretace. Věnoval se klasickému jazzu a swingu 20. a 30. let i hudbě baroka, kladl důraz na dobovou zvukovou věrnost. Oceňována zůstane jeho schopnost propojovat vědecký výzkum s radostí z hudby, obstát jako interpret i badatel. Musica Antiqua Praha, která působila v letech 1982 až 1997, se snažila hrát barokní hudbu jinak než tehdy obvyklým romantizujícím způsobem. Klikar studoval archivy, sháněl dobové nástroje a prošlapával cestu dalším generacím hudebníků. Originální pražský synkopický orchestr založil v roce 1974. Záhy do něj přišel Ondřej Havelka, který v něm zpíval do roku 1995, kdy založil vlastní orchestr – Melody Makers. Vliv Pavla Klikara na vývoj historicky poučené interpretace klasického jazzu a barokní hudby přesáhl hranice české scény.
1948 – zemřel Bohumil Vendler, český sbormistr, dirigent, hudební pedagog a skladatel (narodil se 16. června 1865). Živil se jako soukromý učitel hudby, v letech 1910–1920 byl v Praze ředitelem kůru v chrámu sv. Jakuba a v letech 1914–1923 vyučoval hudební výchovu na Masarykově státním reálném gymnasiu, byl sbormistrem Zpěváckého spolku pražských typografů a smíchovského pěveckého sdružení Lukes a působil také jako druhý dirigent pražského Hlaholu. Akademický orchestr se za jeho působení přetvořil v Hudební jednotu vysokých škol pražských. Ve skladbě byl žákem Zdeňka Fibicha. Komponoval chrámovou i komorní a světskou sborovou hudbu.
1945 – narodila se Jacqueline du Pré, anglická violoncellistka (zemřela 19. října 1987), mimořádně talentovaná anglická interpretka, jejíž život se uzavřel příliš brzy. Ikonickým dílem byl v jejím podání Elgarův Violoncellový koncert. Slyšela ji tak i Praha, když vystoupila 3. ledna 1967 ve Smetanově síni Obecního domu na koncertu BBC Symphony Orchestra, který řídil Sir John Barbirolli… Na profesionální úrovni debutovala v roce 1961 ve Wigmore Hall v Londýně, a to s nástrojem z roku 1673 od Antonia Stradivariho, který jí byl svěřen. V květnu 1965 debutovala v Carnegie Hall v New Yorku, v roce 1968 s Berlínskými filharmoniky, s nimiž za řízení Zubina Mehty hrála Dvořákův Violoncellový koncert… V roce 1967 se zasnoubila s Danielem Barenboimem. Natočila Beethovena, Brahmse, Dvořáka, Elgara, Haydna, Schumanna, Chopina, Francka, Boccheriniho, Strausse, Bacha, Händela, Brittena, Fallu, Prokofjeva či Delia. Kvůli těžké nemoci, roztroušené skleróze, musela však v polovině 70. let zcela ukončit hudební činnost. V roce 1998 vzbudil pozornost životopisný film Hilary a Jackie režiséra Ananda Tuckera, vyprávějící o jejím životě i nemoci a o vztahu se sestrou.
1938 – zemřela Zitkála-Šá, houslistka, spisovatelka a libretistka (narodila se 22. února 1876), příslušnice domorodého kmene původních obyvatel Ameriky z Jižní Dakoty, provdaná jako Gertrude Simmons Bonnin. Je považována za jednu z nejvlivnějších aktivistek amerických Indiánů 20. století. Ve spolupráci s hudebníkem Williamem F. Hansonem napsala libreto a písně pro operu Sun Dance Opera, první indiánskou operu z roku 1913. Dílo zachycující klasické téma milostného trojúhelníku, založené na prvcích z kultury kmenů Siouxů a Šošonů, bylo zkomponováno v romantickém hudebním stylu. Poprvé zazněla v Orpheus Hall ve Vernalu v Utahu, v roce 1938 se objevila i na Broadwayi.
1922 – premiéru měla Symfonie č. 3 od Ralpha Vaughana Williamse, nazvaná Pastorální. Koncert se konal v londýnské síni Queen’s Hall, Orchestra of the Royal Philharmonic Society dirigoval Adrian Boult. Dílo, autorem charakterizované jako „čtyři věty, všechny pomalé“, si získalo pověst jemně krásné elegie za mrtvé z první světové války. Obsahuje dvě pozoruhodné sólové pasáže: trubku napodobující vojenskou polnici ve druhé větě a soprán beze slov ve finále. Představa o nové skladbě začala u autora zrát už za války, kdy sloužil v armádě ve Francii, nedaleko fronty. Není vyloučeno, že události, kterých byl svědkem, v něm vyvolaly potřebu potvrdit hlubší úroveň uměleckého klidu a krásy, protože byl tiše ohromen zjištěním, že je stále naživu…
1921 – narodil se František Chaun, skladatel, klavírista, zpěvák, malíř a herec, vystudovaný farmaceut (zemřel 30. prosince 1981), ke všem svým činnostem přistupující jako samouk. Jeho kompoziční dílo čítá okolo třiceti skladeb, z nichž se jako pozoruhodná připomíná jeho kafkovská trilogie pro orchestr s názvy Proměna, Zámek a Proces z let 1964–1969. Jako malíř vytvořil stovky obrazů, klonil se k nekonvenční totální hravosti, ke stylizovaném naivismu a primitivismu známému pod názvem art brut. Jako herec byl proslulý zejména svými recesemi a kanadskými žertíky.
1911 – premiéru měla opera Růžový kavalír (Der Rosenkavalier) Richarda Strausse. Uskutečnila se v Královské opeře v Drážďanech, dnešní Semperově opeře. Libreto napsal rakouský spisovatel Hugo von Hofmannsthal. Vyšel z románu Lásky rytíře Faublase od Jean-Baptisty Louveta de Couvray a z Molièrovy komedie Pán z Prasečkova. Jde o druhou spolupráci obou tvůrců. Pár dní před premiérou byl požádán o pomoc režisér Max Reinhardt, který v krátké době klopotně kýmsi připravovanou inscenaci dopracoval, a opera měla velký úspěch. Skladatel právě toto dílo favorizoval před svými jinými. I proto její finále s proslulým trojzpěvem hlavních postav zaznělo při vzpomínkové bohoslužbě po jeho smrti. Vžitý český překlad názvu opery je trochu zavádějící – lépe by měl znít Kavalír s růží.
1900 – narodil se Zdeněk Folprecht, český skladatel a dirigent (zemřel 29. října 1961), žák Josefa Bohuslava Foerstra, Vítězslava Nováka a Václava Talicha. Od roku 1939 byl dirigentem opery Slovenského národního divadla. Řídil tehdy rovněž – ještě amatérskou – Slovenskou filharmonii a stal se jejím uměleckým šéfem. Už tehdy hostoval v pražském Národním divadle, kam byl v roce 1939 angažován Václavem Talichem natrvalo. Byl až do roku 1961 dirigentem a hlasovým poradcem. Často doprovázel sólisty ND při koncertních vystoupeních.
1895 – premiéru měla 1. symfonie Alexandera Grečaninova. V Petrohradu ji dirigoval Nikolaj Rimskij-Korsakov.
1790 – premiéru měla opera Così fan tutte od W. A. Mozarta, Po Figarově svatbě a Donu Giovannim poslední ze tří komických oper s libretem od Lorenza da Ponteho. Podtitul La scuola degli amanti (Škola milenců) naznačuje, že jde o komorní příběh řešící partnerské vztahy čtveřice protagonistů – pro nadčasovou a hořkou komedii o zkoušce ženské (a důsledku i mužské) věrnosti. Ze zdánlivě triviální historky vytvořil Mozart jedno ze svých nejpropracovanějších děl, udivující vedle krásy melodií a barevnosti orchestrace především skvělou charakteristikou postav a situací. První nastudování se uskutečnilo ve vídeňském Burgtheateru, řídil je sám autor.
1789 – narodil se Józef Damse, polský skladatel a klarinetista (zemřel 15. prosince 1852) působící ve Varšavě. Od roku 1820 spolupracoval s Karolem Kurpińským, inscenoval divadelní hry a zároveň v nich hrál. Spolu s Kurpińským je autorem několika tanců v baletu Wesele w Ojcowie. Skládal pochody, orchestrální tance, sólové písně i komorní a klavírní skladby a komediální opery, například Klarynecik magnetyczny.
1741 – zemřel Jakub Wachter, český varhaník a skladatel (datum narození není známé). Byl varhaníkem ve Znojmě a od roku 1714 až do smrti varhaníkem v chrámu sv. Jakuba v Brně. Komponoval ve stylu vídeňského baroka.