26. červenec
Svátek mají Anna a Anita.
2025 – zemřel Josef Brožek, hudební pedagog (narodil se 10. srpna 1938). Od roku 1960 působil po několik desetiletí na lidové škole umění, dnes Základní umělecké škole J. V. Stamice na Smetanově náměstí v Havlíčkově Brodě. Vyučoval hru na dechové nástroje – na flétnu, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh a trubku, ale i na klavír. Věnoval se také komorní hře: založil řadu vynikajících komorních souborů a se svými svěřenci objel kvůli interpretačním soutěžím celý svět. Vychoval stovky žáků, amatérů i pozdějších profesionálů. Byla mezi nimi i jeho dcera Jana Brožková, první hobojistka České filharmonie. Stal se legendou. Vystudoval pražskou konzervatoř a Akademii múzických umění v oboru hry na fagot.
1960 – zemřel Váša Příhoda, houslový virtuos s mezinárodními úspěchy (narodil se 22. srpna 1900), v intepretaci poslední český romantik, ovládající svůj nástroj fenomenálně hbitě, jakoby až beztížně. Jeho otec Alois Příhoda byl vynikajícím houslistou a kapelníkem, který si po získání hudebního vzdělání u Otakara Ševčíka a Zdeňka Fibicha otevřel v Praze hudební školu. Váša poprvé vystupoval už v pěti letech a v osmi vypomáhal otci v jeho škole a hrál Beethovenův a Brahmsův koncert… V roce 1910 začal navštěvovat soukromou houslovou školu profesora Jana Mařáka, který ho vedl dalších deset let. Poprvé vystoupil na svém samostatném koncertu v roce 1912 ve Všenorech u Prahy. Roku účinkoval s Českou filharmonií, během válečných let koncertoval po Čechách za klavírního doprovodu své sestry. Na počátku roku 1919 podnikl první uměleckou cestu do zahraničí – do Švýcarska. Následná cesta do Itálie vyústila od ledna do června 1920 ve více než 80 vyprodaných koncertů. Začal koncertovat po celé Evropě a posléze i v zámoří. V následujících dvou desetiletích hrál postupně všechna význačná díla koncertantního a sonátového houslového repertoáru. Po světě, nejčastěji však asi ve vídeňském Konzerthausu… Příhodovou první manželkou byla Alma Rosé, také houslistka, dcera Mahlerovy sestry a koncertního mistra Vídeňských filharmoniků a Dvorní opery. Rozvedli se však už po pěti letech. Alma později za války zahynula v Osvětimi… Do Čech se vracel pravidelně na vánoce. Zakoupil zámeček Záryby u Brandýsa nad Labem… Poté, co ho Češi hned po válce, stejně jako dirigenta Václava Talicha, přepjatě obvinili z kolaborace s Němci, se totiž v roce 1946 rozhodl zůstat na Západě. Vyučoval na salcburském Mozarteu, zakoupil vilu v nedalekém St. Gilgenu a žil tam do roku 1955. V roce 1956 obdržel pozvání k vystoupení na Pražském jaru, před tuzemským obecenstvem stanul po třinácti letech odloučení. Vzhledem k velkému zájmu se po festivalu uspořádaly dva další recitály v Praze a další koncerty v Olomouci, Brně a Bratislavě. Po jmenování profesorem vídeňské Akademie pro hudbu a dramatické umění se přestěhoval do Vídně, kde také zemřel.
1928 – narodil se Hans Haselböck, rakouský varhaník a skladatel (zemřel 20. října 2021). Je považován za průkopníka katolické chrámové hudby v německém jazyce po Druhém vatikánském koncilu. Byl profesorem hry na varhany a improvizace na Vídeňské hudební akademii, kde působil také jako vedoucí fakulty chrámové hudby a zástupce rektora. Vystupoval na varhanních koncertech v Evropě, Severní Americe a na Blízkém i Dálném východě. Zasloužil se o restaurování velkých varhan ve vídeňském Konzerthausu. Moderoval vysílání a psal knihy o varhanách, pořádal mistrovské kurzy v Evropě, USA a Japonsku, působil jako porotce na mezinárodních soutěžích. Od roku 1949 působil 65 let jako varhaník v dominikánském kostele ve Vídni. Měl dva syny, varhaníka Martina Haselböcka a skladatele a muzikologa Lukase Haselböcka.
1887 – narodil se Emil Václav Müller, skladatel (zemřel 9. dubna 1974). Zkomponoval na 60 děl, málo z nich však bylo provedeno na veřejnosti. Zabýval se esperantem a zkomponoval v tomto jazyce dokonce mši. Vystudoval gymnázium a pracoval jako účetní, později ředitel účetního odboru na Úřadu hlavního města Prahy.
1882 – na druhém ročníku Hudebních slavností Bayreuther Festspiele měla premiéru měla opera Parsifal, poslední dílo Richarda Wagnera. Nazýval ho posvátnou slavnostní divadelní hrou. První provedení se konalo pod taktovkou dirigenta Hermanna Leviho. Skladatelovo vlastní libreto námětově čerpá ze středověkých legend o Svatém grálu: je volně založeno na rytířském románu Parzival z 13. století od minnesängera Wolframa von Eschenbach a na starofrancouzském rytířském románu Perceval aneb Hrabě z Grálu od truvéra Chrétiena de Troyes z 12. století. Předlohy vyprávějí různé verze příběhu artušovského rytíře a jeho duchovního hledání. Wagner dílo koncipoval v dubnu 1857, ale dokončil ho až o 25 let později, po zkomponování operní tetralogie Prsten Nibelungův a po jejím prvním kompletním uvedení uskutečněném v roce 1876 při otevření festivalového divadla v Bayreuthu. Právě specifické rysy tamní akustiky při komponování Parsifala využil. Soukromé provedení preludia pro svého mecenáše Ludvíka II. Bavorského dirigoval Wagner v mnichovském dvorním divadle 12. listopadu 1880. Skladatelova rodina si pro dobu trvání autorských práv (v té době 30 let od smrti autora) vyhradila její výhradní provozování v Bayreuthu. Proto byl Parsifal v českých zemích, stejně jako ve většině dalších zemí Evropy, inscenován až po uplynutí autorskoprávní ochrany, konkrétně 1. ledna 1914. V německém originále ho v Praze ten den pod taktovkou Alexandra Zemlinského uvedlo od 16 hodin Nové německé divadlo a v českém překladu o hodinu později Národní divadlo.
1874 – narodil se Sergej Kusevickij (Serge Koussevitzky), rusko-americký dirigent (zemřel 4. června 1951), původně kontrabasista, v letech 1924 až 1949 šéf Bostonského symfonického orchestru. Po působení v orchestru moskevského Velkého divadla odešel roku 1905 do Berlína, kde studoval dirigování u Arthura Nikische. V roce 1908 debutoval jako dirigent s Berlínskými filharmoniky. V Rusku založil vlastní orchestr a hudební vydavatelství a pokračoval i v koncertní činnosti jako sólový kontrabasista. V roce 1920 opustil Sovětský svaz. V Paříži v letech 1921–1929 organizoval tzv. Kusevického koncerty… Když byla v létě 1942 založena Hudební nadace Sergeje Kusevického na památku jeho manželky Natálie Kusevické, jako první v pokračující sérii zakázek byli o opery požádáni Samuel Barber a Benjamin Britten a o symfonie Bohuslav Martinů a Nikolaj Berezovskij. Martinů tehdy dodal Symfonii č. 1. Znali se z Paříže. Kusevickij už předtím v roce 1927 premiéroval jeho skladbu La Bagarre (Vřava), v roce 1941 Concerto grosso, v roce 1942 Druhý houslový koncert a v roce 1945 Třetí symfonii.
1856 – narodil se George Bernard Shaw, irsko-anglický dramatik, hudební kritik, často kontroverzní polemik a politický aktivista (zemřel 2. listopadu 1950), nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1925. Napsal více než šedesát her. V polovině 80. let 19. století se na jedno desetiletí stal uznávaným hudebním kritikem. V deníku The Star psal pod pseudonymem Corno di Bassetto, v deníku The World publikoval sloupky pod pseudonymem GBS. V Grove Dictionary of Music and Musicians se s historickým odstupem píše, že Shawovy sebrané spisy o hudbě vynikají svým mistrovským zvládnutím angličtiny a „nutkavou čtivostí“. Placeným hudebním kritikem přestal být v srpnu 1894, ale příležitostné články na hudební témata psal po celý život průběžně dál.
1839 – narodil se Edmund Chvalovský, herec, divadelní a operní režisér (zemřel 1. října 1934). Působil hlavně v Národním divadle v Praze. Jednu sezónu (1865–1866) vedl jako umělecký ředitel a režisér novou Švandovu divadelní společnost v Plzni. V roce 1873 se v Prozatímním divadle stal samostatným režisérem opery a po připojení k Národnímu divadlu v roce 1881 tam přešel i s hereckým souborem a stal se na dvacet let režisérem, zejména Smetanových oper. Významně ovlivnil inscenační styl a zasáhl i do jevištního výtvarnictví, navrhoval si kostýmy i dekorace ke svým režiím. Národní muzeum a Muzeum Bedřicha Smetany v Praze vlastní několik Chvalovského režijních knih. Vyučoval deklamaci, mimiku a dějiny umění na operní škole Prozatímního divadla a na Dramatické škole Národního divadla. Podzim života je spjatý se Soběslaví, kde se významně věnoval tamnímu divadelnímu dění.
1822 – narodil se Josef Adolf Bergmann, český kantor a skladatel (zemřel 22. února 1901), autor 250 chrámových skladeb. Byl absolventem pražské Varhanické školy a postupně varhaníkem v Praze, v Drážďanech, Mladé Boleslavi a nakonec od roku 1868 na Smíchově, dnes je to součást Prahy, kde se stal ředitelem kůru v hlavním katolickém kostele sv. Václava. Učil také zpěv a řídil pěvecký spolek Lukeš. Převedl do moderního notového zápisu pět husitských písní z Jistebnického kancionálu.
1791 – narodil se Franz Xaver Wolfgang Mozart, rakouský skladatel a klavírista, syn W. A. Mozarta (zemřel 29. července 1844). Jméno dostal podle otcova žáka a blízkého přítele Franze Xavera Süssmayra. Pod dohledem rodinného přítele Josepha Haydna získal hudební vzdělání od Antonia Salieriho, Johanna Nepomuka Hummela a Johanna Georga Albrechtsbergera. Také začal komponovat ve velmi raném věku, první klavírní koncert napsal už jako čtrnáctiletý. Těšil se uznání i přiměřenému úspěchu jako skladatel i jako výkonný umělec. Sám se ale podceňoval a srovnával se svým otcem. V roce 1808 se stal učitelem hudby v rodině hraběte Baworowskiho ve Lvově a od roku 1809 v rodině vysokého císařského úředníka von Janiszewského v Burštýně v Haliči, dnešní západní Ukrajině. Koncertoval ve Varšavě, Elbingu a Gdaňsku, přátelil se s Franzem Schubertem, řídil Sbor sv. Cecilie, který se skládal z cca čtyř set amatérských zpěváků. Založil také Společnost sv. Cecilie, která se stala první hudební školou ve Lvově. V roce 1835 navštívil Karlovy Vary, kde se léčila jeho milenka a obdivovatelka hraběnka Josephina Baroni-Cavalcabò s dcerou Julií, jeho žákyní. Naa sklonku života se stal kapelníkem Mozartea v Salcburku. Nikdy se neoženil a neměl žádné potomky. Zemřel v Karlových Varech a pohřben byl na Ondřejském hřbitově, kde jsou po něm pojmenované Mozartovy sady.
1782 – narodil se John Field, irský skladatel, klavírista a hudební pedagog (zemřel 23. ledna 1837). Studoval v Londýně u Muzia Clementiho. Jako koncertní klavírista navštívil Paříž a Vídeň, nakonec se usadil v Petrohradě. Je považován za průkopníka žánru nokturna a ovlivnil řadu dalších hudebníků, k nimž patřili Fryderyk Chopin, Johannes Brahms, Robert Schumann a Franz Liszt.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1855 – Božena Němcová vydala knihu Babička