28. březen
Svátek má Soňa.
2012 – zemřel Alexandr Grigorjevič Aruťunjan, arménský hudební skladatel (narodil se 23. září 1920), v letech 1954 až 1990 šéfdirigent Arménské filharmonie v Jerevanu. Jeho nejslavnějším dílem je Koncert pro trubku a orchestr z roku 1950. Spolu s Haydnovým a Hummelovým je nejhranějším trumpetovým koncertem. Kompozičně vycházel z bohatého arménského hudebního dědictví a z principů klasicismu a romantismu. Velký význam pro něj měla tradice lidových arménských pěvců – ašugů. V letech 1965–2008 vyučoval skladbu na Jerevanské konzervatoři.
1998 – zemřel Dušan Pálka, slovenský hudební skladatel (narodil se 1. října 1909), spolu s Gejzou Dusíkem zakladatel slovenského tanga. Jeho hlavním polem působnosti byla taneční a populární hudba, ale jeho píseň Spievalo vtáčatko měla například ve svém repertoáru pěvkyně Jarmila Novotná. Kompozici studoval u Jaroslava Křičky na Pražské konzervatoři. Jeho předkové patřili k předním představitelům slovenského národního obrození.
1995 – zemřel Jiří Waldhans, dirigent a hudební pedagog (narodil se 17. dubna 1923). V letech 1954–1962 byl dirigentem a později šéfdirigentem a uměleckým ředitelem Janáčkovy filharmonie Ostrava, v letech 1962–1978 šéfdirigentem Státní filharmonie Brno. Od roku 1980 působil jako pedagog na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Výraznou pozornost věnoval tvorbě současných skladatelů.
1992 – zemřel Josef Matěj, pozounista a hudební skladatel (narodil se 19. února 1922). Hrál v různých orchestrech, jako skladatel spolupracoval s Armádním uměleckým souborem Víta Nejedlého, souborem ministerstva vnitra ale i s předními symfonickými tělesy. Jeho skladebný styl vycházel z lašské lidové písně, v rodném kraji čerpal inspiraci pro tvorbu hudby vážné – Koncert pro pozoun a orchestr č. 1, Symfonie č. 1 a č. 5 – i estrádní a dechové hudby. V opeře Čtyřicet dnů hory Musa Dagh byl silně ovlivněn i lidovou hudbou jiných národů. Ve skladbě byla žákem Emila Hlobila, Zdeňka Hůly a Jaroslava Řídkého. Jméno Jožky (Josefa) Matěje nese základní umělecká škola v jeho rodném Brušperku.
1981 – narodil se Ondřej Brousek, divadelní, filmový, televizní a rozhlasový herec, hudebník, skladatel a režisér, autor filmové, scénické a divadelní hudby a několika muzikálů.
1981 – narodila se Linda Čechová Sítková, varhanice. Vedle pravidelných sólových koncertů v tuzemsku i po Evropě spolupracuje též s orchestry, sbory a komorními soubory. Je varhanicí staroměstského kostela Matky Boží před Týnem v Praze.
1961 – narodil se José Feghali, brazilský klavírista (zemřel 9. prosince 2014). Koncertoval po celém světě, byl porotcem několika mezinárodních klavírních soutěží, pravidelně pořádal mistrovské kurzy. Od roku 1990 působil jako rezidenční umělec na hudební škole Texaské křesťanské univerzity. Vstupoval od pěti let, v osmi už hrál s Brazilským symfonickým orchestrem. Studoval v Londýně. V roce 1985 získal zlatou medaili na Mezinárodní klavírní soutěži Van Cliburna .
1943 – zemřel Sergej Rachmaninov, ruský skladatel a pianista, jehož jméno si každý spojí především s klavírem (narodil se 20. března 1873). Psal sólové kusy i klavírní koncerty, z nichž zejména ten druhý z roku 1901 se díky chytlavé invenci těší mimořádné pozornosti. Komponoval však i písně, pravoslavné sborové skladby Vigilie a Liturgie Jana Zlatoústého, symfonie, kantátu Jaro, symfonickou báseň Ostrov mrtvých, poému Zvony, Rapsodii na Paganiniho téma a díla pro hudební divadlo: operu Aleko, kterou absolvoval v roce 1892 konzervatoř, operu Monna Vanna, která zůstala nedokončená, a aktovky Francesca da Rimini a Lakomý rytíř, uvedené poprvé v lednu 1906 ve Velkém divadle v Moskvě… Ve své době byl vynikajícím klavírním virtuosem, cestujícím po světě, byl i dirigentem a schopným autorem. Měl za sebou studia v Petrohradu a v Moskvě a roky bolestivého hledání tvůrčí sebejistoty a pak i víc než jedno desetiletí uměleckých úspěchů, když v Rusku zvítězila bolševická revoluce. Skladatel s rodinou ještě před koncem roku 1917 odcestoval na turné do Švédska a do rodné země se už nikdy nevrátil… Mezi válkami žil střídavě v Americe i v Evropě, měl vilu u Paříže a ve Švýcarsku. Na konci 30. let se vrátil do USA. Jeho poslední velkou partiturou je suita Symfonické tance, premiérovaná ve Filadelfii v roce 1941. Je mistrovsky instrumentovaná, energicky rytmická a vitálně roztančená, místy vychází ze starších vlastních děl, ale i z obecně ruských motivů, včetně pravoslavné hudby. Rachmaninovova hudba je spjatá se svou dobou. Jde o symfonismus pozdního romantika, o hudbu naléhavou a vášnivou, nijak impresionistickou. Ovlivnili ho Rimskij-Korsakov a Čajkovskij, není divu, že jeho díla vykazují velkou sílu v melodice a v lyrickém výrazu. Originální byla i jeho hra, ovlivněná mimořádně dlouhými prsty.
1942 – narodil se Samuel Ramey, americký pěvec – basista, hlasově vybavený pro lyrické i dramatické role. V roce 1973 debutoval v New York City Opera v roli Zunigy v Bizetově Carmen, o tři roky později už účinkoval v titulní roli Figarovy svatby na festivalu v Glyndebourne. Do stejné role ho pak obsadily i milánská La Scala (1981), Vídeňská státní opera a londýnská Královská opera Covent Garden, když předtím získal skvělé renomé i v Rossiniho Semiramidě v Aix-en-Provence. V newyorské Metropolitní opeře vystupoval od roku 1984, kdy tam debutoval v roli Arganteho v Händelově opeře Rinaldo. Jeho obsazení do této úlohy si výslovně vyžádala představitelka hlavní role Marilyn Horne. V San Franciscu mu po boku stála sopranistka Gabriela Beňačková, inscenace Boitova Mefistofela je zaznamenána na videonahrávce společnosti RM Arts z roku 1989. Zpěv studoval především u Armena Boyajiana, který ho vedl pedagogicky po více než 30 let. Časopis People ho označil za sexy symbol. Sám Ramey řekl, že sice sám nežádá o kostýmy s odhalenou hrudí, ale ani se jim nevyhýbá.
1937 – zemřel Josef Klička, varhaník, houslista, hudební skladatel, dirigent a pedagog (narodil se 15. prosince 1855), považovaný za zakladatele tradice české moderní varhanní improvizace a interpretace. V kompoziční oblasti je vnímán jako český „varhanní symfonik“. Ke komponování velkých novoromanticky laděných skladeb pro varhany ho vedla vlastní zkušenost z koncertování na tehdy nově dokončených varhanách v pražském Rudolfinu. Psal však i sborové písně, kantáty a orchestrální díla. Vyučoval na Pražské konzervatoři, v 90. letech tam zastupoval Antonína Dvořáka, když působil v USA.
1914 – zemřel Hanuš Trneček, harfista, klavírista, dirigent a skladatel (narodil se 16. května 1858), od roku 1888 pedagog konzervatoře v Praze. V mládí hrál v lázeňském orchestru ve Františkových Lázních, v Ziehrerově orchestru v Berlíně a v dvorním divadle ve Schwerinu. Byl i divadelním dirigentem. Komponoval skladby pro harfu a úpravy známých skladeb pro harfu nebo klavír. Nejznámější je úprava Vltavy Bedřicha Smetany pro harfu. Trvalou hodnotu má jeho instruktivní literatura pro harfu a pro klavír, nejen vlastní skladby, ale i edice klavírních sonát a sonatin starších mistrů a sbírky etud. Podílel se na založení Českého spolku pro komorní hudbu a byl jedním z hlavních autorů hudební části Národopisné výstavy v roce 1895. Dvacet let byl předsedou Hudebního odboru Umělecké besedy. Na Pražské konzervatoři vystudoval hru na housle u Antonína Bennewitze a na harfu u Václava Staňka.
1903 – narodil se Rudolf Serkin, česko-rakousko-americký klavírista židovského původu (zemřel 8. května 1991), který proslul jako mezinárodně oceňovaná hvězda, a to zejména interpretací Beethovenovy hudby. Narodil se v Chebu, studoval ve Vídni, ve dvanácti koncertoval s Vídeňskými filharmoniky. Pak žil v Berlíně, po nástupu nacismu ve Švýcarsku a od roku 1939 v USA, kde už v roce 1936 vystoupil s Newyorskou filharmonií pod taktovkou Artura Toscaniniho. Učil na Curtis Institute of Music ve Filadelfii a v letech 1968-1976 byl ředitelem této školy. Spolu s nerozlučným přítelem houslistou Adolfem Buschem, jehož dcera měl za manželku, založil roku 1951 letní školu Marlboro Music School and Festival ve Vermontu.
1902 – narodil se Jaromír Vejvoda, skladatel a kapelník, autor slavné písně Škoda lásky (zemřel 13. listopadu 1988). V patnácti se stal členem otcovy kapely, jejíž vedení převzal po návratu z vojenské služby a pro niž napsal celkem 82 skladeb. Polka Škoda lásky byla jeho první skladbou a stala se jedním z největších světových hitů 20. století. V roce 2000 zvítězila v anketě Českého rozhlasu Hit století. V roce 1938 byla jako Rosamunde v nahrávce akordeonisty Willi Glahého oceněna zlatou deskou za milión prodaných desek. V roce 1939 se dostala do USA, upravena Lewem Brownem a Wladimirem Timmem dostala název Beer Barrel Polka. Do svého repertoáru ji převzali Andrews Sisters, orchestr Glenna Millera, Benny Goodman, Billie Holiday a mnozí další. Za druhé světové války se stala oblíbenou písní spojeneckých armád i československých letců v bitvě o Británii, hrála se po celém světě a na obou stranách fronty. V roce 1995 provázela kosmonauty raketoplánu Discovery. Použita byla i ve filmech Moře je náš osud, Srdce v zajetí, Nejdelší den, Lidská komedie, Nejlepší léta našeho života, Obecná škola, Nebeští jezdci, Atentát, Ročník 21, Osud člověka, Noc v Casablance, Londýnský autobus, Všichni domů, v televizním seriálu MASH a dalších. V roce 1987 byl u příležitosti 60. výročí vzniku Škody lásky a 85. narozenin autora v USA vydán aršík a poštovní razítko s názvem Beer Barrel Polka, jehož součástí je notový zápis s částí anglického textu. Další známé písně Jaromíra Vejvody jsou například Hrajte, já ráda tancuju nebo Kdyby ty muziky nebyly.
1898 – zemřel Anton Seidl, maďarsko-americký dirigent (narodil se 7. května 1850), známý především spoluprací s Richardem Wagnerem a dirigováním jeho oper, ale také spoluprací s Newyorskou filharmonií a s Metropolitní operou, kde debutoval 23. listopadu 1885 Wagnerovým Lohengrinem. 16. prosince 1893 dirigoval v Carnegie Hall světovou premiéru Dvořákovy Novosvětské symfonie.
1897 – premiéru měla Symfonie č. 1 d moll, op. 13 Sergeje Rachmaninova. Uskutečnila se v Petrohradu a nebyla úspěšná. Druhé provedení symfonie se konalo až 17. října 1945 na Moskevské konzervatoři.
1896 – premiéru měla opera Andrea Chenier od Umberta Giordana, a to v milánské La Scale.
1895 – narodila se Anna Polmanová-Preclíková, sbormistryně a dirigentka (zemřela 4. dubna 1972). Hrála na klavír, housle a věnovala se i zpěvu. Zpívala v chrámovém sboru, stala se členkou pěveckého spolku Hlahol a hrála na housle v místním Orchestrálním sdružení. Studovala na Ženském učitelském ústavu v Praze a také dirigování u profesora Methoda Doležila. Až do odchodu do důchodu pak učila na nymburských školách. V roce 1920 převzala řízení nymburského Hlaholu a stala se tak první ženou – dirigentkou v Čechách, sbor se za jejího půsbení vypracoval mezi přední česká tělesa. Příležitostně vystupovala jako houslistka a klavíristka, byla první houslistkou místního orchestrálního sdružení i smyčcového kvarteta. Zkomponovala také sbor Matička na slova Jana Nerudy. Je pohřbena na novém městském hřbitově v Nymburce.
1886 – narodila se Olga Borová-Strejčková-Valoušková, pedagožka a operní pěvkyně – altistka (zemřela 3. června 1975). Hudební vzdělání získala u F. Spilky, O. Minera, E. F. Buriana a u L. V. Čelanského. V letech 1906–1913 zpívala v Národním divadle, kde později jen hostovala. K jejím nejlepším rolím tam patřily Gluckův Orfeus a Klytaimnestra v Straussově Elektře, z českého repertoáru Radmila z Libuše nebo Panna Róza v Tajemství. Hostovala v opeře v Lublani, kde spolupracovala s dirigentem Lovro von Mataćičem. Od roku 1924 se věnovala koncertní činnosti, doprovázel ji Jaroslav Jeremiáš a později Vladimír Polívka. Téměř půl století vyučovala soukromě zpěv, její nejslavnější žačkou byla Marta Krásová. V Praze bydlela na adrese Korunní 133.
1886 – narodil se skladatel Jaroslav Novotný (zemřel 1. června 1918). Studoval matematiku, fyziku a hudební vědu na Karlově univerzitě, vedle toho klavír u Rudolfa Frimla a skladbu u Vítězslava Nováka. Stal se učitelem hudby a sbormistrem pěveckého spolku Tovačovský. Psal recenze do časopisu Hudební revue, byl korepetitorem opery Vinohradského divadla v Praze a v proslulé Pivodově pěvecké škole a sbormistrem spolku Lukes. Za války se dostal do československých legií v Rusku; i tam založil pěvecký sbor, pro který psal mužské sbory a harmonizace různých hymen a chorálů, a stal se kapelníkem hudby prvního pluku. Padl ve vítězné „Bitvě na Mechové hoře“ proti bolševikům u Miassu pod Uralem a byl pochován ve společném hrobě. Syn Jaroslav se stal filmovým a televizním režisérem, stejně jako potom vnuk Petr.
1881 – zemřel Modest Petrovič Musorgskij, ruský skladatel a klavírista (narodil se 21. března 1839). Byl výrazně inspirován folklórem. Jeho nejvýznamnějšími díly jsou opery (Boris Godunov, Ženitba), orchestrální (Noc na Lysé hoře) a klavírní skladby (Obrázky z výstavy) a významné jsou i jeho písňové cykly. Musorgskij byl hlavní inspirací pro moderní ruskou hudbu první poloviny 20. století, především pro její hlavní představitele, Šostakoviče a Prokofjeva. Byl hudebním samoukem. Pocházel z vážené důstojnické rodiny. Základy hudebního vzdělání získal od své matky, podle rodinné tradice ale měl mít před sebou vojenskou kariéru. Důležitým mezníkem jeho života bylo seznámení s členy tzv. Mocné hrstky v roce 1856. Balakirev přiměl Musorgského, aby se věnoval hudbě. Učil se kompozici a instrumentaci, poctivě cvičil a brzy získal jméno vynikajícího klavírního improvizátora. Celý život trpěl těžkými depresemi, nebyl spokojen v žádném povolání, časté změny pro něj byly typické a propadal alkoholismu. Byl pohřben na Tichvinském hřbitově v Petrohradě. Na popularizaci Musorgského hudby má velkou zásluhu Nikolaj Rimskij-Korsakov, který se několik let po jeho smrti věnoval úpravě a instrumentaci jeho skladeb pro velká koncertní pódia. Výrazně přispěl i Maurice Ravel, autor nejhranějšího a nejlepšího z řady pokusů převést Obrázky z výstavy do orchestrální podoby.
1878 – zemřela Miloslava Pippichová-Havelková, operní pěvkyně – sopranistka a první česká sbormistryně (narodila se 24. února 1847). Prosadila se v pražském Prozatímním divadle a stala se uznávanou a oblíbenou umělkyní. Jako první česká žena-sbormistryně řídila 6. června 1869 padesátičlenný ženský sbor na slavnosti k odhalení pomníku Boženy Němcové na Žofíně. Jejím prvním učitelem zpěvu byl František Gregora, ředitel kůru v Písku. V Praze pokračovala v pěvecké škole Františka Pivody, který s ní nastudoval víc než 25 oper. Herectví, ke kterému měla také velké nadání, se učila u Otilie Sklenářové-Malé. Vedle češtiny a němčiny mluvila francouzsky, rusky, anglicky a italsky. Pohřbena byla v Chrudimi na hřbitově U Kříže za účasti desítek umělců a tisíců dalších lidí.
1877 – zemřel Vincenzo Fioravanti, italský hudební skladatel (narodil se 5. dubna 1799). Bez vědomí otce studoval kompozici a kontrapunkt u Jannaconiho (stejně otec). Komponoval vesměs komické opery, napsal jich více než třicet. Jeho nejslavnější se stala opera Il ritorno di Pulcinella da Padova uvedená poprvé roku 1837 v Neapoli. Bratr Giuseppe se také věnoval hudbě, stal se vyhledávaným zpěvákem, barytonem a vystupoval v operách otce, bratra, i dalších skladatelů té doby (Rossini, Donizetti).
1871 – narodil se Willem Mengelberg, nizozemský dirigent (zemřel 22. března 1951), v letech 1895-1945 stojící v čele amsterdamského Orchestru Concertgebouw a předtím čtyři roky zastávajícím pozici generálního hudebního ředitele města Lucernu ve Švýcarsku, kde dirigoval orchestr a sbor, vedl hudební školu a vyučoval hru na klavír. Měl pověst dirigenta – diktátora. Proslul zejména interpretací Beethovena, Brahmse, Mahlera a Strausse. V roce 1920 založil v Amsterdamu Mahlerův festival. Už v roce 1899 založil každoroční tradici, kdy se na Květnou neděli uvádějí v sále Concertgebouw Matoušovy pašije Johanna Sebastiana Bacha. V letech 1922 až 1928 byl současně hudebním ředitelem Newyorské filharmonie. Obvinění z kolaborace s nacisty vedlo po roce 1945 k zákazu dirigovat v Nizozemsku. Mengelberg odešel do Švýcarska, kde zůstal až do smrti.
1867 – narodil se Karel Macháň, skladatel, folklorista, spisovatel a pedagog (datum a místo úmrtí neznámé, pravděpodobně 1935). Stal se kapelníkem vojenské kapely v Petrovaradíně a v Niši. V roce 1891 odešel do Bulharska, kde vyučoval na učitelských ústavech v Silistrii, Šumenu a Kjustendilu. Spolu s významným bulharským folkloristou N. Babačevem vydávali hudební časopis Kaval, uveřejnili cenné články o bulharské lidové hudbě. Je také autorem několika učebnic hudby, za školu hry na housle byl v roce 1898 vyznamenán srbským králem Alexandrem. Patrně v roce 1902 odešel do carského Ruska. Stal se brigádním kapitánem v Čardžuji, oblastním kapitánem Turkestanského vojenského okruhu v Kokanu. Ke konci života působil i v moskevském rozhlase.
1859 – premiéru měla Serenada č. 1 od Johannesa Brahmse, a to v první verzi pro noneto respektive komorní orchestr. Provedení řídil v Hamburku Joseph Joachim. Druhá verze pro symfonický orchestr zazněla poprvé v Hannoveru o rok později, 3. března 1860. Stejně jako Serenádu č. 2, i tuto skladbu v klasicistním stylu a s romantickým cítěním lze chápat jako předběžný krok k orchestrálnímu komponování, jako přípravu na První symfonii, kterou nicméně Brahms po dlouhých letech práce dokončil až roku 1876.
1811 – narodil se Jan Křtitel Drbohlav, katolický kněz, skladatel, překladatel, pedagog, básník, teolog, historik (zemřel 24. června 1877). Působil jako sídelní kanovník Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích v letech 1862 až 1877. Kromě jeho církevní služby a ostatních činností byl sběratelem duchovních zpěvů, vlastní i sebraná díla publikoval v různých sbírkách písní a zpěvnících. Jeho církevní zpěvy se pak objevily v Kancionálu. Texty byly v českém jazyce, přestože v době, kdy vznikly, žilo na Litoměřicku převážně obyvatelstvo německé národnosti.
1799 – Nostitzovo divadlo na Ovocném trhu přešlo na základě kupní smlouvy do vlastnictví zemského stavovského výboru. Od té doby se nazývalo Stavovským divadlem.
1766 – narodil se Joseph Weigl, rakouský skladatel a dirigent (zemřel 3. února 1846). Jeho otcem byl cellista Joseph Franz Weigl, kmotrem Joseph Haydn a učiteli Johann Georg Albrechtsberger a Antonio Salieri. Pomáhal Mozartovi s nastudováním některých jeho děl, například opery Figarova svatba, kterou pak při některých reprízách i dirigoval. Psal hlavně vokální a jevištní hudbu. Je autorem ve své době mimořádně úspěšných singspielů Das Waisenhaus a Die Schweizer Familie. Druhý z nich byl na přelomu let 1823 a 1824 uveden ve Stavovském divadle jako Rodina švejcarská v českém časoměrném překladu Simeona Karla Macháčka, stal se tak vůbec první operou nastudovanou v češtině.
1753 – narodil se František Mensi, kněz a skladatel česko-italského původu (zemřel 28. prosince 1829). Hru na violoncello studoval u skladatele a violoncellisty Josefa Rejchy (1752–1795), hru na housle a skladbu u českého skladatele Kajetána Vogla (1750–1794). Sám později také na oba nástroje učil. Po vysvěcení na kněze zůstal do konce života v duchovní službě na martinickém panství. Jeho hudební dílo nemá zásadní vliv na vývoj a historii české hudby, přesto dokázal tvořit osobitou hudbu. Psal moteta a offertoria, mariánské antifony a příležitostné slavnostní skladby kantátového typu, jsou na vysoké skladatelské úrovni, bohaté na melodie a harmonii, s barokními i klasicistními prvky, v pozdějších skladbách je slyšet už nastupující romantismus. Nebyl inovátorem, spíše praktickým skladatelem.
1592 – narodil se Jan Amos Komenský, kazatel, pedagog a filozof, biskup Jednoty bratrské (zemřel 15. listopadu 1670). Součástí jeho díla jsou i texty duchovních písní; upravoval staré bratrské písně, překládal písně z němčiny a polštiny. Výrazně jimi přispěl do zpěvníku, který pod názvem Kancyonál To jest Kniha Žalmů a Písní Duchowních vydal Kryštof Kunrád v Amsterdamu v roce 1659. Amsrterdamský kancionál, obsahující 606 žalmů, písní a chorálních zpěvů, které byly užívány při veřejné bratrské bohoslužbě i v rámci soukromých duchovních cvičení či setkání. Jde o vrcholný doklad duchovní, knižní, literární a hudební protestantské kultury českého baroka. Ke Komenského nejznámějším písním patří Studně nepřevážená, Moudrosti poklad z nebe či Ó Králi věků důstojný. Zpěvník byl tajně distribuován do českých zemí, kde v té době bylo povoleno jen římskokatolické vyznání.