28. září
Svátek má Václav.
2021 – zemřel Carlisle Floyd, americký skladatel (narodil se 11. června 1926). Je známý především svými operami, ke kterým napsal i libreta. Většinou se zabývají tématy amerického Jihu, Velké hospodářské krize a venkovského života. Jeho nejznámější operou Susannah. Premiéru měla na Floridské státní univerzitě v roce 1955. V roce 1976 se stal profesorem na Houstonské univerzitě a spoluzaložil Houstonské operní studio pro mladé zpěváky.
2020 – zemřel Frédéric Devreese, belgický dirigent a skladatel (narodil se 2. června 1929). Byl autorem orchestrálních, komorních a klavírních děl a je známý i svou hudbou pro film. Působil jako dirigent Filharmonického orchestru Vlámského společenství Belgie a hostoval po celém světě. Pořídil nahrávky pro sérii Antologie vlámské hudby. Jeho otec Godfried Devreese byl také skladatel a dirigent.
2014 – zemřel Petr Skoumal, skladatel, textař a klávesista (narodil se 7. března 1938). Zpíval ve sboru Schola Cantorum, kde si ho filmaři vybrali pro dětskou roli ve filmu Otakara Vávry Nezbedný bakalář (1946). Na Pražské konzervatoři studoval dirigování, pokračoval na brněnské JAMU v oboru řízení sboru. Poté psal scénickou hudbu a byl také externím spolupracovníkem Československého rozhlasu. Od konce šedesátých let vystupoval s písničkářem Janem Vodňanským. Byl autorem scénické hudby k divadelním a televizním inscenacím, večerníčkům a k desítkám filmů, např. Srdečný pozdrav ze zeměkoule, Nejistá sezóna, Jára Cimrman ležící, spící, Svatební cesta do Jiljí, Rozpuštěný a vypuštěný, Maxipes Fík, Bob a Bobek, …A je to! a další. Pro Divadlo Járy Cimrmana složil meziaktní hudbu ke hře Dobytí severního pólu. Oceňovaná je jeho tvorba písniček pro děti a vystupoval i v dětských představeních v Divadle v Dlouhé. Pohřben je na Novém židovském hřbitově v Praze na Olšanech.
2014 – zemřel Lubomír Havlák, operní zpěvák – tenorista (narodil se 27. prosince 1921), v letech 1954 až 1990 člen opery Národního divadla v Praze. Předtím působil v Ústí nad Labem, v Bratislavě a Košicích. Byl uznáván jako jeden z mála wagnerovských tenorů na české operní scéně. V pozdějších letech se úspěšně přeškolil do rolí buffo.
2006 – zemřel Viktor Kalabis, skladatel, muzikolog a rozhlasový redaktor (narodil se 27. února 1923). Patřil mezi nejvýraznější české autory 2. pol. 20. století. Napsal skoro stovku skladeb. Devatenáct let také působil jako hudební režisér a redaktor v Československém rozhlase. V roce 1966 inicioval vznik mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga pro mladé hudebníky. Jeho manželkou byla cembalistka Zuzana Růžičková… Po maturitě dojížděl do Prahy, kde v letech 1943–1945 soukromě studoval dirigování a sbormistrovství u Pavla Dědečka a harmonii u Jaroslava Řídkého. Po skončení války nastoupil na Pražskou konzervatoř, kde studoval skladbu ve třídě Emila Hlobila, a souběžně na FF UK hudební vědu, estetiku, filozofii a psychologii. Jako vyspělému posluchači konzervatoře mu bylo umožněno, aby po třetím ročníku přestoupil na HAMU, kde docházel na skladbu do třídy Jaroslava Řídkého a na hudební teorii ke Karlu Janečkovi a po absolutoriu tam začal učit. Jeho hudební jazyk krystalizoval postupně, utvářelo ho mnoho různých vlivů a skladatelských vzorů. Celý život byl fascinován hudbou B. Martinů. Skladby vzniklé v průběhu 70. a na počátku 80. let představují vrchol jeho tvorby, často psal na existenciální témata o smyslu lidského bytí. Obdržel několik významných ocenění a uznání, např. Výroční cenu Pantonu, Cenu Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, byl jmenován členem předsednictva ústředního výboru České hudební společnosti a členem ústředního výboru Svazu československých skladatelů. V 90. letech se dočkal úspěchu i v zahraničí. Od roku 1991 působil jako předseda Nadace Bohuslava Martinů a v jejím rámci inicioval např. vznik Institutu Bohuslava Martinů. 18. října 2000 vznikl na popud manželů Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové Nadační fond na podporu jejich tvorby.
1984 – premiéru měla první verze Polského Requiem (Polskie Requiem) Krzysztofa Pendereckého. Mstislav Rostropovič řídil Stuttgartský rozhlasový orchestr. Několik částí předtím už zaznělo 22. září na festivalu Varšavský podzim. Skladba vznikala postupně jako reakce na tragické a zlomové momenty moderních polských dějin. Například část Lacrimosa byla napsána roku 1980 k odhalení sochy v gdaňské loděnici na památku padlých při polských protivládních nepokojích odehrávajících se v prosinci 1970. Agnus Dei složil v roce 1981 na památku svého přítele, kardinála Stefana Wyszyńského. Recordare napsal v roce 1982 u příležitosti blahořečení františkána Maxmiliána Kolbeho zavražděného v Osvětimi. Dies irae bylo napsáno na památku Varšavského povstání z léta 1944 a Libera me, Domine na památku obětí masakru v Katyni. Penderecki celé dílo v roce 1993 revidoval a rozšířil a v roce 2005 ještě rozšířil o větu Ciaccona.
1976 – zemřel Miloš Sokola, houslista a skladatel (narodil se 18. dubna 1913). Největšího úspěchu dosáhl skladbami pro varhany, které se dostaly do repertoáru českých i světových varhaníků; komponoval také komorní a vokální hudbu, napsal operu Marnotratný syn a na slova Jiřího Wolkera kantáty Balada o snu a Moře. Jeho životním dílem byla Sinfonia variazione. V kompozici byl žákem Viléma Petrželky, Vítězslava Nováka a Jaroslava Křičky. Na podzim roku 1942 byl přijat Václavem Talichem do orchestru Národního divadla v Praze, kde působil až do odchodu do důchodu v roce 1973.
1959 – narodil se Norbert Blacha, polský klavírista, skladatel a pedagog (zemřel 3. února 2012). Studoval na universitě v Katovicích. K jeho nejznámějším skladbám patří Modlitwa o Pokój a Pater noster.
1959 – zemřel Gerard Hoffnung, německo-britský hráč na tubu, karikaturista, impresário, moderátor, vypravěč a excentrický humorista, pořádající proslulé happeningy Hoffnung Music Festival (narodil se 22. března 1925). První z pódiových programů, ve kterých byla klasická hudba vtipně a neotřele parodována, uspořádal roku 1956, a to za přispění mnoha významných hudebníků. Inspirací mu byly populární aprílové koncerty, které v Liverpoolu pořádal Fritz Spiegl. Jako moderátor se Hoffnung objevil v BBC, kde byl „brilantním improvizátorem se suchým vtipem a mistrovským smyslem pro načasování“. Mezi jeho nehudebními náměty byly „užitečné rady turistům“ v Londýně a „pravé dopisy“ od kontinentálních hoteliérů v dvojsmyslně popletené angličtině. Hoffnungovský koncert upořádaný na jeho památku v roce 1961 obsahoval Haydnovu symfonii Překvapení v takové úpravě, aby byla „podstatně překvapivější“, dále A Grand, Grand Overture od Malcolma Arnolda napsanou pro orchestr a vysavače, Koncert Popolare Franze Reizensteina obsahující souboj mezi sólistou, hrajícím Griegův klavírní koncert, a orchestrem, tvrdošíjně hrajícím Čajkovského… Hoffnung publikoval v britských a amerických časopisech karikatury, většinou s hudebními tématy, ale ilustroval rovněž díla romanopisců a básníků. Vydal sérii knih kreslených vtipů, v nichž si utahoval z dirigentů a orchestrálních instrumentalistů.
1948 – narodila se Lilka Ročáková, operní pěvkyně-sopranistka i zpěvačka pop music. Na Pražské konzervatoři a na AMU vystudovala operní zpěv. Během studií vystupovala v Divadle Semafor, zpívala s Orchestrem Gustava Broma, Orchestrem Karla Vlacha, Tanečním orchestrem Československého rozhlasu a se skupinou Olympic. Věnovat se už jen opeře se rozhodla roku 1969. Už během studií zpívala ve Stavovském divadle a v liberecké opeře. V letech 1973–1998 byla sólistkou Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, kde vytvořila řadu stěžejních rolí českého i světového repertoáru. Poté vyučovala operní herectví na plzeňské konzervatoři a věnovala se režii operních představení pro děti.
1940 – narodila se Jindra Kramperová, klavíristka (zemřela 20. října 2024), do jednadvaceti let mezinárodně úspěšná krasobruslařka, několikanásobná mistryně republiky. Od devíti let však současně hrála na klavír, a tak ve filmu Na stříbrném zrcadle ztvárnila dívku snažící se vyvážit zájmy v hudbě s krasobruslením. Scénář tehdy přímo pro ni napsal spisovatel František Kožík… Po maturitě na gymnáziu studovala na VŠMU v Bratislavě. Po ukončení sportovní dráhy pokračovala na AMU pod vedením Františka Maxiána a hudební vzdělání doplnila postgraduálním studiem v Moskvě. Jako sólistka nebo host orchestrů vystupovala od Japonska po USA a Kanadu, spolupracovala s komorními soubory a řadu let byla sólistkou Východočeského státního komorního orchestru v Pardubicích. Natáčela pro rozhlas a gramofonové firmy a čtyři desetiletí pedagogicky působila na AMU v Praze. Byla manželkou dirigenta a skladatele Víta Micky.
1926 – narodil se Václav Halíř, operní pěvec – basbarytonista (zemřel 22. března 1999). Už během studií hostoval v brněnské Janáčkově opeře jako Vodník ve Dvořákově Rusalce. V rámci Pražského jara 1954 se zúčastnil mezinárodní pěvecké soutěže o cenu Emy Destinnové a Karla Buriana a ve své kategorii vyhrál první cenu. Ve stejném roce absolvoval s violoncellistou Vášou Černým a klavíristou Janem Ermlem turné po Číně a Mongolsku. Po návratu získal roku 1955 druhou cenu na pěvecké soutěži ve Varšavě. Umělecký šéf Janáčkovy opery František Jílek mu nabídl sólové angažmá basisty a Halíř je přijal. Setrval v něm od roku 1953 až do penzionování v roce 1991. Oceňována byla barevnost jeho sytého hlasu, rozsah a důkladné pěvecké školení i jeho herecká všestrannost. V brněnské opeře ztvárnil 68 operních postav.
1922 – zemřel Andrejs Jurjans, první profesionální lotyšský skladatel (narodil se 30. září 1856). V letech 1882 až 1916 vyučoval na konzervatoři Ruské císařské hudební společnosti v Charkově na Ukrajině. Zároveň se aktivně účastnil lotyšského hudebního života jako sběratel, badatel a aranžér národních lidových písní. Shromáždil tak více než 6000 lotyšských folklórních skladeb. Téměř polovinu tvořily písně, které sestavil do šesti knih s názvem Latvju tautas mūzikas materiāli… Studoval na konzervatoři v Petrohradu, mimo jiné u Nikolaje Rimského-Korsakova.
1921 – zemřela kněžna Pauline Metternichová, rakouská hudební mecenáška (narodila se 25. února 1836). Přední vídeňská a pařížská aristokratka, dobová módní ikona, proslula šarmem a elegancí i jako významná propagátorka díla Richarda Wagnera, Franze Liszta a Bedřicha Smetany. Například prosadila premiérové uvedení Wagnerovy opery Tannhäuser v Paříži v roce 1861. O uvedení Prodané nevěsty v Paříži však později usilovala marně. Byla manželkou knížete Richarda Metternicha, rakouského diplomata. Jedenáct let strávili v Paříži. Často také pobývali na zámku Plasy u Plzně.
1919 – narodil se Gustáv Papp, slovenský pěvec – tenorista (zemřel 7. října 1997), vystudovaný lékař. V letech 1955 až 1987 byl sólistou opery Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde se jeho hlas rozvinul do poloh dramatického a hrdinského tenoru. Pohostinsky předtím účinkoval i v souboru zpěvohry Nové scény jako představitel ústředních tenorových partů v klasických operetách.
1918 – premiéru měl Příběh vojáka (L’Histoire du Soldat) Igora Stravinského a švýcarského spisovatele Charlese-Ferdinanda Ramuze. Žánrově těžce zařaditelný kus pro tři herce, tanečníky a sedm nástrojů vznikl na motivy ruské lidové bajky ze sbírky Alexandra Afanasjeva, pojednávající o vojákovi, který při návratu do vsi nechá ďáblovi svoje housle výměnou za neomezené finanční prostředky. Premiéra se uskutečnila v Lausanne pod taktovkou dirigenta Ernesta Ansermeta.
1917 – narodil se Václav Kašlík, dirigent, skladatel a operní režisér (zemřel 4. června 1989). Je autorem oper Krakatit a La Strada, několika baletů a instrumentálních skladeb. V 60. a 70. letech natočil mnoho operních a baletních inscenací pro televizi. V roce 1945 spolu s Antonínem Kuršem a Aloisem Hábou založili Divadlo 5. května (v budově někdejšího Nového německého divadla) a po tři roky tam vedl operu jako šéf, režisér a dirigent. Po sloučení s Národním divadlem v roce 1948 se stal jeho režisérem a dirigentem, působil tam až do roku 1989. Ve 40. letech byl předtím krátce dirigentem v Divadle E. F. Buriana a ve Státním divadle v Brně. Byl žákem dirigentů Václava Talicha, Metoda Doležila a Pavla Dědečka, skladatelů Rudolfa Karla a Aloise Háby a režiséra Ferdinanda Pujmana.
1914 – zemřel Stevan Mokranjac, vlastním jménem Stojanovič, srbský skladatel, folklorista, houslista, sbormistr a hudební pedagog (narodil se 9. ledna 1856). Je považován za zakladatele srbské vážné hudby a je vyobrazen na srbské padesátidinárové bankovce. Od roku 1887 až do smrti vedl Bělehradský sbor. Roku 1899 založil hudební školu, která dnes nese jeho jméno. Založil také první srbské smyčcové kvarteto, ve kterém hrál na violoncello. Umělecké jméno přijal podle vesnice Mokranje, odkud pocházeli jeho předkové.
1903 – zemřel Jesús de Monasterio, španělský houslista, skladatel, dirigent a pedagog (narodil se 21. března 1836), vedle Pabla de Sarasateho jeden z nejvýznamnějších představitelů španělské houslové školy. Své první housle dostal ve čtyřech letech. Studoval na univerzitě ve Valladolidu, pak v Paříži a v Bruselu, na Královské konzervatoři u Charlese Augusta de Bériota, François-Auguste Gevaerta a François-Josepha Fétise. Po návratu do Madridu byl jmenován čestným houslistou královské kapely a obdržel titul čestný člen Academia de Roma. Absolvoval řadu koncertů v různých evropských zemích. Doprovázeli ho přední evropští klavíristé jako např. Giacomo Meyerbeer. Usadil se v Madridu a byl jmenován profesorem na Královské konzervatoři. V roce 1863 založil koncertní společnost, která si vzala za úkol uvádět ve Španělsku nejdůležitější komorní díla klasicismu a romantismu. Působil také jako dirigent se záměrem šířit hudbu španělských skladatelů a zvýšit úroveň španělských hudebníků. V roce 1873 byl jmenován profesorem na Real Academia de Bellas Artes de San Fernando. V těchto letech vytvořil se skladateli Arrietou, Barbierim a dalšími sdružení La España Musical, jeho cílem bylo zejména propagovat španělskou národní operu. Později se zapojil také do společnosti pro obnovení duchovní hudby. Položil také základy španělské houslové školy. Mezi jeho žáky byli např. houslisté Teodoro Ballo Tena a Enrique Fernandez Arbos nebo violoncellista Pablo Casals. V roce 1894 byl jmenován ředitelem Královské konzervatoře v Madridu. Je pohřben ve farním kostele v Casar de Periedo.
1882 – narodil se Antonín Dostálek, skladatel a klavírista (zemřel 9. srpna 1938). Patřil vůbec k prvním členům Pěveckého sdružení moravských učitelů, jednoho z nejvýznamnějších hudebních těles Moravy 20. století. Po studiích filosofie odešel učit do Košic, kde se aktivně podílel na kulturním životě města. Na Slovensku také propagoval moderní českou hudbu, např. Janáčka, Martinů, Suka nebo Nováka. Jako vynikající klavírista často doprovázel i sólisty. Je také autorem několika scénických skladeb.
1870 – narodil se Florent Schmitt, francouzský skladatel (zemřel 17. srpna 1958), člen skupiny Les Apaches, popisovaný jako „jeden z nejvíc fascinujících z méně známých francouzských klasických skladatelů“. Napsal 138 děl s opusovým číslem, nejznámějšími jsou La tragédie de Salome a Žalm 47. Byl popisován jako „jeden z nejfascinujících z méně známých francouzských klasických skladatelů“. V posledních letech kariéry i posmrtně se stal terčem útoků kvůli sympatiím k akcím nacistické strany na počátku 30. let a kvůli ochotě pracovat ve 40. letech pro vichystický režim. V letech 1929 až 1939 pracoval Schmitt jako kontrverzní hudební kritik pro Le Temps, známý vykřikováním svých názorů z místa v sále.
1746 – narodil se Jan Václav Stich (v Itálii známý jako Giovanni Punto), virtuos na lesní roh, houslista a skladatel (zemřel 16. února 1803). Studoval v Drážďanech u A. J. Hampla, hráče původem z Prahy, a osvojil si jím vyvinutou techniku krytí, kterou později rozvinul a zdokonalil. V roce 1764 však byl nucen vrátit se do dvorní kapely hraběte Thuna. Nesmířil se s údělem sluhy a v roce 1768 se třemi kolegy ze služby uprchl. Thunem vyslaní špehové ho vypátrali v Augšpurku, ale unikl jim do Itálie. Pak působil v Mohuči, ve Würzburgu a v Paříži. Vedle kariéry houslisty získal věhlas virtuosa na lesní roh. V roce 1777 byl pozván do Anglie, aby techniku krytí naučil hráče tamního královského orchestru.
1681 – narodil se Johann Mattheson, německý skladatel, kritik, lexikograf a hudební teoretik a spisovatel (zemřel 17. dubna 1764). Jeho spisy Jeho spisy o pozdním baroku a raném klasicismu měly velký vliv, sloužily jako zdroj pro všechny následné lexikografy a historiky. Zpíval a dirigoval v hamburské opeře, skládal opery a od roku 1718 byl deset let kantorem v tamní protestantské katedrále Panny Marie. Jeho hlavním zaměstnáním bylo od roku 1706 povolání profesionálního diplomata. Byl blízkým přítelem Georga Friedricha Händela. Je pohřben v kryptě hamburského luteránského kostela sv. Michala.
1571 – pravděpodobně se narodil Michael Praetorius (narozen jako Michael Schultze), německý luteránský skladatel, varhaník a hudební teoretik (zemřel 15. února 1621). Většina zdrojů uvádí však jako datum narození 15. únor 1571. Byl kompozičně významný ve vývoji hudebních forem založených na protestantských hymnech. Jeho skladby se šířily v Evropě i mimo protestantské prostředí. Od roku 1587 byl varhaníkem v evangelickém chrámu Marienkirche ve Frankfurtu nad Odrou. Od roku 1592 sloužil na dvoře biskupa Jindřicha Julia, vévody z Braunschweigu, napřed jako varhaník a od roku 1604 jako kapelník tamního dvorního orchestru. Proslul zejména jako vynikající interpret na setkání varhaníků v Gröningen u Halberstadtu v roce 1596, kam se sjelo více než padesát německých varhaníků, aby společně posoudili nový nástroj halberstadtského varhanáře Davida Beckera. Toto setkání znamenalo historický zlom v chápání úlohy varhan a instrumentální hudby v období pozdní renesance. Jeho moteta jsou v severním Německu mezi prvními, které reflektují novou italskou interpretační praxi. Díky nim se stal uznávaným i jako skladatel a byl velmi plodný. Jeho díla často vycházela z německého protestantského chorálu. Na dvoře Jana Jiřího I. Saského v Drážďanech byl zodpovědný za slavnostní hudbu a byl jmenován dvorním kapelníkem, zůstal tam až do smrti. Byl pohřben ve Wolfenbüttelu, v evangelickém chrámu Blahoslavené Panny Marie v klenbě pod varhanami.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1991 – založena Ostravská univerzita
1931 – otevřena Zoologická zahrada v Praze
1929 – otevřena dostavěná katedrála svatého Víta na Pražském hradě, a to u příležitosti 1000. výročí smrti svatého Václava, spojované tehdy s rokem 929
1895 – narodil se americký architekt Wallace Harrison, autor budovy Metropolitní opery a komplexu OSN v New Yorku
1066 – Vilém I. Dobyvatel vpadl do Anglie a 25. prosince byl korunován anglickým králem
995 – vyvraždění Slavníkovců v Libici, přežili jen Vojtěch a Soběslav
935 – den zavraždění Václava, českého knížete z rodu Přemyslovců, pozdějšího katolického světce. Od roku 2000 jako Den české státnosti státní svátek České republiky. V katolickém liturgickém kalendáři svátek svatého Václava, a to od přelomu 10. a 11. století.