29. červenec
Svátek má Marta.
1980 – zemřel Jan Tausinger, dirigent, skladatel a pedagog (narodil se 1. listopadu 1921). Studoval dirigování u Metoda Doležila, Karla Ančerla a Roberta Brocka a kompozici u Aloise Háby a Pavla Bořkovce. Založil a řídil Vysokoškolský umělecký soubor v Praze a Dělnický umělecký soubor Vítkovických železáren v Ostravě. Dirigoval rozhlasové orchestry v Bukurešti, v Plzni a v Ostravě. V roce 1954 se stal ředitelem Vyšší hudebně-pedagogické školy v Ostravě. V letech 1971–1976 byl ředitelem Státní konzervatoře v Praze a poté ředitelem hudebního vysílání Českého rozhlasu. Jeho skladatelská činnost vycházela z lidových písní, které také sbíral v oblasti Beskyd a na Lašsku. Komponoval dětské a mládežnické budovatelské písně a politicky motivované kantáty. V roce 1964 absolvoval letní kurzy moderní hudby v Darmstadtu a začal pak používat i soudobé kompoziční techniky. Kantáta Ave Maria se sopránovým sólem, získala 1. místo v Mezinárodní skladatelské tribuně UNESCO v Paříži.
1966 – zemřel František Schäfer, klavírista, skladatel a pedagog (narodil se 3. dubna 1905). Už při gymnáziu byl mimořádným posluchačem dirigentského a klavírního oddělení brněnské konzervatoře. Na klavír byl nejprve žákem Ludmily Tučkové a po maturitě na gymnáziu se stal žákem Jaroslava Kvapila. Pak studoval na mistrovské škole v Praze u Viléma Kurze. Stal se korepetitorem, učitelem obligátního klavíru a později řádným profesorem klavíru na brněnské konzervatoři, korepetitorem Zemského divadla a vystudoval hudební vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Učil také na Janáčkově akademii múzických umění, na obou školách vychoval Schäfer řadu významných českých umělců. Jako skladatel se věnoval hlavně klavíru, ale psal i hudbu komorní a symfonickou. Jako klavírista byl oceňován pro svou vytříbenou techniku a smysl pro slohovou čistotu. Jeho repertoár zahrnoval hudbu od baroka po hudbu 20. století.
1946 – zemřel Bohuslav Tvrdý, dirigent a skladatel (narodil se 6. dubna 1897). Studoval skladbu na Pražské konzervatoři u Josefa Bohuslava Foerstera a Vítězslava Nováka. Krátce působil jako úředník Ministerstva školství a národní osvěty. V roce 1921 se stal dirigentem a dramaturgem opery Slovenského národního divadla. V letech 1928–1929 byl šéfem opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. V roce 1929 se stal vedoucím hudební redakce Československého rozhlasu v Ostravě, pro rozhlas pracoval i v Košicích, byl prvním ředitelem českobudějovického rozhlasového studia a rozhlasovou znělku Když jsem já šel tou Putimskou branou vylepšil pro dva hoboje a dal nahrát na gramofonovou desku. Sbíral lidové písně a pro rozhlasové vysílání vytvořil na tři desítky pásem lidových písní pro sóla, sbor a orchestr. Komponoval komorní i orchestrální hudbu, písně, scénickou hudbu pro rozhlas i pro divadlo. Je autorem několika operet, hudebních veseloher a zkomponoval i dvě opery. Je pohřben na hřbitově v Hluboké nad Vltavou.
1935 – narodil se Peter Schreier, německý operní pěvec – tenorista a dirigent (zemřel 25. prosince 2019). Proslul zejména jako evangelista v Bachových pašijích a Vánočním oratoriu a v dalších jeho dílech. Vzdělávat se začal ve škole při Dresdner Kreuzchor, kde mu dal mnoho sólových příležitostí sbormistr Rudolf Mauersberger. Debutoval v roce 1959 v roli Prvního vězně v Beethovenově Fideliovi, záhy nato zažil úspěchy v mozartovských rolích. V roce 1963 získal angažmá v berlínské Státní opeře, byl pravidelným hostem ve Vídni a od roku 1967 po čtvrt století pravidelným účastníkem Salcburského festivalu. Když v roce 1966 zemřel Fritz Wunderlich, byl označen za největšího žijícího mozartovského tenora, zejména kvůli pečlivé intonaci a dikci. Zpíval také role v německých operách (Richard Wagner, Engelbert Humperdinck, Hans Pfitzner a další) a věnoval se písňovému repertoáru, významné jsou jeho nahrávky Schubertovy Zimní cesty s klavíristy Svjatoslavem Richterem a Andrásem Schiffem. S jevištěm se rozloučil v roce 2000, naposledy zpíval v a zároveň dirigoval roce 2005 při pražském provedení Vánočního oratoria.
1935 – narodil se Pietro Spada, italský klavírista a muzikolog (zemřel 31. prosince 2022). Byl známý hlavně jako objevitel a interpret řady méně známých skladatelů. Nahrál tak například klavírní dílo Johna Fielda či Muzia Clementiho a byl editorem mnoha zatím nevydaných děl. Vystudoval klavír na římské Konzervatoři sv. Cecilie, kompozici a studia završil na Milánské konzervatoři u Giorgia Federica Ghediniho. Jako klavírista vystoupil v řadě zemí světa. Působil také jako profesor hudby v USA a v Itálii a věnoval se muzikologickému výzkumu.
1925 – narodil se Mikis Theodorakis, řecký skladatel (zemřel 2. září 2021). Proslavila ho hlavně hudba k hollywoodskému filmu Řek Zorba. Vytvořil tím i řecký styl sirtaki, který vycházel z jiného řeckého stylu 20. až 40. let rembetiko a z konstantinopolského chasapika. Hlavním nástrojem v písni Zorba bylo buzuki, které se i díky této písni zpopularizovalo v celém Řecku a dodnes patří mezi nejoblíbenější nástroje. Složil i hudbu pro film Ifigenie, kde hrála i Irene Papasová. Jinak psal hudbu na podnět řeckých básníků, opery, balet Řek Zorba, který měl premiéru ve Veroně a m.j. také olympijskou hymnu pro Olympijské hry v Barceloně. V letech 1990–1992 zastával post ministra kultury ve vládě Konstantina Mitsotakise a věnoval se i psaní knih.
1921 – narodil se Juraj Martvoň, slovenský operní pěvec – barytonista (zemřel 16. října 1991). Skoro čtyři desetiletí byl sólistou opery Slovenského národního divadla v Bratislavě, kam byl angažován už v době studií na konzervatoři. Stal se jedním z nejobsazovanějších členů souboru. Kromě toho vystupoval na předních scénách doma i v zahraničí a byl pedagogem. Příležitost mu dala i Slovenská televize a zahrál si ve filmech Karline manželstvá a Úhel pohledu. Byl manželem Anny Martvoňové, významné sólistky Slovenského národního divadla.
1911 – narodil se Ján Cikker, slovenský skladatel (zemřel 21. prosince 1989). Jeho skladby jsou silně inspirovány lidovou hudbou, vzorem mu byl Leoš Janáček. Studoval na Mistrovské akademii v Praze skladbu u Vítězslava Nováka, varhany u Bedřicha Antonína Wiedermanna a Jaroslava Křičky, později obdržel stipendium na Vídeňské akademii, kde, mimo jiné, zkomponoval rozsáhlou čtyřvětou Jarní symfonii. Zabýval se také teoreticky hudební estetikou. V letech 1951–1973 byl profesorem kompozice na VŠMU v Bratislavě. V roce 1966 byl jmenován národním umělcem. K jeho nejvýznamnějším dílům patří opery, dokončil jich deset, dále napsal desítky orchestrálních i komorních skladeb a také Vánoční a Velikonoční kantátu.
1888 – v Královském dvorním a národním divadle v Mnichově měla premiéru opera Die Feen (Víly) Richarda Wagnera, operní prvotina zkomponovaná v roce 1834 a za jeho života neprovedená. Skládal ji na vlastní libreto, a to podle dvou dramat Carla Gozziho – Žena had z roku 1792 a Havran z roku 1761.
1887 – narodil se Sigmund Romberg, americký skladatel maďarského původu (zemřel 9. listopadu 1951). Je známý díky svým muzikálům a operetám, například The Student Prince, The Desert Song nebo The New Moon, 1928. Po příchodu do USA se uchytil jako pianista v kavárnách. Pak založil vlastní orchestr a vydal několik písní, kterými zaujal sourozence Schubertovy, ti ho najali, aby psal hudbu pro jejich představení v divadle na Broadwayi. V roce 1970 byl uveden do Songwriters Hall of Fame. Slavnostním představením operety The Desert Song zahájila 4. prosince 1929 svůj provoz Velká opereta v Praze, v Dlouhé ulici.
1884 – narodil se Boris Vladimirovič Asafjev, ruský muzikolog, skladatel a pedagog (zemřel 27. ledna 1949). Studoval na Petrohradské konzervatoři u Rimského-Korsakova a Anatolije Ljadova, současně navštěvoval Historicko-filosofickou fakultu Petrohradské univerzity, byl korepetitorem baletu v Mariinském divadle a dramaturgem v Malém divadle v Ermitáži. Společně se Sergejem Ljapunovem založil a vedl Hudební oddělení při Ústavu historie umění. Později vyučoval na Leningradské konzervatoři historii a teorii hudby. Podílel se na reformě učebních plánů školy. Byl jedním ze zakladatelů leningradské pobočky Společnosti soudobé hudby, jejímž cílem bylo uvádění soudobé světové i sovětské hudby. Měl značný vliv i na repertoár leningradských operních scén, kde tak byly uvedeny např. Salome Richarda Strausse, Vojcek Albana Berga, Skok přes stín Ernsta Křenka a další. O Igoru Stravinském vydal v roce 1929 monografii. Od 30 let publikoval muzikologické a hudebně-teoretické práce pod pseudonymem Igor Glebov v předních odborných časopisech Sovětského svazu. Intenzivně komunikoval s předními hudebními skladateli západní Evropy, s Paulem Hindemithem, Arnoldem Schönbergem, Dariem Milhaudem, Arthurem Honeggerem a dalšími. V roce 1943 se mu podařilo uniknout z obleženého Leningradu do Moskvy. Stal se vedoucím hudebního oddělení Ústavu historie umění Akademie věd SSSR. Na prvním Všesvazovém sjezdu sovětských skladatelů v roce 1948 byl zvolen předsedou. Je pochován na Novoděvičim hřbitově v Moskvě. Za skladatelskou i muzikologickou práci byl mnohokrát odměněn nejvyššími státními vyznamenáními.
1874 – narodila se Noemi Jirečková, česká klavíristka (zemřela 13. února 1963). Od dětství se učila hrát na klavír ve Vídni, už jako dvanáctiletá vystoupila v Litomyšli a od roku 1891 koncertovala ve Vídni, v Praze, v Brně a v mnoha dalších českých městech. Klavírní hru studovala také ve Výmaru u B. Stavenhagena a roku 1895 absolvovala velké turné s houslovým virtuosem F. Ondříčkem, který si jí velmi vážil. Koncertovala také v Lipsku, kde ji vysoce ocenil dirigent Arthur Nikisch, v roce 1899 v Berlíně a roku 1904 s Českou filharmonií v Praze. Ve své době byla jednou z nejlepších interpretek díla Ludwiga van Beethovena. V roce 1907 zanechala ze zdravotních důvodů veřejných koncertů a do konce života žila v rodinné vile na Vinicích ve Vysokém Mýtě. Nikdy se neprovdala a zůstala bezdětná, se sestrou, uměleckou fotografkou Julií Jirečkovou, se věnovala také fotografii. Její klavírní umění obdivoval ještě Jaroslav Seifert ve svých pamětech.
1856 – zemřel Robert Schumann, německý skladatel a hudební kritik (narodil se 8. června 1810). Patří mezi nejvýraznější představitele romantismu. Studoval napřed klavír v Lipsku u Friedricha Wiecka, u kterého poznal jeho dceru a svou budoucí ženu Claru. První větší úspěchy slavil s programní skladbou Karneval a v průběhu následujících pěti let, kdy skládal téměř výhradně hudbu pro sólový klavír, vytvořil některá ze svých nejslavnějších děl jako Dětské scény, Fantazie v C dur nebi Kreisleriana. Později složil skoro dvě stě písní, čtyři symfonie, nástrojové koncerty a komorní hudbu, oratorium Ráj a Peri a jedinou operu Genoveva. V roce 1834 začal s několika společníky vydávat hudebně kritický časopis Neue Zeitschrift für Musik. V roce 1850 přijal místo hudebního ředitele v Düsseldorfu, kde ale působil tam jen krátce, protože nebyl dobrým dirigentem a nedokázal efektivně řídit orchestr. Trpěl maniodepresivní psychózou a zemřel v psychiatrické léčebně. Několikrát byl v Česku, se svojí matkou v Karlových Varech na koncertě Ignáce Moschelese, léčil se v Mariánských Lázních a Karlových Varech, s manželkou měli koncerty v Brně a v Praze, kde se seznámil s Bedřichem Smetanou. Na pražském koncertě autor dirigoval svůj klavírní koncert a Clara hrála sólový part. V roce 2017 byl po něm pojmenován pár dálkových vlaků společností České dráhy a Deutsche Bahn v trase Praha – Dresden – Berlin – Hamburk – Altona a zpět.
1844 – zemřel Franz Xaver Wolfgang Mozart, rakouský skladatel a klavírista, syn W. A. Mozarta (narodil se 26. července 1791). Jméno dostal podle otcova žáka a blízkého přítele Franze Xavera Süssmayra. Pod dohledem rodinného přítele Josepha Haydna získal hudební vzdělání od Antonia Salieriho, Johanna Nepomuka Hummela a Johanna Georga Albrechtsbergera. Také začal komponovat ve velmi raném věku, první klavírní koncert napsal už jako čtrnáctiletý. Těšil se uznání i přiměřenému úspěchu jako skladatel i jako výkonný umělec. Sám se ale podceňoval a srovnával se svým otcem. V roce 1808 se stal učitelem hudby v rodině hraběte Baworowskiho ve Lvově a od roku 1809 v rodině vysokého císařského úředníka von Janiszewského v Burštýně v Haliči, dnešní západní Ukrajině. Koncertoval ve Varšavě, Elbingu a Gdaňsku, přátelil se s Franzem Schubertem, řídil Sbor sv. Cecilie, který se skládal z cca čtyř set amatérských zpěváků. Založil také Společnost sv. Cecilie, která se stala první hudební školou ve Lvově. V roce 1835 navštívil Karlovy Vary, kde se léčila jeho milenka a obdivovatelka hraběnka Josephina Baroni-Cavalcabò s dcerou Julií, jeho žákyní. Naa sklonku života se stal kapelníkem Mozartea v Salcburku. Nikdy se neoženil a neměl žádné potomky. Zemřel v Karlových Varech a pohřben byl na Ondřejském hřbitově, kde jsou po něm pojmenované Mozartovy sady.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1987 – britská premiérka Margaret Thatcherová a francouzský prezident François Mitterrand podepsali smlouvu o vybudování tunelu pod Lamanšským průlivem
1981 – konala se svatba Diany Frances Spencerové a prince Charlese
1958 – byla založena NASA
1836 – v Paříži byl otevřen Vítězný oblouk
1817 – bylo založeno Moravské zemské muzeum v Brně, druhé nejstarší muzeum v českých zemích