29. září
Svátek má Michal.
1983 – Španělský tenorista Plácido Domingo debutoval v newyorské Metropolitní Opeře. Zaskakoval za Franca Corelliho v roli hraběte Mořice Saského v opeře Francesca Cilei Adriana Lecouvreur.
1983 – premiéru měla Symfonie č. 3 od Witolda Lutosławského. Uvedl ji Chicagský symfonický orchestr pod taktovkou Georga Soltiho, jimž bylo dílo věnováno. V roce 1985 bylo vybráno na první Grawemeyerovu cenu za hudební kompozici.
1979 – zemřel Lubomír Železný, skladatel, rozhlasový hudební režisér a korepetitor (narodil se 16. března 1925). Na nově otevřené Akademii múzických umění studoval u Pavla Bořkovce a Karla Janečka. Stál u vzniku Svazu českých skladatelů a koncertních umělců a od roku 1972 až do smrti byl jeho předsedou. Vedle koncertních děl je také autorem hudby k televizní pohádce Dařbuján a Pandrhola z roku 1959.
1977 – zemřel Alexandr Nikolajevič Čerepnin, ruský skladatel a klavírista (narodil se 21. ledna 1899). Od roku 1921 žil v exilu ve Francii pak ve Spojených státech. Až po odchodu z vlasti dokončil studia na Pařížské konzervatoři a zahájil úspěšnou mezinárodní kariéru. Hodně cestoval, zásadní vliv na něj měly pobyty v Číně a Japonsku mezi lety 1934 a 1937. V Šanghaji potkal svou budoucí manželku, čínskou klavíristku Lee Hsien Ming. V Asii navíc aktivně pomáhal rozvíjet tamní hudební vzdělávání a založil v Tokiu nakladatelství pro vydávání děl mladých asijských autorů.J eho tvorba je tak netradiční syntézou pozdního ruského romantismu, moderních experimentů a vlivů asijského folklóru. Byl inovátorem v oblasti hudební teorie – vytvořil vlastní devítitónovou stupnici, tzv. Čerepninovu, a experimentoval s komplexními rytmickými strukturami. Npsal čtyři symfonie, šest klavírních koncertů, několik oper a baletů a populární klavírní cykly. Od roku 1950 žil v Chicagu, kde dlouhá léta vyučoval na DePaul University. Jeho otec, Nikolaj Čerepnin, byl uznávaným žákem Rimského-Korsakova, dirigentem a skladatelem. Matka pocházela ze známé umělecké rodiny Benois. Jeho synové Ivan a Serge Čerepninovi se prosadili na poli avantgardní a elektronické hudby.
1969 – v Leningradě (dnešní Petrohrad) v Glinkově koncertním sále se konala oficiální světová premiéra 14. symfonie op. 135 Dmitrije Šostakoviče v podání Moskevského komorního orchestru pod vedením jeho dirigenta Rudolfa Baršaje. Předcházela jí neoficiální premiéra v Moskvě 21. července 1969 v témže obsazení. Jde o hluboce osobní, vokálně-instrumentální dílo o smrti, které má formu smuteční kantáty. Skládá se z jedenácti částí na básně Federica García Lorcy, Guillauma Apollinaireho, Wilhelma Küchelbeckera a Rainera Marii Rilkeho. Dílo vyvolalo rozruch, protože smrt v něm není zobrazena jako hrdinská oběť, jak bylo v tehdejším sovětském realismu běžné, ale jako krutá, nesmyslná a nevyhnutelná síla. Symfonie byla přijata s obrovským ohlasem, ale zároveň s velkým znepokojením ze strany představitelů komunistické strany. Premiéra ve Spojeném království se konala na festivalu v Aldeburghu v roce 1970 a dirigoval ji Benjamin Britten, kterému byla dedikována.
1930 – narodil se Richard Bonynge, australský dirigent a klavírista. Byl manželem australské dramatické koloraturní sopranistky Joan Sutherlandové, dirigoval prakticky všechna její operní představení i koncertní recitály od roku 1962 až do jejího odchodu do důchodu v roce 1990. Debut jako operní dirigent měl v roce 1963 ve Vancouveru. V Metropolitní opeře debutoval 12. prosince 1966 a naposledy tam dirigoval 6. dubna 1991. Vedle mnoha operních nahrávek pořídil také komplet 10 CD s názvem Compendium of Ballet Rarities.
1928 – narodil se Martin Turnovský, dirigent a sbormistr (zemřel 19. května 2021). Studoval na pražské HAMU pod vedením tehdejšího šéfdirigenta České filharmonie Karla Ančerla a později u George Szella. V roce 1958 získal první cenu na mezinárodní dirigentské soutěži ve francouzském Besançonu. V 60. letech působil jako šéfdirigent Plzeňského rozhlasového symfonického orchestru, pak šéfdirigent Saského státního orchestru v Drážďanech a zároveň i dirigent Drážďanské státní opery, působil coby stálý hostující dirigent České filharmonie (1960–1968) a stálý dirigent Filharmonie Brno. V roce 1968 emigroval do Rakouska, dirigoval orchestr Norské státní opery v Oslo, západoněmeckou Operu v Bonnu a vedl velmi mnoho dalších symfonických orchestrů, byla mezi nimi například Newyorská filharmonie, Clevelandský orchestr, Detroitský symfonický orchestr, Londýnská filharmonie, Bavorský rozhlasový symfonický orchestr, Orchestr de la Suisse Romande, Vídeňská filharmonie, Bamberští symfonikové, Torontský symfonický orchestr, Birminghamský symfonický orchestr, Královská liverpoolská filharmonie, Tokijský metropolitní orchestr a další. Po návratu do vlasti po roce 1989 vedl Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK (1992–1996).
1920 – narodil se Václav Neumann, český dirigent (zemřel 4. září 1995), v letech 1968–1990 šéfdirigent České filharmonie. Byl vnímán jako charismatický umělec a noblesní člověk. V roce 1945 vystudoval Pražskou konzervatoř – housle u Josefa Micky a dirigování u Pavla Dědečka a Metoda Doležila. Spoluzaložil Kvarteto České konzervatoře, od roku 1945 do roku 1989 známé potom jako Smetanovo kvarteto, ve kterém byl primáriem (1943–1945) a poté v něm hrál na violu (1945–1947). Jako dirigent debutoval s Českou filharmonií v roce 1948, kdy 7. března zaskočil za Rafaela Kubelíka, a působil v ní do roku 1950 – po Kubelíkově emigraci v červenci 1948 sdílel ve dvouletém období vedení s dirigentem Karlem Šejnou. Pod Neumannovou taktovkou odehrálo těleso zahajovací koncert Pražského jara 1949… V letech 1951 až 1954 byl šéfdirigentem Karlovarského symfonického orchestru, potom dirigentem Symfonického orchestru kraje Brněnského a pražského orchestru FOK. V roce 1956 začal dirigovat v Komische Oper v Berlíně; působil tam do roku 1964, kdy se stal dirigentem lipského orchestru Gewandhaus a generálním hudebním ředitelem Lipské opery. V roce 1968 však na protest proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa post opustil. V souvislosti s emigrací Karla Ančerla na Západ se právě tehdy stal nejlepším kandidátem na pozici šéfdirigenta České filharmonie. V souvislosti s peticí Několik vět v roce 1989 sehrál klíčovou roli v protirežimním protestu českých umělců. Tím, že s ČF odmítl spolupráci s Československou televizí a Československým rozhlasem, se na počátku Sametové revoluce otevřeně postavil na obranu signatářů manifestu, kteří tehdy čelili perzekucím… Dirigoval pak 14. prosince 1989 legendární Koncert pro Občanské fórum, jeden z klíčových kulturních i politických vrcholů revoluce. Zazněla tehdy Beethovenova Devátá symfonie s Ódou na radost… Jeho nahrávky s Českou filharmonií, pořízené ještě před nástupem digitálního záznamu, zvěčnily takřka celé orchestrální dílo Antonína Dvořáka, komplety symfonií Gustava Mahlera a Bohuslava Martinů (čímž významně přispěl k jeho popularizaci u nás i ve světě), některé z Janáčkových oper i další perly symfonického repertoáru tuzemského i zahraničního… K zahraničním vystoupením byl zván především jako expert na českou hudbu. V sezóně 1985–1986 tak v Metropolitní opeře v New Yorku dirigoval Janáčkovu operu Její pastorkyňa (Jenufa). Vyučoval dirigování na pražské Akademii múzických umění. Zemřel ve Vídni a pohřben je ve Velkých Popovicích u Prahy.
1918 – soukromou premiéru měla orchestrální suita Planety, nejznámější dílo Gustava Holsta. Konala se pro zvané publikum, cca 250 lidí, jako dárek na rozloučenou před Holstovým odjezdem do Soluně. V londýnské koncertní síni Queen’s Hall provedení s tamním orchestrem Queen’s Hall Orchestra řídil Adrian Boult. Na stejném místě se o dva roky později 15. listopadu 1920 konala i premiéra veřejná s London Symphony Orchestra, který vedl Albert Coates.
1908 – narodil se Richard Kozderka, skladatel a violista (zemřel 20. října 1994). Více než čtvrt století působil v orchestru Československého rozhlasu Brno a ve Státní filharmonii Brno, účinkoval s Ondříčkovým a Pražským kvartetem a jako pedagog působil na konzervatoři v Brně. Jeho bratrem byl Ladislav Kozderka starší, skladatel, dirigent a klavírista.
1899 – narodil se Robert Gilbert, německý skladatel, , libretista, zpěvák a herec známý i pod pseudonymem David Weber, vl. jm. Robert David Winterfeld (zemřel 20. března 1978). Proslavil se hlavně jako autor textů a hudby k populárním operetám, hudebním komediím a raným zvukovým filmům. Mezi jeho nejznámější patří texty k slavnému operetnímu a filmovému muzikálu Im weißen Rößl. Kvůli svému židovskému původu musel v roce 1933 opustit nacistické Německo a emigrovat napřed do Rakouska, následně do Francie a nakonec do USA. Po druhé světové válce se vrátil do Evropy a usadil se ve Švýcarsku, kde pokračoval v překladech amerických muzikálů do němčiny (např. My Fair Lady).
1883 – V Liberci zahájilo činnost Městské divadlo, dnešní Divadlo F. X. Šaldy. Na slavnostní premiéře zazněla předehra k opeře Vilém Tell od Gioacchina Rossiniho jako součást premiérového představení, které pokračovalo činohrou Vilém Tell z pera Friedricha Schillera.
1880 – narodil se James Simon, německý skladatel, klavírista a muzikolog židovského původu (zemřel po 12. říjnu 1944, což je datum jeho deportace z Terezína do Osvětimi). Bývá označován za ztraceného skladatele, přestože jeho klavírní díla, písně a opera Frau im Stein (1918) byla publikována, mnoho jeho klíčových děl zůstalo neznámých. Studoval na Musikhochschule v Berlíně hru na klavír u prof. C. Ansorge a skladbu u Maxe Brucha.
1861 – zemřel Vincenc Barták, skladatel a houslista (narodil se 7. února 1797). Housle studoval na nedávno založené Pražské konzervatoři a stal se jedním z jejích prvních absolventů. Jeho učitelem byl Bedřich Vilém Pixis. Působil jako houslista ve Stavovském divadle. V letech 1842–1845 suploval na konzervatoři. Od roku 1845 až do své smrti vyučoval v Slepeckém ústavu v Praze 4. Zkomponoval celou řadu skladeb pro smyčcové nástroje, spíše komorního charakteru, také jeden z prvních českých singspielů, dvouaktovou veselohru Pražští sládci aneb Kubíček dostane za vyučenou. Hra byla s úspěchem uváděna v letech 1821–1824 v Theisingerově divadle v Praze. Je autorem dřív hojně užívané houslové školy (Theoreticko-praktická škola hry na housle ve dvou odděleních), kterou později upravil Vojtěch Hřímalý mladší.
1849 – narodil se Ladislav Zavrtal, italsko-český skladatel, dirigent a violista (zemřel 29. ledna 1942). Byl synem českého skladatele a vojenského kapelníka Václava Huga Zavrtala a italské operní pěvkyně Carlotty Maironi da Ponte. Studoval na Conservatorio di San Pietro a Majella v Neapoli mimo jiné u Francesca Paola Tostiho. Po působení v orchestrech svého otce v Trevisu a Modeně odešel jako dirigent do městského divadla v Miláně. Později se odstěhoval do Skotska, kde pracoval jako učitel hudby a dirigent různých dechových hudeb v Glasgow. V roce 1877 spolupracoval se známým německým dirigentem Hansem von Bülow. Intenzivně se zapojil do londýnského hudebního života a byl uměleckým ředitelem nedělních koncertů v Royal Albert Hall. V roce 1906 odešel na odpočinek a žil v Itálii. Byl jmenován rytířem Řádu italské koruny a další ceny i řády získal v Itálii, Anglii, Řecku, Turecku a Srbsku. Měl cenné hudební sbírky: Mozartiana, kterou získal jeho otec od Mozartova syna Karla, korespondenci mj. s Antonínem Dvořákem, Arthurem Sullivanem, Edwardem Germanem a Alexander Campbellem Mackenziem. Vše, plus rukopisy skladeb svých, svého otce a svého strýce, napřed uložil a později odkázal v závěti Glasgowské univerzitě.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
2005 – televizní vysílač a hotel na Ještědu byl prohlášen národní kulturní památkou
1988 – Mírové síly OSN získaly Nobelovu cenu míru
1968 – v Československu byl zaveden pětidenní pracovní týden
1938 – Adolf Hitler, italský diktátor Benito Mussolini, britský premiér Neville Chamberlain a francouzský předseda vlády Édouard Daladier dojednali Mnichovskou dohodu o odstoupení československého pohraničí – Sudet Německu
1916 – americký ropný magnát a průmyslník John D. Rockefeller se stal prvním miliardářem na světě
1829 – v londýnských ulicích se poprvé objevili policisté nově založeného Scotland Yardu