3. duben
Svátek má Richard.
2011 – zemřel Ondrej Malachovský, slovenský operní zpěvák – bas (narodil se 5. dubna 1929). Po Konzervatoři v Bratislavě působil jako sólista opery SND v Bratislavě, stálý host opery Státního divadla v Brně, v opeře v Kolíně nad Rýnem a v opeře v Lublani. Vytvořil širokou paletu postav basového repertoáru. Postava Svatopluka se stala jednou z jeho nejvýznamnějších životních rolí. Výrazný, mohutný a nosný hlasový materiál se hned od začátku jeho působení uplatňoval v nejrůznějším repertoáru. Významné jsou i jeho postavy ve filmovém, resp. televizním zpracování, účinkoval i v televizních filmech, spolupracoval s Československým rozhlasem v Bratislavě, účinkoval i v průřezech oper. Koncertoval se Slovenskou filharmonií a hostoval i v zahraničí.
1986 – zemřel Peter Pears, (narodil se 22. června 1910), anglický tenorista, jeden z předních britských pěvců své doby, jehož kariéra byla úzce spjata s dílem jeho životního partnera, skladatele Benjamina Brittena. Ten často komponoval tenorové party s ohledem právě na Pearsův hlas, známý výraznou barvou a expresivními vlastnostmi. Byly to nejen písně, ale také role v desítce oper. Rovněž společně vystupovali, Britten jako doprovázející klavírista. Oceňováni byli zejména jako interpreti Schubertových a Schumannových písní… Svou první profesionální zkušenost s operou měl Pears v roce 1938 jako náhradník a člen sboru na festivalu v Glyndebourne. Začátkem roku 1943 se připojil k souboru Sadler’s Wells Opera Company. Mezi jeho role patřily Tamino v Kouzelné flétně, Rudolf v Bohémě, Vévoda v Rigolettovi, Alfredo v Traviatě, Ferrando v Così fan tutte, Almaviva v Lazebníkovi sevillském a Vašek v Prodané nevěstě. Jeho rostoucí operní zkušenosti ovlivnily kompozici Brittenovy opery Peter Grimes. Skladatel si ústřední postavu problémového samotářského rybáře zprvu představoval jako „darebáckého barytonistu“, ale pak ji začal přehodnocovat jako „ani hrdinu, ani padoucha“ a navíc jako tenoristu… Mezi další vrcholy Pearsovy kariéry patřila premiéra Brittenova Válečného requiem v květnu 1962 v Coventry… Spolu s Brittenem byl Pears v roce 1947 spoluzakladatelem Aldeburghského festivalu a v roce 1972 školy Britten-Pears.
1957 – zemřel Záboj Bláha-Mikeš, skladatel, redaktor a organizátor (narodil se 22. listopadu 1887). Vedle ČVUT studoval klavír u Adolfa Mikeše a skladbu u Františka Spilky a Vítězslava Nováka. Působil jako doprovod slavných českých houslistů Pepy Bartoně a Emanuela Ondříčka. Po 1. světové válce se stal organizátorem hudebního života v Praze, klavírním doprovazečem a skladatelem. Byl spoluzakladatelem časopisu Přítomnost, předsedou České hudební společnosti, hudebním redaktorem časopisů Osvětové rozhledy, Ilustrovaný legionářský zpravodaj, Hlas národní obrany, Česká hudba, Zvon nebo Umělec. Do monumentální desetidílné České vlastivědy, která vycházela v letech 1929–1936, přispěl statěmi o hudebním životě v Čechách. Vydal studii Michelangelo a Beethoven (1939) a přeložil dílo Romaina Rollanda Hudebníkova cesta do minulosti. Několik dalších původních děl a překladů zůstalo v pozůstalosti.
1956 – zemřel Jan Nepomuk Polášek, skladatel, pedagog a sběratel lidových písní (narodil se 16. dubna 1873). Studoval varhanickou školu u Leoše Janáčka v Brně, pedagogické kurzy absolvoval ve Vídni u dvorního kapelníka J. Böhma, státní zkoušky z varhan, klavíru, sólového a sborového zpěvu dokončil v Praze roku 1902 u prof. Otakara Ševčíka. Po studiích učil na gymnáziu, učitelském ústavu a ve vlastní hudební škole. Upravoval, harmonizoval písně a skládal pro sólový hlas i sborový zpěv, komponoval hudbu k divadelním hrám, uváděným převážně na sokolské scéně, symfonické básně, opery a operety. Se svým žákem a pozdějším kolegou Arnoštem Kubešou nasbírali na 4000 lidových písní, popěvků a tanců ze všech koutů Valašska. Je pohřben na Valašském Slavíně v Rožnově pod Radhoštěm.
1950 – zemřel Kurt Weill, německo-americký skladatel (narodil se 2. března 1900), spolupracovník Bertolta Brechta. Studoval kompozici v Berlíně u Ferruccia Busoniho, tam také složil svou první symfonii, inspirovanou Mahlerem, Schönbergem a Stravinským. Ačkoli s ní měl úspěch, lákalo ho komponování vokální hudby a hudby pro divadlo. A svými písněmi skutečně u širší německé veřejnosti na přelomu dvacátých a třicátých let vzbudil velký zájem. Jeho tvorbu pro divadlo obdivovali i Berg, Zemlinsky, Milhaud nebo Stravinskij; mezi odpůrce naopak patřili mj. Schönberg a Webern. Weilovou nejlepší prací je Die Dreigroschenoper (Třígrošová opera) z roku 1928; vznikla ve spolupráci s dramatikem Bertoltem Brechtem jako přepracování Žebrácké opery Johna Gaye. Obsahuje i Weilovu nejslavnější píseň Mackie Messer, ve dvé době hit. Kvůli rozdílným politickým názorům se oba umělci v roce 1930 rozešli. V březnu roku 1933 se Weill rozhodl opustit nacistické Německo. V Paříži zkomponoval Sedm smrtelných hříchů, své nejznámější dílo. V roce 1935 emigroval do USA.
1948 – narodil se Garrick Ohlsson, americký klavírista, známý zejména interpretací Chopina, Mozarta, Beethovena, Liszta a Schuberta. Jeho repertoár je nicméně mnohem širší – sahá od Bacha a Busoniho až po Coplanda, Griffese, Debussyho, Skrjabina, Gershwina, Rachmaninova a současné skladatele, kteří pro něj napsali nová díla. V roce 1970 se stal prvním soutěžícím ze Spojených států, který získal zlatou medaili udělovanou Mezinárodní Chopinovou klavírní soutěží. Obdržel také první cenu na Busoniho soutěži v Bolzanu v Itálii na Montrealské klavírní soutěži v Kanadě. Byl třikrát nominován na cenu Grammy, jednu z nich získal, a to v roce 2008. Ohlsson je vášnivý komorní hudebník, byl zakládajícím členem sanfranciského FOG Tria, které vytvořil spolu s houslistkou Jorjou Fleezanis a violoncellistou Michaelem Grebanierem. Pro Hyperion Records natočil celou Chopinovu hudební tvorbu: kompletní sólové klavírní kompozice, komorní díla, skladby pro klavír a orchestr a písně. Pro Bridge Records nahrál všech 32 Beethovenových klavírních sonát. V roce 2025 byl předsedou poroty XIX. Mezinárodní Chopinovy klavírní soutěže a stal se tak prvním klavíristou v této funkci nepocházejícím z Polska. Je členem fakulty Hudební konzervatoře v San Franciscu, kde žije.
1944 – zemřel Karel Douša, český skladatel, varhaník a sbormistr (narodil se 28. ledna 1876). Začínal v Praze jako ředitel kůru a varhaník u křižovníků a jako dirigent v nově založené Cyrilské jednotě, byl ředitelem kůru v svatého Jakuba na Starém Městě. Založil vlastní smíšený sbor Oratorní sdružení, v roce 1901 převzal největší pražské pěvecké těleso Hlahol. Po šesti letech přešel od sv. Jakuba do baziliky sv. Václava na Smíchově, kde měl k dispozici kvalitní sbor, se kterým absolvoval řadu koncertů. Vrcholu kariéry dosáhl v roce 1907, kdy se na třicet let stal dómským kapelníkem metropolitního chrámu sv. Víta, vystřídal tam Josefa Förstra, otce skladatele Josefa Bohuslava Foerstera.
1939 – narodil se François de Roubaix, francouzský skladatel (zemřel 22. listopadu 1975). Vytvořil filmovou hudbu přibližně k sedmdesáti filmům a seriálům. Neměl žádné formální hudební vzdělání, nicméně se jako mladý začal věnovat jazzu, v patnácti letech založil skupinu a začal se jako samouk učit hře na pozoun. Jeho otec Paul de Roubaix, tvůrce dokumentárních filmů, mu jednou nabídl, aby vytvořil hudbu k jeho filmu. Zemřel při potapěčské nehodě na Kanárských ostrovech. Následující rok mu byl posmrtně udělen César za hudbu k filmu Stará puška, který byl současně posledním, ke kterému vytvořil filmovou hudbu. V roce 2007 byl o něm natočen televizní dokumentární film s názvem François de Roubaix l’aventurier.
1931 – narodil se Jiří Laburda, hudební vědec, skladatel a pedagog (zemřel 30. ledna 2025). Hudební teorii a skladbu studoval soukromě u Karla Háby, Zdeňka Hůly a Eduarda Herzoga. Nejprve učil na pedagogických školách v Jablonci nad Nisou a v Chebu. V roce 1961 se stal odborným asistentem pro hudebně teoretické předměty na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty UK v Praze. Vyučoval hudebně teoretické předměty na Pražské konzervatoři a byl činný i organizačně. Byl členem výboru Společnosti českých skladatelů, sdružení Přítomnost, člen Komise tvorby pro děti Svazu československých skladatelů a předsedou Sdružení pro soudobou hudbu Collegium 2001. V roce 2004 byl zvolen prezidentem Festivalu amatérských pěveckých sborů ve Svitavách. Ve svých skladbách stylově navazoval na neoklasicismus. Novější skladebné techniky jako aleatoriku nebo dvanáctitónové systémy používal velmi umírněně. Jeho dílo získalo řadu mezinárodních uznání.
1929 – narodil se Ladislav Simon, autor znělky k televiznímu Večerníčku a Televizním novinám, klavírista, skladatel, dirigent, dramaturg a režisér, redaktor, pedagog a organizátor, otec klavíristy Jana Simona a manžel režisérky Svatavy Simonové (zemřel 19. května 2011). Na Pražské konzervatoři vystudoval hru na klavír u Kláry Jiránkové a soukromě komponování u Aloise Háby. Pokračoval na hudební vědu a fonetiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a na HAMU, kde studoval klavír u Františka Raucha. Učil na Loutkářské fakultě Divadelní fakulty AMU, na Pražské i Ostravské konzervatoři. Pracoval jako hudební redaktor v Československém rozhlase a jako hudební dramaturg a režisér v Československé televizi. Složil scénickou hudbu zhruba ke dvěma stům televizních inscenací. Působil i jako šéfdirigent činoherního orchestru a hudební dramaturg Divadla na Vinohradech, založil tam studio zaměřené na elektronickou hudbu, byl vedoucím činoherního orchestru i hudebním dramaturgem činohry pražského Národního divadla a dramaturg a dirigent orchestru opery Národního divadla v Praze.
1927 – narodil se Ladislav Burlas, slovenský skladatel a muzikolog (zemřel 11. února 2024). Byl významným představitelem slovenské filozofie hudby, žák Alexandra Moyzese a Ivana Hrušovského. Komponoval symfonickou i komorní hudbu, dětské sbory a písně. Je autorem více než 150 muzikologických prací, vědeckých monografií, studií, vysokoškolských textů i publicistických článků.
1917 – narodil se Tibor Andrašovan, slovenský skladatel a dirigent (zemřel 14. června 2001). Je pokládán za zakladatele slovenské baletní tvorby. Napsal také opery, filmovou, scénickou, sborovou a symfonickou hudbu, skladby pro slovenské soubory. Známé jsou jeho úpravy lidových písní. Napsal hudbu k filmům „Rodná zem“ a „1. máj“, který byl věnován jako dar k IX. Sjezdu Komunistické strany. Působil jako korepetitor, kapelník scénické hudby a dramaturg opery Slovenského národního divadla v Bratislavě, byl uměleckým ředitelem Slovenského lidového uměleckého kolektivu.
1911 – premiéru měla Symfonie č. 4 a moll, op. 63 Jeana Sibelia, a to v Helsinkách na koncertě Filharmonické společnosti pod autorovou taktovkou.
1905 – narodil se František Schäfer, klavírista skladatel a pedagog (zemřel 29. července 1966). Už při gymnáziu byl mimořádným posluchačem dirigentského a klavírního oddělení brněnské konzervatoře. Na klavír byl nejprve žákem Ludmily Tučkové a po maturitě na gymnáziu se stal žákem Jaroslava Kvapila. Pak studoval na mistrovské škole v Praze u Viléma Kurze. Stal se korepetitorem, učitelem obligátního klavíru a později řádným profesorem klavíru na brněnské konzervatoři, korepetitorem Zemského divadla a vystudoval hudební vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Učil také na Janáčkově akademii múzických umění, na obou školách vychoval Schäfer řadu významných českých umělců. Jako skladatel se věnoval hlavně klavíru, ale psal i hudbu komorní a symfonickou. Jako klavírista byl oceňován pro svou vytříbenou techniku a smysl pro slohovou čistotu. Jeho repertoár zahrnoval hudbu od baroka po hudbu 20. století.
1897 – zemřel Johannes Brahms, německý skladatel, klavírista a dirigent (narodil se 7. května 1833). Usiloval o syntézu starších kompozičních forem z období klasicismu a romantismu. Bývá považován za dovršitele díla Ludwiga van Beethovena. Za jeho protivníky byli považováni Ferenc Liszt a Richard Wagner, Brahms byl označován za hlavního anti-wagneriána ve slavné „válce romantiků“, odmítal programní hudbu. Ve čtrnácti letech už byl profesionálním klavíristou a v šestnácti napsal první samostatné klavírní dílko. Celoživotně se přátelil s proslulým houslistou Josephem Joachimem, ten byl často prvním, komu Brahms posílal k posouzení své kompozice, a věnoval mu také svůj houslový koncert. Přátelil se též s s dirigentem Hansem von Bülow, který Brahmsovu hudbu široce propagoval, s Robertem Schumannem a jeho ženou Clarou. Působil jako dirigent a učitel hudby na knížecím dvoře v Detmoldu, hlavním městě Knížectví Lippe, v Hamburku byl sbormistrem ženského pěveckého sboru, který sám založil. Mnoho dalších funkcí ale neměl, živil ho dobře klavír a vydané skladby u nakladatele Fritze Simrocka a věnoval se komponování. Kvůli němu dokonce ukončil vztah s Clarou Schumannovou i s pozdější snoubenkou Agathou von Siebold. Podporoval mladé talenty, hlavně Antonína Dvořáka, zasloužil se o to, že se jeho dílo prosadilo v Evropě, a Karla Weise. V posledním dvacetiletí svého života byl Brahms považovaný za vůdčí osobnost evropské hudební scény. Byl univerzální skladatel. Skládal díla orchestrální, proslulé jsou jeho čtyři symfonie, komorní i vokální, s výjimkou opery, o kterou se nikdy nepokusil, na 300 písní a duet, mnoho sborových skladeb a kantát a samozřejmě skladby pro svůj dominantní nástroj, klavír. K významným skladbám patří Variace na Haydnovo téma, Akademická slavnostní předehra a Tragická předehra, houslový koncert D-dur, Dvojkoncert pro housle a violoncello a-moll a Německé rekviem, jeho největší vokální dílo. Byl pohřben na centrálním hřbitově ve Vídni.
1895 – narodil se Mario Castelnuovo-Tedesco, italský skladatel (zemřel 16. března 1968), který v roce 1939 emigroval do Spojených států. Stal se tam významným autorem filmové hudby, pro Metro-Goldwyn-Mayer se podílel na dvou stovkách filmů. Napsal také koncerty pro houslistu Jaschu Heifetze a violoncellistu Gregora Piatigorského. Známý je však především jako jeden z předních kytarových skladatelů dvacátého století, s téměř stovkou skladeb pro tento nástroj. Začal je komponovat po setkání se španělským kytaristou Andrésem Segoviou v Benátkách ve 30. letech. Jeho hudba už předtím byla zařazena do prvního festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu, který se konal v Salcburku v roce 1922. Operou La Mandragola, založenou na hře Niccola Machiavelliho, začíná potom řada jeho děl inspirovaných velkou literaturou; dalším významným zdrojem inspirace pro něj bylo židovské dědictví. Mezi jeho žáky byli v Americe André Previn, Jerry Goldsmith a John Williams.
1869 – premiéru měl Klavírní koncert a moll, op. 16 norského romantika Edvarda Griega, dílo čtyřiadvacetiletého autora, připodobňované k Schumannově Klavírnímu koncertu a moll, který Grieg slyšel v podání Clary Schumannové v Lipsku v roce 1858. Skladba však obsahuje i motivy typické pro hudbu Griegovy rodné země, včetně prvků lidového tance hallingu a napodobování lidových hardangerských houslí. První provedení v Kodani nastudovali Edmund Neupert a Holger Simon Paulli. Norská premiéra v Christianii následovala 7. srpna 1869. Griegův Koncert a moll je prvním klavírním koncertem, který kdy byl nahraný – natočil jej klavírista Wilhelm Backhaus v roce 1909. Vzhledem k tehdejší technologii byl však značně zkrácen – na pouhých šest minut.
1868 – zemřel Franz Berwald, švédský skladatel a houslista německého původu (narodil se 23. července 1796). Za života se mu nedostalo uznání a živil se jako ortoped a manažer. Dnes je považován za významného představitele severského kompozičního stylu 19. století. Skládal symfonie, opery i komorní hudbu.
1850 – zemřel Václav Jan Křtitel Tomášek, skladatel, pedagog, muzikolog a publicista (narodil se 17. dubna 1774). Vystudoval práva, navštěvoval přednášky z anatomie a chirurgie a stal se vyhledávaným klavíristou v salónech české šlechty a měšťanů. Byl mimo jiné žákem Jana Ladislava Dusíka. Stýkal se s Haydnem a Beethovenem, Goethem, jeho přáteli byly přední osobnosti národního obrození, František Palacký, František Ladislav Čelakovský a další. Jeho dům se stal vyhledávaným salonem špiček pražské vědy a kultury. Vstoupil do služeb hraběte Jiřího Františka Buquoye, který mu poskytl úplnou tvůrčí svobodu. Založil hudební ústav zaměřený na klavír a skladbu, který konkuroval konzervatoři i varhanní škole. Mezi jeho žáky patřili m.j. Jan Václav Hugo Voříšek, Julius Schulhoff, Eduard Hanslick nebo budoucí ředitel Pražské konzervatoře Jan Bedřich Kittl. Už za života se stal legendou české hudby, získal přízvisko „Pražský hudební papež“. Vycházel z klasické hudby Mozartova typu, obdivoval Glucka, Haydna i tehdy mladého Beethovena. Jeho hudba nezapřela český původ a stal se tak předchůdcem Bedřicha Smetany jako zakladatele českého romantismu. Nejvýznamnější je jeho klavírní a písňová tvorba, ale napsal i dvě opery a vlasteneckou kantátu Vlasta a řadu chrámových skladeb. Ve 20. století byly objeveny jeho dosud neznámé varhanní skladby. Klavírní dílo nahrál Pavel Štěpán. Byl pochován na historickém Malostranském hřbitově v Praze 5 – Košířích.
1682 – narodil se Johann Valentin Rathgeber, německý benediktin, varhaník, sbormistr a skladatel (zemřel 2. června 1750), působící v opatství Banz nedaleko bavorského Bamberku. Napsal několik stovek děl, většinou duchovní vokální skladby – mše, requiem, lianie, magnificat, ofertoria, mariánské antifony, hymny, árie…, ale také instrumentální koncerty a písně. Proslulá byla jeho sbírka písní Augsburger Tafel-Confect (Ohren-vergnügendes und Gemüth-ergötzendes Tafel-Confect), Augsburské stolní cukrovinky (Stolní cukrovinky, potěšující uši a lahodící duši).