3. červenec
Svátek má Radomír.
2009 – zemřel Josef Adamík, skladatel, pedagog a sbormistr (narodil se 29. června 1947). Patřil k proudu tzv. nové hudby. Mimo jiné používal nestandardní nástroje, třeba fanfrnoch, dětské pískací nebo frkací hračky. Po brněnské konzervatoři vystudoval kompozici na JAMU v Brně u Miloslava Ištvana, Aloise Piňose a u Ctirada Kohoutka. Pak vyučoval na hudební škole ve Valašských Kloboukách, kde působil také jako sbormistr.
2006 – zemřela americká mezzosopranistka Lorraine Hunt Lieberson, která proslula interpretací barokních i současných děl (narodila se 1. března 1954). Začínala jako profesionální violistka, zpěvu se na plný úvazek věnovala až po třicítce. V roce 1985 debutovala v opeře v Händelově Giuliu Cesarovi v inscenaci režiséra Petera Sellarse. Debut v Metropolitní opeře se uskutečnil v roli Myrtle Wilsonové ve světové premiéře opery Johna Harbisona Velký Gatsby (20. prosince 1999), která zaznamenala jedenáct představení. Během téže sezóny se objevila v roli Sesta v inscenaci Mozartovy opery La clemenza di Tito v New York City Opera a pak ztvárnila na Salcburském festivalu Clemence v opeře Láska na dálku Kaiji Saariaho. Její poslední veřejná vystoupení se uskutečnila v březnu 2006 v Mahlerově Druhé symfonii s Chicagským symfonickým orchestrem a dirigentem Michaelem Tilsonem Thomasem.
1979 – zemřel Louis Durey, francouzský skladatel, pravděpodobně „nejzapomenutější“ člen Pařížské šestky (narodil se 27. května 1888). Pro hudbu se rozhodl až v devatenácti letech, když poznal díla Clauda Debussyho, a jako skladatel byl převážně samouk. Jeho ranná klavírní skladba pro čtyři ruce Carillons se natolik zalíbila Maurici Ravelovi, že ji doporučil svému vydavateli. Znal se s Dariem Milhaudem a podílel se na klavírním albu šesti skladatelů, kteří byli v roce 1920 nazváni Pařížská šestka. Durey byl jejím nejstarším členem a zprvu také vůdčím duchem. V roce 1921 se ale neúčastnil týmové spolupráce skupiny na Les Mariés de la Tour Eiffel, což vyvolalo pobouření u Jeana Cocteaua. Kromě komorní hudby pak napsal i svou jedinou operu L’Occasion. Kvůli levicovým ideálům pak strávil zbytek života v umělecké izolaci.
1973 – zemřel Karel Ančerl, dirigent, houslista a pedagog, skoro dvě desetiletí šéfdirigent České filharmonie (narodil se 11. dubna 1908). Ceněna je jeho interpretace Dvořáka, Janáčka, Stravinského, Schönberga, Bartóka, Prokofjeva, Martinů nebo Kabeláče. Studoval skladbu u Jaroslava Křičky, dirigování u Pavla Dědečka a hru na bicí nástroje. Význam pro jeho uměleckou kariéru mělo studium mikrointervalové hudby u Aloise Háby a také pravidelná účast na zkouškách České filharmonie, kde mohl sledovat práci Václava Talicha. Poprvé dirigoval v roce 1930, jako své absolventské vystoupení provedl vlastní Symfoniettu. Působil jako dirigent a houslista v Osvobozeném divadle. V roce 1942 byl i s manželkou a rodiči deportován do koncentračního tábora v Terezíně, kde se podílel na hudebních aktivitách, založil tam improvizovaný smyčcový orchestr. Manželka tam v roce 1943 porodila syna Jana. O rok později celá jeho rodina zahynula v Osvětimi. Po válce se stal ředitelem nově budované Opery 5. května, pak zaměstnancem Československého rozhlasu, a to jako šéfdirigent jeho Symfonického orchestru. V roce 1950 byl jmenován uměleckým ředitelem České filharmonie, kterou dirigoval plných osmnáct let. Jeho nahrávky získaly mezinárodní gramofonové ceny. Po emigraci se stal šéfdirigentem symfonického orchestru v kanadském Torontu a jako dirigent zajížděl i k americkým orchestrům, přitom ve světě stále propagoval českou klasickou i moderní hudbu. Zemřel v Torontu a až po letech byly jeho ostatky převezeny do vlasti a uloženy na Vyšehradském hřbitově v Praze.
1958 – narodil se Jiří Sulženko, operní pěvec – basista. Původně vystudoval na Pražské konzervatoři hru na kontrabas, na který pak hrál v orchestru Národního divadla v Praze. Následně absolvoval na stejné škole i zpěv. Kariéru zahájil v Moravském divadle v Olomouci a v Národním divadle v Brně. Jako sólista prošel Národním divadlem v Praze nebo operou Saarlandisches Staatstheater Saarbrücken. Mezi jeho významné role patří m.j. Leporello (Don Giovanni), Papageno (Kouzelná flétna), Kecal (Prodaná nevěsta), Vodník (Rusalka), Zachariáš (Nabucco), Scarpia (Tosca) nebo Bartolo (Lazebník sevillský).
1954 – Vladimír Hirsch, hudební skladatel, instrumentalista na klávesové nástroje a zvukový designér. Zaměřuje se na žánrové přesahy. Je autorem elektronické hudby, kterou integruje se soudobou vážnou hudbou a hudbou dark ambientní a industriální. Vystudoval také Lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze a jako specializovaný pneumolog vykonává i lékařskou praxi.
1949 – narodil se Peter Cón, slovenský skladatel (zemřel 24. října 1992). Komponoval skladby tzv. vyššího populáru, vytvořil rovněž několik elektroakustických skladeb, ale v posledních letech života se zaměřil na závažnější komorní a sborovou tvorbu. Byl dramaturgem v Československé televizi v Bratislavě, korepetitorem slovenského profesionálního folklórního souboru SĽUK a od roku 1979 skladatelem ve svobodném povolání. Od roku 1984 řídil Akademické pěvecké sdružení Tempus. V kompozici byl žákem Juraje Pospíšila a Dezidera Kardoše.
1943 – narodil se Ray Lynch, americký skladatel, kytarista a loutnista (zemřel 22. prosince 2025). Během studia na vysoké škole byl Lynch pozván do New Yorku, aby se připojil k renesančnímu kvartetu, u kterého hrál na klasickou kytaru a loutnu po několik dalších let. Později začal psát instrumentální nahrávky, které míchaly klasické a elektronické komponenty.
1941 – narodil se trumpetista Miroslav Kejmar. Studoval na Pražské konzervatoři a na HHAMU u Václava Paříka. V letech 1970 až 2008 byl členem České filharmonie. Vystupuje v komorních žesťových souborech a trvale spolupracuje se souborem Pražských žesťových sólistů, který spoluzaložil. Nahrál řadu desek a CD u hudebních vydavatelství Supraphon, Pony Canyon, Classic, Ultraphon, Music Vars a další. Pod Českou filharmonií přispěl k tvorbě hudby do filmu Zámek v oblacích.
1941 – zemřel Václav Hlinomaz, skladatel, houslista a pedagog (narodil se 14. prosince 1873). Na Pražské konzervatoři vystudoval sborový zpěv. Nejprve učil na vesnických školách na Pelhřimovsku a Příbramsku, kde zakotvil a zůstal až do odchodu do důchodu. Byl řídícím učitelem a učil zpěv i na místní reálce, byl organizátorem hudebního života na Příbramsku, založil a vedl Hudební školu Jednoty hudebních stavů, která byla v roce 1930 přejmenována na Dvořákovu hudební školu a slouží dodnes pod názvem Základní umělecká škola Antonína Dvořáka. Byl předsedou Příbramské filharmonie a vystupoval s ní i jako sólový houslista. Nejvíce proslul svými sbory a skladbami pro tělovýchovná cvičení, napsal jich víc než čtyři desítky pro Sokol i pro jednotlivá tělovýchovná vystoupení. Kromě toho skládal komorní i chrámovou hudbu a řadu drobných klavírních, houslových a violoncellových skladeb. Jeho syn Josef byl herec a naivní malíř, bratr Eman byl také učitelem a hudebním skladatelem. Řídil Pěvecký sbor západočeských učitelů. Psal převážně taneční skladby, ale je autorem i několika vážnějších skladeb komorní hudby.
1931 – narodil se Josef Chuchro, violoncellista a pedagog (zemřel 26. srpna 2009). Na Pražské konzervatoři i na HAMU studoval u Karla Pravoslava Sádla. Byl členem Sukova tria (od roku 1952) a Pražského violoncellového dua (založil ho roku 1979 se svým synem Janem). Roku 1961 byl jmenován sólistou České filharmonie. Kompletní nahrávka Beethovenových sonát a variací pro violoncello a klavír v podání Josefa Chuchra a Jana Panenky byla oceněna prestižní cenou Award of Merit. Nahrál skoro čtyři desítky sólových gramofonových desek. V letech 1990–1997 působil ve funkci děkana HAMU. Pohřbený je na pražských Olšanech.
1923 – narodil se Milan Munclinger, flétnista, dirigent, skladatel, muzikolog a hudební publicista (zemřel 30. března 1986). Založil a vedl komorní soubor Ars rediviva, který v Československu sehrál významnou roli při znovuobjevování barokní hudby baroku, stal se spoluzakladatelem české Společnosti pro starou hudbu, patřil v Česku k zakladatelům Hudební mládeže, učil na Pražské konzervatoři, byl porotcem interpretačních soutěží a lektorem interpretačních kurzů, učil v Nice na Akademii francouzského flétnisty Jean-Pierre Rampala, s nímž se spřátelil, vydal a uvedl řadu skladeb z českých a německých archivů, vystupoval na mezinárodních symposiích věnovaných editaci a interpretaci předklasických skladeb. Jeho doménou se stala a po celý život byla barokní hudba. Neúnavně pracoval a hovořil ve prospěch hudby v Československém rozhlase, v Divadle hudby a v Hudební mládeži. Objevil a editoval velké množství archivních skladeb, podílel se na edici Musica Antiqua Bohemica. Jeho nahrávky (Jean-Pierre Rampal – flétna, Milan Munclinger – dirigent, Pražský komorní orchestr/Ars Rediviva) flétnových koncertů Františka Bendy a Franze Xavera Richtera z let 1955 až 1956 byly oceněny Grand Prix du Disque. Narodil se v Košicích v rodině slovenských hudebníků a umělců – Munclingerův otec byl pěvcem a operním režisérem, matka členkou Slovenského národního divadla v Bratislavě. Konzervatoř už navštěvoval v Praze. Na Akademii múzických umění pak vystudoval flétnu, dirigování a skladbu. Na Univerzitě Karlově přidal hudební vědu a estetiku a dokonce orientalistiku. Kromě zaměření na barokní hudbu se Munclinger věnoval i jazzové improvizaci. Jeho manželkou byla cembalistka Viktorie Švihlíková (1915–2010), která však nakonec odešla z Československa a učila hru na klavír v Malmö ve Švédsku. Po roce 1980 se přestěhovala do Vídně.
1916 – zemřel Josef Richard Rozkošný, klavírista a skladatel (narodil se 21. září 1833). Byl velmi plodným skladatelem, ovlivněný hudbou Fexlixe Mendelssohna-Bartholodyho a Charlese Gounoda. Nepřinesl sice nic převratného do vývoje hudby, ale jeho klavírní skladby, písně a sbory byly ve své době velmi oblíbené. Nejúspěšnější byly jeho opery, kterých napsal dvanáct, zejména Svatojanské proudy, o kterých se údajně pochvalně vyjádřil i Bedřich Smetana a na scéně Prozatímního a Národního divadla se hrály celkem 35krát, a Popelka, která byla dokonce první českou operou na pohádkový námět vůbec a její úspěch překonal všechna očekávání. Jen v Praze měla 67 repríz. Vedle skladby koncertoval, byl sbormistrem amatérského sboru Lukes, předsedou hudebního odboru Umělecké besedy a členem České akademie věd a umění.
1877 – zemřel Ludwig von Köchel, rakouský muzikolog (narodil se 14. ledna 1800), jehož nejznámějším počinem je chronologické a tematické uspořádání a katalogizace tvorby W. A. Mozarta – Köchelův seznam z roku 1862. Dva roky před smrtí Köchel inicioval a dotoval rovněž kompletní vydání Mozartových děl nakladatelstvím Breitkopf a Härtel. Získal však značnou reputaci i v botanice a mineralogii.
1860 – narodil se Vilém Heš, operní zpěvák – basista (zemřel 4. ledna 1908). V letech 1877 – 1882 byl členem divadelní společnosti Jana Pištěka. Po studiích na gymnáziu v Kolíně se stal na krátkou dobu obchodníkem. Debutobal v Brně jako Kecal v Prodané nevěstě. Brzy byl angažován v Národním divadle, kde působil v letech 1882 – 1894. Pak odešel do Městského divadla v Hamburku a v roce 1896 byl jmenován sólistou Dvorního divadla ve Vídni. Ovládal téměř veškerý domácí i zahraniční repertoár. Stál u premiéry opery Debora Mistra Josefa Bohuslava Foerstera, se kterým ho poutalo přátelství. Natočil téměř sto dvacet gramofonových snímků. Zajímavostí je, že Hešovým svědkem na jeho druhé svatbě byl Gustav Mahler.
1854 – narodil se Leoš Janáček (Leo Eugen Janáček), skladatel, pedagog (zemřel 12. srpna 1928). Patřil do generace české hudební moderny, jeho nezvyklá melodika vycházela z lidové hudby moravských regionů, kterou sbíral, zejména Slovácka a Lašska. Celosvětovou proslulost si získaly některé jeho opery, nejhranější Její pastorkyňa, uváděná jako Jenůfa, také Káťa Kabanová, Věc Makropulos, Výlety páně Broučka, Liška Bystrouška, Z mrtvého domu nebo Osud; jeho první dvě opery Šárka a Počátek románu úspěšné nebyly. Také slavné jsou jeho orchestrálně-vokální díla Glagolská mše, Sinfonietta, rapsodie Taras Bulba a komorní skladby, především smyčcové kvartety nebo třeba Zápisník zmizelého. Narodil se jako deváté ze čtrnácti dětí. V Praze studoval na varhanické škole, z níž byl málem vyloučen kvůli kritice gregoriánské mše ředitele Skuherského. Tam se spřátelil s Antonínem Dvořákem. Podle vzoru jeho Slovanských tanců složil podobný komplet, inspirovaný lidovou hudbou rodného kraje, s názvem Lašské tance. Byl sbormistrem českého spolku Umělecká beseda. Dalšího hudebního vzdělání se mu v následujících pěti letech dostalo v Lipsku a Vídni. V roce 1881 založil v Brně varhanickou školu, která dnes nese jeho jméno, kde se stal prvním ředitelem. Po vzniku Československa působil spolu s Vilémem Kurzem jako profesor brněnské pobočky mistrovské školy Pražské konzervatoře a v roce 1919 založil Konzervatoř Brno. Působil také jako dirigent a velmi brzy zahájil též svoji kariéru skladatele. Byl členem České akademie věd a umění, Pruské akademie umění, korespondentem The School of Slavonic Studies v Londýně a předsedou Klubu moravských skladatelů. Byl sbormistrem Brněnského a Pražského spolku Svatopluk. V roce 1925 mu Masarykova univerzita v Brně udělila čestný doktorát filosofie za celoživotní tvůrčí odkaz.
1801 – zemřel Jan Nepomuk Vent, houslista, hobojista a skladatel (narodil se 27. června 1745). Začal v kapele na Citolibském panství Arnošta Karla Pachta z Rájova, pak v kapelách v Praze, v Českém Krumlově a později ve Vídni. v roce 1787 už byl prvním hobojistou Vídeňské dvorní kapely. Byl obdivovaným virtuózem na anglický roh, účinkoval i v orchestru dvorní opery stýkal se s největšími skladateli té doby: Haydnem, Mozartem i Beethovenem. Po Mozartově smrti doporučila vdova Konstance nakladatelství André za znalce a ručitele pravosti Mozartových skladeb pro dechové nástroje Antonína Vranického, Františka Stadlera a právě Venta. Ten také citlivě upravil mnoho vrcholných Mozartových skladeb a dokonce i oper, některé i pro smyčcové kvarteto nebo kvinteto. Jeho vlastní komorní a symfonická díla jsou zastoupena v mnoha evropských hudebních sbírkách (Vídeň, Řezno, Drážďany, Petrohrad), často se hrály i v Čechách, jak dokazují partitury dochované v klášterních a zámeckých archivech. Hudbě se věnovali i jeho synové, Wilhelm (1779–1831) byl hobojista a působil jako ředitel kapely hraběte Františka II. Esterházyho z Galanty v Bernolákovu, Joseph (1783–1816?) se živil jako herec a zpěvák.
1715 – narodil se Nicola Calandro, italský hudební skladatel (zemřel neznámo někdy po roce 1771). Působil v Neapoli v divadle Teatro della Pace, kde byly uvedeny jeho čtyři hudební komedie v neapolském dialektu. Pak byl ve službách kardinála Domenica Orsiniho a komponoval převážně chrámové a instrumentální skladby. Teprve v lednu 1755 se představil římské veřejnosti také jako operní skladatel, když v divadle Teatro Argentina uvedl svou Farsettu per musica. V roce 1758 působil v Bologni, kde studoval u renomovaného kontrapunktisty Giovanni Battisty Martiniho a dával lekce hry na cembalo v rodině Bettiů. Při této příležitosti vyvinul vlastní metodu výuky hry na tento nástroj. Jeho sláva pronikla i za hranice Itálie, o čemž svědčí, že mnoho jeho rukopisů je rozeseto po archivech celé Evropy. V poslední době byly objeveny jeho rukopisy i v klášteře jezuitských misionářů v Chiquitos v Bolívii.
1550 – narodil se Jacobus Handl Gallus, skladatel slovinského původu (zemřel 18. července 1591), představitel protireformačního směru. Krátce působil v císařské dvorní kapele ve Vídni, pak se stal v Olomouci biskupským kapelníkem ve službách Stanislava II. Pavlovského. Z té doby se dochovalo několik skladeb, které jsou dnes uloženy v hudebním archivu kroměřížského zámku. Od roku 1586 až do konce života pak působil v Praze jako kantor a kapelník v kostele svatého Jana Křtitele Na zábradlí. Na domě na nároží Anenského náměstí a ulice Na zábradlí je pamětní deska s jeho podobiznou. Byl plodným skladatelem, prokázaně je autorem více než pěti set skladeb. Tvořil ve smíšeném, eklektickém stylu, kombinoval vlivy pozdně renesanční franko-vlámské a benátské školy, užíval vícesborovou techniku zvanou coro spezzato, psal duchovní i světskou vokální polyfonii. Jeho nejvýznamnějším dílem je šestidílná sbírka 374 motet Opus musicum z roku 1587 vytištěná v Praze v tiskárně Jiřího Nigrina, který rovněž publikoval šestnáct z jeho dvaceti dochovaných mší.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1977 – magnetická rezonance byla poprvé použita pro lékařské vyšetření
1898 – ve mlýnici se konala premiéra prvního českého hraného filmu Dostaveníčko, známého také jako Švábovo zmařené dostaveníčko? Natočil ho průkopník české kinematografie Jan Kříženecký a trval jednu minutu.
1883 – narodil se pražský německý spisovatel Franz Kafka (zemřel 3. června 1924)