3. srpen
Svátek má Miluše.
2023 – zemřel Carl Davis, bitský dirigent a skladatel amerického původu (narodil se 28. října 1936). Napsal hudbu pro více než stovku televizních inscenací a komponoval novou hudbu k němým filmům. V Česku se proslavil zejména dirigováním koncertů The Beatles Night a Hollywood Night na festivalu Prague Proms. S Paulem McCartneym spolupracoval na začátku 90. let na jeho Liverpoolském oratoriu.
1998 – zemřel Alfred Schnittke, rusko-německý skladatel (narodil se 24. listopadu 1934). V 60. letech 20. století vytvářel alternativní linii k hlavnímu proudu sovětské hudby socialistického realismu, jeho dílo je polystylové, integruje v sobě různé hudební epochy, bývá spojován s myšlenkami postmoderny. Vydělával si převážně jako skladatel filmové hudby. Byl často terčem represí sovětského režimu. Jeho 1. symfonii zakázal svaz umělců a v roce 1980 mu bylo znemožněno cestování za hranice. Jeho hudba se ale přesto stala světově známou – zásluhou sovětských emigrantů, zejména houslistů Gidona Kremera, Marka Lubotského a cellisty Mstislava Rostropoviče. Mezi jeho stěžejní díla patří deset symfonií oficiálně číslovaných 0 až 9, Druhý a Třetí smyčcový kvartet, Houslové trio, Faust-kantáta Sied nüchtern und wachet, později začleněná do opery Historie Doktora Johanna Fausta, Koncert pro sbor nebo balet Peer Gynt. V roce 1990 opustil Rusko a usadil se v Hamburku.
1979 – narodil se Vojtěch Dlask, hudební skladatel, dramaturg, publicista, klavírista a pedagog. Spolupracuje například s Masarykovou univerzitou, Českou televizí, Buranteatrem, Divadlem na Orlí, Slováckým divadlem anebo Českým rozhlasem. Jako notograf se podílel na vydání druhého dílu Teoretického díla Leoše Janáčka. Byl členem hudební skupiny Koistinen.
1974 – zemřel Jiří Julius Fiala, skladatel, herec a dirigent (narodil se 14. září 1892). Studoval na Pražské konzervatoři varhany a skladbu u Josefa Kličky, Františka Spilky, Karla Steckera a Jindřicha Kàana a absolvoval mistrovský kurs u Vítězslava Nováka. Stal se kapelníkem kina Světovid v Nuslích, kde orchestr hrál hudební doprovod k němým filmům, dirigentem operetního divadla Aréna na Smíchově a nuselského Tylova divadla, šéfem opery v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, kapelníkem u divadelní společnosti Adolfa Marka v Poděbradech a po krátkém působení na Slovensku dirigentem Vinohradské zpěvohry. Komponoval filmovou hudbu, řídil filmové orchestry a spolupracoval i s filmovými scenáristy. Je autorem hudby k třiceti pěti celovečerním filmům a k nespočetným filmům krátkým a reklamním. Příležitostně se objevoval i v menších filmových rolích. Nejčastěji to byly postavy dirigentů a hudebníků. Prosadil se svými operetami a napsal celou řadu dalších skladeb, jedenáct oper, dva balety a tři mše.
1969 – narodil se Ozren Mutak, český klasický kytarista a pedagog chorvatského původu, d roku 2014 předseda kytarové sekce ZUŠ Středočeského kraje, porotce soutěží a festivalů. S kytaristou Milanem Zelenkou, u kterého studoval, vystupovali jako Duo Boemo. Také s ním, s Pavlem Steidlem a Vilémem Žákem založili hudební festival a mistrovské kurzy na hradě Křivoklát, napřed pořádané v Novém Strašecí, a občanské sdružení Open Guitar, které každoročně v červnu propaguje hru na klasickou kytaru. Jako pedagog působil na řade ZUŠ, na HAMU v Praze, na konzervatoři v Teplicích a na konzervatoři v Plzni.
1956 – narodil se Štefan Margita, operní pěvec – tenorista slovenského původu žijící v Praze. Působil na scénách světových operních domů, v milánské La Scale, londýnské Covent Garden nebo v newyorské Metropolitní opeře, poprvé tam vystoupil v roce 2009 v Janáčkově opeře Z mrtvého domu jako Luka Kuzmič. Mezi jeho stěžejní repertoár patří opery Leoše Janáčka, Káťa Kabanová, Z mrtvého domu nebo Osud, postava Tambourmajora z opery Vojcek od Albana Berga, ve které vystoupil v Paříži, Římě nebo Berlíně, a opery Richarda Wagnera; mezi jeho životní role patří Bůh ohně Loge ve Wagnerově opeře Zlato Rýna. Původně vyystudovaů fotografii, ale záhy přešel na zpěv. V roce 1986 zvítězil na Pražském jaru a v srpnu téhož roku získal angažmá v opeře Národního divadla v Praze a současně byl sólistou vídeňské Volksoper. Od roku 1998 působí jako svobodný umělec. Byl ženatý se zpěvačkou Hanou Zagorovou. 28. října 2017 převzal z rukou prezidenta medaili Za zásluhy.
1935 – narodila se Maria Bieşu, moldavská operní pěvkyně (zemřela 16. května 2012). V letech 1965–1967 absolvovala pobyt v milánské Scale, v roce 1966 se stala laureátkou třetí mezinárodní Čajkovského soutěže a v roce 1967 v Tokiu získala první cenu a titul Nejlepší Čo-Čo-San na světě. Hostovala pak na jevištích mnoha evropských divadel a v roce 1971 také v newyorské Metropolitní opeře, kde ztvárnila roli Neddy v Leoncavallových Komediantech. Úspěšná byla s lyrickými rolemi (Jolanta, Mimi) i dramaticky vášnivými (Santuzza, Nedda, Turandot, Tosca). V roce 1986 nahrála Belliniho Normu pro sovětskou společnost Melodia.
1925 – narodil se Karel Fiala, herec, operní, operetní a muzikálový pěvec – tenorista (zemřel 3. října 2020). V roce 1988 byl jmenován zasloužilým umělcem a v roce 2013 získal cenu Thálie za celoživotní přínos v oboru muzikál. Od roku 1954 byl členem souboru Hudebního divadla Karlín, kam ho angažoval Oldřich Nový. Účinkoval také v řadě filmů. Nejznámější je hlavní role v české westernové parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera z roku 1964, pěvecký part ale nazpíval Karel Gott. Zahrál si i ve Formanově Amadeovi, kde ztvárnil postavu Dona Giovanniho, Kovářského v pohádce Dařbuján a Pandrhola nebo titulní roli ve filmovém přepisu Smetanovy opery Dalibor. Na jevišti ztvárnil desítky postav, např. Tony z West Side Story, Danilo Danilovič z Veselé vdovy nebo otec Kolaloka v divadelním nastudování Limonádového Joe.
1832 – narodil se Ivan Zajc, chorvatský hudební skladatel českého původu, zakladatel chorvatské vážné hudby a opery, autor chorvatské národní opery Nikola Šubić Zrinjski (zemřel 16. prosince 1914). Vystudoval konzervatoř v Miláně a hned dostal nabídku zůstat jako druhý dirigent Teatro alla Scala, ale rozhodl se vrátit do Rijeky a nastoupil po svém zesnulém otci jako profesor na hudební škole. Pak dostal možnost učit v pěveckém a operním institutu spolku Polyhymnia ve Vídni a dosáhl tam prvních úspěchů, hlavně s operetami, zkomponoval jich jedenáct. Záhy přišla nabídka založit a vést chorvatský hudební život, byl jmenován ředitelem opery, ještě než vůbec vznikla, dnes Chorvatské národní divadlo v Záhřebu, profesorem a ředitelem Hudebního ústavu. V nově založené opeře uvedl vlastní operu Mislav, první s chorvatským textem, a dával velký prostor i českému repertoáru, Smetanovi, Blodkovi nebo Hřímalému. Často také angažoval české pěvce a hudebníky. Uvedl i první chorvatský balet Naši leopoldovci u ratu i miru.
1829 – premiéru měla opera Vilém Tell (Guglielmo Tell) Gioacchina Rossiniho. Jde o jeho poslední operní dílo, o dílo určené k provedení v Paříži. Předlohou bylo drama Wilhelm Tell německého básníka Friedricha Schillera. Autory francouzského libreta byli Étienne de Jouy, Hippolyte Bis, Armand Marrast a Adolphe Crémieux. První přredstavení se konalo v Opéra Le Peletier, předchůdkyni pozdější Opéra Garnier.
1823 – narodil se Francisco Asenjo Barbieri, španělský skladatel proslulý zejména zarzuelami (zemřel 19. února 1894). Jméno Barbieri přijal na počest svého dědečka, který byl manažerem divadla Teatro de la Cruz a uvedl ho do světa divadla a hudby. Na madridské konzervatoři studoval klavír, klarinet, zpěv a skladbu. Jeho učiteli byli Ramón Broca, Pedro Albéniz, Baltasar Saldoni a Ramón Carnicer. Pak se živil jako kočovný zpěvák, hudebník, sbormistr, učitel hudby a komponoval populární písně a tance. Jako operní skladatel se představil v roce 1847 operou Il Buontempone, komponovanou ještě ve stylu soudobé italské opery. Zároveň ale založil společnost La España Musical na podporu národní španělské hudby. Pracoval i jako novinář, hudební kritik a překladatel. V roce 1850 zcela opustil italskou operu a pokusil se vytvořit svébytnou španělskou divadelní formu. Stál u zrodu divadla Teatro de la Zarzuela a napsal sedm desítek zarzuel. V roce 1866 založil Společnost pro orchestrální hudbu, která seznámila španělské publikum zejména s německou symfonickou hudbou. Psal články a knihy o hudbě i politice. Věnoval se také gastronomii a napsal řadu skladeb pro neobvyklý nástroj – niněru. Obdržel řadu ocenění. Hudebními historiky je považován za vůdčí osobnost španělské hudby 19. století a otce zarzuely. Režizér José Luis Moreno natočil v roce 1996 film podle jeho nejúspěšnější zarzuely El Barberillo de Lavapiés.
1784 – zemřel Giovanni Battista Martini, italský mnich, skladatel, teoretik a učenec (narodil se 24. dubna 1706). Jeden z nejvýznamnějších hudebníků své doby. V devatenácti letech získal místo kapelníka v bazilice sv. Františka a pokračoval ve studiu filozofie, matematiky i lékařství. Byl vášnivým sběratele hudební literatury. Shromáždil sbírku cca 17 000 svazků. Po jeho smrti získala část Císařská knihovna ve Vídni a část, která zůstala v Bologni, je uložena v Museo Internazionale della Musica. Založil školu, ve které vyučoval skladbu v tradicích staré římské kompoziční školy. Mimo jiné u něj konzultoval i Leopold Mozart pokračující kariéru syna Wolfganga Amadea a studovali u něj takoví Johann Christian Bach, André Ernest Modeste Grétry, Niccolò Jommelli, Josef Mysliveček, Stanislao Mattei i pak sám Wolfgang Amadeus Mozart. V roce 1758 byl pozván, aby vyučoval také na Accademia Filarmonica di Bologna. Jeho životním dílem jsou obsáhlé dějiny hudby Storia della Musica. Requiem pro jeho pohřeb zkomponoval Giovanni Zanotti.
1778 – v Miláně bylo otevřeno divadlo La Scala Salieriho operou L’Europa riconosciuta. Původně dostalo název Nuovo Regio Ducal Teatro alla Scala podle kostela Santa Maria della Scala, který stával na jeho místě. La Scala byla náhradou za divadlo Regio Ducale vyhořelé roku 1776. V roce 1838 prošla rekonstrukcí a v roce 1943 byla těžce poškozena při leteckém útoku. Provoz byl opětovně zahájen 11. května 1946. Kapacita hlediště je 2800 diváků. Začátek sezóny je tradičně v den svatého Ambrože, patrona města Milána, 7. prosince.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1958 – atomová ponorka USS Nautilus dosáhla jako první plavidlo Severního pólu
1929 – zemřel Emile Berliner, německo-americký vynálezce gramofonu a mikrofonu
1492 – Kryštof Kolumbus vyplul z jihošpanělského přístavu Palos Palos de la Frontera na svoji první objevitelskou výpravu