30. leden
Svátek má Robin.
2025 – zemřel Jiří Laburda, hudební vědec, skladatel a pedagog (narodil se 3. dubna 1931). Hudební teorii a skladbu studoval soukromě u Karla Háby, Zdeňka Hůly a Eduarda Herzoga. Nejprve učil na pedagogických školách v Jablonci nad Nisou a v Chebu. V roce 1961 se stal odborným asistentem pro hudebně teoretické předměty na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty UK v Praze. Vyučoval hudebně teoretické předměty na Pražské konzervatoři a byl činný i organizačně. Byl členem výboru Společnosti českých skladatelů, sdružení Přítomnost, člen Komise tvorby pro děti Svazu československých skladatelů a předsedou Sdružení pro soudobou hudbu Collegium 2001. V roce 2004 byl zvolen prezidentem Festivalu amatérských pěveckých sborů ve Svitavách. Ve svých skladbách stylově navazoval na neoklasicismus. Novější skladebné techniky jako aleatoriku nebo dvanáctitónové systémy používal velmi umírněně. Jeho dílo získalo řadu mezinárodních uznání.
2011 – zemřel John Barry, anglický hudební skladatel a dirigent (narodil se 3. listopadu 1933). Napsal hudbu k jedenácti filmům s Jamesem Bondem včetně známého úvodního motivu. Získal pět Oscarů – za hudbu k Volání divočiny, Lev v zimě, Vzpomínky na Afriku a Tanec s vlky, dále Zlatý glóbus za nejlepší hudbu k filmu Vzpomínky na Afriku a čtyři ceny Grammy, mimo jiné za hudbu k filmům Půlnoční kovboj a The Cotton Club.
1994 – zemřel Walter Kolneder, rakouský muzikolog, hudební vydavatel a spisovatel (narodil se 1. července 1910), znalec odkazu J. S. Bacha, vydavatel řady hudebních děl, zejména barokních, autor mnoha knih. Byl ředitelem konzervatoře města Lucemburk a Městské akademie hudby v Darmstadtu, pracoval na Musikhochschule Karlsruhe a jako profesor hudební vědy na univerzitě v Karlsruhe.
1984 – zemřel Josef Kuhn, český varhaník a skladatel (narodil se 17. dubna 1911), ředitel kůru v kostele sv. Václava v Praze na Smíchově. V letech 1951 až 1957 byl ředitelem konzervatoře v Káhiře. Koncertoval v mnoha městech Evropy, Asie a Afriky. Zkomponoval na 60 děl, a to nejen pro varhany. Jeho učiteli byli Bedřich Antonín Wiedermann, Alois Hába a Vítězslav Novák, studium hry na varhany završil v mistrovských kurzech největších varhaníků té doby Günthera Ramina v Lipsku a Marcela Dupré v Paříži.
1972 – zemřel Karel Boleslav Jirák, český skladatel, hudební pedagog a dirigent (narodil se 28. ledna 1891), od roku 1930 ředitel hudebního programu Československého rozhlasu. K jeho pražským žákům patřili Miloslav Kabeláč, Jaroslav Ježek, Iša Krejčí a Klement Slavický. V roce 1945 byl nařčen z nečeského jednání; i když mu v roce 1947 soudní řízení přineslo rehabilitaci, rozhodl se přijmout pozvání do Chicaga na letní hudební kursy na univerzitě. Po komunistickém puči v únoru 1948 v USA definitivně zůstal, Rooseveltova univerzita mu poskytla profesorské místo. Do vlasti se podíval až v roce 1968. V USA napsal 34 děl, mezi nimi dvě symfonie, Rekviem a řadu komorních a orchestrálních skladeb i písní na slova českých básníků.
1963 – zemřel Francis Poulenc, francouzský skladatel, člen skupiny Pařížská šestka (narodil se 7. ledna 1899), syn ze zámožné farmaceutické rodiny. Ve dvacátých letech se stal známým nejprve díky odlehčenosti, povznesenosti a provokativnosti své hudby, lahodně absurdní a neortodoxní. I později ale komponoval hudbu elegantní a melodickou, neoklasickou, do určité míry avantgardní, ale ne příliš provokativní, v poválečných letech pak už v očích tehdejší avantgardy hudbu obracející se spíše k minulosti. Kritik Claude Rostand ho popsal jako „napůl nezbedného chlapce“, někdy se to překládá i jako „darebáka“, a „napůl mnicha“… Jeho nejslavnějším opusem je opera Dialogy karmelitek, tragický historický příběh z doby Francouzské revoluce. Ve finále řádové sestry za zpěvu Salve Regina jedna za druhou končí pod gilotinou.
1959 – premiéru měla Pittsburská symfonie od Paula Hindemitha, který emigroval před nacisty do USA a v letech 1940–1953 žil v New Haven ve státě Connectitut. Je věnovaná dvoustému jubileu města. Při jejím prvním provedení řídil Pittsburgh Symphony Orchestra sám autor. Citací německo-americké písně Hab lumbedruwwel mit me lumbeschatz vzdal ve skladbě hold imigrantům z Porýní, usazeným v Pennsylvánii.
1940 – premiéru měl písňový cyklus Les Illuminations britského klasika Benjamina Brittena, zkomponovaný na verše Arthura Rimbauda z let 1872 až 1873. Uskutečnila se v londýnském sále Aeolian Hall. Zpívala sopranistka Sophie Wyss, které dílo autor věnoval, a hrál Smyčcový orchestr Boyda Neela.
1918 – narodil se Jaroslav Krombholc, český dirigent (zemřel 16. června 1983). Za války byl vedle dirigování v pražském Národním divadle současně i šéfem opery Státního divadla v Ostravě. Od roku 1949 působil v Národním divadle střídavě jako dirigent a šéf opery. V roce 1975 se na tři roky ujal místa šéfdirigenta Symfonického orchestru Československého rozhlasu. Byl manželem sopranistky Marie Tauberové. Na Pražské konzervatoři studoval kompozici u Otakara Šína a na Mistrovské škole u Vítězslava Nováka, dirigování u Pavla Dědečka a na Mistrovské škole u Václava Talicha. V letech 1934 a 1935 byl předtím jediným soukromým žákem Otakara Ostrčila.
1900 – narodil se Isaak Osipovič Dunajevskij, ruský hudební skladatel a dirigent (zemřel 25. července 1955), tvůrce moderních ruských populárních písní a filmové, scénické a cirkusové hudby. Je také autorem několika operet. Pokusil se vytvořit specifickou formu sovětského jazzu vycházející z ruské lidové hudby.
1858 – první vlastní koncert měl jako nově založený subjekt Hallé Orchestra, který předchozí rok sestavil v Manchesteru klavírista a dirigent Charles Hallé, aby vystupoval na tamním veletrhu Art Treasures Exhibition.
1852 – narodila se Marie Petzoldová-Sittová, operní pěvkyně (zemřela 7. ledna 1907), dcera mistra houslaře Antonína Sitta. Byla významnou sólistkou Prozatímního a pak i Národního divadla, sopranistkou, která vynikala v tragických a hrdinných sopránových úlohách. Byla první Libuší při otevření Národního divadla v roce 1881 i při jeho znovuotevření v roce 1883.
1806 – zemřel Vicente Martín y Soler, španělský skladatel oper (narodil se 2. května 1754), jehož popularita byla ve své době srovnatelná s popularitou Mozartovou a Salieriho. Oba vídeňští mistři ho ostatně umělecky ovlivnili, když se roku 1785 v metropoli monarchie usadil. Mozart použil melodii z jeho opery Una cosa rara ve druhém jednání Dona Giovanniho, když na scéně kapela vyhrává hlavní postavě k večeři… V roce 1788 byl Soler pozván carevnou Kateřinou II. Velikou do Petrohradu, kde napsal tři opery v ruštině. V letech 1793-1796 působil v Londýně, kde komponoval balety a opery na italská libreta.
1774 – zemřel František Ignác Tůma, český skladatel (narodil se 2. října 1704), v jehož hudbě se mísí barokní dispozice a patos se snahou přizpůsobit se novým požadavkům doby periodicitou a symetrií ve formování hudebního materiálu. Proslul jako autor četné chrámové tvorby, mimo jiné více než třiceti mší. Od roku 1731 působil jako jeho kapelník a dvorní skladatel u hraběte Kinského, který se jako český kancléř pohyboval mezi Prahou a Vídní. V roce 1741 se ve Vídni stal dvorním skladatelem a kapelníkem císařovny Alžběty. Po její smrti v roce 1750 byl penzionován a věnoval se vyučování hudby. V Praze byl v mládí spolu s Janem Zachen a Josefem Segerem žákem Bohuslava Matěje Černohorského.
1774 – zemřel Jean-Pierre Guignon, známý také jako Giovanni Pietro Ghignone, italsko-francouzský houslista a skladatel (narodil se 10. února 1702). Působil v kapli knížete Savojsko-Carignanského a královské kapli, získal titul Royal Maître des Ménétriers. Dochovala se řada jeho houslových a triových sonát.
1760 – narodil se František Xaver Partsch, český skladatel (zemřel 6. dubna 1822), člen české vlastenecké společnosti, učitel hudby u hraběte Auersperga, operní ředitel ve Špenglerově Malostranském divadle a od roku 1800 po Václavu Praupnerovi ředitel kůru v kostele Matky Boží před Týnem v Praze na Staroměstském námětí.
1700 – premiéru měla opera L’Eraclea od Alessandra Scarlattiho. Zazněla v neapolském divadle Teatro S Bartolomeo. V duchu dřívější benátské tradice mísí komické a vážné scény.
1697 – narodil se Johann Joachim Quantz, německý flétnista a skladatel, ale také hudební teoretik a spisovatel a výrobce fléten (zemřel 12. července 1773). Začínal jako hobojista v kapele saského kurfiřta a polského krále Augusta II., střídavě působící v Drážďanech a ve Varšavě, brzy však přesedlal na flétnu. Působil i v Berlíně, kde vyučoval mladého prince Fridricha hře na flétnu. Když se roku 1740 Fridrich stal pruským králem, přesídlil Quantz do Berlína: byl hlavní osobností večerních koncertů, pro krále komponoval a s králem muzicíroval. Jeho stěžejním teoretickým dílem je spis Versuch einer Anweisung die Flöte traversiere zu spielen (Pokus o návod, jak hrát na příčnou flétnu) z roku 1752, cenný zdroj poznání estetiky galantního stylu v hudbě.