30. červenec
Svátek má Bořivoj.
2023 – zemřel Hanuš Bartoň, skladatel a klavírista (narodil se 16. května 1960), pedagog Pražské konzervatoře i Akademie múzických umění. Převážná část jeho skladatelské tvorby je věnována instrumentální hudbě. Napsal také hudebnědramatická díla, včetně opery Golem, několik vokálních skladeb a cyklů a věnoval se i tvorbě elektroakustické, zkomponoval scénickou hudbu k více než dvaceti divadelním představením a drobné dětské klavírní skladby Obrázky v pohybu… Ve své tvorbě se snažil o organické propojení značně odlehlých stylových a žánrových východisek do uceleného kompozičního tvaru. Byl zakládajícím členem souboru pro interpretaci soudobé hudby MoEns, členem sdružení skladatelů a interpretů Ateliér ’90 a hudebního odboru Umělecké besedy. Spolupracoval s komorním souborem Ars cameralis věnujícím se hudbě jednak středověké, jednak současné. Jako klavírista na svých koncertech uváděl nejen skladby současných autorů, ale i díla starých českých mistrů. Se svou ženou Janou Macharáčkovou vytvořil Dusíkovo klavírní duo. Objevná je jejich nahrávka Dusíkových klavírních sonát pro čtyři ruce… Narodil se v rodině vědecko-výzkumného pracovníka, amatérského muzikanta. Studoval na konzervatoři hru na klavír u Emila Leichnera a skladbu u Ilji Hurníka, na AMU pak skladbu u Jiřího Pauera a klavír u Jana Panenky. Jeho doktorskou skladbou pod vedením Svatopluka Havelky byla Hudba pro velký orchestr. Od tohoto pedagoga-skladatele si dle vlastních slov „odnesl nejvíc“ i s přesahem k tématům filozofie a náboženství.
2015 – zemřela Ludmila Dvořáková, operní pěvkyně – sopranistka (narodila se 11. července 1923). Začala spolupracovat s pražským Národním divadlem, s Vídeňskou státní operou, s Berlínskou státní operou a s newyorskou Metropolitní operou. Několikrát se představila na Hudebních slavnostech v Bayreuthu. V Metropolitní opeře poprvé vystoupila 12. ledna 1966 jako Leonora ve Fideliovi, jejím posledním vystoupením tam byla Ortrud v Lohengrinovi 23. března 1968. V roce 2002 získala cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru opery a v roce 2012 cenu Antonína Dvořáka. Zemřela při požáru svého domu.
2007 – zemřel František Preisler ml., dirigent, operní pěvec a varhaník (narodil se 23. října 1973). Od roku 1990 byl korepetitorem a od roku 1991 dirigentem brněnské opery. Šéfdirigentem Hudebního divadla v Karlíně se stal roku 1993. V témže roce se stal laureátem Mezinárodní pěvecké soutěže Franze Lehára v Komárně. V roce 1994 nastudoval českou premiéru muzikálu Jesus Christ Superstar. Od roku 1995 do roku 2003 působil jako dirigent opery Národního divadla v Praze. V roce 1996 absolvoval Mistrovský dirigentský kurz ve Vídni u J. Kalmara. Od roku 2002 byl šéfdirigentem Moravské filharmonie Olomouc. Zemřel v důsledku epileptického záchvatu, který ho postihl při koupání v moři.
2004 – zemřel Jan Hanuš, skladatel (narodil se 2. května 1915). Jeho hudbu charakterizovala bohatá melodika s výrazně českým přízvukem a velkorysá architektonika, v mládí navazoval na českou hudební tradici ztělesňovanou Bedřichem Smetanou a Antonínem Dvořákem. Od konce 50. let se v jeho dílech objevil nový dramatický trend a zrodila se hudebně expresivní inovace, později komponoval ve znamení syntézy tradičního s novými prvky. Jeho celoživotní tvůrčí zájem o duchovní hudbu vyvrcholil v první polovině 90. let v Rekviem. Složil osm mší, kantáty a oratoria, velikonoční oratorium Ecce homo a Triptych ke cti sv. Anežky České Matky chudých, dále pět oper, tři balety, sedm symfonií, koncerty pro sólové nástroje a instrumentální miniatury i písničky pro děti a školní sbory… Ojedinělou záležitostí je duchovní hudba pro děti a mládež, komponovaná v rozmezí let 1969 až 2002. Podnětem bylo mimo jiné autorovo sbormistrovské působení na kůru kostela sv. Markéty v Břevnově… Skladbu studoval soukromě u Otakara Jeremiáše, na Pražské konzervatoři studoval dirigování u Pavla Dědečka. Pracoval v nakladatelství svého dědy Františka Augustina Urbánka. Pak byl redaktorem Národního vydavatelství Orbis a hlavním redaktorem hudebního odboru Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění odpovědným za sbírky Musicae Antiquae Bohemiacae. Spoluzaložil hudební nakladatelství Panton, jehož ředitelem a šéfredaktorem byl v letech 1963–1970. Byl mimo jiné také místopředsedou České hudební společnosti a Unie českých pěveckých sborů a členem festivalového výboru Pražského jara a po roce 1989 předsedou Společnosti skladatelů a Společnosti pro duchovní hudbu. Jako redaktor se podílel na vydání sebraných prací Antonína Dvořáka a Zdeňka Fibicha a spolupracoval na kritickém vydání děl Leoše Janáčka. Byl oceněn řadou státních uznání v době komunistického režimu, ale všechna tato vyznamenání v roce 1989 vrátil. V roce 2002 založil Nadaci Fr. A. Urbánka. Základem jejích aktivit je široce pojatý projekt Comenius, zaměřený na výchovnou prevenci společensky nežádoucích jevů a na přípravu nastupující generace na život v současném globalizovaném světě, a to pomocí prostředků umělecké a tělesné výchovy.
1991 – zemřel Jiří Strniště, dirigent a skladatel (narodil se 24. dubna 1914). Byl dirigentem divadelních orchestrů v Kladně, Hradci Králové, Olomouci, Liberci a Teplicích. V roce 1945 se stal šéfem operety v Ostravě, od roku 1960 byl tajemníkem a dramaturgem opery Národního divadla v Praze. Byl autorem operet Divotvorný klobouk a Hrdinové na zámečku a řady orchestrálních a komorních děl… Když v roce 1932 přišel na Pražskou konzervatoř, studoval dirigování u Pavla Dědečka a skladbu u Rudolfa Karla a Otakara Šína a na mistrovské škole u Vítězslava Nováka.
1970 – zemřel George Szell (původně György Széll), maďarsko-americký dirigent, skladatel a klavírista (narodil se 7. června 1897). V letech 1946 až 1970 byl hudebním ředitelem Clevelandského orchestru ve státě Ohio v USA. Narodil se v Budapešti, ale vyrůstal ve Vídni. V jedenácti letech začal cestovat po Evropě jako klavírista a skladatel a debutoval v Londýně. V osmnácti se spřátelil s hudebním ředitelem Královské dvorní opery v Berlíně (nyní Státní opera) Richardem Straussem. Szell připisoval zásadní vliv na svůj dirigentský styl právě jemu. Mezi válkami spolupracoval s operními domy a orchestry v Berlíně, Štrasburku, Praze, Darmstadtu a Düsseldorfu, přičemž od roku 1924 byl šéfdirigentem berlínské Státní opery. Současně dirigoval Berlínský rozhlasový symfonický orchestr a vyučoval na tamní hudební akademii. Natáčl také s Vídeňskou filharmonií. Vedl také Skotský národní orchestr a Rezidenční orchestr v Haagu. V roce 1939 se vrátil do Prahy jako generální hudební ředitel Nového německého divadla, ale brzy na to, po vypuknutí války, se usadil v New Yorku. Učil na Mannes College of Music a dirigoval v Metropolitní opeře. Nedlouho po jeho nástupu do Clevelandského orchestru začalo těleso získávat reputaci jednoho z předních světových souborů. V červenci 1968 orchestr otevřel své nové letní sídlo, Blossom Music Center asi 25 mil jižně od Clevelandu. Jako dirigent byl Szell autokratický a absolutistický. Pod jeho vedením orchestr dosahoval preciznosti, jaká se obvykle vyskytuje u nejlepších smyčcových kvartet.
1965 – v Lincoln Center uvedla Newyorská filharmonie v premiéře skladbu From the Steeples and the Mountains pro žestě a zvony, kterou vizionář Charles Ives zkomponoval v roce 1901. Strukturu čtyřminutového díla určuje řada délkových hodnot: nejprve zrychlování od půlových až po šestnáctinové, poté postupný návrat k hodnotám původním.
1923 – narodil se Siegfried Köhler, německý dirigent a skladatel (zemřel 12. září 2017). Postupně byl harfistou a korepetitorem v Městském divadle ve Freiburgu a v Heilbronnu, hudebním ředitelem opery v Düsseldorfu a později Deutsche Oper am Rhein. Od roku 1957 dirigoval v opeře v Kolíně nad Rýnem, kde současně vedl Operní studio Hudební akademie. Od roku 1964 byl generálním hudebním ředitelem Sárského státního divadla v Saarbrückenu a profesorem na Sárské hudební a divadelní univerzitě. V letech 1974 až 1988 zastával pozici generálního hudebního ředitele v Hesenském státním divadle ve Wiesbadenu a nakonec byl dvorním kapelníkem v Královské švédské opeře ve Stockholmu… Jinou osobou je Siegfried Köhler (1927–1984), skladatel a manažer působící v Německé demokratické republice, mimo jiné umělecký ředitel vydavatelství VEB Deutsche Schallplatten Berlin, rektor Hudební akademie Carla Marii von Webera v Drážďanech a ředitel Saské státní opery v Drážďanech.
1906 – narodil se Ľudovít Rajter, slovenský dirigent a skladatel (zemřel 6. července 2000), dlouholetý šéf Symfonického orchestru Čs. rozhlasu v Bratislavě. Působil také jako dirigent Orchestru Slovenské hudební mládeže. Jeho skladatelské dílo obsahuje četné symfonické i komorní skladby a dva balety. Mezi válkami studoval v Bratislavě, ve Vídni a v Budapešti, kde byl pak v letech 1932 až 1945 dirigentem Maďarského rozhlasu. Jeho otec Ľudovít Rajter (1880–1945) byl v Bratislavě sbormistrem, skladatelem a varhaníkem v luteránském kostele.
1892 – narodil se Vratislav Vycpálek, hudební vědec, skladatel a folklorista (zemřel 9. října 1962). Zabýval se sběrem lidových písní a angažoval se v propagaci folklóru. Od roku 1920 učil na obchodní akademii v Praze-Karlíně a na dalších pražských středních školách. Aktivně se hudbě věnoval zejména jako sborový zpěvák. Byl členem pražského Hlaholu a Filharmonického sboru. Články, referáty a kritikami o hudbě přispíval do denního tisku. Byl bratrem člena opery Národního divadla Lubora Vycpálka (1898–1972) a bratrancem skladatele Ladislava Vycpálka (1882–1969). Působil také jako poradce Vycpálkova souboru písní a tanců, založeného v roce 1947 z iniciativy choreografa a pedagoga Františka Boušeho a z jeho vlastního popoudu. Soubor čerpal zejména z rozsáhlé sbírky České tance, kterou shromáždil jeho otec Josef Vycpálek (1842–1922), známý sběratel lidových písní.
1842 – narodil se Vojtěch Hřímalý mladší, houslista a skladatel (zemřel 15. června 1908). Vystudoval pražskou konzervatoř. Po dokončení školy se stal koncertním mistrem operního orchestru v Rotterdamu. O rok později se přesunul do Göteborgu, kde kromě operního orchestru působil jako varhaník a po Bedřichu Smetanovi řídil veřejné koncerty. V Praze se pak stal koncertním mistrem a ředitelem orchestru Prozatímního divadla a po neshodách s vedením přešel do Německého divadla v Praze, kde působil jako druhý dirigent. Stal se předsedou spolku Filharmonie a se svými bratry Janem, Bohuslavem a Jaromírem založil Smyčcové kvarteto bratří Hřímalých. V roce 1874 odešel do Černovic v tehdejší Bukovině (dnes na Ukrajině), kde byl všestranně činný. Byl dirigentem divadelního orchestru, se kterým pořádal i veřejné koncerty, řídil mužský pěvecký sbor, byl primáriem smyčcového kvarteta a učil na hudebních školách i na místní univerzitě. Nějaký čas působil ve Lvově. Napsal dvě opery a kromě toho řadu orchestrálních i komorních skladeb, řadu písní a sborů, scénickou i chrámovou hudbu, např. Requiem pro sóla, smíšený sbor a orchestr. Psal i taneční skladby a kuplety.
1824 – italský skladatel Gioacchino Rossini se na dva roky stal ředitelem pařížského divadla Théâtre Italien (Comédie-Italienne). Obnovil osm svých děl uvedených již dříve v Paříži. Jeho poslední italská opera, Cesta do Remeše, měla premiéru v souboru 19. června 1825. Ve stejném roce uvedl první operu Giacoma Meyerbeera. V listopadu se soubor přestěhoval ze Salle Louvois do zrekonstruovaného prvního Salle Favart, kde Rossini nastudoval Semiramidu a Zelmiru. I později pomáhal s náborem zpěváků a objednáváním oper. Théâtre-Italien se pak trvale usadilo v Salle Ventadour, kde se v roce 1842 konala premiéra Rossiniho Stabat Mater. V roce 1878 bylo nuceno zavřít. Název Comédie-Italienne (Théâtre Italien) byl poprvé oficiálně použit v roce 1680, kdy byl dán souboru commedia dell’arte v Hôtel de Bourgogne, aby se odlišil od francouzského souboru Comédie-Française, v tom roce založeného.
1808 – narodil se Frederick Nicholls Crouch, britsko-americký violoncellista a skladatel (zemřel 18. srpna 1896). Složil dvě opery a vcelku neúspěšně se pokusil o různé hudební aktivity, jako bylo dirigování, zpěv a výuka. Jeho nejznámější písní je Kathleen Mavourneen. Během občanské války se chopil zbraní v řadách houfnicového pluku. Byl čtyřikrát ženatý a byl otcem 17 dětí.
1751 – narodila se Maria Anna Mozart, starší sestra Wolfganga Amadea Mozarta, známá také jako Marianne nebo pod přezdívkou Nannerl (zemřela 29. října 1829). Stala se oslavovaným zázračným dítětem a s rodiči a bratrem podnikala koncertní turné po velké části Evropy. Od 17 let pak učila doma hru na klavír a příležitostně vystupovala a ve 33 letech se vdala a přestěhovala do St. Gilgen. Po ovdovění v roce 1801 se vrátila do Salcburku a obnovila výuku a vystupování.
1747 – narodil se Antonio Benedetto Maria Puccini, italský skladatel a varhaník (zemřel 10. února 1832), autor duchovní hudby a pradědeček operního skladatele Giacoma Pucciniho.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1980 – parlament Kneset schválil zákon, který prohlásil Jeruzalém za hlavní město Izraele
1419 – odehrála se První pražská defenestrace: lid vedený Janem Želivským podnikl útok na Novoměstskou radnici; konšely shodili z oken a ubili. Začala tak husitská revoluce.