4. únor
Svátek má Jarmila.
2025 – zemřel Paul Plishka, americký basista (narodil se 28. srpna 1941). Za půlstoletí působení v newyorské Metropolitní opeře účinkoval v 88 rolích v 1642 představeních. Byl tam na oficiálním seznamu vedeném od roku 1883 desátým nejobsazovanějším pěvcem. Akademií vokálních umění ve Filadelfii byl uveden do Síně slávy velkých amerických operních pěvců. O jeho bohatém a zvučném hlasu se hovoří jako o jednom z nejkrásnějších basů a o něm samotném jako o legendě, o nezapomenutelném umělci, miláčkovi publika i kolegů. Proslul zejména jako Boris Godunov, král Filip, král Marke, Dr. Dulcamara nebo Falstaff, ale stejně tak v řadě vážných i komických malých rolí. V Met debutoval v opeře La Gioconda v roce 1967. V roce 1977 zpíval Collina v Pucciniho Bohémě v prvním živém televizním přenosu z Metropolitní opery. Po odchodu do důchodu, kdy se rozloučil v roce 2012 v roli Kostelníka v Tosce, byl do Met pozván ještě pro sérii představení v sezóně 2016/2017: vystupoval jako Benoît a Alcindoro v Pucciniho Bohémě, ve dvojroli, kterou ztvárnil na tomto jevišti nejméně stopadesátkrát. Často hostoval v italském repertoáru v milánské La Scale, kde naposledy vystoupil v roce 1992 ve Verdiho Requiem, zpíval i v Pařížské opeře a dalších významných divadlech. Jeho rodiče byli děti ukrajinských přistěhovalců. Pocházel z Pennsylvanie, studoval na Montclair State College v New Jersey a u Armena Boyajiana, který byl rovněž pedagogem Samuela Rameyho nebo Erica Owense. V opeře debutoval v roce 1961.
2016 – zemřel Ulf Söderblom, finský dirigent (narodil se 5. února 1930), v letech 1973 až 1993 šéfdirigent Finské národní opery v Helsinkách. V souboru byl už předtím od roku 1957 sbormistrem. Byl také klíčovou postavou při oživení operního festivalu v Savonlinně, obnoveného po půlstoleté odmlce v roce 1967.
2016 – zemřel Leslie Bassett, americký skladatel (narodil se 22. ledna 1923), celoživotně spjatý s Hudební fakultou Michiganské univerzity v Ann Arbor. Získal tam titul magistra hudby a v roce 1956 se stal prvním tamním držitelem doktorátu z humanitních věd. Vyučoval kompozici od roku 1952 do roku 1992. Za své Variace pro orchestr obdržel v roce 1966 Pulitzerovu cenu.
2015 – zemřel Pavel Jurkovič, hudebník, zpěvák, skladatel, pedagog a popularizátor lidových písní (narodil se 18. srpna 1933), rodák z Podluží. Zpěv studoval v pražské Schole cantorum při Břevnovském klášteře, v roce 1957 se stal členem souboru Miroslava Venhody nesoucího později jméno Pražští madrigalisté. V letech 1965 až 1967 studoval postgraduálně v Salcburku u Carla Orffa. Založil pak Českou Orffovu společnost a propagoval Orffův didaktický systém na našich školách. Od roku 1968 spolupracoval se souborem Chorea Bohemica a později Musica Bohemica Jaroslava Krčka, poté i s řadou dalších. Sám založil a vedl soubory Musica Poetica a Musica Humana. Je autorem či spoluautorem učebnic a odborných publikací a autorem dlouholetého televizního pořadu pro děti Zpívánky. Roky vyučoval na Základní škole v Praze 7 v Umělecké ulici.
2008 – zemřel Petr Pokorný, český skladatel a klavírista (narodil se 16. listopadu 1932). Klavír vystudoval u Václava Holzknechta a Ilony Śtěpánové-Kurzové, kompozici soukromě u Emila Hradeckého, Zdeňka Hůly a Pavla Bořkovce. Vyučoval však chemii a byl autorem několika učebnic biologie. Počátky jeho skladatelské činnosti, ovlivněné módní vlnou dodekafonie, spadají do konce 50. let. V 60. letech spolupracoval s komorním ansámblem Musica viva Pragensis. Později kompoziční techniku dodekafonie opustil. Jeho skladby se v době normalizace v Československu nehrály.
2001 – zemřel Iannis Xenakis, mezinárodně proslulý avantgardní skladatel (narodil se 29. května 1922), Řek působící většinu života ve Francii. Tam se jako vystudovaný architekt stal členem týmu Le Corbusiera. Patřil k průkopníkům elektronické a počítačové hudby. Hudba mu zpočátku byla pouze koníčkem. K důslednějšímu studiu skladby ho přiměli skladatelé Arthur Honegger, Darius Milhaud a Olivier Messiaen. Jeho osobitým tvůrčím konceptem a principem byl meta-art – předpoklad, že každá umělecká výpověď může být realizována prostřednictvím matematické aplikace v kterémkoli druhu umění. Inspirací mu v tom byl skladatel Edgard Varèse. Jeho typické kompozice užívají velké množství nástrojů, hudebníci jsou rozptýleni mezi posluchači a součástí struktury skladby jsou ambientní zvuky, často artificiálního nebo elektronického původu, zdrojem finálního produktu mohou být i magnetofonové záznamy. Napsal knihu Myšlenka a matematika v hudební kompozici.
1954 – zemřel Václav Vačkář, skladatel (narodil se 12. srpna 1881). Začínal jako hráč na křídlovku u vojenské hudby, poté působil jako sólista koncertního orchestru v carském Rusku, zástupce kapelníka u městské hudby v chorvatském Šibeniku a nakonec kapelník na ostrově Korčula. Vznik jeho nejúspěšnějších skladeb spadá do období let 1908 až 1912, kdy byl městským kapelníkem v Boskovicích na Moravě. Krátce působil jako houslista a trumpetista v České filharmonii, v roce 1919 na výzvu Otakara Ostrčila přešel do orchestru Vinohradského divadla, o dva roky později do Šakovy filharmonie. Po jejím rozpuštění přijal místo kapelníka v pražských biografech. Od roku 1930, po nástupu zvukového filmu, se věnoval už jen skladatelské a organizační činnosti. Jeho tvorba se stala ryzím projevem českého muzikantství. Napsal 332 skladeb. Nebylo snad jediné dechové nebo smyčcové kapely, která by je neměla v repertoáru. Nejznámější je Vzpomínka na Zbiroh.
1952 – zemřel Bedřich Plaške, malíř a operní pěvec, barytonista (narodil se 7. ledna 1875). V letech 1900 až 1936 byl angažován v drážďanské opeře, kde vystupoval pod jménem Friedrich Plaschke, a hostoval rovněž v Bayreuthu. V letech 1936 až 1938 vykonával v pražském Národním divadle funkci náměstka šéfa opery Václava Talicha.
1949 – narodil se Ludger Rémy, německý cembalista, dirigent a muzikolog (zemřel 21. června 2017), zakladatel souboru Les Amis de Philippe, pojmenovaného po Carlu Philippu Emanuelu Bachovi. Jeho hlavním zájmem byl výzkum německé hudby 17. a 18. století a oživení nalezených děl v provedeních a nahrávkách s ohledem na jejich místo v historickém a literárním kontextu. V letech 1995 až 2007 působil jako porotce Mezinárodní soutěže pro cembalo a fortepiano na festivalu van Vlaanderen v Bruggách.
1947 – zemřel Luigi Russolo, výtvarník, představitel a hlavní teoretik italského futurismu (narodil se 30. dubna 1885). V roce 1913 vydal manifest Umění hluku, vytvořil 19 nových experimentálních hudebních hlukových nástrojů nazvaných intonarumori a vymyslel pro ně skladby, uvedené poprvé 2. června 1913 v Teatro Storchi v Modeně. Další koncert futuristické hudby byl 21. dubna 1914 v Teatro dal Verme v Miláně. V červnu 1921 se pak konaly podobné koncerty v Théâtre des Champs-Élysées v Paříži; měly významný vliv na vývoj pařížské Šestky. Skladby se nezachovaly, k myšlence futuristického orchestru se už nikdo důsledně nevrátil, ale Umění hluku bylo bezprostřední inspirací pro vznik takzvané konkrétní hudby.
1933 – zemřel Bohumil Pták, operní pěvec, tenorista (narodil se 14. června 1869), v letech 1896 až 1911 působící v pražském Národním divadle. Zpíval tam zejména role Jeníka v Prodané nevěstě, Prince v Rusalce, Lenského v Evženu Oněginovi a Wagnerova Lohengrina. Začínal v roce 1890 u divadelní společnosti Vendelína Budila, působil ve společnostech Elišky Zölnerové, Pavla Švandy a Jana Pištěka, s nimiž vystupoval zejména v Plzni a Brně. V letech 1911 až 1913 působil v USA. Od roku 1909 vyučoval ve vlastní operní škole v Praze, od roku 1915 pak v pěvecké škole v Plzni.
1930 – zemřel Rudolf Zamrzla, sbormistr, dirigent a skladatel (narodil se 21. ledna 1869). V literárních pracích používal pseudonymy R. Gelattini a Roman Míšek a křestní jména Jevgenij Romanovič během působení v Rusku. Absolvoval Varhanickou školu v Praze. Studoval u F. Z. Skuherského a Františka Blažka. Stal se sbormistrem několika pražských pěveckých sdružení a zpíval v chrámovém sboru v kostele sv. Vojtěcha. V roce 1892 odešel do Mostaru, kde byl ředitelem kůru a kapelníkem v pravoslavném kostele a dirigentem hudebního spolku Gusle. Pak působil jako kapelník dragounského pluku v Kirsanově v Rusku. V roce 1901 se vrátil do Prahy a stal se sbormistrem a dirigentem Národního divadla. Překládal libreta oper a psal i četné rozbory děl uváděných v ND. Ve spolupráci Emou Destinnovou zkomponoval slavnostní dílo „Libušino nastolení“. Provedeno bylo v době Všesokolského sletu 28. června 1923 na Vyšehradské skále a postavu Libuše zpívala právě Destinnová. Ve své době šlo o mimořádnou společenskou událost.
1912 – narodil se Erich Leinsdorf, rakousko-americký dirigent (zemřel 11. září 1993), narozený ve Vídni jako Erich Landauer. V roce 1934 se stal asistentem Bruna Waltera a Artura Toscaniniho na Salcburském festivalu, pak nastoupil jako asistent do newyorské Metropolitní opery v New Yorku. Debutoval tam 21. ledna 1938 s Wagnerovou operou Valkýra. Od roku 1937 tak žil převážně v USA, kde byl nakonec považován za typického operního dirigenta a wagnerovského specialistu. V letech 1943 až 1946 byl šéfdirigentem Clevelandského orchestru, v letech 1947 až 1955 šéfdirigentem Rochesterské filharmonie. V roce 1956 byl jednu sezónu ředitelem Newyorské městské opery. Roku 1962 se po Charlesi Munchovi na sedm let stal šéfdirigentem Bostonského symfonického orchestru. V letech 1978 až 1981 intenzivně spolupracoval s Rozhlasovým symfonickým orchestrem Berlín, dnešním Německým symfonickým orchestrem Berlín. V roce 1988 řídil v Praze Českou filharmonii.
1894 – zemřel Louis Lewandowski, sbormistr a skladatel, který sehrál klíčovou roli ve vývoji synagogální hudby (narodil se 23. dubna 1821). V roce 1840 byl jmenován sbormistrem berlínské synagogy, v roce 1866 obdržel titul Královský hudební skladatel a krátce poté se stal sbormistrem v berlínské Nové synagoze. Komponoval sborové a varhanní skladby, žalmy, symfonie, kantáty a písně. Mnozí z jeho žáků se stali prominentními kantory.
1894 – zemřel Antoine-Joseph Adolphe Sax, belgický flétnista a klarinetista, kolem roku 1840 vynálezce saxofonu (narodil se 6. listopadu 1814). Stejně jako jeho otec byl designérem hudebních nástrojů, ve dvaceti letech zdokonalil basklarinet, což byl jeho první patent. V případě saxofonu – nástroje z kovu, ale způsobem tvoření tónu nástroje dechového nástroje – bylo původním záměrem vytvoření nástroje vhodný pro dechové a vojenské orchestry. Nástroj byl poprvé představen veřejnosti na výstavě v Bruselu v ro ce 1841, patentován mu byl 28. června 1846. Masově se saxofon rozšířil až od nástupu jazzu na přelomu 19. a 20. století.
1893 – premiéru měl balet La Flûte magique (Kouzelná flétna), který pro carské Mariinské divadlo v Petrohradu napsal Riccardo Drigo (1846–1930), italský dirigent a hudební skladatel působící v Rusku. První provedení jako kapelník divadla a hudební ředitel tamního baletu sám dirigoval.
1864 – zemřel Jan Václav Chmelenský, obchodník v jihočeském Bavorově a skladatel (narodil se 12. dubna 1778). Patřil k okruhu kolem časopisu Věnec ze zpěvů vlasteneckých, uvitý a věnovaný dívkám vlasteneckým. Rodina Chmelenských hrála významnou roli v českém národním obrození. Jeho bratr František (1775–1803) byl vesnický kantor a autor příležitostných skladeb pro kostelní účely a k tanci. Františkův syn Josef Krasoslav Chmelenský (1800–1839) se stal obrozeneckým básníkem, známým zejména díky libretu k první české opeře Dráteník skladatele Františka Škroupa.
1830 – narodil se Ivan Petrovič Larionov, ruský skladatel, literát a folklorista (zemřel 4. května 1889). Sloužil jako důstojník u pěšího pluku, byl dirigentem vojenského sboru. V roce 1860 napsal píseň Kalinka, kterou mnozí považovali a považují za lidovou. Píseň poprvé zazněla v Saratově v ochotnickém divadelním představení, ke kterému Larionov napsal hudbu. Později ji začaly zpívat soubory věnující se lidové hudbě. Světové proslulosti jí dobyla interpretace v přepracování Alexandra Vasiljeviče Alexandrova pro jeho soubor Alexandrovci, založený roku 1928.
1781 – zemřel Josef Mysliveček, český hudební skladatel působící druhou polovinu života v Itálii (narodil se 9. března 1737). Proslavil se tam především operami, kterých v žánru opera seria napsal dvacet šest. Jeho tvůrčí činnost však zahrnuje i řadu oratorií, symfonií a nástrojových komorních skladeb. Musel se po otci vyučit mlynářem, ale získával i základy hudby – na gymnáziu u jezuitů a při studiu hry na housle. Již jako dvanáctiletý roku 1749 platil za dobrého houslistu. Kompozici studoval u Františka Václava Habermanna a u varhaníka Týnského chrámu Josefa Segera. Aby získal zkušenosti v cizině, na podzim roku 1763 vydal do Benátek. Jako skladatel se prosadil velkým úspěchem své první kantáty Zmatek na Parnasu (Il Parnaso confuso) uvedené v Parmě v roce 1765. Roku 1766 se v Bergamu uváděla jeho první opera Semiramis rozpoznaná (Semiramide riconosciuta), roku 1767 v dvorním divadle San Carlo v Neapoli opera Bellerofontés… V letech 1770 až 1775 byla v Praze uvedena čtyři Myslivečkova oratoria: Tobiáš (Tobia), Adam a Eva (Adamo ed Eva), Osvobození Izraele (La liberazione d’Israele) a Abrahám a Izák (Abramo ed Isacco). V Itálii sklízel operami a oratorii úspěchy v Turíně, Padově, Benátkách, Florencii, Miláně, Pavii a v Bologni, kde se roku 1770 poprvé setkal s mladým Mozartem, který jeho tvorbu obdivoval a z jeho děl, zejména operních, čerpal zkušenosti pro ta vlastní. Obdobím Myslivečkova tvůrčího zenitu jsou 70. léta, kdy vznikly opery Montezuma, Tamerlán, Romulus a Ersilie, Antigona nebo Ezio. V českém prostředí je jeho životní osud často spojován s legendou, kterou vytvořil spisovatel Jakub Arbes v romanettu Il divino Boemo (Božský Čech). Ve skutečnosti byl však od roku 1765 v Itálii nazýván Il Boemo – Čech.
1745 – zemřel Ignác Hubatka, hudební skladatel (narodil se 1697, resp. 1698). Před rokem 1730 byl varhaníkem v Týnském chrámu v Praze, pak se stal kantorem v Novém Bydžově. Je autorem chrámových skladeb, v Čechách a na Moravě značně rozšířených. Jde zřejmě o díla označená v chrámových a klášterních sbírkách písmenem H. bez křestního jména. Oratorium Čtyry studně hlavních cností vyšlo dokonce tiskem.
1740 – narodil se Carl Michael Bellman, švédský skladatel, překladatel a básník (zemřel 11. února 1795). Jeho dílo vychází z klasicismu, ale předjímá už romantismus. Ve Švédsku je považován za jednoho z národních básníků a jeho písně zůstávají populární. Už jako mladík překládal z němčiny a francouzštiny, především náboženskou literaturu. Později byl chudým bohémem, bavičem a autorem pijáckých písní i biblických parodií, které se zpívaly po celé Skandinávii. Nějaký čas byl dvorním básníkem, vydal epicko-dramatickou parodii na rytířské řády a řeholní rituály Bakchův chrám, ale po smrti Gustava III. se ocitl ve vězení pro dlužníky… Své písně zpíval s vlastním doprovodem na loutnu. Melodie si vypůjčoval z populárních, především francouzských komických oper a operet, z menuetů a z další taneční hudby, z pochodů a lidových písní. Originálním způsobem je přepracovával, aby vyhovovaly jeho potřebám, v mnoha případech šlo zřejmě i o jeho vlastní skladby.
1677 – narodil se Johann Ludwig Bach, houslista a skladatel, člen proslulého hudebního rodu Bachů (pohřben byl 1. května 1731). Od roku 1699 byl dvorním hudebníkem v Meiningenu, poté kantorem a od roku 1711 dvorním kapelníkem. Hlavní náplní jeho skladatelské činnosti byly orchestrální skladby, žádné se však nedochovaly. Díky Johannu Sebastianu Bachovi, jeho bratranci, jsou však známa duchovní díla – v roce 1726 provedl v Lipsku osmnáct jeho kantát.
1676 – narodil se Giacomo Facco, barokní skladatel, dirigent a houslista (zemřel 16. února 1753), jehož zapomenuté dílo bylo objeveno až v roce 1962. K roku 1720 je doložen na dvoře španělského krále, učil prince hrát na klavichord. Postupně však kvůli dvorním intrikám ztratil pozici. Složil pět oper, kantáty, duchovní a instrumentální hudbu. V Amsterodamu vydal v letech 1716 a 1718 dvě knihy koncertů pro strunné nástroje s doprovodem varhan Pensieri Adriarmonici.