5. duben
Svátek má Miroslava.
2017 – zemřela María Luisa Ozaita, španělská klavíristka, cembalistka, muzikoložka, dirigentka a skladatelka (narodila se 20. května 1939). Koncertovala v Evropě a Severní Americe, její skladby byly hrány ve Španělsku i v zahraničí. Přednášela hudební dějiny a publikovala odborné články. Byla zakládající prezidentkou Španělské asociace žen v hudbě.
2000 – zemřel Vitalij Hubarenko, ukrajinský skladatel (narodil se 13. června 1934). Patří mezi přední ukrajinské operní skladatele 20. století. Napsal třináct oper, k většině napsala libreto jeho žena Marija Hubarenková. Kromě toho napsal i instrumentální a komorně-vokální hudbu. Vedle skladby vyučoval na dětské hudební škole, na Charkovském uměleckém ústavu a na Charkovské hudební škole, pracoval jako hudební redaktor oblastního rozhlasu v Charkově a později se živil jako svobodný umělec.
1987 – premiéru měl Houslový koncert č. 1 Američana Philipa Glasse. Uskutečnila se v New Yorku. Dílo vzniklo na objednávku Amerického skladatelského orchestru pro sólistu Paula Zukofského a vznikalo se vzpomínkou na Glassova již dlouho zesnulého otce. „Je populární, má být – je pro mého tátu,“ vyjádřil se autor o skladbě, která patří u publika mezi jeho nejoblíbenější kompozice. Jde o Glassův první plnohodnotný počin v oblasti nedivadelního, orchestrálního komponování.
1967 – zemřel Oldřich Kovář, operní pěvec – tenorista, od roku 1938 dlouholetý sólista Opery Národního divadla v Praze (narodil se 21. února 1907). Začínal jako amatérský zpěvák v pěveckém sboru a soukromě studoval operní zpěv. Od roku 1931 působil v původní šestičlenné sestavě trampské skupiny Settleři, se kterou vystupoval v operetách po různých pražských divadlech a také ve filmu. Na popud Václava Talicha v roce 1938 odešel do Národního divadla a působení v oblasti populární hudby ukončil. Stal se oblíbeným představitelem Vaška ve Smetanově opeře Prodaná nevěsta, což byla jeho životní role.
1946 – premiéru měl Violoncellový koncert a moll, op. 22 Samuela Barbera. Zakázku dostal skladatel od Sergeje Kussevitzkého, který si přál violoncellový koncert pro Bostonský symfonický orchestr a Raju Garbusovovou, ruskou sólistku žijící v zahraničí. Finanční prostředky však poskytl John Nicholas Brown, amatérský violoncellista a člen správní rady Bostonského symfonického orchestru, a tak je partitura věnována jemu a jeho ženě.
1929 – narodil se Ondrej Malachovský, slovenský operní zpěvák – bas (zemřel 3. dubna 2011). Po Konzervatoři v Bratislavě působil jako sólista opery SND v Bratislavě, stálý host opery Státního divadla v Brně, v opeře v Kolíně nad Rýnem a v opeře v Lublani. Vytvořil širokou paletu postav basového repertoáru. Postava Svatopluka se stala jednou z jeho nejvýznamnějších životních rolí. Výrazný, mohutný a nosný hlasový materiál se hned od začátku jeho působení uplatňoval v nejrůznějším repertoáru. Významné jsou i jeho postavy ve filmovém, resp. televizním zpracování, účinkoval i v televizních filmech, spolupracoval s Československým rozhlasem v Bratislavě, účinkoval i v průřezech oper. Koncertoval se Slovenskou filharmonií a hostoval i v zahraničí.
1908 – narodil se Herbert von Karajan, rakouský dirigent, také divadelní a filmový režisér (zemřel 16. července 1989). Dlouholetý dirigent a hudební ředitel Berlínských filharmoniků, u kterých debutoval v roce 1937. Za jeho éry vznikla i nová budova Berlínské filharmonie, v jejímž hlavním sále byli posluchači poprvé rozmístěni kolem celého orchestru. Pracoval s mnoha dalšími prestižními orchestry, působil v mnoha významných operních domech a publikoval řadu nahrávek klasické hudby. Aranžoval také hymnu Evropské unie. Na Salcburském festivalu založil jeho velikonoční festival. Dirigoval i ve Festivalovém divadle v Bayreuthu. Byl zázračným dítětem, už ve čtyřech letech vystoupil na veřejnosti s Mozartovou klavírní skladbou. Studoval na Mozarteu v Salcburku, pak na Akademii hudby a dramatického umění, jeho učitelem byl slavný dirigent Franz Schalk. Celý život se potýkal s konflikty se zaměstnanci a hudebníky kvůli své autoritativní povaze a komerčním aktivitám. V Praze vystoupil poprvé s Vídeňskými filharmoniky v roce 1963, o tři roky později s Berlínskými filharmoniky, kteří tehdy v Praze vystoupili poprvé od druhé světové války. V roce 1971 dirigoval Českou filharmonii v Salcburku. Miloval rychlá luxusní auta, vlastnil soukromé letadlo, měl licenci soukromého pilota a často sám létal. Je pohřben na hřbitově v Anifu u Salcburku. Byl nositele mnoha vyznamenání a ocenění. V roce 2002 byla na jeho počest založena Hudební cena Herberta von Karajana, jako první ji získala německá houslistka Anne-Sophie Mutter, která debutovala s Karajanem v roce 1977. Od roku 1997 se na jeho počest v Baden-Badenském festivalovém divadle koná Herbert von Karajanův svatodušní festival.
1907 – zemřel Jan Pištěk, herec a operní pěvec – tenor, majitel a ředitel divadelní společnosti, režisér, první ředitel Národního divadla v Brně (narodil se 17. dubna 1847). Absolvoval Pražskou konzervatoř a Pivodovu pěveckou školu. Poprvé vystoupil v Praze v roce 1872 v Teatro salone italiano v roli Manrica ve Verdiho Trubadurovi. Byl členem plzeňského divadelního souboru Pavla Švandy ze Semčic, který i vedl, kapelníkem divadelního orchestru se stal Karel Kovařovic a v jeho nastudování uvedlo plzeňské divadlo poprvé Prodanou nevěstu v plné podobě (1886). Vystupoval krátce v Rusku, ve třiceti založil vlastní divadelní společnost s názvem Operní, operetní a činoherní společnost Jana Pištěka, později Pištěkovo lidové divadlo, v Praze na místě zchátralé divadelní scény V lesíku dal v roce 1882 postavit letní divadlo, také dal postavit velkou letní arénu – Lidové divadlo na Královských Vinohradech zvané Pištěkárna (poblíž vinohradské vodárny), později do arény přešla z Divadla na Vinohradech Vinohradská zpěvohra – opera a opereta. V Brně se stal 6. prosince 1884 prvním ředitelem tamního Národního divadla. Je pohřben na Vinohradském hřbitově. Syn Theodor Pištěk (1895–1960) byl známý divadelní a filmový herec, vnuk Theodor Pištěk (1932–2025) byl proslulý kostýmní výtvarník, pravnuk Jan Pištěk (nar. 1961) je malíř.
1874 – premiéru měla opereta Netopýr (Die Fledermaus) Johanna Strausse syna, považovaná za vrchol zlatého věku vídeňské operety. Původním literárním zdrojem byla fraška Das Gefängnis (Vězení) německého dramatika Julia Rodericha Benedixe a francouzská varietní hra Le Réveillon od Henriho Meilhaca a Ludovica Halévyho, volně inspirovaná Benedixovou fraškou. Premiéra operety se uskutečnila ve vídeňském divadle Theater an der Wien. V New Yorku byla uvedena už 21. listopadu 1874. Německá premiéra se konala v mnichovském Gärtnerplatztheater v roce 1875, anglická v londýnském divadle Alhambra roku 1876.
1874 – narodil se Antonín Hradil, varhaník, dirigent, skladatel a pedagog (zemřel 18. srpna 1937). Studoval brněnskou Janáčkovu varhanickou školu, stal se ředitelem kůru a varhaníkem ve Vsetíně, vyučoval a byl všestranně činný v hudebním životě Vsetína. Řídil Vsackou filharmonii, byl sbormistrem Cyrilské jednoty, dirigentem dechové hudby Dalibor a místního tamburášského souboru, členem výboru a dirigentem orchestru místního Spolku přátel hudby. Později působil jako ředitel kůru ve Vítkovicích, učil na Hudební a varhanické škole Matice školské v Ostravě-Mariánských Horách a vystupoval i jako interpret na varhanních koncertech. Komponoval hlavně chrámové skladby, také komorní, řadu sborů, psal i pro dechový orchestr a hudbu k sokolským cvičením.
1869 – narodil se Albert Roussel, francouzský skladatel a pedagog (zemřel 23. srpna 1937). Jako mladík se zajímal spíš o matematiku, stal se námořníkem a jeho první skladby vznikly až za pobytu u posádky v Cherbourgu. Mnoho jeho pozdějších hudebních děl reflektuje jeho zájem o exotická místa. Později začal studovat harmonii u Juliena Koszula, dědečka skladatele Henriho Dutilleuxe, a pokračoval v Paříži, napřed soukromě u Eugèna Gigouta a později na Schola Cantorum de Paris, kde byl jeho učitelem i Vincent d’Indy. Souběžně začal učit, mezi jeho žáky byli Erik Satie, Edgard Varèse a od roku 1923 i Bohuslav Martinů. Je pochován na hřbitově Saint Valery ve Varengeville-sur-Mer v Normandii.
1868 – zemřel Jan Evangelista Kypta, kantor a skladatel (narodil se 1. prosince 1813). Napsal víc než stovku skladeb, převážně chrámovou hudbu. Živé jsou hlavně jeho vánoční mše a pastorely. Jeho Pastorální mše A-dur na český text získala velkou popularitu a dodnes je ve vánoční době na repertoáru mnoha souborů, podobně jako Česká mše vánoční Jana Jakuba Ryby. Vystudoval Varhanickou školu v Praze a stal se varhaníkem a učitelem v Jindřichově Hradci. Tam také zkomponoval svou první známou skladbu Jesu dulcis. V Telči pak učil na dívčí obecné škole, stal se ředitelem kůru a sestavil a řídil chrámový sbor a orchestr. Stal se kapelníkem ostrostřelecké hudby a pro tento soubor zkomponoval řadu skladeb zábavné a taneční hudby. Založil i hudební školu a byl mu udělen titul Vzorný učitel. Pod jeho vlivem se Telč stala střediskem nejen hudebního, ale i českého společenského života. Napsal a vydal učebnice zeměpisu, dějepisu, německé gramatiky a psal i hudebně teoretické práce. Přeložil z latiny životopis hraběnky Františky Slavatové a napsal i Stručný dějepis města a panství Telče. Rukopis vlastního životopisu pak připravil k vydání jeho syn Bernard.
1841 – narodil se Robert Rees, velšský operní pěvec – tenorista známý pod pseudonymem Eos Morlais (zemřel 5. června 1892). Záhy mu zemřeli rodiče, takže v devíti letech začal pracovat v uhelném dolu. Pseudonym si zvolil podle řeky Moralis protékající jeho rodištěm. Často vystupoval na festivalu National Eisteddfod.
1803 – premiéru měla Symfonie č. 2 D dur, op. 36 Ludwiga van Beethovena, věnovaná českému hraběti Karlu Aloisi Lichnovskému z Voštic. Vznikala během skladatelova léčebného pobytu; vyzařuje proto pozitivní energii, protože věřil v uzdravení. Symfonie nemá menuet, ale scherzo, které jí dodává ještě více energie a které působilo ve své době excentricky. Beethoven si však také začal uvědomovat, že pomalu ztrácí sluch… Symfonie zazněla poprvé na koncertě ve vídeňském divadle Na Vídeňce. Premiéru tam tehdy měl i Beethovenův 3. klavírní koncert a oratorium Kristus na hoře Olivetské.
1803 – premiéru měl Klavírní koncert č. 3 c moll, op. 37 Ludwiga van Beethovena, a to na stejném koncertě, v jehož programu měla premiéru jeho 2. symfonie. Skladatel vystoupil jako sólista. Uvádí se svědectví Beethovenova přítele Ignaze von Seyfried, který mu obracel listy, že stránky not byly téměř prázdné – téměř celý sólový part hrál prý zpaměti, protože neměl čas ho dopsat.
1803 – premiéru mělo dramatické oratorium Kristus na hoře Olivetské (Christus am Ölberge) Ludwiga van Beethovena. Zachycuje Ježíšův vnitřní zápas v Getsemanské zahradě, jak je popsán v Novém zákoně; děj libreta z pera básníka Franze Xavera Hubera končí v okamžiku, kdy Ježíš přijímá svůj osud, tedy ještě před jeho zatčením a ukřižováním. Skladba zazněla poprvé ve vídeňském divadle Na Vídeňce, na stejném koncertě, ve kterém měla premiéru jeho 2. symfonie a 3. klavírní koncert.
1799 – narodil se Vincenzo Fioravanti, italský hudební skladatel (zemřel 28. března 1877). Bez vědomí otce studoval kompozici a kontrapunkt u Jannaconiho (stejně otec). Komponoval vesměs komické opery, napsal jich více než třicet. Jeho nejslavnější se stala opera Il ritorno di Pulcinella da Padova uvedená poprvé roku 1837 v Neapoli. Bratr Giuseppe se také věnoval hudbě, stal se vyhledávaným zpěvákem, barytonem a vystupoval v operách otce, bratra, i dalších skladatelů té doby (Rossini, Donizetti).
1784 – narodil se Louis Spohr, německý skladatel, houslista a dirigent (zemřel 22. října 1859). Byl vynikající učitel hudby a vynalezl houslový podbradek. Vychoval asi 200 houslových žáků, k nejznámějším patří Henry Blagrove a Henry Holmes. Byl blízkým spolupracovníkem Ludwiga van Beethovena a také svobodným zednářem. Napsal deset symfonií, deset oper, osmnáct houslových koncertů, čtyři oratoria a řadu komorních skladeb. Jeho nejznámější opera Faust měla roku 1816 premiéru v Praze. Poprvé uvedla do vážné opery faustovskou legendu a jako první využila tzv. leitmotiv. V roce 1817 se Spohr stal řídícím opery ve Frankfurtu nad Mohanem, pak dvorním dirigentem v Kasselu. Roku 1954 v Kasselu vznikla Spohr-Gesellschaft propagující jeho dílo.
1755 – narodil se Vincenc Mašek, skladatel, pedagog a vydavatel (zemřel 15. listopadu 1831). Studoval klavír u Františka X. Duška a skladbu u Josefa Segera v Praze. Stal se sekretářem hraběte z Vrtby a pod jeho patronací pořádal koncerty zejména v Německu; pak byl v Praze ředitelem kůru v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně, obchodníkem s hudebninami a vyhledávaným učitelem klavíru. Jeho obchod byl jedním z center pražského hudebního života. Byl soudním znalcem v oboru muzikálií, členem pražské společnosti Tonkünstler-Sozietät a čestným členem Vídeňského spolku pro duchovní hudbu u sv. Anny. Jeho žena byla výbornou hráčkou na skleněnou harmoniku, díky tomu napsal řadu skladeb pro tento neobvyklý nástroj. Jeho dílo, na 400 skladeb, eviduje České muzeum hudby. Většinou však jde o dobové opisy. Odkaz zahrnuje četné skladby pro klavír, velké množství chrámové hudby, dvě opery, balety, pantomimy, nástrojové koncerty i hudbu komorní. Měl celkem 16 dětí a hudbě se věnovali synové Albín a Kašpar, který se proslavil jako slovinský skladatel a významný představitel hudebního života v Lublani. Jeho syn Kamilo Mašek byl pak také významným slovinským skladatelem, autorem řady písní a sborů na texty slovinských básníků první poloviny 19. století.
1727 – narodil se Pasquale Anfossi, italský skladatel (zemřel neznámo kdy v únoru 1797). Studoval housle na neapolské konservatoři, deset let hrál v operním orchestru a teprve pak začal studovat kompozici u Antonia Sacchiniho a Niccola Piccinniho. Jeho první opera buffa La Serva Spiritosa měla premiéru v roce 1763 v Římě. Celkem zkomponoval přes sedmdesát oper, byly uváděny převážně v Benátkách, v Římě, v Praze, Drážďanech nebo v Berlíně, také v Královském divadle Haymarket v Londýně, kde se stal hudebním ředitelem. Později byl jmenován ředitelem kůru v chrámu San Giovanni in Laterano a věnoval se už jen chrámové hudbě. Jeho díla jsou charakteristická použitím většího počtu dechových nástrojů, což přispělo ke zvýšení barevnosti zvuku. Pro vídeňské provedení Anfossiho oper zkomponoval několik árií i Wolfgang Amadeus Mozart.
1595 – narodil se John Wilson, anglický skladatel, zpěvák a loutnista (zemřel 22. února 1674). Působil na královském dvoře a v divadlech, mohl účinkovat v Shakespeareových hrách v divadle Globe a byl autorem řady písní, které v nich zazněly, psal i kavalírské písně. Po Robertu Johnsonovi nastoupil jako hlavní skladatel hudebního souboru King’s Men, pak jako loutnista v souboru King’s Musick, získal titul D.Mus (Doctor of music) na Oxfordské univerzitě a stal se tam profesorem hudby. Po restauraci Stuartovců v roce 1660 spojil své působení s Chapel Royal.