5. srpen
Svátek mají Kristián, Křišťan a Milivoj.
1995 – zemřel Menachem Avidom, izraelský skladatel (narodil se 6. ledna 1908). Na Telavivské konzervatoři a Music Teacher Training College vyučoval hudební teorii. Byl generálním tajemníkem Izraelské filharmonie a v letech 1955 až 1980 ředitelem Společnosti autorů, skladatelů a hudebních vydavatelů v Izraeli (ACUM). Napsal řadu oper, kantát, symfonií i komorních skladeb. Rodným jménem byl Mendel Mahler-Kalkstein, jeho matka byla sestřenicí Gustava Mahlera.
1993 – zemřel Eugen Suchoň, slovenský skladatel, pedagog a teoretik (narodil se 25. září 1908). Položil základy moderní slovenské hudby a je také autorem slovenské národní opery. Ve své tvorbě hojně vycházel ze slovenské lidové melodiky. M.j. studoval skladbu na mistrovské škole pražské konzervatoře u Vítězslava Nováka. Učil na Hudební a dramatické akademii v Bratislavě, pozdější konzervatoři, pak profesorem a vedoucím Katedry hudební výchovy na Vysoké škole pedagogické v Bratislavě a přednášel hudební vědu a výchovu i na Filozofické fakultě Univerzity Komenského. V roce 1958 byl jmenován národním umělcem. V roce 1981 mu byla udělena Herderova cena.V roce 2008 mu prezident Slovenské republiky propůjčil státní vyznamenání Řád Ľudovíta Štúra I. třídy, in memoriam. Napsal čtyči opery, hrají se hlavně Krtňava a Svätopluk, jeden balet, řadu orchestrálních, komorních, vokálních a sborových skladeb, hudbu k filmu Boj sa skončí zajtra (1951) a publikoval Všeobecnou nauku o hudbě a Akordiku v hudbě 20. století.
1985 – zemřel Lorne Betts, kanadský skladatel, varhaník a kritik (narodil se 2. srpna 1918). V roce 1936 byl jedním ze zakládajících zpěváků Andersonova pěveckého souboru The Choristers. Odešel do Anglie, kde v roce 1941 absolvoval Royal Schools of Music. Ve studiu pokračoval na Královské hudební konzervatoři v Torontu u Johna Weinzweiga, Ernsta Křeneka, Alana Rawsthornea a Roye Harrise. Působil jako hudební ředitel presbyteriánského kostela sv. Pavla v Hamiltonu v provincii Ontario, stal se varhaníkem a sbormistrem v chrámu Melrose United Church, byl ředitelem Royal Hamilton College of Music a hudebním kritikem deníku The Hamilton Spectator. Jeho manželkou byla zpěvačka – altistka Jean Macleodová. Vystupoval s ní jako klavírní doprovod a společně vydali tři gramofonové nahrávky. Komponoval orchestrální, komorní, vokální a klavírní skladby.
1971 – zemřel Josef Stanislav, klavírista, skladatel a publicista (narodil se 22. ledna 1897), sbormistr pražského Hlaholu a několika dělnických pěveckých spolků. Po roce 1948 se podílel na transformaci Svazu čs. skladatelů na ideologický orgán ovládající všechny složky hudebního života. Podílel se i na perzekuci hudebníků nepohodlných komunistickému režimu. Byl ředitelem Ústavu pro etnografii a folkloristiku Čs. akademie věd. Skladbu studoval u Jaroslava Jeremiáše, J. B. Foerstra a Vítězslava Nováka. Jeho otec Vilém Stanislav byl členem operních orchestrů v Evropě, v roce 1897 působil v Hamburku.
1940 – narodil se José van Dam, belgický operní pěvec – basbarytonista (zemřel 17. února 2026). Jeho repertoár zahrnoval široké spektrum rolí od klasických titulů po moderní operu. Ztvárnil například Falstaffa, Simona Boccanegru, Dona Giovanniho, Borise Godunova, Amfortase v Parsifalovi, Jochanaana v Salome, Scarpiu v Tosce nebo Vojcka. Významným milníkem kariéry se stala titulní role ve světové premiéře opery Saint François d’Assise od Oliviera Messiaena v Paříži a později také na Salcburském festivalu. Jeho diskografie zahrnuje řadu oceňovaných nahrávek, například opery Pelléas a Mélisanda, Faust a Markéta nebo Oedipus od George Enescu. Získal řadu mezinárodních ocenění včetně Grammy, Diapason d’Or či Ceny německé hudební kritiky. Od debutu v Pařížské opeře v roli Dona Basilia v Rossiniho Lazebníku sevillském byl pravidelně zván do předních operních domů a na významné festivaly, mimo jiné do londýnské Covent Garden, milánské La Scaly, Vídeňské státní opery, Německé operyv Berlíně, do Metropolitní opery v New Yorku nebo na festivaly v Salcburku a v Aix-en-Provence. Byl ceněn nejen jako interpret, ale také jako pedagog Queen Elisabeth Music Chapel a jako mentor mladých pěvců. Působil i ve filmu. Ztvárnil titulní roli ve snímku Le Maître de musique režiséra Gérarda Corbiaua a objevil se jako Leporello ve filmové verzi Mozartova Dona Giovanniho režiséra Josepha Loseyho.
1937 – zemřel Karel Haak, český skladatel (narodil se 4. června 1853). Studoval na Pražské konzervatoři hru na lesní roh, pak se stal členem orchestru Národního divadla v Záhřebu v dnešním Chorvatsku, působil v Městském německém divadle (dnešní Mahenovo divadlo) v Brně, byl hornistou Velké opery ve Varšavě. Na pozvání cara Alexandra III. odešel do Ruska, kde na carovu žádost založil kapelu zaměřenou na loveckou hudbu a skládal pro ni drobné skladby. Naposledy působil v Liberci, kde byl i sbormistrem pěveckých sborů Ještěd a Česká beseda. byl skladatelem romantického zaměření. Komponoval komorní skladby pro žesťové soubory, pro klavír a písně a sbory. Jeho skladby vycházely tiskem zejména v časopisech Česká hudba a Varyto. Psal rovněž instruktivní literaturu pro klavír a písně pro děti. Zemřel opuštěný v chudobinci.
1930 – narodil se Karel Odstrčil, hudební skladatel (zemřel 21. května 1997). Studoval m.j. u Klementa Slavického a řídil Ostravský vysokoškolský soubor. V roce 1964 byla provedena jeho třídílná symfonická báseň 451° Fahrenheita, která získala ocenění v soutěži Českého hudebního fondu. Jeho souběžné technické vzdělání ho přivedlo ke kompozici elektronické a elektroakustické hudby. V roce 1967 se stal spoluzakladatelem Studia experimentální hudby při Československém rozhlasu v Plzni. Vytvořil technicky zajímavá díla založená na kombinaci zvuků symfonického orchestru, lidského hlasu a reálných zvuků s elektroakustickými prvky. Ve spolupráci s brněnskou skupinou Via lucis vytvářel kompozice založené na kombinaci zvukových a světelných efektů. Kromě toho psal orchestrální i komorní skladby, písně, sbory, dvě opery a skoro desítku baletů.
1869 – narodil se František Jiří Mach, pedagog a skladatel (zemřel 10. prosince 1952). Od roku 1892 byl učitelem a posléze i ředitelem měšťanské školy v Pečkách, ředitelem kůru a svými články a referáty přispíval do časopisu Česká hudba. Zkomponoval řadu chrámových skladeb, mnoho sborů, směsi národních písní a dokonce i dvě operety. Některé jeho skladby vyšly tiskem, ale jako skladatel se příliš neprosadil. Výrazněji zasáhl do hudební pedagogiky. Publikoval na šest desítek prací z metodiky a pedagogiky hudby.
1848 – zemřel Nicola Vaccai, italský operní skladatel a pedagog (narodil se 15. března 1790). Studoval zpěv a kontrapunkt u předního římského skladatele Giuseppe Jannaconiho, pak v Neapoli u Giovanni Paisiella, jehož „Lazebník sevillský“ byl považován za mistrovské dílo komické opery, a to až do chvíle, kdy měla premiéru Rossiniho stejnojmenná opera. Napřed se živil jako učitel zpěvu a skladatel baletů, které se tehdy vkládaly i do operních představení. Napsal skoro dvě desítky oper, první úspěšnou byla I solitari di Scozia uvedená v roce 1815 v Neapoli, nejslavnější pak Romeo a Julie, která měla premiéru v roce 1825 v Miláně. Vynesla mu také pozvání do Londýna, kde byla uvedena v roce 1832 v Královském divadle (dnes Her Majesty’s Theatre). Za svého pobytu v Londýně se stal vyhledávaným učitelem zpěvu. Po návratu do Itálie se stal ředitelem a profesorem skladby na Milánské konzervatoři. Byl vynikající hudební pedagog a skladatel instrukční literatury. Jeho dílo Metodo pratico de canto bylo transponováno pro všechny hlasové rejstříky, dodnes stále vychází a stalo se jednou ze základních učebnic bel canta. Ve skladbě ho později zastínil jeho rival Vincenzo Bellini.
1811 – narodil se Ambroise Thomas, francouzský operní skladatel období romantismu (zemřel 12. února 1896). Nejvíce ho proslavily opery Mignon (1866) a Hamlet (1868). Okolnosti, ale i kvalita a charakter jeho děl daly však vyniknout spíše jeho současníku Charlesi Gounodovi.
1787 – zemřel François Francœur, francouzský skladatel, dirigent a houslista v období pozdního baroka a klasicismu (narodil se 21. září 1698). Už ve dvanácti hrál na housle v orchestru Pařížské opery. Tam se seznámil s Françoisem Rebelem, se kterým vytvořil většinu svého hudebně dramatického díla. V roce 1723 společně podnikli cestu do Vídně a Prahy při příležitosti korunovace Karla VI. V roce 1721 publikoval první knihu sonát pro housle. V roce 1726 složili Rebel a Francœur první operu Pyrame et Thisbé, následovalo pak několik dalších. V roce 1727 se stal královským komorním skladatelem. V roce 1729 byl Francœur přijat do Královského vojenského řádu Panny Marie Karmelské a svatého Lazara Jeruzalémského, což byla tehdy pro hudebníka mimořádná pocta. V roce 1730 se stal, podobně jako dříve jeho otec a bratr, členem orchestru 24 Violons du Roi a vydal druhou knihu houslových sonát. V roce 1739 byl Francœur jmenován hudebním mistrem pařížské Opery. V roce 1743 byli on i Rebel jmenováni inspektory Královské hudební akademie, od roku 1757 pak operu vedli jako intendanti. Smrt přítele a dlouholetého spolupracovníka v roce 1775 Francœura zdrtila. Rezignoval na všechny své funkce a dožil v ústraní.
1694 – narodil se Leonardo Leo, italský skladatel operní a chrámové hudby, představitel neapolské operní školy (zemřel 31. října 1744). Stal se jedním z nejvyhledávanějších skladatelů Itálie a byl vyhledáván i jako pedagog. Stal se ředitelem proslulé Konzervatoře sv. Onofria v Neapoli a nakonec vystřídal i svého učitele Nicolo Faga ve vedení Conservatorio S Maria della Pietà del Turchini. V r. 1728 se ředitelem konkurenční konzervatoře Conservatorio dei Poveri di Gesù Cristo v Neapoli stal Francesco Durante a od té doby se datuje rivalita mezi těmito dvěma mistry duchovní hudby. Po smrti Alessandra Scarlattiho se stal hlavním varhaníkem místokrálovské kaple a po smrti Leonarda Vinciho (nejedná se o malíře a vynálezce) se stal zástupcem hlavního kapelníka i kaple královské. Zabýval se sakrální hudbou a jedním z největších příspěvků k hudebnímu vývoji té doby byl jeho pokus o reformu duchovní hudby v Neapoli. Zasloužil o také vznik a rozvoj žánru hudební komedie, která překračovala hranice barokní opery. Zvláštní pozornost zasluhují jeho rozměrné orchestrální předehry, které předznamenávají cestu ke vzniku klasické symfonie. Zkomponoval i řadu instruktivních skladeb a publikoval několik teoretických spisů. Mezi jeho žáky byli např. Niccolò Piccinni a Niccolò Jommelli.
1623 – narodil se Pietro Antonio Cesti, italský operní skladatel (zemřel 14. říjen 1669). Ve čtrnácti letech do františkánského řádu, učil se v Římě u Giacoma Carissimiho a následně zastával různé duchovně-hudební úřady v Itálii, ve dvaceti letech se stal varhaníkem katedrály a hudebním mistrem semináře ve Volteře, vystupoval jako zpěvák v nově restaurovaném divadle v Sieně. V letech 1651 a 1652 uvedl v Benátkách své první dvě vlastní opery a v dalších čtyřech letech se stal komorním kapelníkem soukromé kapely arcivévody Ferdinanda Karla v Innsbrucku. V roce 1659 se musel na příkaz františkánského řádu odebrat do Říma, byl zproštěn slibu, zpíval v Sixtinské kapli a komponoval. Pak působil jako kapelník na dvoře císaře Leopolda I. ve Vídni, kde také zkomponoval pro oslavu císařova sňatku svoji nejznámější operu, Il Pomo d’oro. Vedle Francesca Cavalliho byl nejvýznamnějším operním skladatelem své doby. Vedle oper skložil i množství světských kantát a několik duchovních vokálních skladeb. Jméno Marc’Antonio, které se často objevuje v literatuře, mu bylo přisouzeno omylem.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1962 – ve svém domě v Los Angeles byla nalezena mrtvá Marilyn Monroe
1888 – Bertha Benzová jako první řidička automobilu podnikla 106 km dlouhou cestu z Mannheimu do Pforzheimu
1884 – v New Yorku byl položen základní kámen ke stavbě sochy Svobody