6. říjen
Svátek má Hanuš.
2021 – po osmnácti měsících uzavření kvůli pandemii koronaviru se znovu otevřela Carnegie Hall v New Yorku, a to koncertem Philadelphia Orchestra řízeného Yannickem Nézet-Séguinem.
2018 – zemřela Montserrat Caballé, katalánsko-španělská operní pěvkyně (narodila se 12. dubna 1933). Byla jednou z nejobdivovanějších operních pěvkyň dvacátého století. Profesionální dráhu začala v roce 1955. Mezinárodního úspěchu dosáhla o deset let později, když zastoupila Marilyn Horne při koncertním uvedení Donizettiho opery Lucrezia Borgia v Carnegie Hall v New Yorku. Po senzačním úspěchu následovala desetiletí na nejslavnějších scénách světa. Obsáhla bezmála stovku operních rolí od barokních děl přes Mozarta až k Verdimu, Massenetovi a Puccinimu i k Wagnerovi a Straussovi, k tomu nepočítaně písní. Její nejvlastnější doménou bylo italské belcanto – opery od Rossiniho, Belliniho a Donizettiho. V Metropolitní opeře debutovala v roce 1965, naposledy tam vystoupila v roce 1985 jako Tosca po boku Luciana Pavarottiho. V La Scale se poprvé objevila v roce 1970. Zpívala Aidu, Normu, Turandot… Katalánská umělkyně stála rovněž u zrodu kariéry svého o třináct let mladšího krajana, tenoristy Josého Carrerase. Po léta se pak setkávali na operních scénách. Její žákyní byla také její dcera, sopranistka Montserrat Martí. Španělský tisk o Caballé psal jako o vůbec poslední klasické operní primadoně. Pěvkyně však podobná slova, stejně jako srovnávání s Marií Callas, odmítala. Za legendu se nepovažovala. Na rozdíl od démonické řecké pěvkyně ostatně proslula především svými hlasovými dispozicemi – krásou, technikou a křehkostí hlasu. Světoznámým se stal popový duet, který natočila se zpěvákem Freddiem Mercurym, frontmanem kapely Queen. Titulní píseň alba zazněla na zahájení Olympijských her v Barceloně v roce 1992 a stala se tehdy neoficiální hymnou olympiády. Proslavila pěvkyni ještě mnohem víc než účinkování v operních divadlech.
1999 – zemřel František Čech, flétnista a hudební pedagog (narodil se 8. března 1923), od roku 1943 do roku 1986 člen České filharmonie, prvních deset let jako hráč na pikolu, později jako první flétnista. Byl také členem Dechového kvinteta českých filharmoniků a Komorního sdružení profesorů konzervatoře a spolupracoval se souborem Ars rediviva Milana Munclingera. V roce 1961 byla zvláštní cenou Akademie Charlese Crose oceněna nahrávka Rejchova Kvartetu G dur pro čtyři flétny, na které spolupracoval se svými žáky Václavem Žilkou, Jaroslavem Josífkem a Miloslavem Klementem. Od roku 1950 učil na Pražské konzervatoři a později na Hudební fakultě AMU.
1996 – zemřel Zbyněk Přecechtěl, skladatel (narodil se 3. listopadu 1916). Působil v divadle D41 a D46 Emila Františka Buriana, živil se jako korepetitor a učitel hudby a po válce v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, nakonec se stal hudebním režisérem ostravského rozhlasu. Skládal nejen klasiCkou, ale i taneční a estrádní hudbu, masové písně a politicky laděné kantáty. Na Pražské konzervatoři byli jeho učiteli skladby Rudolf Karel a Jaroslav Křička.
1974 – zemřela Delia Reinhardt, německá pěvkyně – sopranistka (narodila se 27. dubna 1892). Většina zdrojů ale uvádí, že zemřela 3. října 1974. Byla oceňovaná pro svůj lyricko-dramatický hlas a vytříbené muzikantství. Studovala na prestižní Hoch Conservatory ve Frankfurtu a debutovala v roce 1913 v polské Vratislavi ve Wagnerově opeře Rienzi. V letech 1916–1923 působila v Bavorské státní opeře pod vedením slavného dirigenta Bruna Waltera. Následně se stala oporou Berlínské státní opery (1924–1935). V letech 1922–1924 vystupovala i v newyorské Metropolitní opeře a v londýnské Covent Garden. Excelovala zejména v operách Richarda Wagnera, např. Lohengrin, Tannhäuser, Mistři pěvci norimberští, a Richarda Strausse.
1973 – zemřel Arnold Maria Walter, kanadský skladatel a muzikolog (narodil se 30. srpna 1902). Pocházel z Hanušovic na Moravě a studoval práva na pražské univerzitě a poté hudební vědu na univerzitě v Berlíně, kde působil jako hudební kritik. Emigroval na Mallorcu, pak do Británie a nakonec v roce 1937 do Kanady. Založil Kanadskou operní společnost, byl zakládajícím členem správní rady Národního uměleckého centra v Ottawě a hudebním ředitelem na Torontské univerzitě. V Severní Americe zavedl Orffovu výukovou metodu a byl spoluautorem anglických verzí jeho učebních příruček.
1956 – premiéru měl Smyčcový kvartet č. 6 G dur, op. 101 Dmitrije Šostakoviče. V Leningradě dílo uvedlo Beethovenovo kvarateto. Skladba vznikla v srpnu toho roku na svatební cestě (druhé, ale nevydařené manželství po smrti první ženy) v Komarovu, kdysi finském a pak ruském městě severně od Petrohradu na pobřeží Finského zálivu.
1948 – zemřel Oldřich Hilmera, sbormistr a skladatel (narodil se 29. března 1891). Na Pražské konzervatoři byl žákem Karla Boleslava Jiráka, Otakara Jeremiáše a v mistrovské škole pak Josefa Bohuslava Foerstera. Učil na učitelských ústavech v Praze a v Jičíně. Později se stal inspektorem středních škol a učitelských ústavů. Zpíval v Pěveckém sdružení pražských učitelů pod vedením Františka Spilky. Stal se sbormistrem pěveckého sdružení Křížkovský, se kterým podnikl zájezdy do řady evropských zemí a získal i mezinárodní ocenění, a sbormistrem Pražského pěveckého sboru Smetana.
1945 – premiéru měl muzikál Polonaise. Chopinovu hudbu pro něj adaptoval Bronislaw Kaper, autorem příběhu založeného na životě polsko-amerického patriota Tadeusze Kościuszka byl John LaTouche. Dílo se hrálo v New Yorku v Alvin Theatre a později v divadle Adelphi. Uskutečnilo se 113 představení.
1943 – narodil se Udo Zimmermann, německý skladatel, dirigent a operní režisér (zemřel 22. října 2021). Pracoval jako profesor kompozice, byl dramaturgem Státní opery v rodných Drážďanech, kde také založil Centrum pro soudobou hudbu, a byl ředitelem Lipské opery a Německé opery v Berlíně. V letech 1997 až 2011 stál za cyklem soudobé hudby musica viva, který v Mnichově pořádala vysílací společnost Bayerischer Rundfunk. Jeho nejznámějším dílem je opera Weiße Rose, kterou v letech 1967/1968 složil na libreto svého bratra Ingo Zimmermanna. V dětství zpíval v dráždanském chlapeckém sboru Kreuzchor.
1935 – zemřel Frederic Hymen Cowen, britský skladatel, dirigent a klavírista (narodil se 29. ledna 1852). Mezinárodní uznání mu přinesla Symfonie č. 3 c moll Skandinávská, poprvé uvedená v St. James’s Hall v Londýně v roce 1880. Byla před Elgarovou První symfonií nejčastěji hranou britskou symfonií. Byl postupně dirigentem Londýnské filharmonické společnosti, Liverpoolské filharmonické společnosti a Hallé Orchestra… Svou první publikovanou operetu Garibaldi napsal v osmi letech. První veřejný recitál měl 17. prosince 1863, o dva roky později mělo premiéru jeho Klavírní trio A dur s Josephem Joachimem u houslového pultu. Studoval v Lipsku u Moritze Hauptmanna, Ignaze Moschelese, Carla Reineckeho a Ferdinanda Davida.
1933 – zemřel Zakaria Paliašvili, gruzínský skladatel (narodil se 16. srpna 1871). Je vnímán jako zakladatel klasické gruzínské hudby. Sbíral lidové písně a podílel se na založení Gruzínské filharmonické společnosti, která financovala jeho nově vzniklou hudební školu. V roce 1910 vydal v Moskvě i sbírku známých gruzínských chorálů podle pravoslavné liturgie Jana Zlatoústého. Je autorem několika symfonických skladeb, mimo jiné Gruzínská suity. Gruzínská hymna je složena z hudebních motivů dvou z jeho tří oper.
1927 – narodil se Paul Badura-Skoda, rakouský klavírista (zemřel 25. září 2019). Patřil spolu s Friedrichem Guldou a Jörgem Demusem k takzvané Vídeňské trojce. Měl rozsáhlý repertoár, ale nejvíce se proslavil interpretacemi Mozarta, Beethovena a Schuberta. Stal se jediným pianistou, který nahrál komplety jejich sonát na historické i na moderní nástroje. A například jeho nahrávka kompletních klavírních sonát Franze Schuberta je pořízena na pěti klavírech z jeho soukromé sbírky. S manželkou Evou Badura-Skodou, významnou muzikoložkou, se podíleli na kritické edici Mozartových klavírních koncertů a vydali také knihy o interpretaci Mozartovy a Bachovy hudby, které byly přeloženy do několika jazyků. Studoval u Edwina Fischera ve Švýcarsku. Mezinárodní kariéru mu nastartoval rok 1950, kdy na poslední chvíli zastoupil svého učitele na Salcburském festivalu…
1887 – narodila se Maria Jeritza (Marie Jedličková), operní pěvkyně – dramatická sopranistka (zemřela 10. července 1982). V letech 1908–1910 působila v Mnichově ještě jako operetní umělkyně. V roce 1910 debutovala v opeře, a to v Městském divadle v Olomouci v roli Elsy ve Wagnerově Lohengrinovi. V roce 1911 byla angažována ve Volksoper ve Vídni a o rok později v tamní Dvorní opeře, kde z ní byla primadonna assoluta. Zpívala titulní roli v premiérách obou verzí opery Ariadna na Naxu Richarda Strausse, a to v roce 1912 ve Stuttgartu a v roce 1916 ve Vídni. V roce 1919 zpívala pak při světové premiéře roli Císařovny ve Straussově opeře Žena beze stínu. V Metropolitní opeře debutovala 19. listopadu 1921 v roli Mariety v opeře Mrtvé město od Ericha Wolfganga Korngolda. Osobně se tam zasloužila o uvedení Janáčkovy opery Její pastorkyňa. V Met vystoupila ve 20 rolích ve 290 představeních. Jejím synovcem byl hudební skladatel Alois Piňos.
1886 – narodil se Edwin Fischer, švýcarský klavírista a dirigient (zemřel 24. ledna 1960). Byl jedním z prvních, kdo se zajímal o prezentaci hudby barokního a klasicistního období historicky přesným způsobem. Například Bachovy a Mozartovy koncerty dirigoval od klávesového nástroje, což byla v té době ještě neobvyklá praxe. V roce 1926 se stal dirigentem Lübeckého Musikvereinu a později dirigoval v Mnichově. S violoncellistou Enricem Mainardim a houslistou Georgem Kulenkampffem založil klavírní trio, v roce 1932 založil vlastní komorní orchestr. Vyučoval na berlínské Vysoké hudební škole a po válcwe pořádal v Lucernu mistrovské kurzy. Mezi účastníky byli pozdější významní pianisté jako Alfred Brendel, Paul Badura-Skoda nebo Daniel Barenboim. Vydal řadu knih o výuce a pořídil řadu nahrávek, včetně prvního kompletního záznamu Bachova Dobře temperovaného klavíru, natočeného na klavír v letech 1933 až 1936.
1860 – zemřel Stephen Elvey, britský varhaník, skladatel a sbormistr (narodil se 27. června 1805), autor liturgických zpěvů – jeho Večerní bohoslužba, Oxfordská kniha žalmů, Žaltář neboli Davidovy písně a žalmy zaměřené na zpívání na základě nového principu a Písně prošly mnoha vydáními. Byl sboristou canterburské katedrály a potom tři desetiletí varhaníkem New College v Oxfordu, varhaníkem univerzitního kostela Panny Marie a od roku 1846 varhaníkem St. John’s College.
1837 – zemřel Jean-François Le Sueur, francouzský skladatel, dirigent a pedagog (narodil se 15. února 1760). Byl prasynovcem malíře Eustacha Le Sueura. Začínal jako sborista v kostele sv. Wolframa v Abbeville a v katedrále v Amiens, v osmnácti byl jmenován sbormistrem v katedrále v Sées, pak odešel do Paříže studovat harmonii u abbé Nicolase Roze, sbormistra kostela Neviňátek. Na základě konkurzu se v roce 1786 stal ředitelem kůru v katedrále Notre-Dame. V letech 1788–92 působil v Londýně. Vrátil se až do revoluční Paříže a v Théâtre Feydeau uvedl s úspěchem tři své opery. V roce 1793 byl jmenován profesorem na École de la Garde Nationale a v roce 1796 také na nově založené konzervatoři. V roce 1804 ho Napoleon Bonaparte jmenoval kapelníkem v Tuileries, kde nahradil Giovanniho Paisiella. Pro korunovaci Napoleona zkomponoval Triumfální pochod a hymny Unxerunt Salomonem a Tu es Petrus, řídil slavnostní mši Paisiella a Vivat svého učitele abbé Roze. V roce 1813 byl jmenován členem Akademie krásných umění, kde nahradil André Grétryho, a byl vyznamenán Řádem čestné legie. Po návratu Bourbonů byl jmenován skladatelem královské kapely a dirigentem orchestru Opery. Od roku 1818 učil opět na konzervatoři a stal se velmi úspěšným pedagogem. Mezi jeho žáky patřili třeba Hector Berlioz, Ambroise Thomas, Charles Gounod, Louis Désiré Besozzi nebo Antoine François Marmontel. Je pohřben na hřbitově Père-Lachaise.
1827 – narodil se Carl Riedel, německý skladatel a dirigent (zemřel 3. června 1888), několik desetiletí pedagog Lipské konzervatoře. Byl vysoce respektovaným sborovým dirigentem a jedním ze zakladatelů Allgemeiner Deutscher Musikverein.
1786 – zemřel Antonio Sacchini, italský skladatel, představitel neapolské operní školy (narodil se 14. června 1730). Prvním veřejně provedeným jevištním dílem bylo intermezzo Fra Donato pro školní scénu florentské Konzervatoře sv. Onofria. Přineslo mu zakázky od neapolských a římských divadel i postavení kapelníka orchestru Konzervatoře. Roku 1763 napsal pro Padovu na text Pietra Metastasia operu Olimpiade, která se setkala s mimořádným úspěchem v celé Itálii. Později zkomponoval tři vážné opery pro Mnichov a Stuttgart. Po roce 1772 sklízel deset let úspěchy v Londýně, potom v Paříži. Tam se v době vrcholících sporů mezi příznivci operního reformátora Ch. W. Glucka a příznivci klasické italské opery postavil na stranu svého krajana Niccolò Picciniho… Zkomponoval na 60 oper. Četná jsou rovněž jeho chrámová díla.
1762 – zemřel Francesco Onofrio Manfredini, italský houslista, skladatel a chrámový hudebník ve Ferraře, Pistoie a Boloni, ale také v Monaku (narodil se 22. června 1684). Většina jeho děl, včetně oratorií, se ztratila, ale dochované concerti grossi a sinfonie ukazují na vysoce zkušeného skladatele, který se dobře vyznal v hlavním proudu skladatelské školy. Hru na housle studoval u Giuseppe Torelliho.
1600 – první uvedení Euridice od Jacopa Periho, první dochované opery. Uskutečnilo se v Palazzo Pitti ve Florencii na svatbě princezny Marie Medicejské a Jindřicha IV. Autor sám zpíval roli Orfea.
1591 – narodila se Settimia Caccini, italská sopranistka a skladatelka (zemřela asi v roce 1638), jedna z prvních žen, které dosáhly úspěšné hudební kariéry. Byla velmi známou zpěvačkou i aktivní skladatelkou, ale žádné z jejích děl nebylo publikováno a většina děl je ztracena. Vyskytovala se u dvora Medicejských ve Florencii a s manželem Alessandrem Ghivazzanim, zpěvákem a skladatelem, také v Mantově u dvora Gonzagů. Jejím otcem byl skladatel Giulio Caccini a sestrou skladatelka, zpěvačka, loutnistka, básnířka a pedagožka Francesca Caccini.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
2006 – po 20 letech byla dokončena dálnice D5 spojující Prahu s Plzní a s hranicí s Německem.
1979 – Jan Pavel II. jako první papež navštívil Bílý dům.
1927 – slavnostní premiéra prvního zvukového filmu Jazzový zpěvák, ve kterém zaznělo 290 slov a písničky a trval 89 minut.
1923 – založeny Československé státní aerolinie, dnes známé jako České aerolinie.