6. únor
Svátek má Vanda.
2024 – zemřel Seiji Ozawa, japonský dirigent působící v Severní Americe a v Evropě (narodil se 1. září 1935). Roku 1959 vyhrál soutěž pro mladé dirigenty v Besançonu. Studoval u Charlese Muncha, u Herberta von Karajana a Leonarda Bernsteina a následně působil jako asistent dirigenta Newyorské filharmonie. V letech 1964 až 1968 byl hudebním ředitelem Ravinia Festivalu v Chicagu, v letech 1965 až 1969 vedl Torontský symfonický orchestr, v letech 1970 až 1976 Sanfranciský symfonický orchestr a v letech 1974 až 2002 Bostonský symfonický orchestr a v letech 2002 až 2010 byl hudebním ředitelem Vídeňské státní opery. Působil také v dalších významných operních domech, jako jsou l’Opéra National de Paris, Teatro alla Scala v Miláně, Opera di Firenze a Metropolitní opera v New Yorku. V roce 1984 založil orchestr Saito Kinen na počest svého učitele ze školy Toho. V roce 1992 pak založil hudební festival v japonském městě Macumoto, který od roku 2015 nese jeho jméno. V roce 2000 založil projekt Seiji Ozawa Music Academy Opera Project a v roce 2009 Seiji Ozawa Music Academy Orchestra Project, které se aktivně věnují výchově mladých hudebníků prostřednictvím interpretační činnosti. V roce 2005 založil Mezinárodní akademii Seijiho Ozawy ve Švýcarsku, která vzdělává evropské hudební talenty.
2022 – zemřel George Crumb, americký skladatel a pedagog (narodil se 24. října 1929). Vycházel z evropské hudební avantgardy, kterou přetvářel v osobitý styl. Přes techniky Druhé vídeňské školy a multiserialitu směřoval ke stylové pluralitě postmoderny a k umění nové citovosti. Ušlechtilost Crumbových partitur byla spojena s vysoce intelektuálním, někdy i kosmogonickým či psychedelickým vyzněním kompozic. Jeho hudba, plná strašidelných, často rituálních, abstraktních zvukových krajin, má potenciál zdůraznit širokou škálu gestických, emocionálních a tematických myšlenek. Mezi choreografy, kteří díky tomu z jeho hudby čerpali, byli mimo jiné Paul Taylor, Martha Graham nebo John Butler pro Alvin Ailey American Dance Theater. V roce 1968 získal Crumb Pulitzerovu cenu za kompozici Echoes of Time and the River, která poprvé zazněla 26. května 1967 v podání Chicago Symphony Orchestra a dirigenta Irwina Hoffmana v Mandel Hall na University of Chicago. Jinak byl spíše autorem komorních děl. Hudbu studoval na Michiganské univerzitě. V roce 1965 začal přednášet na Pensylvánské univerzitě.
2020 – zemřel Nello Santi, italský operní dirigent (narodil se 22. září 1931), který šest desetiletí působil v Curyšské opeře a byl pravidelným dirigentem Metropolitní opery v New Yorku, kde v letech 1962 až 2000 řídil více než 400 představení. Dirigoval v mnoha dalších operních domech po celém světě, včetně veronské arény. Zaměřoval se na italský repertoár, zejména na opery Verdiho a Pucciniho, z nichž mnohé se staly také předmětem jeho zvukových a obrazových nahrávek. Jako dirigent debutoval v roce 1951 v Teatro Verdi v Padově, kde řídil operu Rigoletto. Ještě v roce 2017 byl pozván dirigovat v milánské La Scale Vediho Traviatu s Annou Netrebko v titulní roli a Nabucca s Leem Nuccim v titulní roli. Dirigoval zpaměti a byl prý schopen zpívat jakoukoli italskou operní vokální roli zpaměti za současného dirigování.
2012 – zemřel Noel Kelehan, irský pianista, aranžér a dirigent (narodil se 26. prosince 1935). Vedl rozhlasový RTÉ Concert Orchestra a byl hudebním ředitelem Radio Telefís Éireann – irského veřejnoprávního rozhlasu a televize. Proslavil se jako dirigent irských soutěží Eurovision Song Contest v letech 1966 až 1998.
2010 – zemřel Ernest van der Eyken, belgický skladatel, dirigent a violista (narodil se 23. července 1913). V roce 1930 debutoval jako violista s Velkým symfonickým orchestrem Světové výstavy v Antverpách. Byl asistentem dirigenta opery Královské vlámské opery a v letech 1952 až 1970 vyučoval hru na housle a komorní hru na Hudební akademii v Ekerenu. Založil Filharmonický komorní orchestr v Antverpách, kde také v letech 1963 až 1976 dirigoval Mládežnický a hudební orchestr a kde působil jako hostující dirigent Antverpské filharmonie a orchestru Vlámské rozhlasové a televizní sítě. Jeho kompoziční dílo obsahuje na 120 děl, stylově ovlivněných postromantismem a první vlnou modernismu 20. století.
2005 – zemřel Lazar Berman, sovětský ruský pianista (narodil se 26. února 1930). Jeho projev pozdního představitele ruského romantického stylu a výrazu, stavící na zvukové a fyzické mohutnosti, z něj činil strhujícího interpreta Lisztovy a Rachmaninovovy hudby. Ve čtyřech letech mu byl oficiálně udělen titul zázračné dítě a začal studovat u profesora Leningradské státní konzervatoře. V roce 1940, kdy se stal studentem Moskevské konzervatoře, debutoval s Mozartovým Klavírním koncertem č. 25 s Moskevskou filharmonií. Školou absolvoval v roce 1953, v roce 1956 se stal, spolu s Vladimirem Ashkenazym, laureátem Soutěže královny Alžběty v Belgii a pak i Lisztovy soutěže v Budapešti. V letech 1959 až 1971 nesměl cestovat do zahraničí, protože se oženil s Francouzkou. Koncertoval však v Sovětském svazu a ve studiu Melodia pořídil několik nahrávek; byly mezi prvními sovětskými nahrávkami pořízenými s využitím stereofonie. Senzací se Berman stal díky americkému turné v roce 1975. Legendární je zejména jeho newyorský debut v klubu 92nd Street Y, kde zahrál Lisztovy Transcendentální etudy… V roce 1976 nahrál Čajkovského Koncert b moll s Herbertem von Karajanem. V 80. letech, kdy byl na vrcholu, měl opět problémy se sovětským režimem, a tak v roce 1990 odešel na Západ. Učil v Itálii na Mezinárodní klavírní akademii Incontri Col Maestro v Imole a v Německu ve Výmaru. Je pohřben ve Florencii.
2004 – zemřel Jørgen Jersild, dánský skladatel a pedagog (narodil se 17. září 1913). Byl žákem dánského skladatele Poula Schierbecka a francouzského skladatele Alberta Roussela. V letech 1953 až 1975 byl profesorem Královské dánské hudební akademie v Kodani. Jeho nevelký kompoziční odkaz obsahuje řadu sborových děl, díla pro klavír a pro dechové kvinteto, skladby pro harfistu Osiana Ellise i hudebně dobrodružnou hru Alenka v říši divů. Komponoval také pro divadlo, rozhlas a film. Psal kultivovanou a elegantní hudbu ukotvenou v neoklasicismu.
1994 – zemřel Ignace Strasfogel, polsko-americký klavírista, dirigent a skladatel (narodil se 17. července 1909). Na Vysoké hudební škole v Berlíně byl žákem Franze Schrekera. Kariéru zahájil jako klavírní partner významných solistů. V roce 1934 emigroval z nacistického Německa do Spojených států, kde se proslavil jako dirigent Newyorské filharmonie a Metropolitní opery.
1994 – zemřel Norman Del Mar, britský dirigent a spisovatel (narodil se 31. července 1919). Jako dirigent se specializoval na hudbu pozdně romantických skladatelů Gustava Mahlera a Richarda Strausse a britských autorů Edwarda Elgara, Ralpha Vaughana Williamse, Fredericka Deliuse a Benjamina Brittena. Začínal jako hráč na lesní roh v londýnském Royal Philharmonic Orchestra, nově založeném v roce 1946 dirigentem Thomasem Beechamem. Záhy se stal jeho asistentem a už v roce 1947 debutoval s tímto tělesem jako profesionální dirigent. Postupně byl šéfdirigentem Yorkshire Symphony Orchestra, BBC Scottish Symphony Orchestra a Aarhus Symphony Orchestra a stálým hostujícím dirigentem Göteborského symfonického orchestru. Vyučoval na Guildhall School of Music and Drama a na Royal College of Music. Napsal mimo jiné knihy Anatomie orchestru, Dirigování Beethovena, Dirigování Berlioze, Dirigování Brahmse, Dirigování Elgara a Orchestrální variace: zmatek a chyby v orchestrálním repertoáru a třísvazkové dílo o Richardu Straussovi.
1959 – premiéru jako lyrická tragédie měla jednoaktová opera Lidský hlas (La voix humaine), kterou napsal Francis Poulenc na motivy stejnojmenného divadelního monologu Jeana Cocteaua z roku 1930. Jde o bolestný telefonický rozhovor opuštěné ženy se dvěma neviditelnými milenci. První provedení v Opéra-comique v Paříži zpívala sopranistka Denise Duval a dirigoval Georges Prêtre.
1957 – narodil se Matthew Best, anglický pěvec – basista, dirigent, skladatel, editor a pedagog (zemřel 10. května 2025). Byl mezinárodně uznávaným dirigentem vokální hudby; uváděl ji se svým souborem Corydon Singers, který založil v roce 1973. V roce 1991 k tomu přidal Corydon Orchestra. Soubory vystupovaly do roku 2000. Měl za sebou vedle toho dlouhou kariéru sólisty v Královské opeře Covent Garden a Anglické národní opeře, kde ztvárnil hlavní role, mimo jiné i Wotana ve Wagnerově Prstenu Nibelungově. Zpíval také ve sboru Monteverdi Choir Johna Eliota Gardinera a v letech 2015 až 2024 byl hlavním učitelem zpěvu na Royal Northern College of Music. Složil operetu Alenka podle Alenky v říši divů, která byla v roce 1979 uvedena v Cambridge.
1949 – zemřel Karel Barvitius, český skladatel a hudební nakladatel (narodil se 14. ledna 1893). Na Pražské konzervatoři vystudoval hru na varhany. Připravil četné úpravy písní a směsi z oper a klavírní výtah Prodané nevěsty. Pokračoval v řízení rodinného podniku, Barvitiova hudebního nakladatelství. V roce 1949 byla však firma komunisty zlikvidována.
1942 – premiéru měl Klavírní koncert, op. 42 Arnolda Schönberga. Jedno z pozdějších děl vzniklo v exilu ve Spojených státech. První provedení se uskutečnilo v Radio City Habitat Symfonického orchestru NBC v New Yorku. Dirigoval Leopold Stokowski, sólistou byl Eduard Steuermann. První německé vystoupení se konalo na letní škole v Darmstadtu 17. července 1948. Je to „pravý dodekafonický Schönberg“, skladba se vyznačuje konzistentním použitím racionální dvanáctitónové kompoziční techniky.
1928 – narodil se Vladimír Lébl, muzikolog, divadelní a hudební publicista (zemřel 8. června 1987). Vedl hudebně dramatické oddělení Divadelního ústavu, v roce 1963 nastoupil do Ústavu pro hudební vědu při Československé akademii věd, kde od roku 1964 zároveň budoval zvukovou laboratoř, protože už v roce 1961 stál u zrodu Elektronické komise při Svazu československých skladatelů. Na tomto poli spolupracoval s Miloslavem Kabeláčem a Eduardem Herzogem. Roku 1965 spoluzaložil Pražskou skupinu Nové hudby. Práce v oblasti soudobé hudby mu byla během normalizace omezena. Redigoval první díl knihy o dějinách české hudby počátku 20. století, soubornou publikaci Hudební věda a monografii Hudba v českých dějinách.
1928 – zemřel Ondřej Kadlec, český houslista, dirigent a hudební skladatel (narodil se 18. února 1859). Hrál ve vojenské hudbě Mladé Boleslavi, ale v roce 1885 odešel do Ruska. Stal se houslistou a violistou a později dirigentem Mariinského divadla v Petrohradě. Řídil také Těrecký symfonický kozácký orchestr a byl ředitelem Carské hudební společnosti ve Vladikavkaze. V roce 1912 byl požádán o složení hudby k první mongolské státní hymně. Po bolševické revoluci odešel do Samary, kde se stal profesorem na konzervatoři a založil symfonický orchestr, který vedl až do smrti.
1927 – zemřel Daniel François Scheurleer, nizozemský podnikatel, bankéř a muzikolog (narodil se 13. listopadu 1855). Mezi lety 1896 a 1927 byl předsedou Asociace pro (severo)nizozemské hudební dějiny, v roce 1921 založil Société Union Musiologique, která byla čestným členem Společnosti pro podporu hudby. Publikoval mimo jiné studie o nejstarších nizozemských překladech žalmů a o nizozemských zpěvnících a hudebním životě v Nizozemsku ve druhé polovině 18. století, je autorem spisů o Berliozovi a o Mozartově pobytu v Nizozemsku. Rozsáhlou sbírku hudebních pramenů a více než tisícovky historických hudebních nástrojů vystavoval v letech 1905-1935 ve svém Scheurleerově muzeu hudební historie v Haagu, kde také pořádal nedělní odpolední koncerty.
1925 – zemřel Karel Emanuel Macan, český nevidomý skladatel (narodil se 25. prosince 1858), zakladatel slepecké knihovny a tiskárny v Praze, vydavatel slepeckého časopisu Zora a učitel hudby v pražském Klárově ústavu nevidomých. Jako první nevidomý žák absolvoval Varhanickou školu v Praze a studoval kompozici u Zdeňka Fibicha. Mezi mnoha svými aktivitami také vylepšil hudební notaci v Braillově písmu.
1910 – narodila se Nina Jirsíková, tanečnice, choreografka a kostýmní výtvarnice (zemřela 23. listopadu 1978). Vystudovala proslulou baletní školu u Jelizavety Nikolské. Byla tanečnicí v pražském divadle Varieté, v divadle Rokoko, v kabaretu paláce Lucerna, v Osvobozeném divadle a Déčku E. F. Buriana, kde byla i pedagožkou v tanečním studiu a herecké škole. Za války byla vězněna – v koncentračním táboře paradoxně prožila vrchol kariéry a díky velké vůle k životu pomáhala svým uměním ostatním. Se spoluvězenkyněmi také nastudovala k 1. máji 1944 Máchův Máj ve voicebandové interpretaci… Po osvobození pracovala jako choreografka v opeře Divadla 5. května. V roce 1948, po připojení tohoto divadla k Národnímu divadlu, se stala choreografkou opery ND. Její matka byla neteří skladatele Františka Škroupa.
1874 – narodil se David Evans, velšský hudební skladatel (zemřel 17. května 1948). Většina jeho tvorby, do níž patří i četné duchovní písně – hymny, souvisí s bohoslužebnými účely nekatolických církví. Psal však i orchestrální a sborová díla, například oratorium Llawenhewch yn yr Iôr (Radujte se v Pánu) nebo dramatickou kantátu Příchod Artuše. Některé skladby, které mu byly připisovány, však ve skutečnosti napsal jeho nejstarší syn Arthur, který ale zemřel během pandemie chřipky v roce 1918.
1859 – zemřel Johannes Josephus Viotta, nizozemský lékař a skladatel, pianista, varhaník a zpěvák (narodil se 14. ledna 1814). Byl hybnou silou Společnosti pro podporu hudby v Amsterdamu, zasazoval se o uvádění novinek a psal o nich do novin. Je autorem řady písní, dodnes zpívaných.
1840 – narodil se Luigi Mancinelli, italský dirigent a skladatel (zemřel 2. února 1921). Řídil operní orchestry v Covent Garden v Londýně a v Madridu, v Buenos Aires dirigoval operní představení při otevření slavného divadla Teatro Colón. V roce 1893 debutoval v Metropolitní opeře v New Yorku s operou Charlese Gounoda Faust a Markétka u příležitosti znovuotevření divadla po požáru z předchozího roku. Po devět let byl hlavním dirigentem Met uvedl tam americké premiéry světových oper, mimo jiné Werther, Cid, Falstaff, Ernani, Samson a Dalila, Kouzelná flétna, Don Giovanni, La Bohème a dalších. Jeho proslulost byla srovnatelná se slávou Artura Toscaniniho, ale oproti Toscaninimu existuje jen málo jeho nahrávek a navíc ve špatné technické kvalitě. Zkomponoval čtyři opery a psal hudbu k filmům.
1807 – zemřel John Reid, britský armádní generál a zakladatel katedry hudby na Edinburské univerzitě (narodil se 13. února 1721). Vedle vojenské velitelské kariéry, která ho zavedla až do Severní Ameriky, byl zdatným flétnistou a zkomponoval řadu pochodů, a to i na žádosti konkrétních pluků, upravených později pro velké dechové orchestry. Své jmění odkázal na založení profesorského místa hudby na Edinburské univerzitě. V Edinburku byla také v roce 1859 otevřena Reidova hudební škola.
1798 – zemřel Niels Schiørring, dánský královský hudebník a skladatel (narodil se v roce 1743). Studoval mimo jiné u Carla Philippa Emanuela Bacha v Hamburku. Byl zaměstnán jako cembalista v Královském orchestru s povinností korepetovat se zpěváky. Jako skladatel nebyl příliš produktivní, ale reputaci si získal vydáváním sbírek církevních i světských písní.
1793 – zemřel Carlo Goldoni, dramatik a libretista (narodil se 25. února 1707). Byl ředitelem divadel v Benátkách a Janově, literárním ředitelem San Giovanni Grisostomo, nejvýznamnější benátské opery. Úspěšně se hrály desítky jeho her, převážně komedií, ale psal i libreta oper. Spolupracoval po roce 1748 především se skladatelem Baldassarem Galuppim, který zhudebnil více než dvacet jeho libret; významně spolu přispěli k nové formě opera buffa. Od Goldoniho je text dvou z nejúspěšnějších hudebních komedií osmnáctého století – Il filosofo di campagna (Venkovský filozof) od Galuppiho z roku 1752 a La buona figliuola (Dobrá dcera) od Niccoly Piccinniho z roku 1760. Joseph Haydn složil na Goldoniho předlohu operu Il mondo della luna (Svět na Měsíci), Wolfgang Amadeus Mozart v roce 1769 napsal podle Goldoniho operu La finta semplice (Falešná nevinnost). Goldoniho komedii Sluha dvou pánů z roku 1745 zhudebnil jako operu v roce 1958 Jan Hanuš. Jeho hru La Locandiera (Hostinská) z roku 1753 zhudebnil v roce 1954 jako operu Mirandolina Bohuslav Martinů.
1725 – zemřel Johann Philipp Krieger, německý skladatel a varhaník (narodil se 25. února 1649). Působil v Kodani, v Bayreuthu, Benátkách, Římě a Vídni a roku 1677 se stal dvorním varhaníkem sasko-weißenfelského vévody Augusta v Halle. Jako kapelník se pak stěhoval s dvorem dalšího vévody do Weißenfelsu. Napsal bezpočet chrámových i světských skladeb – nejméně 18 oper, mnoho triových sonát a na dva tisíce kantát, z nichž se však dochovalo jen několik desítek.
1497 – zemřel Johannes Ockeghem, nejslavnější skladatel franko-vlámské školy druhé poloviny 15. století (narodil se asi v roce 1410), tvůrce raně renesanční hudby. Většinu své kariéry strávil službami u francouzského královského dvora. Dochoval se zhruba tucet mší, dvě desítky šansonů a desítka motet a také nejstarší známé polyfonní Requiem. Většina Ockeghemových mší je v Chigiho kodexu, vlámském rukopise datovaném kolem roku 1500. Jako skladatel byl známý po celé Evropě pro svou expresivní hudbu a technické dovednosti. Ovlivnil Josquina des Prez a následnou generaci nizozemských skladatelů.