6. duben
Svátek má Vendula a Venuše.
2007 – v Hudebním divadle Karlín měl premiéru český muzikál Limonádový Joe Jiřího Brdečky.
1983 – zemřel Miroslav Jiroušek, matematik a skladatel (narodil se 25. října 1903). Vedle matematiky a fyziky na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze studoval na Pražské konzervatoři skladbu u Jaroslava Křičky a Rudolfa Karla. Učil na gymnáziích v Jihlavě a v Olomouci a pak matematiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. Hudbě věnoval jako koníčku, patřil ale k významným osobnostem moravské kultury. Jeho sborové a instrumentální skladby provedla mnohokrát Moravská filharmonie. Skládal komorní hudbu a komponoval písně a sbory na slova českých básníků. Je známý i jako sběratel lidových písní, které publikoval ve sbírce Písně z Hané.
1982 – zemřel Štefan Hoza, slovenský operní pěvec – tenorista, libretista, pedagog, publicista a historik (narodil se 20. října 1906). Původním povoláním byl učitel. Zpěvu studoval na Hudební a dramatické akademii v Bratislavě, pokračoval v Praze, Miláně a ve Vídni. Byl členem Slovenského národního divadla v Bratislavě, také dramaturgem opery a režisérem, učil na konzervatoři v Bratislavě, Hostoval na domácích i zahraničních operních scénách, napsal libreta k operám Krútňava E. Suchoně a Juro Jánošík Jána Cikkera, zahrál si ve filmech Hudba srdcí nebo Polská krev. Podepsal tzv. Antichartu, kterou se mnozí umělci distancovali od Charty 77 a jejích signatářů.
1971 – zemřel Igor Stravinskij, ruský skladatel, jeden ze stěžejních inovátorů 20. století (narodil se 17. června 1882). Jeho prvním učiteleme byl Rimský-Korsakovov. Dalším stěžejním mužem v jeho životě byl ruský impresário Sergej Ďagilev, který mu zadal balet na námět pohádky o ptáku Ohnivákovi, v roce 1910 měl premiéru v Théâtre National de l’Opéra v Paříži, řídil Henri Pierné, choreografii vytvořil Michail Michajlovič Fokin a titulní roli ztvárnila Tamara Karsavinová. Dalším velkým úspěchem byl balet Petruška. Přelomovým dílem, které je považováno za hudební milník, je balet Svěcení jara, premiéra v roce 1913 v Théâtre des Champs-Élysées způsobila legendární poprask. Baletů napsal jedenáct, dále sedm oper, sedm koncertů, pět symfonií a řadu orchestrálních, komorních, vokálních i klavírních děl. Kromě Ruska žil v zahraničí (Švýcarsko, Francie, USA), více než stokrát překonal Atlantský oceán, pracoval až 18 hodin denně. Za svého života se setkal s velkým množstvím významných osobností, jako byli Charlie Chaplin, Benito Mussolini, John Fitzgerald Kennedy, Walt Disney, Ingmar Bergman, Albert Schweitzer, Nikita Sergejevič Chruščov nebo Coco Chanel a při koncertech v Praze i s prezidenty Masarykem a Benešem. Mezi jeho přátele a příznivce patřili Claude Debussy, Sergej Rachmaninov a také Albert Einstein. Naopak většinu svého života byl v opozici k teoriím skladatele Arnolda Schönberga, kritizoval Richarda Strausse nebo Antonia Vivaldiho, ale přísný byl silně i vůči sobě. Vymyslel přístroj na linkování notového papíru, který byl pod názvem „Stravigor“ patentován. Časopisem Time byl zařazen mezi stovku nejvlivnějších osobností 20. století.
1963 – zemřel Rudolf Vohanka, český skladatel (narodil se 28. prosince 1880). Ve Vídni studoval u Josefa Bohuslava Foerstera. Intenzivně se podílel na hudebním životě české vídeňské menšiny, jako zpěvák, dirigent a sbormistr. Působil v pěveckých spolcích Fügner, Bendl, Tovačovský a Lumír. Svými články a kritikami přispíval do Vídeňského deníku. Po vzniku Československa se vrátil do Čech a působil jako úředník na Ministerstvu pošt a telegrafů.
1957 – narodila se Jaroslava Maxová, operní pěvkyně – mezzosopranistka a pedagožka. Už za studií na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě vystupovala ve Slovenském národním divadle, kde později získala angažmá, hostovala v zahraničí, spolupracuje s rozhlasem a televizí, v roce 1994 se stala sólistkou Národního divadla, učila zpěv na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze.
1953 – narodil se Patrick Doyle, skotský skladatel filmové hudby. Byl nominován na Oscara. Známá je hlavně jeho spolupráce s Kennethem Branaghem a shakespearovskou komunitou, jeho hlavní činností je ale filmová hudba, kterou napsal třeba ke snímkům Harry Potter a Ohnivý pohár, Eragon, Poslední legie nebo Deník Bridget Jonesové.
1947 – zemřel Václav Kaprál, český skladatel, klavírista, sbormistr, publicista a pedagog (narodil se 26. března 1889), otec skladatelky Vítězslavy Kaprálové. Studoval skladbu u Leoše Janáčka na jeho Varhanické škole v Brně, později také u Vítězslava Nováka v Praze. V letech 1911–1934 působil jako ředitel své Hudební školy Králově Poli, souběžně od roku 1927 do roku 1947 pracoval jako externí učitel hudby na brněnské filozofické fakultě, v letech 1936 až 1947 také jako profesor na Státní konzervatoři v Brně. V letech 1942 až 1945 byl vězněn gestapem. I když byl ovlivněn německým expresionismem nebo francouzským impresionismem, jeho tvorba nezapře moravskou provenienci.
1946 – zemřela Hana Cavallarová, operní pěvkyně – sopranistka, členka souboru Národního divadla (narodila se 18. května 1863). Byla menší postavy, což jí pomáhalo hlavně v komických rolích. Kritika na ní oceňovala všestrannost (jeden redaktor ji pochvalně nazval „divadelní rarášek“), naopak v operách měl její zpěv vysokou, akademickou dokonalost. V roce 1885 se její portrét dostal na Hynaisovu oponu Národního divadla, její podobu má druhá, mírně skloněná dívka zprava.
1941 – narodil se Zdeněk Hatina, skladatel, pedagog, varhaník, dirigent, sbormistr. Na brněnské konzervatoři studoval varhany u Josefa Pukla, klavír u Milana Bialase a kompozici u Bohuslava Řehoře. Od roku 1971 působí jako ředitel kůru a varhaník v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Brně – Zábrdovicích. Z jeho iniciativy byla v roce 1968 provedena generální oprava a přestavba původních zábrdovických varhan z roku 1927 od pražského varhanáře Štěpána Petra. Vznikl tak koncertní tří manuálový nástroj s 32 znějícími registry pneumatické soustavy, který patří mezi nejlepší v Brně. Jako skladatel napsal asi tři desítky děl, nejznámější je latinská mše Missa Dominicalis.
1941 – narodil se Gheorghe Zamfir, rumunský skladatel a hráč na Panovu flétnu. Absolvoval bukurešťskou konzervatoř u Fanica Lucy, působil jako dirigent folklorního souboru Ciorcila. Ve Francii zapůsobil na veletrhu MIDEM, tamní Společnost pro zábavnou hudbu mu udělila jejich nejvyšší ocenění, Zlatou kytaru za rok 1971 a Svaz francouzských skladatelů mu udělil čestné členství. V roce 1972 mu skladatel Vladimir Cosma svěřil sólo v hudbě k filmu Velký blondýn s černou botou. Velký úspěch měla jeho nahrávka rumunské pohřební písně Doina de jale, která získala čtvrté místo britské hitparády a stala se znělkou náboženského pořadu BBC The Light of Experience. Dalším hitem byla skladba Jamese Lasta Osamělý pastýř. Nahrál také soundtrack k filmu Sergio Leoneho Tenkrát v Americe. V anketě rumunské televize 100 největších Rumunů se v roce 2006 umístil na 56. příčce.
1931 – narodil se dirigent a pedagog Radomil Eliška (zemřel 1. září 2019). Vystudoval JAMU v Brně u Břetislava Bakaly. Jeho dalšími pedagogy byli František Stupka, Bohumír Liška a Josef Veselka. Po působení v orchestru Armádního uměleckého souboru a orchestru Mladých symfoniků stál jako hlavní dirigent celá dvě desetiletí (1969–1990) v čele Karlovarského symfonického orchestru. Pak přijal místo šéfdirigenta Západočeského symfonického orchestru (1991–1996). Hostoval u všech našich předních orchestrů i ve světě, tam nejčastěji vystupoval se Sapporo Sympohony Orchestra, u kterého se stal hlavním hostujícím dirigentem. Jako pedagog působil na HAMU v Praze a vychoval celou řadu mladých dirigentů, mezi jeho žáky patřili Jakub Hrůša, Tomáš Netopil, Leoš Svárovský, Jaroslav Brych, Vojtěch Spurný, Tomáš Brauner, Marko Ivanović, Lukáš Vasilek, Marek Štryncl a řada dalších. Od roku 2001 do roku 2013 byl předsedou Společnosti Antonína Dvořáka.
1929 – narodil se André Previn (Andreas Ludwig Priwin), německo-americký dirigent, skladatel a klavírista (zemřel 28. února 2019). Pohyboval se ve třech žánrech současně: psal hudbu pro hollywoodské filmy, hrál jazz a komponoval a dirigoval klasickou hudbu. Podílel se na hudbě k více než padesáti filmům a získal čtyři Oscary. Za nahrávky ve všech tří oblastí své kariéry získal deset cen Grammy a k tomu ještě jednu za celoživotní dílo. Během života byl šéfdirigentem Londýnského symfonického orchestru, hudebním ředitelem Pittsburského symfonického orchestru a Losangeleské filharmonie, šéfdirigent Královské filharmonie a pak šéfdirigentem filharmonie v Oslo… V jeho klasickém kompozičním odkazu jsou koncertní předehry, symfonické básně, 14 koncertů, symfonie pro smyčce, scénická hudba, šest houslových sonát a další partitury pro housle a klavír; sonáty pro fagot, violoncello, klarinet, flétnu a hoboj, tři další tria, smyčcový kvartet se sopránem, klarinetový kvintet, kvintet pro lesní roh a smyčce, nonet, Oktet pro jedenáct hráčů a tři díla pro žesťový soubor, desítky písní, muzikál pro New York a Londýn a dvě úspěšné opery… V roce 1938 berlínská židovská rodina, do které se narodil, požádala o americká víza. Při pařížské zastávce studoval několik měsíců na konzervatoři. Cílem bylo Los Angeles, kam dorazili 26. listopadu 1938. V Kalifornii dva roky soukromě bral lekce dirigování od Pierra Monteuxe, tehdejšího dirigenta Sanfranciského symfonického orchestru.
1929 – zemřel Karel Pospíšil, klavírista a skladatel (narodil se 6. dubna 1867). Velký význam pro jeho hudební růst měl m.j. strýc Karel Slavkovský, který byl jedním z nejznamenitějších českých klavíristů té doby. Krátce byl žákem i skladatele Karla Bendla. Působil jako učitel a později ředitel obecné školy v Praze na Žižkově a sbormistr žižkovského pěveckého spolku Vítkov, byl i vyhledávaným korepetitorem a spolupracoval s nejlepšími houslisty své doby, na desítkách koncertů doprovázel např. Jana Kubelíka, Františka Ondříčka nebo Jaroslava Kociana a také celou řadu vynikajících operních pěvců. Jako skladatel začal být znám okolo roku 1900 svými sbory, písněmi a komickými scénkami. V roce 1907 zvítězil v soutěži na hudbu ke cvičení mužů na 5. všesokolském sletu. Ve spolupráci se zakladatelem sokolské pohybové rytmiky Augustinem Očenáškem napsal teoretickou práci Základy rytmického tělocviku sokolského. Napsal také zpěvohru Prášek, démon lásky a několik operet pro ochotníky, řada písniček se stala dobovými šlágry. Populární je hlavně pochod Bai-kai-lai z roku 1908, vytvořený původně k propagaci pivovaru.
1919 – narodil se Jaroslav Andrejs, skladatel a sbormistr (zemřel 26. října 2009). Stal se vedoucím hudebního vysílání Českého rozhlasu Hradec Králové. Pro divadlo Vítězného února napsal hudbu ke hře Maxima Gorkého Na dně, také hudbu k muzikálu Filosofská historie podle stejnojmenné knihy Aloise Jiráska. Během působení v královéhradeckém studiu vytvořil cyklus pořadů o hudebních skladatelích východních Čech, zapsal přes 300 východočeských lidových písní, polovinu z nich upravil pro různé hudební soubory a odvysílal v rozhlase. Byl sbormistrem různých pěveckých sborů a kapelníkem vlastního tanečního souboru.
1897 – narodil se Bohuslav Tvrdý, dirigent a skladatel (zemřel 29. července 1946). Studoval skladbu na Pražské konzervatoři u Josefa Bohuslava Foerstera a Vítězslava Nováka. Krátce působil jako úředník Ministerstva školství a národní osvěty. V roce 1921 se stal dirigentem a dramaturgem opery Slovenského národního divadla. V letech 1928–1929 byl šéfem opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. V roce 1929 se stal vedoucím hudební redakce Československého rozhlasu v Ostravě, pro rozhlas pracoval i v Košicích, byl prvním ředitelem českobudějovického rozhlasového studia a rozhlasovou znělku Když jsem já šel tou Putimskou branou vylepšil pro dva hoboje a dal nahrát na gramofonovou desku. Sbíral lidové písně a pro rozhlasové vysílání vytvořil na tři desítky pásem lidových písní pro sóla, sbor a orchestr. Komponoval komorní i orchestrální hudbu, písně, scénickou hudbu pro rozhlas i pro divadlo. Je autorem několika operet, hudebních veseloher a zkomponoval i dvě opery. Je pohřben na hřbitově v Hluboké nad Vltavou.
1884 – narodil se Alois Reiser, americký violoncellista, dirigent a skladatel českého původu (zemřel 4. dubna 1977). Působil v symfonických orchestrech v Pittsburghu a v New Yorku, v letech 1918–1929 byl dirigentem v newyorských divadlech a od roku 1929 pracoval jako skladatel filmové hudby a dirigent filmového orchestru v Hollywoodu. Kromě značného množství hudby pro film komponoval zejména komorní hudbu… Po absolvování Pražské konzervatoře byl nejprve členem České filharmonie. V roce 1904 poprvé odešel do Spojených států, kde účinkoval jako člen klavírního tria a Newyorského kvarteta, souborů českého obsazení. V roce 1909 se vrátil do České filharmonie a nadále se věnoval i komorní hře, především v Pražském triu. Před vypuknutím první světové války emigroval již natrvalo do Spojených států.
1870 – narodil se Oscar Straus, rakouský skladatel, dirigent, scenárista, autor filmové hudby a operet (zemřel 11. ledna 1954). Nebyl v příbuzenském vztahu ani k Johannu Straussovi mladšímu, ani k Richardu Straussovi. Aby nedošlo k záměně s autory valčíků dynastie Straussových, psal ve svém příjmení jen jedno „s“. Studoval v Berlíně na Staatlichen Musikakademie u Maxe Brucha. Pod jeho vlivem komponoval komorní hudbu a symfonická díla. První úspěchy slavil jako dirigent v Mostě a Teplicích. Proslul zejména jako autor desítek operet.
1867 – narodil se Karel Pospíšil, klavírista a skladatel (zemřel 6. dubna 1929). Velký význam pro jeho hudební růst měl m.j. strýc Karel Slavkovský, který byl jedním z nejznamenitějších českých klavíristů té doby. Krátce byl žákem i skladatele Karla Bendla. Působil jako učitel a později ředitel obecné školy v Praze na Žižkově a sbormistr žižkovského pěveckého spolku Vítkov, byl i vyhledávaným korepetitorem a spolupracoval s nejlepšími houslisty své doby, na desítkách koncertů doprovázel např. Jana Kubelíka, Františka Ondříčka nebo Jaroslava Kociana a také celou řadu vynikajících operních pěvců. Jako skladatel začal být znám okolo roku 1900 svými sbory, písněmi a komickými scénkami. V roce 1907 zvítězil v soutěži na hudbu ke cvičení mužů na 5. všesokolském sletu. Ve spolupráci se zakladatelem sokolské pohybové rytmiky Augustinem Očenáškem napsal teoretickou práci Základy rytmického tělocviku sokolského. Napsal také zpěvohru Prášek, démon lásky a několik operet pro ochotníky, řada písniček se stala dobovými šlágry. Populární je hlavně pochod Bai-kai-lai z roku 1908, vytvořený původně k propagaci pivovaru.
1822 – zemřel František Xaver Partsch, český skladatel (narodil se 30. ledna 1760), člen české vlastenecké společnosti, učitel hudby u hraběte Auersperga, operní ředitel ve Špenglerově Malostranském divadle a od roku 1800 po Václavu Praupnerovi ředitel kůru v kostele Matky Boží před Týnem v Praze na Staroměstském námětí.
1812 – narodil se Gavriil Jakimovič Lomakin, ruský sborový dirigent, pedagog a skladatel (zemřel 21. května 1885). Učil zpěv, byl vedoucím kapelníkem a vedl mužský sbor hraběte S. D. Šeremetěvа.
1779 – zemřel Tommaso Traetta, italský skladatel, představitel neapolské operní školy (narodil se 30. března 1727). Byl žákem Nicola Porpory v Neapoli. První úspěch v tamním divadle San Carlo získal operou „Il Farnace“ roku 1751. Pak získal místo dvorního skladatele v Parmě, stal se ředitelem prestižní konzervatoře Conservatorio del l’Ospedaletto v Benátkách a hudebním ředitelem opery v Petrohradě. Tam také byla poprvé provedena jeho největší opera „Antigona“ (1772).
1700 – narodil se Christophe Moyreau, francouzský skladatel a hráč na klávesové nástroje (zemřel 11. května 1774). Působil jako varhaník v Orléansu, jeho díla se dochovalo šest knih skladeb pro cembalo Pièces de clavecin dédiées à Son Altesse Sérénissime Monseigneur le Duc d’Orléans věnovaných Ludvíku Filipovi I. Orleánskému.
1672 – narodil se André Cardinal Destouches, francouzský skladatel (zemřel 2. února 1749) tvořící v době Ludvíka XIV. Nejznámější je jeho opera-balet Les Élémens (Živly), neboli Ballet des élémens. Spoluautorem byl Michel Richard Delalande. Taneční divertissementy v něm při provedení v Théâtre des Tuileries 31. prosince 1721 předvedl budoucí král Ludvík XV., tehdy jedenáctiletý. André Cardinal začínal kariéru v armádě, teprve později se věnoval umění. V roce 1713 ho král jmenoval generálním inspektorem Královské hudební akademie, později se stal superintendentem komorní hudby v Královské komoře a nakonec ředitelem Akademie. Jako autor byl přítomen i v programu při zahájení veřejných koncertů Concerts Spirituels v Paříži v roce 1725.
1660 – narodil se Johann Kuhnau, německý právník, skladatel, varhaník a cembalista (zemřel 6. června 1722). Je pokládán za autora první sonáty pro klávesové nástroje – Jeho Eine Sonata aus dem B je nejstarší známou dochovanou skladbou této formy. Skládal církevní i světskou hudbu. Většina jeho vokální tvorby je ale ztracena. Dochovaly se jen některé kantáty, moteta a čtyři cykly skladeb pro klávesové nástroje. V roce 1701 se stal kantorem v kostele sv. Tomáše a tuto funkci si podržel až do své smrti. V roce 1723 ho ve funkci vystřídal Johann Sebastian Bach.